Jste malá zemička, v níž je natěsnán celý příběh 20. století, říká americký režisér

26. listopadu 2020

Historik a režisér James D. Le Sueur před Sheldon Museum of Art v Lincolnu, hlavním městě amerického státu Nebraska.

Michael Durčák

Málokdy se stává, aby se americký historik a filmař zajímal o české dějiny. James D. Le Sueur – šéf historického oddělení University of Lincoln Nebraska – je výjimkou a ve svém cenami ověnčeném dokumentu The Art of Dissent mapuje a rozebírá příběh českých disidentů. „Rok 1989 a pád komunistických režimů napříč Evropou je svým způsobem poslední velký světlý bod, zatím, v amerických dějinách. Byl to kratičký moment, kdy jsme dokázali na chvíli vytvořit svět, po kterém jsme tak strašně toužili,“ říká pro Reportér Premium.

Co přivedlo amerického historika a režiséra k zájmu o český disent?

Než jsem se stal šéfem oddělení historie tady na univerzitě, naplno jsem pracoval na tom, abychom mohli uspořádat mezinárodní sympozium k padesátému výročí srpnové okupace Československa (podrobnosti zde). Díky tomu jsem se setkal s Marianou Čapkovou (absolventka nebraské univerzity, dnes pražská zastupitelka za hnutí Praha sobě, pozn. autora), stali jsme se přáteli a ona je dnes producentkou filmu, a tak to vlastně začalo.

A jak to sympozium dopadlo?

Bylo to největší setkání k výročí události na světě – větší než cokoliv, co se pořádalo na území bývalého Československa. Víte, už tehdy mě zajímalo myšlení Václava Havla. Rok předtím, než zemřel, jsem s ním chtěl udělat rozhovor pro jiný můj film. Pan prezident souhlasil, ale bohužel už jsem to nestihl… Strašně mě to mrzelo, protože to byl už od mládí jeden z mých hrdinů.

Takže vás k disidentům přitáhl Havel?

Přesně tak. Zabývám se evropskou historií, takže jsem docela seznámený jak s historií Československa, tak i Rakouska-Uherska. No a když už jsem byl v Praze kvůli tomu výše zmíněnému sympoziu, tak jsem si jako filmař říkal, že by to po rozhovoru s Marianou vlastně nebyl zase tak špatný nápad. Navíc, jako historik potřebujete pro něco takového archivy, takže jsem se vydal do České televize a žádal o spolupráci, abychom mohli používat jejich archivní materiál pro náš snímek. Trvalo to tři roky, ale nakonec jsme se byli schopni dohodnout na podmínkách spolupráce a dal jsem se dohromady s archivářem Martinem Boudou, který nám nesmírně pomohl.

Československá kolonie

Proč je pro někoho v Nebrasce důležitá česká historie?

To je jednoduché. Znatelná část místních má české kořeny, na které je navíc hrdá. Logicky chcete znát historii země, odkud pochází vaše rodina. Často to jsou lidé, jejichž rodiny sem přišly už na konci 19. století. Imigrace je fascinující fenomén, speciálně pokud jste Američan. Moje rodina také pochází z Evropy – matčina strana sem přišla ze Šlesvicka-Holštýnska, otcova zase pochází z pobřežní oblasti Francie, navíc přišli oba do Států ve zhruba stejné době – začátek 20. století. Český příběh je pro Nebrasku strašně důležitý, tvoří kořeny celého státu.

Takže je to snaha udržet kontakt s domovinou?

Asi ano, ale u běžných lidí to je trochu jiné. Zajímají se o věci, které mě zase tak moc nezajímají. Fascinují je třeba kroje, pivo nebo koláče. Nebudou si ale sami od sebe číst Masaryka nebo Karla Čapka. Já se však jako historik zabývám dějinami idejí, takže mě zajímají spíše intelektuální dějiny České republiky a Československa. Vždyť to je přece rezervoár skvělých intelektuálů pro celou Evropu.

Můžete být trochu konkrétnější?

Podpořte Reportér sdílením článku