Šéf Vyšehradu: zmršená pevnost je tunelem Blanka své doby

16. července 2020

Architekt Petr Kučera

Karolína Jírová

Přilákat české turisty na slavné místo českých bájí i vojenského stavitelství je jedním z cílů Petra Kučery. Architekt a fanda historie je od ledna ředitelem Národní kulturní památky Vyšehrad. Vypráví o budoucích proměnách, potenciálu bastionového opevnění, sousedu Danielu Landovi i letošním návratu do středověku. Co tady objevili archeologové a co historikům zamotalo hlavu?

Vyšehrad byl hradištěm, hradem, pevností i městem. Která z jeho tváří je vám nejbližší?

Každá má něco svého, ale nejvíc mě zajímá vrstva barokní citadely. Pozor, musím jen upřesnit, že pevností byla celá Praha a v její jižní části vzniklo speciální opevněné místo – vyšehradská citadela. Na severu města měla být další na Strahově nebo na Petříně, ale nakonec nebyla postavena.

Proč vás přitahuje právě barokní vrstva?

Je vzácnou památkou z hlediska novověkého opevnění, které u nás zatím není centrem zájmu jako v zahraničí. Je jednou z nejstarších a nejlépe dochovaných pevností ve střední Evropě. Je nejviditelnější částí areálu – zachovaly se brány i hradby, mimo zbrojnice, která vyhořela – a paradoxně o této barokní části víme nejméně. Zdroje přitom máme, existují plány, účetní knihy, další dokumenty v Praze, ve Vídni i v Paříži. Chci proto bádat ve vojenské historii Vyšehradu a rozvíjet ji.

Co vás na tom baví?

Vyšehrad stojí na začátku cesty budování nových bastionových opevnění (bastion – modernější varianta bašty vystupující mimo hradbu a umožňující například boční odstřelování, pozn. red.), která začala po třicetileté válce, a je pěknou ukázkou pokusů a omylů. Krásně se tu dá ukázat, jak se stavitelství vyvíjelo. Na konci této cesty je Terezín jako dokonalá pevnost, kde všechno má svůj smysl. Vyšehrad je ale ještě roztomile nepovedený, je to zmršená pevnost. Stavěla ho Pražská města, pomalu a liknavě, byl takovým tunelem Blanka své doby.

Proč?

Císař Ferdinand po třicetileté válce rozhodl, že v Čechách budou vystavěné pevnosti. Většinou na ně byla přeměněna města jako třeba Cheb nebo Praha. Samozřejmě aby se ušetřilo, tak výstavbu platilo nejen Království české, ale i samotná města. Praha sice měla stavitele a architekty, ale ti neměli zkušenosti s obranným stavitelstvím. Vyšehrad stavěli Češi, ale dá se říct, že ho navrhl Ital. Opevnění se začalo stavět roku 1653 a následná inspekce z Vídně konstatovala, že se tu staví blbě. Špatně byly třeba sklony bastionů, musely se přezdívat, a tím vznikl třeba podzemní prostor Gorlice. To je vyšlismus.

Cože to je?

Vyšlismus, že to tak vyšlo. Nebo spíš nevyšlo, ten prostor nebyl záměr. Kvůli špatně vybudovanému bastionu tam vybudovali novou zeď. A mezi starou a novou částí vznikla díra, která byla až o dvě stě let později zastřešena. Takových míst jako Gorlice, která na Vyšehradě jen tak vyšla, je mnohem víc. Naznačují, že stavba probíhala chaoticky a na základě malých zkušeností. Vedlo to ale k jedné zajímavosti. Rakouské mocnářství si uvědomilo, že není ideální, když jim pevnosti navrhuje potenciální nepřítel. V roce 1707 proto bylo založeno dnešní České vysoké umění technické. První fakulta byla stavební, kde se učila kartografie a fortifikační neboli obranné stavitelství.

Překvapilo mě kdysi, že Leopoldova brána byla sice postavená, ale asi 160 let nepoužívaná…

Podpořte Reportér sdílením článku