Na tramvaj se neběhá, ale čeká
17. října 2022
Reportér 03/2023 · Číslo 103
ZvětšitDlouho byla jedinou ženou v Praze, která umí řídit všechny typy tramvají. Karolína Hubková tramvaje řídí deset let, poslední tři roky ji potkáte hlavně při jízdách s těmi historickými nebo při provádění střešovickým Muzeem MHD. Retro si dopřává ale i doma. Sbírá hodinky Prim a s manželem si hýčkají veterána Škodu 120.
Začnu neslušně. Kolik je vám let?
Podle občanky, nebo na kolik se cítím?
Podle občanky.
Tak to je mi třicet dva.
Tím pádem vám zbývá osm let a budete moci kandidovat na prezidentku, to bylo v dětství vaše druhé vysněné povolání vedle tramvajářky. Je stále ve hře?
Když vidím současnou politiku, nechám Hrad jiným a zůstanu u tramvají. Pořád mě baví jako na začátku, je to tak různorodá práce, že nehrozí, že bych se poohlížela po jiné.
Jak jste se k řízení tramvají vlastně dostala?
Mám to dané výchovou. Oba rodiče nás s bráchou vedli k technice. Táta je tramvajákem třicet osm let, bral nás s sebou do vozovny. Máma zase pracovala na Smíchově, kde byly technické kroužky pro děti, které jsem navštěvovala, a brala nás na výlety parní lokomotivou a do muzeí. Moje dětství se točilo kolem kolejí.
Původně jste ale začínala jako průvodčí v parních vlacích. Nelákalo vás jezdit s vlaky?
Už na střední škole jsem se kamarádila s partou nadšenců do vlaků. V patnácti jsem začala brigádně jezdit s historickými vlaky. Chytly mě tak, že jsem si udělala i topičský kurz. Přemýšlela jsem, že bych nastoupila na železnici jako průvodčí, ale mám ráda větší chaos. V Praze jsou koleje hustší, děje se tu víc situací.
Je to jen můj dojem, nebo do kabiny řidiče tramvaje usedá čím dál víc žen?
Podpořte Reportér sdílením článku
Specializuje se na rozhovory a lifestylová témata, která se snaží rozbít zažité stereotypy.
