Češka ve Vietnamu: Místo oslav sto dní bez viru počítáme nové nemocné

Stačil jediný den a Vietnam by oslavil sto dní bez nového pacienta nakaženého covidem-19. Místo toho vláda oznámila, že zpřísňuje opatření. Objevilo se nové ohnisko nákazy. Země je pověstná nízkým počtem nakažených, intenzivním testováním a tím, že dokáže efektivně trasovat. Tak už dokázala zažehnat dvě vlny nemoci. „Každý nakažený musí povinně nahlásit, kde všude byl, a lidé mají povinnost si zkontrolovat, zda se s ním někde nepotkali,“ říká Lucie Pštrosová, průvodkyně a delegátka, která dlouhodobě žije v hlavním městě Vietnamu Hanoji. Všechny informace jsou přístupné ve vládní aplikaci, kde můžete zároveň nahlásit, pokud někdo „neuposlechl výzvu“.

Co se ve Vietnamu stalo minulý víkend?

U sedmapadesátiletého muže z Danangu (město ve středním Vietnamu, pozn. red.) se v pátek potvrdila nákaza s tím, že je 416. pacientem s potvrzeným covidem v zemi. Zjistilo se to bohužel až po několika dnech, kdy mu nebylo dobře. Bylo to velké překvapení, protože v komunitě se nákaza neobjevila celých devadesát devět dní. Nikdo neví, kde se nakazil.

 

Nikdo se nenakazil v komunitě, co to znamená?

Mezi lidmi, kteří se vracejí z ciziny, se covid objevuje, mezi ostatními lidmi v zemi ale devadesát devět dní nebyl zaznamenaný ani jeden případ. Do země v současné době létají hlavně repatriační lety, jinak jsou hranice už několik měsíců zavřené. Každý, kdo přiletí ze zahraničí, musí do povinné karantény. Tu může strávit ve státním izolačním zařízení, což jsou vojenské prostory, anebo v hotelu, který si musí zaplatit. Manažeři a diplomati s udělenou výjimkou vstupu do země jsou zpravidla ubytovaní v pětihvězdičkových hotelech, mají all inclusive, jen nemohou vyjít z pokoje. Následně je ještě povinné být čtrnáct dní v domácí karanténě.

 

Ještě domácí karanténa, proč?

Pro jistotu. Ale to už jen u těch, kteří měli covid a po několika testech byli prohlášeni za negativní a propuštěni. Ti, kteří covid neměli a prošli si čtrnácti dny karantény v izolačním zařízení, do druhé karantény nemusejí.

 

Jaká opatření následovala potom, co vláda o víkendu informovala o novém případu?

Nastala panika. Děti mají totiž zrovna prázdniny a Danang je velmi oblíbené výletní místo, kam se jezdí Vietnamci rekreovat. Po sobotním oznámení nového případu místní turisté rychle měnili letenky, aby co nejdříve odletěli. Osmdesát tisíc Vietnamců se ale nemělo jak dostat domů, protože letů nebyl dostatek. Vláda občany vyzvala, aby po návratu začali domácí čtrnáctidenní karanténu. Z Danangu a do něj byly zrušeny všechny možné spoje a městem se nesmí ani projíždět. Lidé se mají vyvarovat sociálního kontaktu, vycházet ven pouze kvůli nákupu potravin, léků či z akutních důvodů. Mají povinnost nosit roušky na veřejnosti a používat dezinfekci. Byly zrušeny všechny náboženské, sportovní i kulturní akce, nedůležité podnikání jako bary, karaoke nebo spa byly uzavřeny.

 

Existuje nějaká teorie, jak se mohla nákaza v komunitě objevit?

V Danangu policie o sobotní noci chytila skupinu Číňanů, kteří se do země dostali nelegálně. Jedna z verzí tedy je, že někdo z nich mohl být nakažen covidem a od nich se pak vir rozšířil po městě. Nebo se mohli nakazit vietnamští převaděči, kteří ilegálně vstupovali na území Číny.

 

 

Kolik je aktuálně nemocných?

Nemocných postupně přibývá, nyní jich je už přes třicet (rozhovor se uskutečnil ve středu 29. 7.) a číslo stoupá, nákaza je už i v Hanoji. Jen v Danangu vláda plánuje otestovat celkem deset tisíc lidí. Nové testy ukazují, že virus je zmutovaný a má zřejmě původ v zahraničí. Vědci poslali vzorky do světové genetické banky k porovnání a zjištění přesného původu.

 

Dost možná vás tedy čeká to samé, co na jaře.

Možná. Už i tady v Hanoji, kde žiji, je to patrné. I my musíme zase nosit povinně na trhy, do supermarketu či do banky roušky, používat dezinfekci, měří se teplota. Lidé si zase začínají dávat pozor a pro cizince to možná začne být zase i trochu nepříjemné, protože hodně Vietnamců dává zavlečení nemoci do země za vinu právě jim.

 

V Česku se nyní řeší, jak moc efektivně či neefektivně dokáže náš stát vytrasovat lidi, kteří mohou nákazu šířit dál. Jak vypadá hledání lidí, kteří se mohli nakazit, ve vietnamském podání?

Každý nakažený dá dohromady podrobný seznam toho, jaké dny a v jakém čase se kde nacházel. Jsou tam restaurace, nemocnice, svatební hostiny, čísla a časy letů, vlaků či autobusů, v nichž jel. Vláda pak zveřejní tento itinerář a každý má možnost se podívat, zda se s daným člověkem někde nesetkal. Pokud ano, musí se nahlásit a jde do karantény. Současně jsou pak lidé v karanténě kontrolováni, zda jsou na nahlášených adresách.

 

 

Zde se zřejmě ukazuje síla socialistického státu...

Přesně tak, zde se nehraje na ochranu osobních údajů a lidé jsou tu zvyklí poslouchat. Ruku v ruce s tím jde soudržnost a vlastenectví Vietnamců. Navíc ve vládní aplikaci můžete nahlásit, že víte o někom, kdo byl třeba v Danangu, ale neoznámil to autoritám. Zároveň ale mluvíme o 98 milionech lidí, kteří tu žijí, zdravotní systém je jiný než u nás, je tu nedostatek ventilátorů a velký nápor nemocných by nemocnice nemusely zvládnout. Proto se dělají rychle tak přísná opatření, a proto země dokázala, že se nakazily teprve čtyři stovky lidí. Nikdo tu na covid ještě nezemřel, i když tu byly a opět jsou vážné případy na ventilátorech. Asiaté také obecně mají velký respekt z nemocí, což souvisí i s tím, že s takovým typem nemoci se už potýkali dříve, například se SARS v roce 2003 či s prasečím morem.

 

Jak stát dostává informace mezi lidi?

Informuje se o tom v tisku, ve státní televizi i rádiu, v mobilech máme mobilní aplikaci Zalo, kde stát zveřejňuje veškeré informace. Velká část světové produkce telefonů se vyrábí ve Vietnamu a telefon tu má opravdu každý. Informace visí i venku na úředních deskách a plakátech.

 

Ve Vietnamu dlouhodobě žijete, máte vietnamského partnera a malého syna. Dostala jste se do karantény už i vy?

Jednou, když jsem letěla v půlce března do centrálního Vietnamu s mými klienty. Následně se ukázalo, že v letadle bylo deset Britů, kteří letěli do Vietnamu s někým z nakažených covidem. Já pak byla v karanténě v hotelu, kde jsem čekala na výsledky testů těch Britů. Byli negativní, tak jsem se mohla vrátit domů.

 

Jak to vypadalo v zemi během zimy a jara?

Na konci ledna se objevil první případ nákazy, ale ještě předtím na začátku roku vláda zavedla opatření na letištích jako měření tělesné teploty. Pozemní hranice s Čínou je uzavřena od začátku února. Následně se omezily lety mezi Vietnamem a Čínou, postupně i s Jižní Koreou. Pak přišly svátky nového lunárního roku Tet, který lidé strávili doma, obvyklé návštěvy příbuzných se nekonaly. Ke konci února bylo všech šestnáct nakažených propuštěno a atmosféra byla velmi optimistická.

 

Co následovalo?

Rozhodující byl okamžik, kdy se jedna Vietnamka na začátku března vrátila z Evropy a po návratu nenahlásila, že byla v Itálii, aby se vyhnula karanténě. Nemoc se následně začala rychle šířit a začala oficiálně druhá vlna. V půlce března bylo pozastaveno vydávání víz, turistická místa se postupně zavírala a byly zde situace, kdy místní nechtěli cizince ubytovat ani obsloužit. Dne 22. března vláda rozhodla o úplném uzavření hranic. Následoval zákaz vycházení. V půlce dubna skončil oficiálně sociální distanc a další opatření, takže od konce dubna už jsme mohli normálně cestovat po zemi. A začaly repatriační lety.

 

Hlavním zdrojem obživy pro miliony lidí ve Vietnamu je turismus. Jak moc uzavření hranic ovlivní jejich životy?

Není to nic veselého. Nefunguje tady tak silná podpora od státu jako třeba v Česku, záchranné balíčky sice existují, ale většina Vietnamců, kteří se dostali do existenciálních potíží, na ně nedosáhne. Vláda se zaměřila hlavně na hospodářský sektor, například zlevnila elektřinu podnikatelům, snížila či zrušila daně a jiné poplatky, snížila nájmy státních pozemků, odložila platbu daní, urychlila proces půjček a snížila úrok. Chudí hledali pomoc hlavně u charit a v komunitě. Po Vietnamu například přibylo automatů, z nich si zadarmo můžou místní v nouzi nasypat rýži. Dokud byla nákaza v komunitě, vláda léčbu, karanténu a vše s tím spojené hradila.

 

S partnerem máte sami cestovní kancelář. Jaké jsou vaše vyhlídky?

My zatím žijeme z úspor a vylepšujeme naše webové stránky. Vláda momentálně cílí jen na domácí turismus, takže je možnost někomu zařídit třeba teambuilding. Jenže to teď už s novou nákazou neplatí. Předpoklad je, že do konce roku hranice neotevřou. Premiér řekl, že pokud se Vietnam otevře, tak jedině zemím s minimálně třiceti dny bez nové nákazy v komunitě nebo až ve chvíli, kdy bude dostupná vakcína. Evropa a ani USA mezi prvními nebudou. Covid-19 určitě tedy ovlivní i příští sezonu.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama