Velký třesk se kvůli válce na Ukrajině nejspíš odkládá

Ruská věda je v mnoha oblastech na vysoké úrovni, ale zpřetrhání vazeb kvůli invazi na Ukrajinu bude bolet víc Rusy než Západ, soudí jaderný fyzik Vladimír Wagner. Které významné projekty budou mít zpoždění, popřípadě se vůbec neuskuteční? Co udělá válka na Ukrajině s evropskou energetickou politikou? A kdy naše energetické problémy vyřeší termojaderná fúze?

V pozadí moderních válek stojí často energetika. Je to tak částečně i v případě konfliktu na Ukrajině?

Myslím, že v tomto případě to tak není. Rusko má dostatek surovin, energií i potravin a z tohoto pohledu nemá důvod Ukrajinu okupovat. Jde spíš o imperiální pohled Ruska a to, že Moskva nechtěla dovolit Ukrajině a Ukrajincům, které považuje za své, aby si zvolili vlastní cestu. Co se energetiky týče, zafungovalo spíš to, že Rusko vidělo příležitost ve velmi silné závislosti Evropské unie na dodávkách surovin.

 

Jsme vlivem energetické a klimatické politiky na ruském plynu závislejší než dřív?

Jsme. A týká se to i uhlí. Hlavně Německo se stalo na Rusku extrémně závislým. Putin předpokládal, že právě tato klíčová země Evropské unie si nedovolí na napadení Ukrajiny silněji reagovat, a tím zajistí stejný postoj u celé Evropské unie. Je ale třeba připomenout, že Putin předpokládal rychlou porážku Ukrajiny. Je otázka, jak by Německo reagovalo v případě, že by se mu to podařilo. Německo každopádně svou iracionální a čistě ideologickou energetickou koncepcí přivedlo sebe i své sousedy do kritické situace.

 

Jaké bude mít válka na Ukrajině dopady na evropskou energetickou politiku?

Doufejme, že spolu s průběhem letošní zimy bude dostatečným varováním, které konečně Evropskou unii přivede k racionální energetické koncepci.

 

 

Je takový zvrat reálný?

Francie svoji nízkoemisní elektroenergetiku založenou na jaderných elektrárnách také vybudovala jako reakci na ropnou krizi v sedmdesátých letech.

 

Řekl byste, že Ukrajina může být pro Německo tím, čím byla ropná krize pro Francii?

Zásadní problém bude s německými politiky. Ti všichni stáli za Energiewende (plán na kompletní transformaci německé energetiky, jehož hlavním pilířem je přechod k obnovitelným zdrojům a po havárii v jaderné elektrárně ve Fukušimě i vyřazení jaderné energie – pozn. red.). Jen velice těžko můžou přiznat, že prosadili nesmysl. Zvláště němečtí Zelení jen stěží překročí svůj ideologický stín. Teď je jasné, že budou mít vysoké emise, vysokou cenu elektřiny a řadu negativ z fluktuujících obnovitelných zdrojů. V ničem nesplní to, co slibovali. Nemůžeme tedy očekávat, že přistoupí na to, že nesplní další slib – uzavření jaderných bloků. To je jediný „úspěch“, který mají. Navíc, pokud dané firmy počítaly s uzavřením jaderných bloků, prováděly jen omezenou údržbu, nenakoupily palivo a propouštěly zaměstnance. Zvrat by mohl být docela náročný.

 

Jaderné palivo

Zavře Rusko zcela plynové a ropné kohoutky? Co by se v tu chvíli stalo?

Těžko říct. Zavření plynových a ropných kohoutů by mělo dramatické dopady jak na EU, tak na Rusko samotné. Rusko potřebuje peníze, ví, že EU je solventní odběratel. Navíc by pro něj bylo velmi náročné přesměrovat toky těchto surovin jinam. Část plynu by muselo pálit a část prodávat pod cenou. Na uzavření kohoutů by ale velmi silně doplatil také evropský průmysl.

 

Co Česká republika? Jak moc jsme na Rusku energeticky závislí?

Česko je v oblasti plynu na Rusku velmi silně závislé. Alespoň výrobu elektřiny z plynu ale můžeme poměrně rychle minimalizovat, máme dostatek jaderných bloků a zatím i uhelných. Plyn potřebujeme hlavně v teplárenství a průmyslu.

 

Kupujeme od Rusů i jaderné palivo. Můžeme ho snadno nahradit?

V Temelíně jsou zásoby na dva roky. V současné době probíhá výběr dodavatele paliva na další období. V tendru jsou tři uchazeči včetně Rosatomu. Ten je, myslím, po ruské invazi potřeba vyřadit. Západní dodavatelé dodávali palivo pro některé bloky dříve i nám a nyní třeba do ukrajinských jaderných elektráren. Tím se situace vyřeší. Prostě po těch dvou letech už budeme mít palivo od jiného dodavatele. V případě Dukovan je to složitější. Palivo pro jeho potřeby sice také západní dodavatelé kdysi měli, ale nyní je teprve připravují právě na přání Ukrajiny. Nicméně vzhledem k tomu, že palivo pro Dukovany máme na tři roky, by se přechod na západního dodavatele měl stihnout.

 

Kdy bude termonukleární elektrárna

Blíží se Západ k nějakému technologickému řešení svých energetických problémů?

Západ technologické řešení měl a má. Francie, Švédsko, Švýcarsko i Slovensko jasně ukázaly, že nízkoemisní elektroenergetiku s minimem fosilních zdrojů lze postavit na jaderných a obnovitelných zdrojích. Jistě, budování těchto zdrojů zabere řadu let, ale doufám, že se vydáme touto cestou a o energetice se už konečně bude rozhodovat racionálně a ne ideologicky. V budoucnu by mohl přijít další vědecký a technologický pokrok v oblasti jaderných technologií, obnovitelných zdrojů a hlavně akumulace. Ovšem kdy přijdou potřebné technologické průlomy, lze jen těžko předvídat. Je zapotřebí efektivně využívat technologie, které máme, a být otevření možnostem, které se objeví.

 

Jak to vypadá s projektem termonukleární fúze? Vědci se snaží simulovat extrémní podmínky, které panují na Slunci, a vytvořit pomocí slučování atomových jader obrovský zdroj energie. Na Zemi umožňují nastolení „slunečních“ podmínek takzvané tokamaky, magnetické nádoby, které pomocí magnetického pole umožňují udržet extrémně horké plazma, ve kterém dochází k fúzi. V tokamaku JET, který stojí nedaleko Oxfordu, se letos podařilo udržet fúzní reakci pět sekund. Je to významné?

Nové výsledky ze zařízení JET jsou významné hlavně tím, že byly dosaženy s využitím tritia, těžkého radioaktivního izotopu vodíku, který bude v budoucnu využíván jako palivo. Jeho fúze s o něco lehčím a stabilním izotopem vodíku deuteriem bude v termojaderné elektrárně zdrojem energie. Při fúzi však vznikají neutrony, které v reakcích ve stěnách vakuové komory produkují intenzivní radioaktivitu. Studovat vlastnosti plazmatu můžeme ale i bez fúzních reakcí, a tedy i bez tritia. Dominantní část experimentů s tokamaky se realizuje bez nich.

 

Jak jsme od průmyslového využití termonukleární fúze daleko?

V polovině tohoto desetiletí by ve francouzském Cadarachi měl být spuštěn tokamak ITER. Ten už dokáže produkovat násobky energie investované do ohřevu plazmatu v něm – zatím se nepodařilo získat z fúze víc energie, než co jsme do ní vložili. Na tokamaku ITER se ukáže, že termojaderná elektrárna je realizovatelná. Elektrárnou sám o sobě ITER ovšem není. Nemá zařízení, které transformuje teplo na elektřinu. Neprodukuje se tu zatím ani palivo, kterým je kromě deuteria i tritium, do budoucna by mělo palivo vznikat přímo během provozu elektrárny.

 

Co všechno se tedy musí stát, abychom mohli postavit první termonukleární elektrárnu?

Prvních deset let po spuštění se bude zkoumat chování plazmatu bez využívání tritia a fúzních reakcí. Teprve zkušenosti s tokamakem ITER umožní postavit zařízení DEMO, které už by bylo prototypem termojaderné elektrárny. A až na základě zkušenosti s tímto prototypem se budou moci realizovat komerční termojaderné bloky. Čekat je můžeme až tak v druhé polovině tohoto století.

 

Na výstavbě tokamaku ITER spolupracuje Západ s Čínou i s Ruskem. Vlastně samotný tokamak vymysleli Rusové. Budou státy dál v této spolupráci pokračovat bez ohledu na geopolitiku?

Západ by měl vědeckou i další spolupráci s Čínou a jinými zeměmi rozvíjet. Rusko je jiná věc – musí nejdřív zastavit válku a okupaci Ukrajiny. Pro ITER samozřejmě znamená odchod Ruska problém, Rusko totiž dodává řadu komponent. Vidíme už řadu projektů vědecké spolupráce, které padly. Zrušena byla mise na Mars, v ohrožení je spolupráce na kosmické stanici ISS i celá další řada věcí. S prodlužováním invaze a rostoucí brutalitou ruských vojsk se bude i vědecká spolupráce s ruskými institucemi omezovat.

 

V čem konkrétně budou Rusové v jaderném výzkumu chybět?

Ruská věda je v řadě oborů na vysoké úrovni. A to se týká i jaderné fyziky a jaderných technologií. Zároveň byla velmi intenzivně zapojena do mezinárodní spolupráce. Její odříznutí tak bude velká škoda. Západní vědecká komunita tím bude ovšem zasažena podstatně méně než ruská. Pro západní vědecké instituce to bude znamenat u řady projektů zdržení, ale nakonec se s tím můžeme během několika let vypořádat. Pro ruskou vědu to bude mít zásadní dopady, pro řadu projektů to bude znamenat konec. Pravděpodobně bude také řada ruských vědců odcházet na Západ.

 

Slabší článek

Co pro vás jako pro jaderného fyzika válka na Ukrajině znamená?

Invaze ruských vojsk na Ukrajinu se mě dotkla hlavně jako člověka. Zažil jsem v roce 1968 jako kluk invazi ruských tanků k nám a následnou okupaci. Opravdu mě děsí představa, že po úspěšné „denacifikaci“ Ukrajiny by Vladimir Putin začal „denacifikovat“ i Českou republiku. To nejhorší, co Putinova invaze způsobila, je nezměrné utrpení lidí, a zvláště dětí. V porovnání s tím jsou dopady na vědu malé, ale i ty světové společenství silně ovlivní. V oblasti jaderné fyziky Česká republika i EU s Ruskem velmi intenzivně spolupracovaly. Naše republika je členem Spojeného ústavu jaderných výzkumů v Dubně už od jeho založení. Tento ústav je na špičkové úrovni v řadě oblastí. SÚJV spolupracuje také s řadou dalších mezinárodních institucí, jako je mezinárodní laboratoř CERN nebo německá laboratoř GSI Darmstadt. I náš ústav spolupracuje se všemi zmíněnými institucemi.

 

Jak si podle vás Rusko poradí se sankcemi?

Pro Rusy budou dopady sankcí i náklady na válečné úsilí dramatické. I když je potřeba říci, že Rusko je vývozce surovin i potravin, takže základní zásobování obyvatel a přežití nejsou sankcemi ohroženy. Na druhé straně je ruská ekonomika silně závislá na vývozu surovin, především do Evropy. Velkou část moderních průmyslových výrobků zároveň z Evropské unie dovážela. Životní úroveň ruských obyvatel, zvláště bohatší a střední třídy, tak významně poklesne.

 

Jak moc Rusku vytrhne trn z paty spolupráce s Čínou? V čem by mohla být pro Rusy problematická?

Jistě, pro Čínu je výhodné s Ruskem spolupracovat a využít nabídku jeho surovinových zdrojů. Ovšem jen do té míry, aby si nepoškodila vztahy se Spojenými státy a Evropskou unií. Rusko by jako odběratel čínského zboží tyto země opravdu nenahradilo. A právě velmi pragmatický postoj Číny, která vždy bude preferovat svůj zájem, je pro Rusko problém. Rusko bude v dané spolupráci vždy ten slabší článek. Zatím byla jeho velkým trumfem silná armáda. Váha této karty se po nepříliš úspěšné invazi na Ukrajinu, ať už dopadne jakkoli, dost sníží. Čínská kultura a společnost je zároveň od té ruské mnohem vzdálenější než evropská. Podle mě je velmi nepravděpodobné, že by ruské intelektuální elitě a střední vrstvě vztah s Čínou nahradil vztah s evropskými zeměmi.

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama

Mohlo by Vás zajímat

Reklama