Slováci už roky přiživují nenávist vůči jakékoliv jinakosti

Slovenský sociolog Michal Vašečka popisuje souvislosti, které jsou důležité pro pochopení nedávného útoku na bratislavský LGBT bar Tepláreň. Vašečka je od roku 2012 členem Evropské komise proti rasismu a nesnášenlivosti (ECRI). Zabývá se nejen aktuální situací na Slovensku, ale také projevy rasismu po celé Evropě. Vysvětluje, proč více než polovina Slováků věří konspiračním teoriím, a odhaduje, jak se slovenská společnost změní v následujících letech.

Informace o tragédii v bratislavském klubu Tepláreň, při níž útočník zabil dva lidi a jednu ženu zranil, způsobila šok i v Česku. Čím to je, že jsme tak překvapení?

Češi si stále myslí, že jsme si v mnohém podobní, ale ono to tak ve skutečnosti není. Neustále si nás idealizujete. Působil jsem v českém prostředí řadu let, a vždy mi přišlo, že nás buď vidíte mnohem negativněji, nebo mnohem pozitivněji, než jací ve skutečnosti jsme. A tohle trvá už od 19. století, kdy jste si o nás mysleli, že jsme země s krásnou bukolickou krajinou, kde se pasou ovečky. A týká se to i nynějších projevů rasismu, kdy říkáte: „To je u nás stejný!“. Jenže ono opravdu není. Slovenští fašisti jsou mnohem grobiánštější, mnohem násilnější. Nesnaží se nic slovně zaobalit a rovnou napíšou: „Pověsíme tě!“ Slovenská společnost je už velmi dlouho naplněná nenávistí. LGBTI komunita pro řadu Slováků symbolizuje Západ, dekadenci a představuje nepřítele, proti kterému je třeba se sjednotit. Něco, co domněle ohrožuje tradiční hodnoty. Členové této komunity se v podstatě stali Židy 21. století.

 

Jak byste popsal prostředí, které toho útočníka ovlivnilo?

Naprosto klíčová je společenská atmosféra. Pokud je v ní dlouhodobě nenávist, tak se takový čin může stát kdekoliv, když máte odhodlaného jedince. V tomhle případě bylo hodně důležité i to, že jeho rodina byla silně ovlivněná konspiracemi. Vnímal tyto názory už od dětství. A pak je tu další vliv, který je pro Slovensko atypický. Tento mladík nebyl v kontaktu se slovenskými fašisty. Vnímal je jako venkovské hlupáky, on komunikoval téměř výhradně se zahraničními neonacisty v Anglii a v Americe. Vzhlížel k norskému teroristovi Andersi Breivikovi nebo k Brentonu Tarrantovi, který zavraždil desítky lidí v mešitě v Austrálii.

 

 

BOJOVNÍCI Z INTERNETU

Mapujete projevy rasismu nejen na Slovensku, ale spolu s kolegy z ECRI i po celé Evropě. Už nějak komentovali bratislavskou tragédii?

Nečekali takový masakr, ale věděli, že je u nás taková atmosféra. Slovenská společnost má dlouhodobě problém s jakoukoliv jinakostí, dokonce i vůči handicapovaným lidem. Z výzkumů ILGA, což je Mezinárodní asociace leseb, gayů, bisexuálů, trans a intersex lidí, vyplývá, že když se ptali na Slovensku, zda lidé znají někoho z LGBT komunity, tak 45 procent respondentů odpověděla, že nikoliv. Což je vtipné, protože to by museli žít někde v lese mimo civilizaci! Samozřejmě, že členy této komunity běžně potkávají, ale neví o tom. Když se o nich na Slovensku mluví, tak se říká, že to jsou „úchylové, kteří běhají nazí“ a hodně lidí reaguje: „Fuj, to je odporné!“ a přitom neví, že třeba jejich sousedé patří k této komunitě.

 

 

Radikalizaci útočníka hodně přispělo, že sledoval nejrůznější extrémisty na internetu. Popsal byste, jak takový příklon k extrémismu probíhá?

Zatím je veřejnosti celkem neznámé, jak velký vliv může mít internet na mladé lidi. Oni se ani nemusí setkat osobně s nějakým radikálem. Stačí, že sledují nejrůznější videa a další informace na internetu a začne je fascinovat, že by mohli dokázat něco zásadního, co ochrání „bílou rasu.“ Je to fenomén, který rezonuje především mezi dospívajícími. Podle britských expertů na extremismus byla nejkratší doba radikalizace 37 dnů, kdy se z úplného ateisty stal člověk, který chce bojovat za Islámský stát. Takže si představte někoho, kdo je naprosto pohlcený tím, co čte na internetu, přidejte k tomu atmosféru na Slovensku a také to, co se dělo u něj v rodině, kde byly nezabezpečené zbraně. Jeho otec ho vodil už několik let na střelnici. Z jeho textů je zřejmé, že cítil podobnou hrdost jako islámští bojovníci, kteří na sobě odpálí bombu a jsou z nich „mučedníci“.

 

Někteří spolužáci říkají, že byl outsider, jiní zase tvrdí, že byl velmi komunikativní a chtěl diskutovat o radikálních tématech. Proč se o tom mladíkovi hovoří odlišně?

Outsider v tom smyslu, že si neuměl najít přátele. Můj syn s ním chodil do školy. Ptal jsem se ho, jaký byl. Prý divný, nedalo se s ním vůbec bavit. Žil ve svém světě. Všichni, kdo ho znali, si pamatují, že reagoval neadekvátně. Měl výbuchy hněvu, proto se s ním nebavili, o to víc byl asi aktivnější na internetu. Myslím, že je důležité vysvětlit, že se nezaměřoval primárně na nacionalistickou linku, ale bojoval za rasu. Prostě mu nezáleželo na konkrétní zemi, ale na tom, že musí ochránit tu „bílou rasu“ a je pro to ochoten i zemřít.

 

NÁZOROVÉ ROZDÍLY

Hodně důležitý je také veřejný obraz, kdy někteří slovenští politici mluví o LGBTI komunitě se despektem…

Nejen, že o nich mluví negativně, ale leckdy jsou to naprosto paradoxní situace. Například předseda parlamentu Boris Kollár členy této komunity nazývá úchyly, a to má samozřejmě vliv na to, co si myslí veřejnost. Jenže pak se dozvíte, že si Kollár domlouvá přes internet sexuální schůzku s transsexuálním mužem. To není jen falešné chování, protože něco jiného říká a něco jiného dělá, ale je to také neuvěřitelně primitivní. Přiživuje tím totiž fámy o LGBTI, že neřeší nic než sex. Tenhle veřejný obraz je u nás velmi zakotvený: že totiž členové této komunity nemají nic jiného než sex. Takové názory uslyšíte méně v Bratislavě, ale mnohem víc na venkově. Zase jsme u toho srovnání. Když v Česku řeknete, že je velký rozdíl v názorech mezi Prahou a dejme tomu Bruntálem, u nás je ten rozdíl o dost větší. Asi jako porovnat Holandsko a Gruzií. Nenávistné tlaky vůči LGBTI jsou právě ze slovenského venkova. Myslím, že je důležité říct, že nejde „jen“ o LGBTI, ale o projevy nenávisti vůči jakékoliv jinakosti. Nejen, že vůči ní nejsme senzitivní, ale ani nevnímáme, že ubližujeme.

 

Jste autorem řady výzkumu, kde porovnáváte názory na Slovensku a v dalších evropských zemích. Co z nich vyplývá?

Slovensko jednoznačně vede, když se zkoumá míra konspirace. Podle opakovaných výsledků každý druhý Slovák věří v celosvětové židovské spiknutí. A dle dalšího výzkumu vychází, že 60 procent Slováků věří, že existuje nějaká elitní skupina lidí, kteří ovládají naši společnost. Slovensko v tomto dlouhodobě dominuje. Je to nejvíc ze všech zemí střední a východní Evropy. Tohle je klíč k pochopení, proč je situace u nás mnohem výbušnější než v ostatních evropských zemích. Mluvím o tom opakovaně, protože tady došlo díky internetu k fúzi stihomamu. Před internetem tu lidé věřili všemožným spikleneckým teoriím, poté, co začal fungovat internet, tak se vše slilo do jedné velké ohavné řeky, která se valí krajinou a my nevíme, jak ji zastavit.

 

PROJEVY NENÁVISTI

V sousedním Polsku je přeci také složitá situace. Dochází k útokům na LGBTI, ale také na židovskou komunitu. Liší se nějak tyto útoky od těch, které znáte z vaší společnosti?

Polský antisemitismus je v něčem hnusnější, protože je rasový a navazuje na nejhorší tradice německého rasismu. Slovenský rasismus je primárně o konspiraci, kdy lidé věří, že někdo manipuluje jejich malým národem. A ten někdo je financován ze zahraničí. Tenhle názor občas zaslechnete i v Polsku, ale na Slovensku je o dost silnější. Zajímavé je, jak se nahlíží na židovskou komunitu v minulosti. Slováci si uvědomují, že likvidace Židů za druhé světové války byla velmi problematická záležitost. Většina lidí se za to stydí a vrhá to stín na Slovenský stát. Ovšem když přijde řeč na to, jakou roli hrají Židé dnes, tak najednou polovina populace věří v celosvětové spiknutí. Být Židem na Slovensku není velký problém. Horší je být takzvaným bílým Židem, placeným penězi ze zahraničí, to je velký problém.

 

Vybavíte si z minulosti nějaký podobný čin, který slovenskou společností takto otřásl?

V 90. letech Slovensko zaznamenalo řadu brutálních útoků zejména proti Romům. Ale když se stane zločin z nenávisti a je tam ublížení na zdraví, tak je to pomyslné překročení červené čáry, které slovenští soudci soudí přísně. Vzpomínám si, že se před pár lety řešil případ z Banské Bystrice. Místní fašista střílel z okna po Romech, kteří kosili louku. Což je nepochopitelné i kvůli tomu, že přeci pracovali. A rasisté je vždy kritizují, že nepracují. Útočníkovi to ale bylo jedno, prostě mu vadili a začal po nich střílet. Okamžitě zasáhla policie a byl odsouzen. Jenže pokud není otevřené násilí a je to „jen“ slovní projev nenávisti někde na internetu, nikdo se tím moc nezabývá. Naše společnost není schopná pochopit, že i takové projevy rasismu nebo propagace fašismu jsou velmi nebezpečné a je třeba je trestat.

 

KOLAPS NA OBZORU

Chápu, že je těžké v současné překotné době odhadovat, jaký bude vývoj, ale přeci jen: myslíte, že se na Slovensku něco změní?

Když Václav Havel před lety mluvil o blbé náladě, tak ani nevěděl, co je blbá nálada, tehdejší atmosféra je nic oproti tomu, co je teď na Slovensku. Obyvatelé větších měst jsou v šoku z toho, co se u nás v posledních letech děje. Pochopili, že Slovensko nebude patřit do západní společnosti, protože tu chybí slušnost a převládá grobiánství. V našem parlamentu se otevřeně spolupracuje s fašisty. Příští parlamentní volby dopadnou nejhůř v historii této země a ponoříme se do ještě horší atmosféry, než jaká je doposud.

 

A my vám stále závidíme prezidentku Čaputovou…

Jsme zase u toho, co jsem říkal v úvodu, jak si nás idealizujete. Ano, máme Čaputovou a několik dalších vrcholných politiků, kteří nás zastupují navenek a je to opravdu dream tým, ale oni nereprezentují většinovou společnost. Slovensko je v rozkladu, ale není to jen kvůli pandemii, to mají všude. U nás ale přestávají fungovat státní instituce a hrozí naprostý kolaps. Úplně nejhorší je situace ve zdravotnictví, protože řada našich lékařů odešla do zahraničí. Kromě toho je u nás o dost horší atmosféra v politice než v Česku. Vaše SPD opravdu není jako náš Kotleba. Ano, SPD stoupají preference, ale nemají tak silný vliv na legislativní proces jako Kotlebovci. Na Slovensku se neofašisti stali součástí hlavní vládnoucí koalice, a to je úplně jiný příběh. Slováci zkrátka nechtějí vidět, že naše země je jako Titanic. Už dávno narazila do ledovce. Mnozí nevidí, že loď nabírá vodu. A v zahraničí ani neví, že už narazila.

 

Reklama
Advertisement
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement