Lidé vymysleli cvičení, když se přestali přirozeně hýbat

Matyáš Kozma je certifikovaným trenérem přirozeného pohybu. Naše tělo je podle něj od přírody obdařené neuvěřitelnou variabilitou pohybu, my však dnes využíváme jen velmi malou část. Cvičíme, ale většinou ne správně, protože posilujeme jen pár svalů stále dokola. Přitom aby vaše tělo fungovalo dobře, nepotřebuje lámat sportovní rekordy.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Co znamená hýbat se přirozeně?

Používat tělo v celé jeho přirozenosti. Tělo je úžasný nástroj, má obrovský rozsah pohybu, ale my dnes využíváme jen malý zlomek z toho, pro co je vyvinuté. Moc se nehýbeme a přirozené schopnosti těla se ztrácí. Máme zafixovaných pár pohybových vzorců, při kterých zapojujeme jen několik svalů stále dokola. Některá místa v těle jsou tím pádem přetížená, jiná naopak nepoužívaná. Proudí do nich méně krve, méně výživy, v kloubech se nerozmazává kloubní maz, svaly ochabují, mění se pozice kostí a kloubů, tělo začíná chřadnout.

 

Oproti dřívějším generacím trávíme velké množství času sezením, ale nemám pocit, že by se lidé nehýbali. Dost z nich sportuje, snaží se udržovat v kondici. To není přirozený pohyb?

Problém je opravdu v rozsahu, v jakém se hýbeme. Rád říkám, že lidé vymysleli cvičení až potom, co se přestali přirozeně hýbat. Cvičíme, a stejně máme potíže s bedry, nefunkční břicha. Všimněte si například, že často i hubení lidé mají spodní část břicha povolenou. Tam ty vnitřní svaly skoro vůbec nevyužíváme. Takže není problém, že by lidé necvičili, ale nehýbou se tak, jak je tělu vlastní. Nevyužívají veškerý jeho rozsah pohybu, všechny jeho části. Tělo je od přírody nastavené, že přirozeným pohybem se samo posiluje a udržuje v kondici.

 

 

Teď zníte jako antireklama na cvičení. Je sport špatně?

To určitě ne. Žádný pohyb není špatně, ale není to o tom, jaký sport děláte, ale jak. Přemýšlíme, jestli máme zvednout činku třináctkrát, nebo čtrnáctkrát, jestli udělat sklapovačku ve dvou, nebo ve třech sériích, ale nedochází nám, že zapojujeme, jak už jsem říkal, pár svalů pořád dokola. Sportujeme s těmi našimi omezenými pohybovými vzorci. Výsledkem takového cvičení bývá, že se vám zvětší svaly, které dlouhodobě přetěžujete. V nepoužívaných místech se svaly skoro nehnou, zvětšují se disbalance.

Pro někoho je sport synonymem pro výkon. Potřebuje mít propocené tričko, překonávat mety, mít pocit, že si dal do těla. Lidé mají často pocit, že bez překonávání sebe sama a pokořování met to není ono.

Lidé jsou k sobě přísní, tlačí na sebe, nevěří, že to jde jinak. Teď je oblíbený běh, většina běžců ale běhá na výkon. Běhají, aby zhubli, uběhli takhle dlouhou trať za takový čas, mnohokrát je to ani nebaví. Nebo jim to nejde. Přitom běhání je pro nás od přírody jednodušší než chůze. Podívejte se na děti na hřišti, jak běhají pro radost. My dospělí jsme kvůli pohybovým vzorcům tu radost ztratili, běháme urputně – a nefunguje to. Ke spokojenosti a pokroku se podle mě nedá protrpět či promakat. Aby se pohyb stal trvale udržitelným, musí se stát součástí vašeho života. Musí vás bavit. Nedřete se, zkuste se k němu prohrát.

 

Jak se tedy hýbat správně?

Musíte objevit, co vám dělá radost. Hýbat se vědomě, věnovat si pozornost. Spousta lidí má pocit, že musí výrazně změnit svůj dosavadní život, aby se cítili lépe, zbavili se problémů se svým tělem. Ve skutečnosti ale často stačí jen malá změna, aby tělo začalo fungovat jinak a lépe. Třeba při sezení v práci dáte loket víc k tělu a přestanou vám potíže s rukou, krkem a ramenem. Zapojí více svaly břicha, svaly mezi lopatkami, posilují se svaly mezi žebry. Nebo si do kanceláře navrtáte hrazdu a jednou za dvě tři hodiny se na minutu dvě na ni pověsíte. V těle se natáhne všechno, co v něm tuhne při dlouhém sezení, a můžete pracovat dál.

 

Kdysi mi jedna lektorka poradila, ať pozoruji kojence a batolata, jak se hýbou. Že ti tělo používají tak, jak se má. Souhlasíte?

Je to tak, děti se hýbou přirozeně. My dospělí všechno zajímavé umisťujeme do úrovně trupu a hlavy a veškerý pohyb je tomu přizpůsobený. Když nám spadnou klíče na zem, je to pro nás uf! Prostor nad hlavou nás také příliš nezajímá. Děti oproti tomu tráví spoustu času na zemi, ohýbají se, zatěžují nohy z mnoha různých úhlů. Opírají se o ruce, lezou a zároveň mají touhu vzhlížet vzhůru, šplhat, dostat se nad sebe. To vše je pohyb, které potřebují naše kolena, bedra, břicho, krční a hrudní páteř, ramena, ruce.

 

NOHY UVĚZNĚNÉ V BOTÁCH

Jste známý jako velký propagátor správného fungování chodidel. Většina lidí je má podle vás nefunkční. Můžete to popsat konkrétněji?

Spousta lidí má se svými chodidly nejrůznější potíže. Vězníme je v těsné pevné botě, nemají v ní adekvátní prostor, a tím pádem nemohou pracovat, jak mají. Většina bot chodidlo deformuje. Chodidlo a dlaň ruky jsou si velmi podobné. S rukou ale máme těsné spojení, s nohou už skoro žádné. Důvodem je právě bota. Postavte se, rozprostřete prsty na nohách. Tvar prstů má od přírody připomínat rozvinutý vějíř. A pak se podívejte na tvar svých bot. Vůbec tomu neodpovídá. Proto dnes skoro nikdo nemá příčnou klenbu na noze. Klasické boty mají navíc nadzvednutou špičku a patu a tím se klenba deaktivuje. Chodidlo musí být v rovině, mít dostatek prostoru v botě, pak začne při chůzi pracovat a klenba zase naskočí zpátky.

 

Proč je správně fungující chodidlo tak důležité?

Většina lidí má problémy s bedry, s koleny, krční páteří, jak jsem již říkal, mají nefunkční břicho. A tahle místa velmi souvisí s tím, jak se opíráme o chodidla, jak je používáme. Opřete se o nohy jinak, než jste zvyklí, a hned se zapojí přirozené mechanismy – začne se víc zapojovat příčná klenba, jinak se postaví koleno, kyčel, pánev, páteř, pracují svaly břicha. Při pouhé chůzi či stání pracují.

 

Práci chodidla pomáhají napravit takzvané barefoot boty, tedy takové, které simulují stav, kdy je člověk naboso. Česko se v posledních letech stalo jejich velmocí. Máte pro to vysvětlení?

Ano, barefoot zažívá v Česku boom, lidé víc vnímají potřeby svých nohou. Věřím, že i já mám na tom svůj podíl. Před sedmi lety jsem tady otevřel jeden z prvních bosých obchodů a s majiteli jsme začali dělat osvětu. Poté jsem napsal na svůj web článek o chodidlech, měl jsem pocit, že píšu o věcech, které všichni vědí. A zatímco do té doby moje články četlo pár stovek lidí, najednou si tento přečetlo nějakých šedesát tisíc lidí. Na mé semináře začali chodit fyzioterapeuti, obraceli se na mě výrobci obuvi, prodejci i obchody a já jim ukazoval, jak noha funguje, co potřebuje. V posledních letech výrazně přibylo firem, které vyrábějí barefoot boty, částečně proto, že je to trend, ale zároveň to celé odvětví tlačí vpřed a to je skvělé.

 

 

Lidé, kteří na bosé boty přešli, někdy reklamují, že jim v nich není komfortně. Mrznou jim nohy, cítí každý kámen. Neumí v nich moc chodit a odradí je to. Máte stejnou zkušenost?

Bosé boty jsou za mě nejlepší verze, do které můžete své nohy obout. Neměli byste ale na sebe tlačit. Někdo má tendenci barefoot dogmatizovat. U boty by ale nemělo jít jen o ultratenkou podrážku. Chodidlo potřebuje mnohem víc než jen cítit každý kamínek. Aby chodidlo fungovalo, jak má, je potřeba několik věcí. Kromě prostoru pro prsty a pohyblivosti celé boty, by se nemělo zapomínat na komfort. V botě vám nemá být zima. To trápilo dříve v barefoot botách i mě. Jakmile je vám chladno, chodidlo i prsty se stáhnou, automaticky přenesete váhu dozadu na paty, zase přestanou fungovat klenby a problémy se řetězí. Pravdou je, že jsem ale nenašel botu, která by tohle všechno splňovala. Proto jsem se rozhodl vyrobit si boty vlastní.

 

Co jste od těch správných bot očekával?

Chtěl jsem především komfort a prostor. Měl jsem ale ještě jedno neskromné přání, aby ta bota chodidlo nejen neomezovala, ale i ho rozvíjela. Když v ní budete chodit, aby vám měnila zažité vzorce chůze, došlapování a aby vás posouvala vpřed. Chtěl jsem, aby bota s nohou spolupracovala. Ne, aby dělala všechno za nohu. Nestál jsem ale ani o botu, která nechá nohu dupat a nepovede ji k rozvoji. Jeden z mýtů kolem barefoot totiž je, že stačí mít dostatek prostoru pro prsty a vše ostatní se samo spraví. To funguje u dětí. Dospělí, kteří už mají způsob chůze a opory pozměněný, potřebují vést, aby chodidlo fungovalo.

Od nápadu k finální botě to trvalo šest let. Proč tak dlouho?

Já jsem nikdy nechtěl vyrábět boty. Roky jsem chtěl radit výrobcům, nasměrovat je, jak to udělat. Ale nikdo to nepojal komplexně. Po letech jsem narazil na Oldřicha Antoše, podnikatele a sportovce, který mě pobídl, že sami vyrobíme Realfoot boty. Tři roky jsem je připravoval, tři roky jsme je pak společně vyvíjeli. Vyšli jsme z 3D scanů mých nohou, které jsou velmi rozvinuté, a pak jsme je porovnávali se scany desítek dalších lidí. Krok za krokem se to posouvalo k verzi boty, která sedne většině lidí. Navíc bylo obtížné měnit zažité věci fungující desítky let. I když jsme dali do výroby jasné zadání, vypadl výsledek podobný tomu, jak se to „běžně dělá“. Lidé mají zažité postupy, stroje jsou nastavené na určitou maximální šířku, to všechno se muselo změnit.

 

Chápu, jaké zdravotní benefity bosé boty mají. Ale pro spoustu lidí jsou nepřijatelné, protože vypadají jinak než klasické boty. Jsou široké, baculatější, někdo je neváhá označit až za nehezké.

Na tvar přirozeného chodidla a tím pádem i bot, které jim padnou, jsme si odvykli. Když se kouknete na staré obrazy, grafiky, zjistíte, že před několika staletími se tvarově stejné boty nosily běžně. Ve stejném tvaru jako naše Realfoot boty se dělala brnění. Neobjevili jsme nic nového. Dřív lidé potřebovali chodit, potřebovali, aby jim nohy dobře fungovaly. Když se tahle potřeba začala ztrácet, móda začala měnit podobu bot. Jenže velká většina lidí včetně dětí má dnes s chodidly problémy, a trend proto směřuje opět k přirozenosti. Na druhou stranu, z barefoot by se doopravdy nemělo stát dogma. Mně nevadí, že lidi nosí boty, které já bych si nevzal. Ano, chodidlo významně ovlivňuje zbytek těla, ale tělo je víc než nohy. Není to tak, že si jednou věcí zničíte celé zdraví. Barefoot je možnost, jak svému tělu prospět a vrátit se k jeho přirozenosti.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama

Mohlo by Vás zajímat

Reklama