Můj sen? Hrát bocciu, dokud budu moct

27. září 2021

Adam Peška letos na hrách v Tokiu vybojoval zlatou medaili ve sportu boccia. Jeho asistentkou, která se o něj stará při sportu i během dne, je jeho maminka Ivana Pešková.

archiv

Do necelých pěti let žil Adam Peška normální život, naučil se i bruslit a lyžovat. Pak ale začal klopýtat, padat a mít problémy s chůzí. Lékaři mu diagnostikovali svalovou dystrofii Duchenne. Ačkoli je Adam upoután na vozík, jeho velkou zálibou je sport. Už dvanáct let se věnuje hře jménem boccia a právě v ní letos na paralympiádě v Tokiu vybojoval zlatou medaili. (Adam hovořil s pomocí ventilátoru, takže se mu někdy hůř mluvilo a jeho maminka Ivana, která je v boccie jeho asistentkou, mu s odpověďmi pomáhala.)

Těsně po vítězství na paralympiádě v Tokiu jste oba mluvili o tom, že vám to vlastně ještě ani nedochází. Jak je to teď? Už to z vás všechno spadlo?

Adam: Už si to uvědomuju a mám z toho radost. Ale pořád je to zvláštní pocit.

Jak jste prožíval ten poslední vítězný zápas?

Adam: Už jsem s tímto soupeřem, Řekem Grigoriosem Polychronidisem, dvakrát hrál a pokaždé prohrál. Takže před zápasem jsem čekal, že Řek celkem jasně vyhraje. Potom, když už jsem vedl 3:0, jsem si říkal, že alespoň neprohraju s nulou. Pak Řek srovnal a následoval tie-break a to už bylo 50 na 50. Byl to hodně těžký zápas. On je světová jednička.

Jak to prožívala mamka?

Ivana Pešková: Já jsem byla vždycky na kurtu jako máma a zároveň jako asistent. A když tam jste jako máma, jste v tom citově zainteresovaní, chcete, aby to vaše dítě zvládlo. Musím říct, že už jsem párkrát zažila stav, kdy jsem se cítila víc mámou než asistentkou a asi dvakrát se mi udělalo špatně od srdce. Těžce to snáším. Takže jsem si řekla, že tudy cesta nepovede, a po celou dobu paralympiády jsem byla na kurtu jen asistent. Odbourala jsem roli mámy, tím pádem jsem to přežila, moje srdce taky a Adam mohl v klidu hrát.

Opravdu se role mámy dá odbourat?

Ivana: Dá se to naučit, ale není to hned. Trvá to roky.

Ačkoli je Adam Peška už několik let upoután na invalidní vozík, již 12 let se věnuje sportu zvanému boccia, což je paralympijská disciplína určená lidem s nejtěžšími stupni tělesného postižení.

archiv

Věřil jsem, že paralympiáda bude

Jak obtížná byla cesta do Tokia? I vzhledem k tomu, že hry byly kvůli koronaviru o rok posunuté…

Adam: Odložení nikdo nečekal, ale věřil jsem, že paralympiáda nakonec bude. A možná mi to posunutí i pomohlo, protože jsem se víc sžil s novou rampou.

A pokud jde o pandemii, jak vás zasáhla?

Podpořte Reportér sdílením článku