Staroslověnština je občas dobrodružná kriminalistika

Patříte mezi světově uznávané paleoslovenistky. Ve svém výzkumu se zabýváte mimo jiné chorvatskou církevní slovanštinou psanou hlaholicí. Co vás vedlo k zájmu o staroslověnštinu a staroslověnské texty?

Vlastně to bylo takové nedopatření a shoda náhod. Na pražské bohemistice jsme měli předmět slavistika a staroslověnština, který vyučovaly doyenky staroslověnského slovníku doc. Zoe Hauptová a dr. Emilie Bláhová. Neměli jsme tehdy dostatek učebnic a existovala jediná skripta, podle kterých jsme se mohli na tento předmět učit. Protože se dostala skripta jen na někoho, domluvila jsem se se spolužačkou, že si je od ní přes Vánoce půjčím, abych jí je mohla začátkem ledna vrátit. Jak jsem se pak musela všechno rychle naučit, šla jsem v lednu na zkoušku v předtermínu a asi jsem i tím udělala dobrý dojem, protože mi paní doktorka nabídla, zda bych nechtěla dělat pomvědku (pomocnou vědeckou sílu) v oddělení staroslověnského slovníku.

Jakou práci vám tam svěřili?

Práce to tenkrát nebyla moc vědecká. Zprvu jsem čistila řecko-staroslověnskou kartotéku od prachu, který tam napadal při sekání elektrického vedení. Poté jsem ale měla štěstí a dostala se k práci na edici v roce 1975 nalezené části významného Sinajského žaltáře (nejstarší známý rukopis staroslověnského žaltáře, pochází z 11. století a je psán kulatou hlaholicí, písmem sestrojeným Konstantinem–Cyrilem pro velkomoravskou misii uskutečněnou roku 863). A potom už to jelo.

Co vás na staroslověnštině nejvíc fascinuje?

Evropská unikátnost tkví v tom, že se staroslověnština zavedla v 9. století jako liturgický jazyk, kdy byly dalšími liturgickými jazyky už jen řečtina a latina. Podobná věc se stala v roce 1248 v podobě papežského potvrzení chorvatské církevní slovanštiny (kterou si lze představit jako mladší a regionální verzi staroslověnštiny) jako liturgického jazyka v katolické církvi. Do té doby to byla pouze latina. To je přece samo o sobě fascinující! Na to bychom měli být jako Slované hrdí, ale málo si toho vážíme.

Proč je podle vás důležité zabývat se v současnosti staroslověnštinou?

Průměrný člověk v dnešním světě bez staroslověnštiny přežije. Ale obecně, když pomineme kulturní a historické hodnoty, je staroslověnština důležitá nejen pro pochopení češtiny, ale také jiných slovanských jazyků. Díky staroslověnštině můžeme sledovat vývoj těchto řečí a různé jevy v jednotlivých jazycích nám najednou začnou dávat smysl.

Čemu přesně se věnujete?

Nemám ambici popsat gramatiku, zabývám se jednotlivými texty. Textologie je občas až dobrodružná kriminalistická práce. Zabývám se především rukopisy napsanými do konce 15. století, tudíž mohu prostřednictvím omezeného množství textů nahlédnout do velmi vzdálené doby. Protože je systém zápisu v tak starých rukopisech poměrně rozkolísaný, musím se dopátrat, jak byly na určitém území jednotlivé hlásky vyslovované a zapisované, zda mohl zápis ovlivnit také místní dialekt či chyba v přepisu.

Působíte zároveň v Lublani na katedře bohemistiky. Jak jste se tam dostala?