Na ženská příjmení bez -ová si budeme muset zvyknout

17. února 2022

archiv

Mluvit správně a hezky česky už podle ní nemá takovou váhu. Důležitější je dnes rychlost. Sama to ví, když odpovídá na desítky dotazů o češtině. Markéta Gregorová alias Jazykovědma už roky baví své twitterové publikum záludnostmi češtiny. I tak je často překvapená, jak lidé se svým rodným jazykem zacházejí.

Ženy se od ledna mohou nově svobodně rozhodnout, zda si přejí, aby bylo jejich jméno přechylováno příponou -ová. Naučíme se kvůli přechylování používat jazyk jinak? Už totiž nepůjde říct třeba jen „přijde i Gregor“, ale bude potřeba říct, jestli pan, nebo paní Gregor…

Budeme si na to muset zvyknout, určitě to nemáme takhle automatizované. Já to úplně nevítám, ale pokud to nějaké ženě pomůže cítit se třeba míň utlačovaná, tak to určitě budu respektovat. Myslím, že pro češtinu je výhoda, že můžeme rozlišit pohlaví už podle jména. Angličtina to nemá. Ne že by to byl nějaký zásadní problém, ale třeba když píšu výzkumný článek a chci tam použít zájmeno, tak si musím hledat, jestli to byl vědec he, nebo she, nebo they, jak si dokonce někteří přejí být označovaní, je to takový krok navíc. Kdežto u češtiny, pokud máme přechýlená příjmení, tak hned víme. Z praktického hlediska je to jednodušší.

Takže je to spíše výhoda?

Čeština skloňuje běžně. Pokud někdo říká, že to komolí jméno, tak mužská jména také komolíme. Oslovuje a voláme pane Nováku, ale nejmenuje se Nováku, jmenuje se Novák. Překvapuje mě, že nad tím se nikdo nepozastaví, nevšimla jsem si, že by to někomu přišlo divné nebo nepřístojné, ale zrovna že to -ová tak vadí, je zvláštní.

Jak se v poslední době ještě změnil český jazyk?

Všimla jsem si u mladší generace na Twitteru, že se často vyjadřuje česko-anglicky. Když jsem to viděla poprvé, velmi jsem se podivila, protože pro mě bylo obtížné rozpoznat, která část je česky a která anglicky. Anglická slova jsou totiž někdy přizpůsobena pravopisně češtině. Přijde mi, že to přirozeně reflektuje, jak funguje myšlení bilingvální osoby, protože sama pracuji s češtinou i angličtinou. Stává se, že mě napadne začátek věty česky, ale dořekla bych to anglicky, takže musím hledat slova v tom správném jazyce. Jen bych byla opatrná, abychom nevylučovali osoby, které anglicky nerozumí.

V posledních dvou letech se v češtině objevily novotvary jako „koronáč“, „Prymulex“, lockdown; Češi pochopili, co znamená karanténa. Jak pandemie proměnila češtinu?

Proměnila, ale není na tom nic divného. Je to takový reakční trend. Máme potřebu mluvit o pandemii, tak vznikají nová slova, která novou situaci vystihují. Pokud snad někdy pandemie pomine, očekávala bych, že ta slova upadnou v zapomnění, už je nebudeme potřebovat.

Nedávno veřejnost pobouřil transparent pirátské europoslankyně, shodou okolností vaší jmenovkyně, kterým proti násilí na ženách bojovala hrubým výrazem, který čtenáři mohou znát z nápisu na tabuli z filmu Pelíšky. Europoslankyně to pak obhajovala tím, že jde o kulturní dědictví z filmu, a divila se, proč by toto slovo neměla ve veřejném prostoru používat. Je to podle vás kulturní dědictví?

Hledala jsem tento výraz i ve slovníku a tam je jednoznačně označený jako vulgarismus. Za mě to není kulturní dědictví. Film Pelíšky jako celek určitě ano, ale považovat jednotlivé slovo za kulturní dědictví by bylo extrémní.

Vyvíjí se obecně český jazyk tak, že se víc vulgarizuje?

Podpořte Reportér sdílením článku