Na ženská příjmení bez -ová si budeme muset zvyknout

Mluvit správně a hezky česky už podle ní nemá takovou váhu. Důležitější je dnes rychlost. Sama to ví, když odpovídá na desítky dotazů o češtině. Markéta Gregorová alias Jazykovědma už roky baví své twitterové publikum záludnostmi češtiny. I tak je často překvapená, jak lidé se svým rodným jazykem zacházejí.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Ženy se od ledna mohou nově svobodně rozhodnout, zda si přejí, aby bylo jejich jméno přechylováno příponou -ová. Naučíme se kvůli přechylování používat jazyk jinak? Už totiž nepůjde říct třeba jen „přijde i Gregor“, ale bude potřeba říct, jestli pan, nebo paní Gregor…

Budeme si na to muset zvyknout, určitě to nemáme takhle automatizované. Já to úplně nevítám, ale pokud to nějaké ženě pomůže cítit se třeba míň utlačovaná, tak to určitě budu respektovat. Myslím, že pro češtinu je výhoda, že můžeme rozlišit pohlaví už podle jména. Angličtina to nemá. Ne že by to byl nějaký zásadní problém, ale třeba když píšu výzkumný článek a chci tam použít zájmeno, tak si musím hledat, jestli to byl vědec he, nebo she, nebo they, jak si dokonce někteří přejí být označovaní, je to takový krok navíc. Kdežto u češtiny, pokud máme přechýlená příjmení, tak hned víme. Z praktického hlediska je to jednodušší.

 

Takže je to spíše výhoda?

Čeština skloňuje běžně. Pokud někdo říká, že to komolí jméno, tak mužská jména také komolíme. Oslovuje a voláme pane Nováku, ale nejmenuje se Nováku, jmenuje se Novák. Překvapuje mě, že nad tím se nikdo nepozastaví, nevšimla jsem si, že by to někomu přišlo divné nebo nepřístojné, ale zrovna že to -ová tak vadí, je zvláštní.

 

Jak se v poslední době ještě změnil český jazyk?

Všimla jsem si u mladší generace na Twitteru, že se často vyjadřuje česko-anglicky. Když jsem to viděla poprvé, velmi jsem se podivila, protože pro mě bylo obtížné rozpoznat, která část je česky a která anglicky. Anglická slova jsou totiž někdy přizpůsobena pravopisně češtině. Přijde mi, že to přirozeně reflektuje, jak funguje myšlení bilingvální osoby, protože sama pracuji s češtinou i angličtinou. Stává se, že mě napadne začátek věty česky, ale dořekla bych to anglicky, takže musím hledat slova v tom správném jazyce. Jen bych byla opatrná, abychom nevylučovali osoby, které anglicky nerozumí.

 

 

V posledních dvou letech se v češtině objevily novotvary jako „koronáč“, „Prymulex“, lockdown; Češi pochopili, co znamená karanténa. Jak pandemie proměnila češtinu?

Proměnila, ale není na tom nic divného. Je to takový reakční trend. Máme potřebu mluvit o pandemii, tak vznikají nová slova, která novou situaci vystihují. Pokud snad někdy pandemie pomine, očekávala bych, že ta slova upadnou v zapomnění, už je nebudeme potřebovat.

 

Nedávno veřejnost pobouřil transparent pirátské europoslankyně, shodou okolností vaší jmenovkyně, kterým proti násilí na ženách bojovala hrubým výrazem, který čtenáři mohou znát z nápisu na tabuli z filmu Pelíšky. Europoslankyně to pak obhajovala tím, že jde o kulturní dědictví z filmu, a divila se, proč by toto slovo neměla ve veřejném prostoru používat. Je to podle vás kulturní dědictví?

Hledala jsem tento výraz i ve slovníku a tam je jednoznačně označený jako vulgarismus. Za mě to není kulturní dědictví. Film Pelíšky jako celek určitě ano, ale považovat jednotlivé slovo za kulturní dědictví by bylo extrémní.

 

Vyvíjí se obecně český jazyk tak, že se víc vulgarizuje?

Nemyslím si, že by samotných vulgarismů bylo více, spíše je přijatelnější, když někde na veřejnosti nebo v médiích zazní. Bereme to, že je to vlastně normální. Nepomáhá tomu třeba ani prezident svými výroky. Je to taková legitimizace nekultivovaného jazyka.

 

ČEŠTINA S KOULEMI

Na sociálních sítích vysvětlujete krásy češtiny a původ slov. Teď jste začala dělat i videa a svou tvorbu označujete hashtagem #cestinaskoulemi. Proč jste si vybrala zrovna takové heslo?

Mně se to líbilo. Hlavně proto, že když mám přezdívku Jazykovědma, tak se to pojí s věšteckou koulí. Mám jednu skutečnou skleněnou věšteckou kouli, která je i na mé profilové fotce, a ještě jednu náhradní, kdyby se ta hlavní rozbila, takže mám češtinu s dvěma koulemi. Samozřejmě, že někdo si to může vyložit, že koule je pětka z češtiny. Líbilo se mi, že to nabízí různé možnosti interpretace, je to spíš takový hravý hashtag.

 

Osvětě na sociálních sítích se věnujete už pět let, ale lidé se vás taky často sami ptají, když si nejsou u nějakého výrazu jistí. Jste tedy kromě jazykovědmy taky jazykoporadna?

Z nějakého důvodu se to spontánně zvrhlo v jazykovou poradnu, aniž bych to nabízela. Když už se mě někdo zeptá, tak samozřejmě odpovím nebo se odpověď snažím zjistit. Je to hezké, že se lidé ptají. Na druhou stranu je trochu zvláštní, že se ptají mě, která stejně jde do Internetové jazykové příručky, aby si to tam preventivně ověřila. Ta příručka je dostupná každému, není to možná uživatelsky nejpřátelštější, ale dá se to zlomit.

 

Kolik času vám zabere spravovat váš profil na sociálních sítích?

Mám to poměrně dobře spočítané, používám takovou aplikaci, kterou si měřím čas strávený nad různými pracovními činnostmi, a byla jsem docela zděšena, že mi to vychází průměrně na dvacet hodin týdně.

 

Což už je půlúvazek.

Ano, odpovídá to polovině úvazku. Už dlouho říkám, že to není udržitelné a že s tím budu muset něco dělat, protože pak mi chybí ty hodiny na placenou práci, která mě živí.

 

Překvapil vás někdy někdo se svým dotazem?

Lidé se často ptají na známou jazykovou hříčku, která je o tom, že „kdesi letěl výr a byla tam řeka, kde se udělal vodní vír, a oba v_ý/í_ry jsem vyfotil“. Přitom mi to přijde až triviální, už mám klávesovou zkratku na odpověď. Přece jen to jsou dvě různá slova, tak jak by nás mohlo napadnout je psát jedním slovem. To, že znějí stejně, je jen dílo náhody. V poslední době mě ale nejvíce zarazil dotaz na původ českého slova „příjice“, což je výraz pro syfilis. Fantazie začala pracovat naplno, proč se na to tazatel vůbec ptá, ale odpověď byla kupodivu zajímavá. Nikdo nikomu nic nepřeje, jak by se mohlo zdát, ale jde o obrozeneckou odvozeninu od jména smyšlené slovanské bohyně lásky Příje.

 

Musela jste i vy sama přizpůsobit svůj jazyk sociálním sítím?

Ano. Už od dětství slýchávám a uznávám to, že mluvím naprosto nepochopitelně jako kniha a že to působí nepřirozeně. Dokonce jsem se dozvěděla, že působím afektovaně. Souhlasím s tím. Když jsem se zpětně podívala na nějaká videa, tak jsem si řekla: To je ale protivná osoba.

 

Až tak kritická jste k sobě byla?

Říkám to z legrace, ale oči mi to trochu otevřelo, takže se teď snažím nemluvit tak formálně, ale je to boj s větrnými mlýny. Je mi skoro čtyřicet, mluvím tak celý život. Je to asi stejně obtížné, jako když se člověk, který mluví nespisovnou češtinou, snaží mluvit spisovně a stylizovat se do pozice, která pro něj není přirozená.

 

Dokážete tolerovat, když vám někdo napíše e-mail plný chyb? Nebo vám na sociálních sítích odepíše s gramatickou chybou?

To naprosto ignoruji. Zvlášť když se mě někdo ptá na sociální síti, kde sama přiznávám, že často píšu škaredé rovné anglické uvozovky, abych ušetřila čtyři úhozy a v zájmu rychlosti vyřešila více dotazů. Takže bych vůbec nepožadovala, aby lidé na sociálních sítích psali nějak kultivovaně. Spíš je vtipné, když mi přijde e-mail, který „vyžaduje korektůry“, kde je kroužek nad u. To si řeknu, že jde asi o uvědomělého pisatele, který ví, že potřebuje jazykovou pomoc. Hlavně mě ale mrzí, když dostanu něco, co je oficiální dokument, a je to v tak příšerném stavu, že by bylo rychlejší začít znovu než to opravovat.

 

Děje se to často? Třeba proto, že teď více komunikujeme přes e-maily z domova?

Nemám pocit, že by to souviselo s prací z domova. Spíš si myslím, že třeba v novinářském prostředí to snad souvisí s tím, že je tlak na to, aby byla zpráva spíš rychle než jazykově hezky. A asi i čtenář se přiklání k tomu, že chce zprávu především rychle a hned a bude tam tolerovat některé chyby, které třeba ani nevidí. Takže se asi snižuje hodnota pravopisně správného a kultivovaného jazyka.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama