Šéf Vyšehradu: zmršená pevnost je tunelem Blanka své doby

Přilákat české turisty na slavné místo českých bájí i vojenského stavitelství je jedním z cílů Petra Kučery. Architekt a fanda historie je od ledna ředitelem Národní kulturní památky Vyšehrad. Vypráví o budoucích proměnách, potenciálu bastionového opevnění, sousedu Danielu Landovi i letošním návratu do středověku. Co tady objevili archeologové a co historikům zamotalo hlavu?

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Vyšehrad byl hradištěm, hradem, pevností i městem. Která z jeho tváří je vám nejbližší?

Každá má něco svého, ale nejvíc mě zajímá vrstva barokní citadely. Pozor, musím jen upřesnit, že pevností byla celá Praha a v její jižní části vzniklo speciální opevněné místo – vyšehradská citadela. Na severu města měla být další na Strahově nebo na Petříně, ale nakonec nebyla postavena.

 

Proč vás přitahuje právě barokní vrstva?

Je vzácnou památkou z hlediska novověkého opevnění, které u nás zatím není centrem zájmu jako v zahraničí. Je jednou z nejstarších a nejlépe dochovaných pevností ve střední Evropě. Je nejviditelnější částí areálu – zachovaly se brány i hradby, mimo zbrojnice, která vyhořela – a paradoxně o této barokní části víme nejméně. Zdroje přitom máme, existují plány, účetní knihy, další dokumenty v Praze, ve Vídni i v Paříži. Chci proto bádat ve vojenské historii Vyšehradu a rozvíjet ji.

 

Co vás na tom baví?

Vyšehrad stojí na začátku cesty budování nových bastionových opevnění (bastion – modernější varianta bašty vystupující mimo hradbu a umožňující například boční odstřelování, pozn. red.), která začala po třicetileté válce, a je pěknou ukázkou pokusů a omylů. Krásně se tu dá ukázat, jak se stavitelství vyvíjelo. Na konci této cesty je Terezín jako dokonalá pevnost, kde všechno má svůj smysl. Vyšehrad je ale ještě roztomile nepovedený, je to zmršená pevnost. Stavěla ho Pražská města, pomalu a liknavě, byl takovým tunelem Blanka své doby.

 

Proč?

Císař Ferdinand po třicetileté válce rozhodl, že v Čechách budou vystavěné pevnosti. Většinou na ně byla přeměněna města jako třeba Cheb nebo Praha. Samozřejmě aby se ušetřilo, tak výstavbu platilo nejen Království české, ale i samotná města. Praha sice měla stavitele a architekty, ale ti neměli zkušenosti s obranným stavitelstvím. Vyšehrad stavěli Češi, ale dá se říct, že ho navrhl Ital. Opevnění se začalo stavět roku 1653 a následná inspekce z Vídně konstatovala, že se tu staví blbě. Špatně byly třeba sklony bastionů, musely se přezdívat, a tím vznikl třeba podzemní prostor Gorlice. To je vyšlismus.

 

Cože to je?

Vyšlismus, že to tak vyšlo. Nebo spíš nevyšlo, ten prostor nebyl záměr. Kvůli špatně vybudovanému bastionu tam vybudovali novou zeď. A mezi starou a novou částí vznikla díra, která byla až o dvě stě let později zastřešena. Takových míst jako Gorlice, která na Vyšehradě jen tak vyšla, je mnohem víc. Naznačují, že stavba probíhala chaoticky a na základě malých zkušeností. Vedlo to ale k jedné zajímavosti. Rakouské mocnářství si uvědomilo, že není ideální, když jim pevnosti navrhuje potenciální nepřítel. V roce 1707 proto bylo založeno dnešní České vysoké umění technické. První fakulta byla stavební, kde se učila kartografie a fortifikační neboli obranné stavitelství.

 

Překvapilo mě kdysi, že Leopoldova brána byla sice postavená, ale asi 160 let nepoužívaná…

Ano, ale ta brána v podstatě neexistuje, protože z ní byla postavena jenom fasáda. Je spíš kulisou, která byla hned po dokončení zazděná a 160 let nefungovala. Proto je zajímavé v této nedokonalé oblasti Vyšehradu bádat a srovnávat jej s dokonalým Terezínem. Pevnosti se zatím u nás netěší zájmu a my ho můžeme rozproudit. Rád bych Vyšehrad připojil do evropské asociace pevností Forte Cultura. Snažím se také vymýšlet dramaturgický plán, jak Vyšehrad prezentovat a oživovat jeho historii. Samozřejmě přiměřeně památce, nejsme Bílá hora – umístit třeba dělo na hradby a připomenout okupaci francouzskými vojáky.

 

 

Využijete v listopadu výročí husitské bitvy na Vyšehradě?

Připomeneme si ho kvůli počasí už v září, na jeden den se na akropoli rozvine středověký tábor s populárně naučným programem i šarvátkou mezi husity a křižáky. Je to významné, i když problematické výročí, 600 let bitvy pod Vyšehradem, vlastně všude okolo Vyšehradu. Problematické, protože bitva skončila naprostou zkázou jeho středověké tváře. Letos si připomínáme řadou akcí i 950 let vyšehradské kapituly, která tady kontinuálně přežila všechno a všechny.

 

 

Podzemí tady skrývá i základy jedné církevní stavby s otazníky.

Ano, už v 60. letech byla objevena pod fragmenty románské baziliky sv. Vavřince z konce 10. století ještě starší církevní stavba. První záhadou je, že až zhruba před šesti lety se ukázalo, že neměla jednoduchý křížový půdorys, ale komplikovanější trikonchu: čtverec se třemi apsidami je ve střední Evropě naprosto nevídaný. Typ architektury prokazuje byzantský a východní vliv mnohem dál na západ, než jsme si mysleli.

Ono je těch záhad více?

Druhou záhadou je, že rozestavěná, ale nedokončená stavba byla plošně o čtyřicet procent větší než ve své době rotunda sv. Víta na Pražském hradě. Musel ji stavět někdo z okruhu knížecí rodiny. Třetí záhadou a také trochu zklamáním je, že není tak stará, jak se doufalo. Je zhruba o sto let mladší než zmíněná bazilika sv. Vavřince západního typu, která ji hodně rychle překryla. Archeologové toto všechno objevili, ale historikové mohou mít zamotané hlavy, protože žádné písemné prameny se o této význačné a u nás nezvyklé stavbě nezmiňují. Nevíme, co pro nás tento nález v historii znamená. Ukazuje ale, že místní výzkumy by mohly přepisovat českou minulost a zároveň potvrzovat, že Vyšehrad s Pražským hradem minimálně v záměrech soupeřil.

 

Které místo je starší?

Vyšehrad je mnohem starší z hlediska historie. Stopy osídlení jsou staré čtyři tisíce let před naším letopočtem, pak ale tři tisíce let nemáme nic. Věřím, že se tu dají očekávat fenomenální nálezy. Vyšehrad je probádaný jen ze sedmnácti procent a posláním naší městské příspěvkové organizace je rozvíjet ve spolupráci s archeology i badatelskou činnost. Dnes již existují neinvazivní metody jako termokamery či georadary, díky kterým můžeme vidět pod zem – protože staré vrstvy jsou deset metrů pod povrchem. Navíc víme, že v hradbách je zazděných spousta komor, dutin, možná i chodeb.

 

Historické bádání je i váš koníček, že?

Proto jsem se na pozici ředitele přihlásil. Osobně jsem si udělal bílou podkladovou mapu a už si do ní zakresluju různé lokace z průzkumů. Říkám jí „Indiana Jones mapa“. Navíc během doby koronaviru mě nebavilo být doma, tak jsem se tady vrhl do kanceláří, skříní, půdy, garáže a dal dohromady dosud neucelený archiv plánů, fotografií a dalších materiálů. Nenašel jsem sice žádný vzácný kodex, ale dokumenty odhalují bohatý život Vyšehradu zejména v posledních padesáti letech, kdy existujeme jako instituce.

 

Ředitelem Vyšehradu jste půl roku, co vás tady zatím nejvíc překvapilo?

Ačkoliv jsem Vyšehrad znal jako častý návštěvník, po 1. lednu jsem zjistil, jak moc ho neznám. Překvapuje mě, jak vrstevnatá je minulost tohoto místa. Nejde jen o historii, ale i o duchovnost a v neposlední řadě bydliště, protože tady žije čtyřicet stálých obyvatel. Starousedlíci tu žijí čtyřicet i padesát let.

 

Určitě nejznámějším obyvatelem Vyšehradu je Daniel Landa. Jste tady sousedé, potkáváte se?

Ano, však máme společnou předzahrádku. Na Daniela Landu jsem byl zvědavý, protože jsem ho znal jen skrze média. Mile mě překvapil, protože nemá hvězdné manýry. Je to příjemný a přátelský člověk. Vyšehrad však není jen domovem lidí, ale i zvířat. Překvapilo mě, že je to opravdu ostrov přírody.

 

Jaká tu žijí zvířata?

Lišky jsou čím dál odvážnější, takže už je někdo nafotil i dole u ministerstva spravedlnosti. Žijí tu i chráněné veverky, které jsou docela oprsklé, takže by se možná nechaly nalákat i na nějaký lískový oříšek. Nejznámější celebritou je ale krkavec Boris v Karlachových sadech. Je mu třicet let, umí mluvit a je společenský, takže velice špatně snášel dobu koronaviru, protože se rád předvádí, ale najednou neměl komu.

 

Ukázaly už něco zadané botanické a zoologické průzkumy?

Byly zadané v březnu, dubnu a je třeba sledovat celoroční přírodní cyklus. Máme ale první zajímavé informace o jarní sezoně. Ukázalo se, že na vyšehradské skále, nedotčené rukou člověka, je mnohem více vzácných rostlin, než se myslelo. Z toho pohledu jsou zajímavé i hradby a vnější valy v horní části, kde se rostlinná společenstva v korunách hradeb odvíjejí od pozice podle světových stran.

 

Malá botanická zahrada?

Ano, rostlinstva jižních suchomilných stepí i různé bodláky… Může to být zajímavá stezka, kdy se vyplatí koukat z hradeb nejen do dáli, ale i pod sebe na různé druhy květin.

 

Když se podíváme na budoucnost Vyšehradu, z vaší nové studie vyplývá, že pod Leopoldovou branou může být nový vodní prvek, na západních svazích se může objevit vinice. Co návštěvníci jednou uvidí?

Koncepce je rámcovým dokumentem, který vyhodnocuje potenciál území, třeba i zmíněných příkopů u Leopoldovy brány. Z jedné strany je léta nefungující tenisový kurt, z druhé fungující kurt. Proč by mělo zajímavé a lukrativní místo sloužit jen dvěma lidem s raketami? Rád bych ho otevřel všem, udělal tam nějakou terasovitou zahradu s mokřadem, pracoval více s půdním režimem. Proč by v areálu nemohl být i rybníček, který by sloužil zvířatům? Můžeme zvážit, kde necháme parkovou úpravu a kde umožníme přirozený rozvoj přírody a živočichů. Mimo formální zeleň, jako je dub, lípa a kaštan, by se sem mohly vrátit nejen vinice, ale i ovocné sady či zelinářské zahrady s ekologickým vzděláváním. Bavíme se teď v úrovni nápadů rámcové studie, která bude hotová na konci roku a na ni až navážou diskuse, úvahy a vyjádření veřejnosti… Je to běh na dlouhou trať. Když budu optimista, vznik mokřadu u Leopoldovy brány odhaduji na osm devět let.

 

Hrozí, že by se někdy Vyšehrad uzavíral na noc podobně jako Pražský hrad?

Ne, to vůbec není možné, i když nonstop otvírací doba s nočním provozem s sebou přináší i jistá negativa. Chceme jít spíše cestou rozvoje kamerového systému.

 

Jaká negativa? Vyšehrad na mě vždy působí čistě.

Jsem rád, že se to daří, ale je to dost náročné. Jen na likvidaci graffiti padne sto tisíc korun ročně. Vyšehradskou skálu zase dvakrát měsíčně slaňují horolezci, kteří vždy vysbírají pytle plné flašek. Zajímavé je, že v době koronaviru jsme za březen, duben a květen zaznamenali i díky prodejům nápojů do kelímků s sebou trojnásobnou produkci odpadu.

 

Co je už nyní na Vyšehradě nového?

Od června jsme spustili tři nové prohlídkové okruhy, které reflektují tři hlavní historické tváře Vyšehradu – hrad, pevnost a národní symbol. Jsou to komentované procházky po areálu s prohlídkami některých objektů, jako jsou kasematy, kostel Stětí Jana Křtitele, baziliky sv. Vavřince. Cílem je přiblížit historii Vyšehradu zejména českým návštěvníkům v kontextu Prahy i v symbolickém významu celonárodních bájí a pověstí. Čím víc tady chodím, tak mám pocit, že Vyšehrad je magický a má nepopsatelnou energii. Je kouzelný tím, že každého oslovuje jinak. Je jako magnet, který si přitahuje lidi, a já jsem jeden z nich.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama