V Las Vegas žije hodně hodných lidí. Ale město kvůli viru doplatilo na neřešené problémy

Kombinace jeho prací jako by byla typická pro Las Vegas, v němž žije. Dayvid Figler se jako právník objevuje u soudů – a současně je básník, a také autor právnických sloupků. V rozhovoru pro Reportér popisuje, jak snadné bylo dříve v Las Vegas žít, a jak těžké je to nyní: město, závislé na příjmech turistů přijíždějících do kasin a za zábavou, těžce zasáhla pandemie koronaviru. Figler mluví i o tom, jak se mu povedlo přesvědčit soudce, aby neposlal závislou na gamblingu na deset let do vězení. A jak kdysi právnická firma, pro niž pracoval, zachránila v Nevadě erotický tanec dívek na klíně návštěvníků ve striptýzových klubech.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Vy jste v Las Vegas starousedlíkem. Jak se dá ve „městě hříchu“ žít?

Postoj obyvatel Las Vegas závisí na tom, jak dlouho ve městě žijí. A jelikož já jsem v Las Vegas vyrostl a žiju tu celý život, odpovím úplně jinak než třeba ten, kdo tu strávil jen část dospělého života. Můžeme ale tu otázku rozdělit na život před a po vypuknutí pandemie?

 

Dobře. Jak se tedy žilo ve Vegas před pandemií?

Žít v Las Vegas za normálních okolností je hodně jednoduché. Je to město, které je založené na poskytování co nejpohodlnějších služeb zákazníkům. Takže pokud třeba toužíte ve tři ráno po sušenkách Oreo, máte nekonečně možností je sehnat. To stejné platí třeba pro večeři se steakem, pro snídani nebo libovolný drink. Nebudu lhát, zkazí vás to. Chcete si ve tři ráno dát koktejl v zakouřeném baru? Není problém. Rád byste si zašel na zábavu pro dospělé? Nebo chcete jet za město do pouště užít si hvězdné nebe a pocit osamění a izolace? Bez problémů. A to nemluvím o tom, že máme všechno blízko. Zhruba den cesty z Vegas je San Diego, Los Angeles, Yosemitský národní park nebo hranice s Mexikem. Všechno ideální výlety na víkend.

 

Přesto – není život v hlavním městě zábavního průmyslu trochu únavný?

Jasně, to taky. Ale když tu žijete, získáte určitou perspektivu, odstup a jste vděčný za to, že je tu jednoduchý život a spousta věcí je blízko. Zároveň je strašně lehké se tady ztratit, ať už je to dobrá, nebo špatná věc. Taky vás „Strip“, centrum města, občas dokáže pohltit a pak ho máte hodně rychle plné zuby. A pořád je to navíc metropole, která stojí a padá na růstu a pocitu, že se pořád neúnavně musíte hnát dopředu. Což vlastně skvěle funguje a je to jakž takž udržitelné – jenže teď jsme na to doplatili neuvěřitelným stylem kvůli pandemii koronaviru.

 

Mnozí Las Vegas vyčítají, že je to jen kýč. Má vůbec něco vlastního?

Na to se lidi ptají vlastně pořád. Jsme skutečné město? Nebo jenom napodobenina? S tím je spojená i otázka, zda má Vegas vlastní kulturu. Podle mě má. Když se podíváte hlouběji, zjistíte, že tu žije hrozně moc hodných lidí, a navíc je to místo, kde umíme odpouštět.

 

Jaká nejpodivnější skupina lidí v Las Vegas žije?

Nejzvláštnější skupina lidí jsou ti, kdo podnikají noční nájezdy do kasin v noci, aby si vychutnali atmosféru, kdy už spousta návštěvníků přece jen spí, a zároveň aby si vydělali na živobytí. Což jsou třeba profesionální hráči pokeru. To jsou dost zvláštní, ale hrozně hodní lidé, kteří jen chtějí, aby je všichni nechali na pokoji. Pak jsou tu samozřejmě tací, kteří nonstop adorují estetiku, vřavu a život na „Stripu“, tedy hlavním bulváru města, a nepřijde jim to nudné a vyčerpávající. Já bych to ale třeba nezvládl.

 

 

Lockdown s doutníkem

Popisujete Las Vegas skoro jako pohádkové místo, jenže tohle, jak jste už naznačil, změnila pandemie. Omezení kvůli nákaze, málo turistů, z nichž město žije, nižší příjmy…

Jsme na ostatních lidech závislí jako málokdo. Jsme závislí na tom, abychom pořád byli cool a atraktivní pro ty, kdo sem přijíždí za zábavou. A tohle prakticky ze dne na den a na dlouhé měsíce zmizelo. Takže přišlo prozření, jako bumerang se nám vrátila naše rozhodnutí neinvestovat do kritické infrastruktury, jakou je třeba zdravotnictví. Najednou nám všem alespoň na moment došlo, jak jednostranně zaměřenou politiku, ekonomiku a vůbec fungování společnosti máme. V Las Vegas narostl od boomu nových kasin v sedmdesátých letech ohromně počet obyvatel. A kvůli tomu a kvůli růstu příjmů ze zábavního průmyslu jsme mohli hrozně dlouho všechny potřebné reformy odkládat. A tohle právě koronavirus odhalil.

 

Díky očkování se situace postupně lepší, pandemie už je snad v Americe za vrcholem. Změní se něco z neduhů místní ekonomiky po koronaviru, nebo se pojede zase ve starých kolejích?

Nevěřím tomu, že se něco změní. S pandemií zmizí i naléhavost řešit tyhle hnisající rány. Snad si tenhle nářek jako člověk, který tu žije celý svůj život, můžu dovolit.

 

Starostka Las Vegas i nevadský guvernér se oba hlásí k demokratům. Ale zatímco starostka chtěla co nejmenší omezení kvůli pandemii, guvernér požadoval tvrdší pravidla. V žádném jiném státě nebyl takový rozpor vidět. Proč?

Starostka věděla, že Las Vegas je neschopné řešit dlouhodobé problémy, ale aspoň umí do města nalákat turisty – a na nich stavět. Pozice guvernéra byla jednoduše taková, že on je zase zodpovědný v dlouhodobém horizontu za pohodu, blahobyt a zdraví všech obyvatel Nevady, takže prostě musí na restrikce tlačit, i když to je složité.

 

Kdo měl podle vás více pravdu?

Přístup představitelů města, kteří pandemii vnímali jako bouřku, která se brzy přežene, byl odtržený od reality, ale do jisté míry vlastně pochopitelný. Ale ani guvernér nebyl zase tak striktní. Nikdy jsme tu neměli úplný lockdown. V několika svých sloupcích jsem nadával na to, že sice musíme ve vnitřních prostorách nosit roušky, ale zároveň nezakážete kouřit uvnitř kasina. No, co to je? To přece nedává smysl. Mimochodem, víte, co je zajímavé?

 

Co?

Jedna restrikce, ze které za každou cenu nechtěl guvernér uhnout, bylo uzavření nevěstinců. Za žádných podmínek. Nenechali je to ani zkusit, ačkoli je sex za peníze v Nevadě mimo Las Vegas a Reno legální. Je to jediné odvětví průmyslu, o němž guvernér Sisolak nechtěl ani diskutovat.

 

Proč?

Nikdy tenhle svůj postoj vlastně pořádně nevysvětlil. Nevada má přitom mnoho regulací ohledně sexu za peníze – povinná ochrana, testování, monitoring a dohled nad podniky. Jinými slovy jsme pyšní na to, že tohle poskytování služeb u nás v rámci legálního rámce je bezpečnější než to, co vám nelegálně poskytují v jiných státech. Za pandemie ale nevěstince nikdy nedostaly šanci najít způsob, jak nechat své podniky otevřené.

 

Kafkovský právní systém

Situace ve městě teď není dobrá, spousta pracovníků zábavního průmyslu se ocitla na dlažbě, hrozí jim vystěhování. Pomůže místním stimulační balíček federální vlády, na který se snad dostane v následujících týdnech?

Nikdo sice neví, kolik peněz tihle lidé potřebují, ale bez toho jsme ztraceni. A nejen chudí lidé, ale i stát Nevada a další oblasti společnosti a ekonomiky. Dochází nám čas. A nejen nám, ale víc místům po celé Americe.

 

Mimochodem, co kasina? Spousta zoufalých lidí může v nejvyšší nouzi začít navštěvovat kasina, aby tam vyhráli peníze, které potřebují.

Nikdo neví, co se stane. Jako právník jsem známý tím, že se zasazuji za vstřícnější přístup vůči lidem, kteří mají skutečně problém s gamblingem, a také za to, aby byla kasina více sociálně zodpovědná vzhledem ke svému byznysu. Nejsem radikál ani jedním směrem, moji rodiče se sem ostatně přestěhovali kvůli práci v hazardním průmyslu.

 

Jaký je obecně váš přístup k tvrdým trestům?

Pořád jsme země, která až moc sází na uvěznění takřka kohokoliv za téměř jakýkoliv zločin. Víte ale, co zajistí zemi více bezpečnosti? Dostupné bydlení, lepší vzdělávání, příležitosti získat lepší práci a tak dále. Nemůžete strkat lidi do vězení za malé přečiny, protože tím nejenže ničíte rodiny, ale také jim fakticky dáváte výpověď z bydlení, velké problémy se sháněním práce do budoucna, stresové poruchy z jejich pobytu v nápravném zařízení. Jasně, dodáváte také lidem, kteří byli obětí nějakého zločinu, pocit, že spravedlnosti bylo učiněno zadost, ale jde hlavně o nuance spojené s konceptem pomsty. A pomsta nikdy nedokáže řešit společenské problémy.

 

Proč se ten systém nezmění?

Politici přirozeně profitují z populistického pojetí spravedlnosti, když podporují tvrdší tresty, víc trestních stíhání, víc uvězňování. Přístup – pokud někdo udělá něco špatného, tak ho tvrdě potrestáme – je snadno stravitelný pro mnoho Američanů. Na přelomu tisíciletí jsem byl krátkou dobu soudcem a šel jsem navštívit postarší občany, kteří jsou mimochodem coby důchodci nejspolehlivější voličskou skupinou v USA. A pokaždé jsem slyšel ty stejné věci: „Proč nejsou zákony přísnější? Proč všichni tihle kriminálníci zůstávají bez trestu kvůli technikáliím v procesu? Co uděláte, aby víc kriminálníků skončilo ve vězení?“ A já jim na to říkal: „Ale babi, já soudím lidi, kteří nechodili po přechodu...“

 

A jde tento názor nějak změnit?

Říká se, že nejvíc pomáhá změnit myšlení lidí literatura, ale nevím. Třeba vážně stačí, když bude napsáno víc románů o tom, jaký náš trestněprávní systém je, ale pochybuji o tom. Potřebovali bychom něco jako moderního Franze Kafku.

 

Vy znáte Kafku?

Jasně. To je ideální čtení pro americké právníky. On napsal jedny z nejlepších knih zabývajících se trestem v dějinách literatury. Často říkám o našem právním systému, že je kafkovský, protože často dokáže vydávat za spravedlnost něco nespravedlivého....

 

Na který vyhraný případ ve své kariéře jste nejvíc pyšný za svoji kariéru?

Vždycky na ten poslední. (směje se) Ne, vážně! Ale pokud bych si musel vybrat, tak to je případ, kdy jsem jednu paní uchránil od vězení a místo toho jí zařídil léčbu, protože byla závislá na gamblingu. (Před čtyřmi lety soud rozhodl, že neodsoudí třiapadesátiletou ženu k deseti letům vězení, jak požadovala obžaloba: více než pět set tisíc dolarů, které ukradla za dvacet pět let práce pro řemeslnickou firmu, utratila převážně v kasinech – pozn. red.) Odměnou pro mě nebyl zájem celostátních médií, ale fakt, že ve vězení neskončila žena, která udělala chybu kvůli své závislosti a ukradla obrovskou částku peněz. To mě těší dodnes. A Las Vegas jí slavně dokázalo dát druhou šanci. A ona se skutečně polepšila a daří se jí velmi dobře.

 

Byl jste někdy ve striptýzovém klubu v Las Vegas?

Odpovím historkou. Jako mladý advokát jsem pracoval ve firmě, která zastupovala strip cluby. A v jednom okrese se pokusili prosadit předpis, který byl udělal nelegálním lap dancing (erotický tanec dívek na klíně návštěvníků – pozn. red.). Pořád byste mohl vidět nahé tělo, ale nesměl by tam být žádný kontakt mezi těly. A naše firma měla před soudcem, z něhož se vyklubal velmi konzervativní mormon, obhájit, že podle ústavy není možné zakázat dotýkání se navzájem v Las Vegas. Můj tehdejší šéf, velmi známý právník, najal ty nejlepší experty na tanec a taky ty největší experty na první dodatek americké ústavy, který zaručuje svobodu projevu...

 

Co bylo dál?

První vypovídala expertka na historii tance z Connecticutu. Do nacpané soudní síně přišla drobná sedmdesátiletá dáma, měla s sebou obrovské desky, v nichž měla veškerý svůj výzkum, na kterém pracovala posledních padesát let. Předstoupila před soudce, slíbila pod přísahou, že bude mluvit pravdu a nic než pravdu... A pak celé soudní síni vysvětlila evoluci strip clubů z těch nejstarších pohanských rituálů skrze církevní liturgii a shromáždění, nabízení obětin kněžími, jinými slovy předestřela teorii, že celé tohle odvětví průmyslu není jen projevem chtíče a touhy po sexualitě, ale má obsažené koncepty staré jako první myšlenky lidstva – a zároveň zdůraznila potřebu se v celém tom procesu zapojit dotyky, jako když se tančí balet.

 

Jak na to reagoval soudce?

Mormonský soudce byl zhruba jejího věku, a evidentně mu byla nějak sympatická, poslouchal jí, kýval hlavou a občas prohodili něco ve smyslu: „To je zajímavé, takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlel.“ Načež státní zástupce, který se o několik let později stal soudcem nejvyššího soudu za stát Nevada, vůbec netušil, na co se jí zeptat. Soud jsme pak vyhráli. Všichni byli samozřejmě nadšení, jelikož jsme zachránili lap dancing pro budoucí generace. Načež se rozhodlo, že se to musí oslavit. Pochopitelně ve strip clubu. Můj nejlepší kamarád v té době byl učitel filozofie, ve městě byl zrovna i jeho otec, takže jsem je oba poprosil, zda by se mnou nešli na oslavu do strip clubu. Když jsme tam dorazili, chovali se k nám jako ke králům. Dali nás do VIP sekce, všichni nás adorovali, včetně jedné z klientek, tanečnic, za kterou jsme zastupovali, no, bylo to skvělé, nebudu lhát.

 

Autor je publicista, studuje v USA, spolupracuje s magazínem Reportér.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama

Mohlo by Vás zajímat

Reklama