Konečně mám vnuka, říká jubilant Hejma: A kam se hrabou drogy!
5. února 2021
Ve středu 3. února oslavil sedmdesátiny a o dva dny později vydává album jménem Dáreček. Do redakce Reportéra přišel ve výborné kondici i náladě, přičemž za náladu může hlavně nedávné narození vnuka Huga. Povídání s muzikantem Ondřejem Hejmou o autostopu, (ne)milovaných Spojených státech i české politice si můžete poslechnout celé buď v tomto článku, nebo ve svých podcastových aplikacích.
Ono to napadlo mého kamaráda Štěpána Rybára, pro kterého to byl životní sen a jehož táta vedl nakladatelství Olympia, kde jsme pak vydali cestopis – no a mě si vzal Štěpán coby věrného Pátka.
Byla to už zajetá trasa pro západní mládež, která považovala za vhodné po konci studia pumpnout rodiče a vyrazit na východ. Zápaďáci jezdili většinou autobusy, ale my měli míň peněz, tak jsme zvolili autostop. I tak jsme potom doma mohli lidem přiblížit ten západní hipísácký svět, a asi proto měla naše knížka úspěch; prodalo se jí třicet tisíc kusů.
Přesně tak, ale to jsme projeli na jedno svezení, protože z Turecka se tenkrát pašovala auta do Íránu – do jednoho konvoje jsme se v Istanbulu vnutili a hned za sebou měli kus cesty. Írán pro nás pak byl těžší, potkaly nás tam potíže zdravotní i se zákonem…
Zatkli nás a na jednu noc zavřeli do šatlavy, což byl naštěstí normální polní stan – jenom proto, že jsme přetáhli tranzitní vízum. Bylo zajímavé sledovat, jak se nálada v těch zemích mění. V Íránu jsi už tenkrát cítil napětí, ale pak jsme vjeli do Afghánistánu a to pro nás byl krásný zážitek – hned v prvním větším městě Herátu jsme zůstali týden.
Takhle já to mám s Amerikou.
Podpořte Reportér sdílením článku
Autor velkých rozhovorů a reportáží s velmi dobrodružnou povahou.