Beata Hlavenková: Jako bych přišla o duševní potravu

Beata znamená latinsky blažená; šťastná. Jsi šťastná?

Snažím se. Ale včera jsem byla na návštěvě u Romana Holého, vedli jsme hovory o budoucnosti kultury v Česku, a možná proto jsou na tom mém štěstí šmouhy.

I tvůj manžel Patrik je hudebník, máte spolu dva syny – školáky. Docházejí vám peníze?

Koronavirus přišel v době, kdy jsme poprvé v životě měli i úspory, ale kdyby se pandemie táhla, můžou dojít.

Znám pár muzikantů, kteří teď například rozvážejí jídlo.

Já zatím nerozvážím, jenom vařím.

A každé dopoledne se učíš s kluky, ne?

Ti jsou naštěstí samostatní. Starší z nich, kterému bude čtrnáct, nám mimochodem předevčírem řekl, že by se možná chtěl stát filosofem, jen ho teda zajímá, z čeho bude žít. Odpověděla jsem, že může učit nebo psát knihy, ale když jsem byla u toho Romana Holého, tak z něj vylezlo, že studoval sociologii a právě filosofii. Proto jsem dnes u snídaně synovi mohla říct: A taky je tu možnost, že vystuduješ filosofii, ale živit se pak budeš muzikou.

Mají na ni kluci talent?

Mají, ale oba už odmítli přijímat hudební vzdělávání a přestali chodit na klavír. Netlačíme na ně, to nemá smysl. Těší mě, že jsme aspoň stihli zachytit jejich zpěv na desku, která je součástí krásné knížky “Ó, ó, ó, vajíčko!”, což je veršovaný příběh z hmyzí říše.

Chybuješ. No a?

Řekneš mi konkrétněji, jak tenhle divný rok 2020 prožíváš?