Lukašenko testuje trpělivost EU a NATO a Putinovi se to hodí

Loni v létě, krátce po kontroverzních prezidentských volbách, jste opustila Bělorusko, jemuž vládne diktátor Alexandr Lukašenko. Hrozilo, že vás zatknou?

Nikdo mě přímo nevaroval před zatčením, ale existovalo riziko, které se vázalo k tomu, co jsem dělala a dělám. Pracuji už několik let jako politická analytička a také pracuji pro opozici a dozvídala jsem se, jak několik mých kolegů zatkli. Existovaly náznaky, že mě sledují. Bezpečnostní složky se na mě ptaly zatčených, začaly se pohybovat kolem mých blízkých. A já dospěla k závěru, že riziko je příliš vysoké.

 

Dá se předpokládat, že Lukašenkovy tajné služby o vás stále shromažďují informace?

Aktivisté, a dokonce i analytici žijící v zahraničí se setkávají se zastrašováním, to není nic neobvyklého…

 

Jak ten tlak běloruských tajných služeb na Bělorusy v cizině vypadá?

Samozřejmě záleží na tom, zda pokračujete v opozičních aktivitách, nebo jste si našel jinou práci. Nejznámějším a nejviditelnějším běloruským aktivistům se například nedoporučuje, aby si chodili vyřizovat věci na běloruský konzulát, protože tam nelze zaručit jejich osobní bezpečnost. Někteří aktivisté v cizině se také setkávají s výhrůžkami. Například se to děje ve Vilniusu, hlavním městě Litvy, odkud to do Běloruska není daleko, takže jde třeba o hrozby, že vás v autě unesou přes hranice. Samozřejmě to není tak, že bychom věřili všem těmto zprávám, ale jde o psychologický nátlak a zastrašování. Další náznaky vyplývají třeba z investigativní práce známého novinářského sdružení Bellingcat. Ti zkoumali a dále zkoumají nejasné okolnosti smrti aktivisty Vitala Šyšova na Ukrajině, kterého našli mrtvého v parku. Ale už zdokumentovali, že bezpečnostní služby ruského státu – který nyní víceméně podporuje Lukašenka – infiltrovaly komunity Bělorusů žijících na Ukrajině.

 

Jak se Bělorusům žijícím v zahraničí obecně daří?

Zase záleží na tom, co v cizině dělají. Ti, kteří s rodinami opustili nestabilní zemi z ekonomických důvodů a pracují třeba v IT sektoru, se mají dobře. V mnohem komplikovanější situaci jsou lidé, kteří utekli doslova s jedním párem bot a bez osobního majetku, jen s sebou vzali děti. Na jejich podporu existují fondy solidarity, které umožňují, aby si koupili základní potřeby, aby dostali alespoň nějaké peníze pro začátek pobytu v cizí zemi. Lidé z těchto fondů také pomáhají s vyplněním dokumentů, aby exulanti mohli v cizině pobývat legálně.

 

Poslední Lukašenkova zbraň

Polsko a pobaltské státy nyní čelí migrační vlně lidí z Blízkého východu, která je zcela zjevně organizovaná Lukašenkovým režimem. Co si o tom myslí lidé v Bělorusku?

Neviděla jsem průzkumy veřejného mínění, i když patrně existují, ale obrázek si dělám například z reakcí na sociálních sítích, případně z informací nezávislých médií. Pro Evropu je tato krize něco urgentního, co se dostává do titulků médií, ale pro Bělorusy, kteří se nyní potýkají s tlakem režimu, nejde o nejpalčivější téma. Lidé nicméně sledují a srovnávají, jak režim s migranty zachází, jak chodí po dálnici směrem k hranicím a blokují hraniční přechody, v čemž je povzbuzují běloruské bezpečnostní složky. Přitom jde o porušení pravidel silničního provozu, a kdyby to dělal někdo jiný, mohlo by za určitých okolností jít dokonce o trestný čin, například o nepovolené shromáždění. Neméně zajímavý rozdíl je, že třeba s bezdomovci policie v Bělorusku zachází velmi brutálně, zatímco migranti budují za podpory úřadů tábory uvnitř města. V tom lidé v Bělorusku vidí dvojí metr. Současně je společnost do určité míry rozdělená, protože nikdy nezažila takovou vlnu migrace z jiného kulturního prostředí. Jsou zde hlasy řekněme z krajní pravice, ale vidíte také projevy solidarity, kdy se Bělorusové snaží přinést tábořícím lidem jídlo a oblečení.

 

Dosluhující německá kancléřka Merkelová si kvůli migrační krizi s Lukašenkem dokonce telefonovala. Vy jste napsala, že lidé v Bělorusku přijali zprávu o tomto telefonátu s obavami.

Takové reakce se objevovaly v běloruských sociálních médiích. V historii vztahů mezi EU a Běloruskem najdeme období dlouhé izolace, které střídá doba dialogu – jenže nyní by takový dialog přišel v úplně jiné situaci, kdy lidé platí každý den enormní cenu za to, že bojují za demokracii. Telefonát se uskutečnil v době, kdy Lukašenko s pomocí Ruska zkonsolidoval svou pozici, ne každý v EU je nadšený ze sankcí proti běloruskému režimu a objevuje se volání po pragmatickém přístupu. Na druhé straně je přinejmenším zatím obtížné dělat z toho telefonického rozhovoru jednoznačné závěry. Merkelová totiž také o Bělorusku jednala s generálním tajemníkem NATO a nová německá vládní koalice má tendence spíše k tvrdému postoji vůči Lukašenkově režimu.

 

Jaké jsou vlastně motivy Lukašenkova chování v této migrační krizi? Bezpochyby jedná z více pohnutek, ale mnozí označují za důležité, že ho sankce urazily a toto je vlastně druh pomsty.

Myslím, že nejde přímo o pomstu, je to spíše jedna z mála možných odpovědí, která mu zbývá.

 

Řekněme jedna z mála zbraní, které má ještě Lukašenko k dispozici?

Ano. Protože kdyby třeba vyhlásil sankce proti Evropské unii, tak by to samozřejmě nemělo žádný efekt… Mimochodem zajímavé je, že Lukašenko pozastavil běloruskou účast v takzvaném programu východního partnerství EU a odstoupil od readmisních dohod, v nichž se běloruský stát zavázal, že se musí o migranty postarat sám, pokud přijdou do Běloruska, a že je nebude posílat do dalších zemí. Přitom Lukašenko léta využíval finance z evropských fondů na posílení společných hranic a hraniční infrastruktury – ale nyní se proti EU obrátil.

 

Jak moc je vlastně Lukašenkovo jednání racionální?

Objevily se sice zprávy od lékařů a psychiatrů, podle nichž není tak úplně duševně zdravý, ale možná se ho také snažili urazit, takže já skutečně nevím. Co můžu říct určitě, je, že rozhodovací proces na špičce běloruského režimu kolem Lukašenka není transparentní. Lukašenko není jediný, kdo rozhoduje, existují lidé stojící v pozadí, kteří mají prospěch z toho, že je u moci. Současně víme, že má sklony k přesunům v rámci mocenské struktury, včetně šéfů armády, bezpečnostních a tajných služeb, aby si nemohli vybudovat své vlastní pevnější vazby. To vše je poměrně důležité při hodnocení představ, že když Lukašenko odstoupí, tak se Bělorusko automaticky vydá na cestu k demokracii.

 

Přece jen se nezdá, že by ruský prezident Putin Lukašenka v oné migrační krizi zcela silně podporoval. Je to skutečně tak – i vzhledem k tomu, že ti dva z dlouhodobého hlediska nejsou zrovna přátelé?

Ne, přátelé opravdu nejsou a není to tajemství. Putinova podpora pro Lukašenka opravdu není tak neotřesitelná, jak by si někdo mohl myslet – a odvíjí se pouze od toho, zda z ní Kreml má prospěch. Migrační krize na běloruských hranicích se ale Putinovi hodí. Jednak tím Lukašenko zkouší trpělivost NATO a sousedů, a Rusko tak může zjistit, zda a do jaké míry takové metody fungují. Kreml také vyslal dva bombardéry schopné nést jaderné zbraně do běloruského vzdušného prostoru na znamení solidarity s běloruským spojencem. Současně Rusko buduje stálou základnu pro společná cvičení, což vyvolává obavy, jestli už vlastně nejde o regulérní ruskou vojenskou základnu. Něčemu takovému se přitom Lukašenko dlouho bránil, jenže nyní, když jeho přežití do značné míry zajistila právě podpora z Moskvy, se stal vůči ruským žádostem mnohem více zranitelný. A nakonec jsou zde ještě zprávy amerických zpravodajských služeb, že Rusko připravuje útok proti Ukrajině z běloruského území.

 

Co by vlastně pro Lukašenkovu pozici přímý ozbrojený konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou znamenal?

Obavy z využití Běloruska při konfliktu s Ukrajinou nejsou úplně nové: Když jsem v době loňských protestů proti Lukašenkovi mluvila s evropskými a ukrajinskými diplomaty, jedna z hlavních otázek byla, co by se stalo, kdyby se běloruský režim stal natolik slabým, že Moskva by mohla použít běloruské území jako nástupiště pro invazi do Ukrajiny. Obecně si nemyslím, že by se v takovém případě pro nynější běloruské vedení něco změnilo z hlediska jeho mezinárodní pozice, protože režim už je v izolaci tak jako tak. Jiná věc je, že Minsk má nyní k dispozici jen velmi málo věcí, které by mohl při jednáních s Moskvou zobchodovat. Je tedy v jeho zájmu bránit se v tak citlivé otázce, jako je otevření svého území ruské armádě, do poslední chvíle, aby za to od Kremlu něco získal.

 

 

Zastával by se Putin více Lukašenka v případě konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou?

Těžko říct. Také je možné si představit scénáře, kdy by se Putin rozhodl vystupovat vůči Ukrajině více agresivně a současně by chtěl hrát vůči Západu hodného v případě Běloruska.

 

Nepomáhá Lukašenkovi fakt, že nyní se pozornost mezinárodního společenství v regionu přesunuje od Běloruska právě k Ukrajině?

Čas obecně Lukašenkovi pomáhá a v důsledku událostí jinde ve světě přestává být Bělorusko hlavním tématem.

 

Směr močál?

Je možné, že by Lukašenko odešel do ústraní a předal moc svému synovi? Tuto možnost zmiňuje dokument Čtyři scénáře pro Bělorusko, na jehož přípravě jste se podílela.

Už léta se říká, že by Lukašenka nahradil jeho mladý syn Nikolaj, ale já osobně tomu moc nevěřím: podle mě by to pro běloruskou společnost nebylo přijatelné. I pokud by Lukašenko rezignoval, mocenské elity by se ho snažily nahradit někým ze svých řad. Jeden z jeho starších synů, Viktor Lukašenko, má politické ambice a má vazby na bezpečnostní kruhy. Nemyslím, že by bylo možné, aby nahradil svého otce Alexandra v pozici prezidenta, ale velice pravděpodobně by se snažil zůstat v mocenských elitách, i kdyby Alexandr Lukašenko rezignoval.

 

Co nyní pravděpodobně čeká Bělorusko? Další z těch čtyřech scénářů se nazývá „močál“: v jeho rámci Lukašenko zůstane u moci a protesty ustanou.

Ty čtyři scénáře nejsou primárně nějakou realistickou předpovědí budoucnosti, jde o druh strategické hry upozorňující na různé varianty vývoje. Nicméně jeden z našich čtenářů sdílel ty čtyři scénáře na Telegramu a nechal o nich hlasovat. A právě varianta „močál“ získala nejvíce hlasů.

 

Jak se teď v Bělorusku žije občanům? Speciálně těm, kteří se účastnili protestů proti Lukašenkovi v roce 2020?

V Bělorusku jsem nebyla rok a půl, nicméně z informací odtamtud vím, že do určité míry je to tak, jako to bylo i dříve: pokud se člověk nestará o citlivé politické otázky a má nějakou dobrou práci, nemá se zas tak špatně. Pokud jde ale o ty, kteří byli a jsou aktivní a nejde už jen o politickou opozici, ale třeba i lidi zabývající se kulturou nebo životním prostředím – tak ti žijí v nejistotě a pro režim jsou terčem. Velice často dnes čtu zprávy, že bezpečnostní složky někoho zatkly nebo ho obtěžovaly. Jedna z nejčerstvějších zpráv je, že zatkli koordinátorku organizace pečující o oběti domácího násilí: ta teď čelí obvinění kvůli organizování pochodů žen v minulosti. A taky zatkli aktivistu kvůli tomu, že na sociálních sítích „urazil“ nějakého veřejného činitele – což je nyní nejčastější obvinění.

 

Takže policie prostě projíždí sociální sítě a na základě postů obviňuje lidi?

Ano. Je potřeba říct, že nejviditelnější politické postavy už režim z Běloruska víceméně vypudil. Nyní se snaží cílit na méně viditelné lidi, kteří nicméně zastávají opoziční názory. A hledají prostě třeba jen jeden post na Facebooku a na jeho základě je obviňují.