Vakcína proti covid-19 nemusí být dostupná pro všechny
22. května 2020
V době pandemie se naděje mnohých upínají k vakcíně na koronavirus. Její vývoj a distribuce jsou ale závislé i na zažitých strategiích farmaceutických firem. Vysoká cena, patentová ochrana či málo výrobních kapacit může znamenat, že se potřebná pomoc nemusí dostat ke všem. Farmaceut Dušan Jasovský, který pracuje v Ženevě pro organizaci Lékaři bez hranic, v rozhovoru upozorňuje i na další hrozbu. Antibiotická rezistence, které se nevěnuje příliš pozornosti, přitom stejně jako covid-19 ohrožuje celý svět.
Západní svět měl dlouho pocit, že se ho hrozby šíření nebezpečných infekčních nemocí netýkají. Pandemie ukázala, že v globalizovaném světě nás snadno ohrozí i něco, co se objeví na druhé straně planety. Nyní je třeba si uvědomit, že řešení musí být nutně také globální. Výzkum, vývoj a distribuce léku, diagnostik a vakcíny na koronavirus musí být co nejefektivnější a tyto prostředky musejí mít k dispozici všechny státy, nejen některé.
Může a pro příklad nemusíme chodit daleko. V době pandemie prasečí chřipky H1N1 v roce 2009 se bohatší země předzásobily vakcínami a na chudší státy už nezbylo. Proto je třeba být nyní obezřetný, aby se něco podobného nestalo znovu. Bylo by to nemorální a také krátkozraké, protože musíme zabezpečit vakcínou ty nejohroženější a následně co nejvíc lidí tak, abychom vytvořili kolektivní imunitu.
Dušan Jasovský (32) se narodil na Slovensku. Je magistrem farmacie, posléze studoval na Karolinska Institutet ve Stockholmu, kde získal v roce 2015 Master of Science in Global Health. Pracoval pro Světovou zdravotnickou organizaci i pro privátní sektor. V neziskovém sektoru rozvíjel strategie boje s antibiotickou rezistenci v rozvojových krajinách. V Lékařích bez hranic působí třetí rok. Tato nezisková organizace v roce 1999 vytvořila iniciativu za dostupnost léků Access Campaign, kterou financovala z peněz získaných za Nobelovu cenu. Dušan v této iniciativě pracuje jako farmaceut se zaměřením na antimikrobiální rezistenci. Jeho koníčky jsou skládání hudby a horolezectví.
Máme více než sedmdesát kandidátů a pět z nich už vstoupilo do klinických studií, kdy se vakcína testuje na lidech. Běžný vývoj zabere deset až patnáct let, vývoj úspěšné vakcíny na COVID-19 se očekává desetinásobně rychlejší. Medicínské inovaci se daří, když si výzkumníci vyměňují a sdílejí své poznatky v reálném čase. Ve farmaceutickém odvětví, kde může být transparentnost v rozporu s konkurencí na trhu, to ale není běžná praxe.
Obvyklá praxe je taková, že pouze firma s patentem vyrábí a distribuuje jako jediná po několik let lék či vakcínu. Žádná jednotlivá firma nemá ale kapacity vyrobit tolik vakcíny na covid-19, kolik jí bude potřeba na globální úrovni. Farmaceutické firmy by tedy v tomto případě neměly uplatňovat práva duševního vlastnictví. S tím souvisí i cena. Vysoké ceny léků, které si zdravotnické rozpočty nemůžou dovolit, nejsou neznámým problémem, a to ani v Evropě. Důvodem je netransparentní cenová politika zejména farmaceutických gigantů. Pokud ale víme, že do vývoje léku či vakcíny šly peníze z veřejných rozpočtů, mělo by to zároveň sloužit jako páka, aby lék byl dostupný a v případě vakcíny na covid-19 by měl být pro pacienty bezplatný.
Na lécích, které byly v poslední dekádě vyvinuté, se více než třetinou podílely i veřejné instituce a finance, tedy kapacity a peníze daňových poplatníků. Když jde o nelukrativní léky, je tam podíl veřejných peněz ještě větší. To je ostatně i případ remdesiviru, neúspěšného léku na ebolu, který se teď testuje u pacientů s covid-19.
Podpořte Reportér sdílením článku
Sleduje sociální problematiku a zajímají ji osudy těch, kteří neměli ve svých životech takové štěstí jako většina z nás.