Otevření škol v Dánsku: Nejdříve šok, teď už je klid
22. května 2020
Dánsko zvládlo první fázi koronavirové pandemie velmi dobře. Školky a první stupeň základních škol otevřelo již po měsíci v půlce dubna. Jak to probíhalo a jaké zkušenosti mají s otevíráním tamní pedagogové? „Pro mnohé rodiče a pedagogy to byl nejdříve šok. Hlavní otázkou bylo, proč máme tak brzy experimentovat na dětech?“ říká Lasse Bjerg Jørgensen, jeden z šéfů odborového svazu dánských pedagogů a vychovatelů se zkratkou BUPL. Po měsíci přišlo uklidnění. Nemocných dětí přibylo podle něj jen minimálně a v květnu se do škol vrátily i starší děti. „Školy jsou nyní otevřené, doma zůstala jen malá část žáků a dětí ze školek,“ dodává.
Ve školkách a mezi menšími dětmi bylo jen minimum nových případů nákazy. Žádná školka nebo škola nemusela být znovu uzavřena. Mluvil jsem s kolegy na Islandu, kteří měli otevřeno celou dobu a měli také jen velmi málo případů nákazy. V Dánsku pečlivě sledujeme číslo, jak se pandemie šíří, a nyní po měsíci se pohybuje okolo 0,7 (základní reprodukční číslo říká, kolik lidí se v průměru nakazí od jednoho nakaženého, pozn.red). Takže pandemie v Dánsku vyhasíná, což je skvělá zpráva. Školky jsou nyní naplněné již z 85 až 90 procent.
Měli jsme velké štěstí. Bylo krásné jaro, slunečno a patnáct stupňů v dubnu, to není pro Dánsko v tuto dobu typické. Díky tomu si mohly děti často hrát a učit se místo ve třídách venku na čerstvém vzduchu. Řada rodičů se zároveň rozhodla nechat děti dál doma, a tak bylo snazší to zvládnout ve školách v menším počtu lidí. Děti ve školách a školách se rozdělily do menších skupin, vzniknout musely dodatečné prostory a místa na časté mytí rukou. Častěji se všude uklízí, dvakrát denně se dezinfikují toalety. Na úklid bylo třeba najmout ve velmi krátké době další lidi. Bez toho se nesmělo otevřít. Bylo potřeba dořešit spousty praktických věcí, protože mnoho z těch nových regulací nebylo možné v praxi zavést. Například menší děti není možné izolovat, potřebují fyzický kontakt. Při jídle měly původně sedět od sebe dva metry, na jedno dítě bylo potřeba až šest metrů podlahové plochy. Tady se asi vůbec poprvé objevily spory mezi dánskou vládou a zdravotníky.
Narodil se v roce 1968 v Kodani. Vzděláním je pedagog. Pracuje jako člen nejvyššího vedení odborové organizace BUPL sdružující 53 tisíc pedagogů a vychovatelů v Dánsku. Ti pracují především ve školkách, základních školách, družinách a takzvaných klubech. Ty jsou v Dánsku určené pro starší děti. Fungují odpoledne a navečer, starší děti si tam mohou přichystat domácí úkoly, probíhají tam kroužky a sportovní aktivity. Klasičtí učitelé (jednotlivých předmětů) jsou v Dánsku organizováni v dalších odborových organizacích – největší je DLF.
Ne. V Dánsku nosí roušky poměrně málo lidí. Byla o tom diskuse hned na začátku pandemie. Názor zdravotních autorit na jejich nošení nebyl jednoznačný a na trhu tehdy nebyly k mání.
Ano. Naše premiérka (Mette Frederiksenová, pozn.red.) to oznámila v projevu někdy okolo dvanáctého března a během několika dnů se vše muselo zavřít. Hned následující den po jejím projevu mnoho rodičů už neposlalo děti do škol a školek. Otevřené zůstaly jen pro děti rodičů, co museli dál fyzicky docházet do práce a neměli možnost nechávat děti doma. Jednalo se zejména o povolání nutná pro chod země. Během čtyř dnů se zavřely obchody a jiné byznysy, lidé pracovali z domova.
Myslím, že to všichni chápali jako nutnost. Hodně lidí v Dánsku sledovalo, co se děje v Itálii a ve Francii, ale i předtím v Číně. S projevem vystoupila i naše královna (Markéta II., pozn.red.). Mluvila o tom, jak vážná je situace, což hodně pomohlo k informování. Byli jsme také jednou z prvních zemí v Evropě, která uzavřela hranice. Myslím, že naše premiérka v tom byla velmi rozhodná a lidé to oceňovali.
Podpořte Reportér sdílením článku
Do Reportéra přišel, protože si myslí, že práce musí mít smysl a člověka bavit.