Život bez vlasů má i své výhody

Příčinou alopecie může být stres, zánět v těle, genetické předpoklady, metabolická porucha, alergie nebo hormony. Víte, co nemoc spustilo u vás?

Lékaři nevědí a já o tom pořád přemýšlím. Když mi začaly padat vlasy, studovala jsem Ph.D. a k tomu pracovala na tříčtvrtinový úvazek jako markeťačka. V určitém stresu jsem tedy byla, ale kdo dnes není. Nicméně vlasové cibulky na hlavě stále mám a jsou aktivní, takže kdoví, třeba mi vlasy jednou zase dorostou.

Vlasy vám vypadaly před čtyřmi lety, komiks vyšel před dvěma měsíci. Kdy vás napadlo, že o své nemoci napíšete?

Někdy před třemi a půl lety jsem na svůj Facebook postovala, že mám alopecii, a co to vlastně znamená. Lukáš Růžička (píárista nakladatelství Paseka a komiksový nadšenec – pozn. red.) mi do komentářů napsal, že by to mohl být zajímavý materiál na komiks. Tehdy to bylo ještě moc čerstvé, řešila jsem sama sebe. Ale protože jsem velký fanda autobiografických komiksů, začala jsem o tom později přemýšlet. Do psaní jsem se pustila na kurzu storytellingu čili vyprávění příběhů, který jsem absolvovala ve Skotsku.

Co vás táhlo zrovna do Skotska?

Lákají mě krajiny, kde je mlha a zima – Skotsko, Irsko, Island… Navíc to bylo v roce, kdy se u mě objevila alopecie a já se snažila zpomalit a dělat i věci mimo práci. Začala jsem chodit na kurzy vyšívání a vazby květin, příběhy a psaní mě taky baví. Kdysi jsem se hlásila na scenáristiku na FAMU, ale řekli mi, ať přijdu, až budu mít něco odžito. Možná, že teď už by mě vzali (smích). Z kurzu jsem odjížděla se strukturou scénáře. Štěpánka k tomu pak nakreslila pár zkušebních obrázků a nabídly jsme to nakladatelství Paseka.

Zaujalo mě, že kreslíř komiksu dostane od autora rovnou detailní scénář. Myslela jsem, že má volnou ruku a je na něm, jak si okénka rozkreslí a rozepíše do bublin.

Může to tak být, záleží na spolupráci mezi autorem příběhu a kreslířem. Chtěla jsem do příběhu dostat ze sebe co nejvíc, proto jsem ho rovnou rozepsala do scénáře. Vkládala jsem tam i fotky konkrétních lidí, kteří tam vystupují, aby je mohla Štěpánka podle toho nakreslit. Vymyslela jsem si také předělové bloky, které jednotlivé etapy příběhu rozdělují a odlehčují ho, aby nepůsobil příliš smutně. V nich se snažím zprostředkovávat fakta o nemoci, o parukách, o historii a symbolice vlasů, o tom, kolik stojí léčba, jaké pocity mi bez vlasů chybí a v čem je alopecie výhodná.

V čem?

Je toho překvapivě hodně! Ráno můžete spát dlouho, nemusíte si mýt vlasy ani se česat. Ušetříte za kadeřníky, šampony a kondicionéry. Vlasy vám nenačichnou kouřem. Neucpou odpad. Nelepí se na oblečení.

Jak to vypadá, když se člověk s někým dohaduje, jak bude ve své knize vypadat?