Zapomeňte na tarpana, vědci odhalili skutečného předka koně domácího

Téměř všichni dnes žijící koně mají jednoho jediného předka, který žil mezi Černým a Kaspickým mořem, severně od Kavkazu. Proč ze všech druhů divokých koní člověk domestikoval právě jeho? A proč na to přišla věda až nyní? A jak vlastně předek domácího koně vypadal? Na to odpovídá studie, které se účastnil i René Kyselý z Archeologického ústavu Akademie věd ČR. „Kůň je dnes nejlépe prozkoumaným organismem po člověku, měříme-li to počtem přečtených archaických genomů,“ říká René Kyselý.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Proč byl předek koně domácího odhalen až nyní? Je to tak složitý úkol?

Koně žili přirozeně ve velkém prostoru Euroasie, od Španělska po Čínu, potenciálních kandidátů proto bylo více. Dosud se kosterní nálezy studovaly především z hlediska morfologie, tedy vzhledu kostí. Podobnost však nemusí vždy znamenat příbuznost. V posledních letech už ale můžeme využívat také archeogenetické metody, díky kterým dokážeme přečíst celé genomy, tedy komplexní genetickou informaci z daného jedince, a to z kostí starých stovky, ale i desetitisíce let.

 

S dnešními metodami už to zní jednodušeji…

Ano i ne. Tato naše nová studie navíc zkoumá ohromné území. Pod vedením archeogenetika Ludovica Orlanda z francouzského Národního centra pro vědu a výzkum v Toulouse se na ní podílelo 162 badatelů z různých států a byly analyzovány genomy z 273 archaických koní z 26 zemí Evropy a Asie. Díky intenzivnímu výzkumu posledních let se, mimo jiné, stal kůň nejlépe prozkoumaným organismem po člověku, měříme-li to počtem přečtených archaických genomů.

 

Kdo je tedy ten jediný a správný předek?

V Euroasii v době poledové existovaly čtyři genetické linie koní. Studium oněch 273 genomů za pomoci složitých statistických metod ukázalo, že všichni dnešní domácí koně pocházejí z linie, která má původ v ponto-kaspických stepích. Právě zapojení velkého množství genomů z různých míst a kultur a nových statistických metod umožnilo s velkou pravděpodobností lokalizovat toto místo konkrétněji – do oblasti povodí dolní Volhy a dolního Donu, to je do oblasti na sever od Kavkazu. Analýzy zároveň určily dobu domestikace na zhruba 2200 před naším letopočtem, což u nás odpovídá starší době bronzové.

 

 

Kůň Převalského

Studie tuto linii označuje jako DOM2 – o jakého koně se jedná zoologicky?

Jako DOM2 je označována proto, že předtím existoval jiný, ještě starší domestikační pokus, ten je označován jako DOM1. Již v polovině 4. tisíciletí př. n. l. v kultuře Botai se v centrální části severního Kazachstánu lidé koně pokusili domestikovat. Domácí koně z kultury Botai ale později zanikli a nemají pokračování v dnešních chovech. Jedinými přežívajícími koňmi z této linie jsou koně zoologicky popsaní jako koně Převalského. Zoologicky byl paleontology popsán také jiný asijský a dnes již vymřelý kůň, a to jako Equus lenensis. Ani ten nepřispěl do dnešních chovů, i když koně této linie žili ještě v době stavby pyramid. Linie DOM2 představující dnešní domácí koně nebyla popsána novým zoologickým druhovým nebo poddruhovým jménem, zůstává jim prostě původní název pro domácí koně, Equus caballus, případně Equus ferus caballus.

 

Nezasloužil by si jeho divoký předek vlastní jméno? Neměli by se tohoto úkolu zhostit právě vědci této studie?

Chápu, že by lidé chtěli mít zvláštní nové pojmenování. V současných archeogenetických studiích se ale spíš pracuje s pojmy genetická linie nebo populace. Snažíme se vytvořit fylogenetický strom, jeho součástí jsou různé populace koní dnešních i vymřelých. Je ale obtížné stanovit, kde v něm již začíná nový druh. Biologický druh je definován tím, že jedinci se mezi sebou mohou plodně křížit, to nemůžeme u vymřelých jedinců nebo populací ověřit. Je proto dobře možné, že s novým pojmenováním nikdo nepřijde.

 

Většinový názor dosud byl, že předkem koně domácího byl tarpan. To jste vyvrátili?

Ano. Tarpan byl předmětem dohadů po celá desetiletí. Nebylo ani jasné, zda poslední koně označovaní jako tarpan, z konce 19. století, představují opravdu divoké koně nebo jen koně zdivočelé – něco jako mustangové. Až jejich genetická podstata ukázala, že nepředstavují zástupce linie DOM2, nemohou být proto ani předky domácích koní, ale ani jejich potomky.

 

Popsal jste, jak si v novém světle stojí kůň Převalského a tarpan. A co například exmoorský pony, který je chován i v Česku a má se za to, že má blízko k divokým koním, nebo američtí mustangové?

Exmoorský kůň je podle dostupných údajů zástupce linie DOM2 původem z ponto-kaspických stepí a neukázal se mít genetickou spojitost s původními divokými koňmi Anglie nebo západní Evropy. Mustang je pak označení pro zdivočelé koně Severní Ameriky, nejde tudíž o původní divoké koně, ale o předtím vyšlechtěné koně, které tam přivezli Evropané, a platí pro ně totéž, co pro exmoorského ponyho.

 

800 plemen koní

Dnes existuje na 800 plemen koní. Od tažných k závodním, od chladnokrevných přes teplokrevné až k plnokrevným, koně všech barev, dokonce jsou i koně o velikosti většího psa. Ti všichni vycházejí z jednoho předka? Jak vlastně vypadal?

Ano, do linie DOM2 patří všichni dnešní domácí koně, tudíž i všichni ti, které jmenujete. Důležitým zjištěním studie je, že ti všichni mají jediného předka, tím mám na mysli, že byli domestikovaní na jednom místě a jedinkrát. Jediní dnešní koně, kteří do této genetické linie nepatří, jsou koně Převalského. Původní divocí koně byli střední velikosti a jejich barva byla hlavně hnědá. V průběhu poledové doby se ale v zalesňující se Evropě stále více prosazuje černá barva. Až s domestikací dochází k silnému rozrůznění barev, objevují se zbarvení kaštanové, béžové, bílé nebo skvrnité. Hříva divokých koní se předpokládá vztyčená, trochu se tak mohli podobat koni Převalskému.

 

 

Ze studie vyplývá, že v době domestikace žilo více linií koní. Člověk si však vybral jen tu jednu. Proč? Čím je tak speciální?

Varianta DOM2 nahradila ostatní tři linie evropských a asijských koní velmi rychle. Konkrétně během několika staletí po domestikaci. Významnou roli mohly mít dvě odlišnosti v jejich genomu. První je spojovaná s pevnější páteří a druhá s větší poslušností, obojí mohlo hrát významnou roli při použití jak v jezdectví, tak k tahu vozu. Díky těmto vlastnostem mohli být koně linie DOM2 preferováni, rychle množeni a šířeni, a tak nahradili ostatní. Jinou kapitolou je snižování genetické variability koní v následující historii, čili již v rámci linie DOM2. Genetické studie ukázaly, že v rámci této linie se zvlášť úspěšní ukázali být koně perského původu, onen pozdější arabský kůň, který se při arabské expanzi rychle šířil po Evropě a vytlačoval jiné podlinie v rámci DOM2. Významnou roli při ochuzování genetické variability hrála od středověku, a zejména v posledních staletích, také selekce určitých vhodných hřebců, pouze jejich geny se pak dostaly do dalších generací.

 

Jak se dostal ze svého původního regionu do celého světa?

Po domestikaci samozřejmě s lidmi. Zároveň se ale lidé do nových domovů mnohdy šířili pomocí koní. Je to tudíž vzájemný proces. Jak jsem již říkal, roli mohlo hrát to, že koně linie DOM2 byli lépe biologicky přizpůsobení k jízdě či tahu. Spolu s lidmi pak tito koně velmi rychle překonali různá euroasijská pohoří a moře. V předchozí době tyto geografické bariéry patrně tvořily pro šíření divokých koní silná omezení.

 

Je tato studie konečná? Přináší opravdu nezvratné důkazy a vyvrací všechny ostatní teorie?

Studii je možno považovat opravdu za významnou, protože odpověděla na otázky, které trápily badatele z různých oborů mnoho desetiletí. Troufám si tvrdit, že je podpořena takovým množstvím dat a v takové kvalitě, že závěry jsou již finální, alespoň co se týká základní představy, odkud pocházejí dnešní domácí koně. Nicméně v různých detailech se historie koní ještě může upřesňovat a nepochybně se upřesňovat bude. Například nevíme, co přesně se dělo před tou hlavní domestikační událostí, která se v archeogenetickém záznamu projevuje populační explozí, tedy rychlým namnožením koní linie DOM2. I předtím mohlo docházet k jiným pokusům o domestikaci nebo alespoň ochočení, jak vlastně potvrzují objevy ze zmíněné kultury Botai a jak naznačují také výsledky naší dřívější studie analyzující rozměry českých pravěkých koní.

 

Předci psa? Vlk i kojot

Máme očekávat převratná zjištění také u dalších domácích zvířat? Zůstává tak například platný fakt, že předkem ovce byla ovce kruhorohá a kozy koza bezoárová?

Výzkumy jistě probíhají, i když třeba ne vždy tak intenzivně jako v případě koně. Každý další rok přinese nové studie a nové odhalení nebo upřesnění, hlavně co se týká archeogenetických zjištění, ale i archeologických a archeozoologických nálezů různého typu. Divokého předka známe u většiny dalších domácích druhů, s tím, že se upřesňuje, kde, kdy a jakým způsobem k domestikaci došlo. Například zda domestikace proběhla vícekrát a na více místech, nebo jen jednou.

 

Můžete dát příklad?

Třeba u psa genetické studie nejdříve jako jediného předka potvrdily vlka a vyloučily jakýkoli příspěvek lišky či šakala. Nicméně v posledních letech se ukázalo, že v Severní Americe přece jenom k určitému genetickému ovlivnění mohlo dojít, a to ze strany kojota. Ptáte-li se na ovci, pak ano, jako předek domácí ovce nadále zůstává ovce kruhorohá, domestikovaná na Blízkém východě již před zhruba 11 tisíci lety, a jejím zdivočelým představitelem je i muflon. Koza pochází z kozy bezoárové a byla domestikována ve stejné oblasti a době.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama