Karanténa vyhnala zahraniční studenty, s Indy a Američany už letos FAMU nepočítá

Andrea Slováková se koncem května stala novou děkankou Filmové a televizní fakulty Akademie múzických umění v Praze – FAMU. Na nejznámější filmovou školu se vrací po turbulentním období, kdy vnitřní spory vyvrcholily odvoláváním předchozího děkana, a to s ambiciózním cílem rozhádanou fakultu uklidnit a více propojit s praxí současné světové kinematografie. Již od začátku však muší řešit dopady koronakrize na výuku a ekonomiku školy – kvůli výpadku zahraničních studentů přijde fakulta jen letos o více než pětinu z celkových příjmů.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Jaké měla pandemie dopady na školu?

FAMU je zasažená masivně, protože na škole studuje mnoho zahraničních studentů, samoplátců. Máme čtyři akreditované programy v angličtině a několik neakreditovaných kurzů pro zahraniční studenty, část z nich jsme už museli kvůli pandemii zrušit.

 

Kolik je zahraničních studentů na FAMU?

Celkem máme 468 studentů, z toho je aktuálně 64 platících – to jsou všechno zahraniční studenti.

 

Předpokládám, že kvůli pandemii odjeli. Čekáte, že zase přijedou?

Vše připravujeme tak, jako by měly programy na podzim proběhnout a druhá vlna na podzim nebyla. Ale už teď víme, že většina kurzů pro mezinárodní studenty přes léto a některé i na podzim neproběhnou, u zahraniční výuky nepočítáme s Indy a Američany, ale s ostatními zahraničními studenty předběžně ano. Pokud přijde druhá vlna nebo dojde k nějakým dalším výpadkům, bude pro nás i příští rok velmi těžký.

 

Děkankou jste byla zvolena loni koncem roku, ale do funkce jste oficiálně nastoupila až letos koncem května. Máte už představu o tom, co to všechno znamená v penězích?

Rozpočet původně připravilo ještě minulé vedení, ale nebyla v něm reflektována právě ztráta na zahraničních placených programech. Již v dubnu se ukazoval předpokládaný úbytek výnosů kolem 31,5 milionu korun. Museli jsme připravit úsporná opatření a na katedře FAMU International provést organizační změny; došlo k propouštění, dočasnému snížení úvazků, využili jsme i možnost odeslat pracovnice a pracovníky, kteří neměli práci, domů kvůli překážce na straně zaměstnavatele. Do konce roku musíme ušetřit zhruba 6,5 milionu.

 

Je to pro školu hodně peněz?

Jednoduché to nebude. Rozpočet celé fakulty býval okolo 140 až 150 milionů, úbytek ve výnosech je přes třicet milionů, k nimž se nicméně vážou také nižší náklady například na kurzy, které kvůli pandemii neproběhnou nebo proběhnou v menším rozsahu.

 

 

A jak to bude s financemi na příští rok. Bude škola více v pohodě?

Vůbec ne. Ze zisku ze zmíněné hospodářské činnosti se vytvářejí fondy určené na větší investice, provozní výdaje a odměny. Z minulých období v nich nezbylo příliš moc peněz a nestačí na to, abychom s nimi mohli zvládnout takovou nečekanou situaci, jako je pandemie – letos fondy vyčerpáme a nebudeme je mít z čeho doplnit. Modlíme se, aby pro příští rok zůstaly příspěvky od ministerstva školství pro vysoké školy aspoň na stejné úrovni jako letos. V předchozích čtyřech letech tyto příspěvky meziročně stoupaly, což umožňovalo zvyšovat platy aspoň o inflaci. Když to sečtu, příští rok asi nebudou peníze na zvýšení platů, které jsou na uměleckých školách opravdu mizerné, ani na odměny, a ještě budou možná muset proběhnout další organizační změny týkající se zahraniční výuky. A k tomu nám ještě hrozí výpadek příjmů z pronájmů restaurace a kavárny, které pandemie zasáhla také.

 

Jak korona ovlivnila výuku?

Dva měsíce se nemohlo téměř vůbec natáčet. Studentům se tak zásadně zkrátilo období, kdy musí dokončit svá praktická cvičení. S akademickým rokem jsme pohnuli, jak jen to bylo možné. Prakticky všechny klauzurní práce budou hotové až v září. Negativním jevem je, že část studentů kvůli tomu zvažuje prodloužení studia, rozloží si jeden ročník na dva, protože na svoji tvorbu potřebují více času. Kvůli hygieně se také musela měnit pravidla studentského natáčení nebo fungování v našem nově zrekonstruovaném studiu FAMU, kde máme moderní technologie, kvůli jejichž ochraně je například ateliéry nutno dezinfikovat ozonem, což přináší další náklady.

 

 

Možná to bude znít cynicky, ale nepřinesly vynucené změny ve výuce také něco pozitivního?

Koronakrize některé změny hodně urychlila. Řada zemí je daleko před námi v distančních formách výuky, existují stovky kurzů skvělých akademiků, které je možné studovat na dálku. V Česku to zatím není součástí přirozeného fungování vysokých škol. Tahounem u nás byli právě zahraniční studenti a FAMU International, protože zcela logicky nechtěli výuku během karantény přerušovat. Teď je již situace volnější, ale řada učitelů je z rizikových skupin a díky výuce na dálku nemusí chodit fyzicky do školy, přednášky a konzultace probíhaly přes videokonference. Možná se ukáže, že teď vyzkoušené postupy distanční výuky budou užitečné i za běžného stavu.

 

Dotkne se koronavirus plánů, s kterými jste jako děkanka kandidovala?

Jednou ze zásadních částí mého plánu je mentoringový program – cílem je, aby se studenti a studentky dostali do bezprostředního kontaktu s významnými osobnostmi světové kinematografie. Má víc podob – aby si významní tvůrci všech profesí brali naše studenty přímo na plac při natáčení, aby osobnosti přijížděly sem a strávily intenzivní týden prací se studenty na jejich školních filmech, anebo aby studentka cestovala za svou mentorkou třikrát za rok konzultovat svůj film. Je to logisticky a finančně náročné, sami bychom na to neměli z vlastního rozpočtu peníze. Počítali jsme s penězi z evropských grantů, bohužel ty pro nás vhodné jsou nyní kvůli různým dopadům koronakrize pozastavené a možná se rozjedou až zkraje příštího roku.

 

V předchozím vedení fakulty jste byla krátce proděkankou, rezignovala jste kvůli nesouhlasu s děním okolo jednoho velkého výzkumného grantu. Proč jste se rozhodla vrátit a kandidovat na děkanku?

Ze tří hlavních důvodů. Na FAMU jsem před sedmnácti lety studovala, byla to pro mě třetí vysoká škola, a přece mi hodně dala. Lidem, kteří se touží ve své tvorbě zdokonalovat, nabízí tato škola úžasné podmínky – já sama jsem měla možnost experimentovat, dělat chyby, byl tady prostor pro kritické myšlení. Působí tady spousta špičkových lidí z kinematografie, pro mě to byla jedna z určujících životních zkušeností. Oslovila mě část akademické obce a pracovníků FAMU, abych do toho šla a vrátila sem určitou kulturu chování a komunikace, kterou mám s touto školou spojenou.

 

A ty další důvody pro návrat?

Myslím si, že můžu být pro školu užitečná. Od pátého ročníku se podílím na přípravě Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě (letos bude již 24. ročník, pozn. red.), pro který jsme léta získávali světové tvůrce a filmové profesionály a propojovali je s filmaři v Česku. To představuje týdny, měsíce strávené networkingem se spoustou lidí po celém světě, vysvětlování a přesvědčování, proč by je české filmové prostředí mělo zajímat. Po těch letech mám vybudovanou síť kontaktů v mezinárodní kinematografii a škola potřebuje těsnější a živější propojení se současným světovým filmem. A poslední bod: mě zajímají instituce, baví mě porozumět, jak fungují, rozšifrovat jejich vnitřní architekturu a najít možnosti, jak je rozvinout dál. Od června sbírám data k analýzám, postupně se setkávám s každým z 213 pracovníků a pracovnic FAMU na dvacetiminutové individuální rozhovory. Mám za sebou už více než polovinu a je to neskutečný vhled do toho, jak instituce funguje, a hlavně kam se může posunout.

 

Předchozího děkana Zdeňka Holého odvolal fakultní senát, ale rektor celé AMU jeho odvolání nepodepsal a váš předchůdce zůstal ve funkci až do konce volebního období. Pokud vím, probíhá soudní spor o to, zda rektor může odmítnout vůli fakultní samosprávy, což by mělo dopad i na další vysoké školy v zemi. Angažujete se v tom sporu vy, nebo fakulta?

Je to u správního soudu a běží to mimo nás. Pokud vím, tak zatím nebylo ani jedno stání.

 

Jaký je váš názor na tu podstatu: má právo akademický senát fakulty odvolat svého děkana?

Pan rektor můj názor zná. Mám velký respekt k univerzitní i fakultní samosprávě. Fakultní senáty znají nejlépe situaci na svých fakultách, senátoři na nich fungují denně. Senát FAMU tehdy navrhl odvolat děkana osmi hlasy z osmi přítomných (celkem má devět členů, pozn. red.). Myslím si, že pan rektor tím krokem zpochybnil vážnost fakultní samosprávy, a s jeho postupem se neztotožňuji.

 

Na tom zmíněném zasedání senátu před dvěma lety jsem byl a viděl jsem, že to tady opravdu jiskřilo, což na druhou stranu není mezi vysokoškolskými akademiky výjimečný jev. Je to nyní už klidnější?

Doufala jsem, že to již klidnější bude. Za sedm týdnů, co jsem oficiálně ve funkci, však pozoruji, jak hluboce se to zapsalo do vnitřní kultury a komunikace, jak se někteří lidé báli svobodně vyjádřit, protože měli strach o místo. Beru jako součást svého poslání, abych vnitřní kulturu proměnila tak, aby tady opět bylo harmoničtější a konstruktivnější prostředí.

 

Ten spor, který tu probíhal, byl navenek líčený jako spor mezi teorií a praxí, dokonce jsem četl názory, že ze školy vycházejí řemeslně nezpůsobilí lidé, kteří na trhu nemají potřebnou úroveň a uplatnění. Co si o tom myslíte?

To je jeden z nejsilnějších mýtů, který tehdy vznikl a který je zároveň úplně mimo realitu. Na FAMU vznikne více než pět set cvičení a filmů za rok. Praktické výuky je na FAMU obrovské množství a během posledních patnácti let počet cvičení jen stoupal, a to až na dvojnásobek. FAMU je ale vysoká škola, část studentů k nám jde přímo ze střední školy, a my máme povinnost jim poskytnout i všeobecné vzdělání. Tady se všemu, co není praxe, občas hanlivě říkalo teorie. Ale filmaři potřebují nadstavbu nad své profesní vzdělání, naši absolventi mají mít přehled ve společenských a humanitních vědách, protože se svým dílem často vyjadřují ke společnosti a my musíme podporovat rozvoj jejich kritického myšlení a vědomostí.

 

Až budete jednou jako děkanka končit, co by mělo být na škole jiné než při vašem nástupu?

Tři věci. Měl by tu být živější kontakt se světovou kinematografií, zavedená praxe environmentálně ohleduplné a udržitelné filmové výroby, což je oblast, v které Česko zatím zaostává (při výrobě filmů a reklam se například hodně cestuje a spotřebovává množství elektřiny z naftových generátorů, pozn. red.). Možná to bude znít jako nějaký buddhistický závěr, ale já opravdu doufám, že se mi tady podaří proměnit vnitřní kulturu, co se týče komunikace, dosáhnout odstranění předsudků mezi profesemi a větší míry vnitřní propojenosti, tedy celkově i větší míry harmonie.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama

Mohlo by Vás zajímat

Reklama