Lidé vymysleli cvičení, když se přestali přirozeně hýbat

Co znamená hýbat se přirozeně?

Používat tělo v celé jeho přirozenosti. Tělo je úžasný nástroj, má obrovský rozsah pohybu, ale my dnes využíváme jen malý zlomek z toho, pro co je vyvinuté. Moc se nehýbeme a přirozené schopnosti těla se ztrácí. Máme zafixovaných pár pohybových vzorců, při kterých zapojujeme jen několik svalů stále dokola. Některá místa v těle jsou tím pádem přetížená, jiná naopak nepoužívaná. Proudí do nich méně krve, méně výživy, v kloubech se nerozmazává kloubní maz, svaly ochabují, mění se pozice kostí a kloubů, tělo začíná chřadnout.

Oproti dřívějším generacím trávíme velké množství času sezením, ale nemám pocit, že by se lidé nehýbali. Dost z nich sportuje, snaží se udržovat v kondici. To není přirozený pohyb?

Problém je opravdu v rozsahu, v jakém se hýbeme. Rád říkám, že lidé vymysleli cvičení až potom, co se přestali přirozeně hýbat. Cvičíme, a stejně máme potíže s bedry, nefunkční břicha. Všimněte si například, že často i hubení lidé mají spodní část břicha povolenou. Tam ty vnitřní svaly skoro vůbec nevyužíváme. Takže není problém, že by lidé necvičili, ale nehýbou se tak, jak je tělu vlastní. Nevyužívají veškerý jeho rozsah pohybu, všechny jeho části. Tělo je od přírody nastavené, že přirozeným pohybem se samo posiluje a udržuje v kondici.

Teď zníte jako antireklama na cvičení. Je sport špatně?

To určitě ne. Žádný pohyb není špatně, ale není to o tom, jaký sport děláte, ale jak. Přemýšlíme, jestli máme zvednout činku třináctkrát, nebo čtrnáctkrát, jestli udělat sklapovačku ve dvou, nebo ve třech sériích, ale nedochází nám, že zapojujeme, jak už jsem říkal, pár svalů pořád dokola. Sportujeme s těmi našimi omezenými pohybovými vzorci. Výsledkem takového cvičení bývá, že se vám zvětší svaly, které dlouhodobě přetěžujete. V nepoužívaných místech se svaly skoro nehnou, zvětšují se disbalance.

Pro někoho je sport synonymem pro výkon. Potřebuje mít propocené tričko, překonávat mety, mít pocit, že si dal do těla. Lidé mají často pocit, že bez překonávání sebe sama a pokořování met to není ono.

Lidé jsou k sobě přísní, tlačí na sebe, nevěří, že to jde jinak. Teď je oblíbený běh, většina běžců ale běhá na výkon. Běhají, aby zhubli, uběhli takhle dlouhou trať za takový čas, mnohokrát je to ani nebaví. Nebo jim to nejde. Přitom běhání je pro nás od přírody jednodušší než chůze. Podívejte se na děti na hřišti, jak běhají pro radost. My dospělí jsme kvůli pohybovým vzorcům tu radost ztratili, běháme urputně – a nefunguje to. Ke spokojenosti a pokroku se podle mě nedá protrpět či promakat. Aby se pohyb stal trvale udržitelným, musí se stát součástí vašeho života. Musí vás bavit. Nedřete se, zkuste se k němu prohrát.

Jak se tedy hýbat správně?

Musíte objevit, co vám dělá radost. Hýbat se vědomě, věnovat si pozornost. Spousta lidí má pocit, že musí výrazně změnit svůj dosavadní život, aby se cítili lépe, zbavili se problémů se svým tělem. Ve skutečnosti ale často stačí jen malá změna, aby tělo začalo fungovat jinak a lépe. Třeba při sezení v práci dáte loket víc k tělu a přestanou vám potíže s rukou, krkem a ramenem. Zapojí více svaly břicha, svaly mezi lopatkami, posilují se svaly mezi žebry. Nebo si do kanceláře navrtáte hrazdu a jednou za dvě tři hodiny se na minutu dvě na ni pověsíte. V těle se natáhne všechno, co v něm tuhne při dlouhém sezení, a můžete pracovat dál.

Kdysi mi jedna lektorka poradila, ať pozoruji kojence a batolata, jak se hýbou. Že ti tělo používají tak, jak se má. Souhlasíte?