Nedávejte staré knihy do sklepa, přineste je k nám

Mezi lidmi je obrovské množství knih, které leží doma v knihovnách a nikdo už je nečte. Projekt Knihobot se je snaží vracet do oběhu: zprostředkovává jejich prodej. „Nových knih se v Česku prodá ročně za devět miliard. Proč by nemohla být v použitých knížkách miliarda?“ říká Dominik Gazdoš, jeden ze tří zakladatelů Knihobota.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Knihobot je projekt, který si klade za cíl vrátit co nejjednodušeji do oběhu starší knížky. Existuje přes dva roky. Jak myšlenka na něj vznikla?

Už před devíti lety jsem začal podnikat, otevřel jsem si starožitnictví. A z něj postupně vykrystalizovaly knížky. Byl to klasický antikvariát, jezdil jsem k lidem pro větší množství knížek, zaplatil je v hotovosti a odvezl. Přemýšlel jsem ale, jak to dělat ve větším. Problém nebyl knížky prodat, antikvariátů je málo. V Česku se za rok prodá třicet milionů nových knížek, v antikvariátech zhruba půl milionu, trh je velký. Chtěl jsem lidi motivovat k prodeji tím, že za knížky dostanou smysluplné peníze.

 

To se vám asi daří, loni se přes vás prodalo sto tisíc knih. Letos to zatím vypadá jak?

Letos jsme už sto tisíc překonali. Vloni v červnu jsme měli měsíční obrat milion, letos v červnu čtyři miliony. Báli jsme se, že když skončí karanténa a zároveň nastane léto, které je pro knížky utlumující, spadneme. Ale nestalo se. Nicméně ve skutečnosti to zas tak ohromující vývoj není, máme před sebou velký prostor. Teď jsem objevil firmu v Americe, která to dělá jako my, jen s oblečením, už jsou na burze a mají hodnotu 2,5 miliardy dolarů.

 

Už dříve jste uváděl, že v prodeji použitých věcí leží miliardy. Budete i vy někdy uvažovat o dalších kategoriích?

Chceme to nejdřív vybudovat na knížkách a teprve až nasytíme trh, budeme přemýšlet, jestli model zkopírovat do zahraničí nebo rozšířit sortiment. Ale ještě nás čeká dlouhá cesta. Použitých knih se prodává minimálně, přitom knížka není po jednom přečtení na vyhození. Když se tu prodá nových knížek za devět miliard, proč by nemohla být v použitých knížkách miliarda.

 

 

Zmiňoval jste, že jste se báli uvolnění a léta. Nových knížek se prodá téměř půlka před Vánoci, máte i vy nějaké špičky?

Je to těžké sledovat, vánoční špička je znatelná, ale pak se na těch číslech většinou udržíme. Pak třeba nerosteme v létě, ale zároveň neklesáme. U knihkupců jde prodej dolů úplně, teď jim návštěvnost webů padá. Takže na podzim budeme mít co dělat. Musíme se připravit, máme nyní dva týdny zpoždění s nafocením knih, které přijdou. Mělo by to být hned, ale knih přichází stále víc a my nestíháme nabírat nové zaměstnance.

 

Prakticky to probíhá tak, že když já vám odešlu knížky, tak je někdo osobně projde a ocení, anebo na to máte nějaký automat?

Když přijde krabice od vás, někdo ji otevře a zkontroluje, v jakém stavu je obsah. Knížky třeba ze sklepa nemůžeme pustit do prodeje. Chceme, aby se lidé naučili, že knížka od nás je stejná jako z knihkupectví. Někdo s tím může mít problém, ale já tvrdím, že se stále vyhazuje obrovské množství knížek v perfektním stavu, a nemůžeme si zabírat kapacitu tím, co je roztrhané nebo plesnivé.

 

 

Takže špatné vyřadíte, ty pěkné postupují dále?

Knížky, které jsou v pořádku, jdou na focení, jsou označeny, případné malé vady popsány, a putují do skladu. Už u nafocení je může automaticky ocenit robot. Když knihu máme, je za stejnou cenu. Ty, které jsou aktuálně v knihkupectví, dáváme za cenu z knihkupectví sníženou o nějaké procento. Pak pracujeme na analytice těch, které nemáme, ale měli jsme je dříve. U zbývajících knih přichází manuální cenič, který ocení za hodinu 100 až 150 knížek. Má k tomu poloautomatizovaná data, zdroje z internetu.

 

 

Říkáte, že se vyhodí obrovské množství pěkných knížek, jsou nějaké odhady kolik?

Nejsou. Knížek se vytiskne třicet milionů za rok a knihovny nejsou nafukovací. Co neskončí v antikvariátech, musí časem zákonitě skončit v popelnici a je jen otázka času, jak dlouho to trvá. V lepším případě knížka počká padesát let v knihovně, pak ji lidé vyhodí, anebo se za pár let třeba během stěhování přesune do sklepa. Anebo někdo čte pravidelně, koupí třicet knížek za rok, a část jde do krabice do sklepa. A to je problém. My potřebujeme, aby v ten moment šly do krabice a k nám. Ze sklepa už se zpátky do bytu nedostanou.

 

Když vám přijdou knížky ze sklepa, vracíte je, nebo likvidujete?

Zkoušeli jsme je jednu dobu vracet, dávali jsme lidem na výběr. Ale velmi málo zákazníků deklarovalo, že je chtějí zpět. A ani ti je pak nechtěli. Naháněli jsme je, aby si je vyzvedli. Trvalo to často měsíce a my nemáme místa na rozdávání. Začali jsme dělat řešení na půl cesty. Vyřazené knihy vyfotíme, i s tou plísní třeba, a napíšeme, že se postaráme o ekologickou likvidaci. Když lidé vidí fotky, připomenou si, jak špatně knihy vypadaly, a už nic nenamítají.

 

 

Hodně lidí má také doma spousty knih vydávaných za socialismu. Ty asi také nejsou moc prodejné?

Socialistická beletrie vycházela ve stotisícových nákladech a nikdo to nechce číst. Víme, že ani za deset korun není prodejná. Rozdáváme ji, máme pár lidí, co tím plní knihobudky. Neprodejné knížky jsou největší problém, antikvariáty jsou jimi zavalené. Nemají je kam dát, ve sběru jim je nezaplatí. Kvůli vazbě to není jednoduše zpracovatelný papír. Spoustě lidí je líto vyhodit i rozškubané a plesnivé knihy. Antikváři pak mají míň času a místa na knihy, které by mělo smysl zachránit. Je potřeba, aby lidé byli racionálnější, aby jim nebylo líto určité knihy vyhodit.

 

Já tomu rozumím, taky mám blok vyhodit knihu…

Je to těžké, já vím, taky jsem ho pár let měl, než jsem se v tom utopil. Měl jsem krabice knížek, které se nedaly prodat, takže se mi doma vršily bedny a já si naivně myslel, že pro ně ještě nějaké využití najdu. Pak už to byly tuny. Načež jsem se stěhoval ze Zlína do Prahy a musel jsem si zaplatit za likvidaci.

 

V Knihobotu tedy část neprodejných knížek dáte do knihobudek a zbytek se zlikviduje. Jak?

Nám se to daří dělat tak, že lidé, kteří je odváží do knihobudek, si vezmou vše a vytřídí to. Ale byly doby, kdy jsem si za to nechával něco málo zaplatit, teď musíme někdy lidem, kteří si knížky odvezou, přispět na benzin. Ale celkově se nám jich daří čím dál více zachránit a prodat. Navíc jsou naše knížky v průměru dražší.

 

​​​​​​​

Co to znamená?

Lidé k nám nosí stále lepší věci. Předtím to byly hlavně pozůstalosti, dnes si proberou jednou za rok svoji knihovnu a donesou to k nám. Ideální pro nás je, když člověk jednou za rok donese deset knížek, ke kterým se buď nechce vrátit, anebo je nedočetl. Bylo by fajn, kdyby se lidé naučili nedočíst knížky, protože já mám spoustu známých, co chtějí více číst, ale když je něco nebaví, leží jim to na nočním stolku a zablokuje jim to čtení na půl roku. Když vás kniha po padesáti stránkách nebaví, dejte ji do poličky, a až toho bude více, přineste je k nám.

 

Jak staré jsou nejčastěji knížky, které se k vám dostanou?

Devadesát procent knížek máme z posledních dvaceti let. Dříve to bylo více rozvrstvené. Patnáct let stará knížka je z našeho pohledu nejlépe prodejná. Dost často je v knihkupectví vyprodaná a zároveň je stále relevantní. Cena takové patnáct let staré knížky, která se vyprodá, může být dost často i vyšší, než bývala cena té nové. Je jí na trhu méně, lidé ji shání a jsou ochotni více zaplatit.

 

Snažíte se tedy o to, aby se k vám dostaly hlavně mladší tituly?

Ze strategického hlediska bychom chtěli, aby masa toho, co se u nás prodá, byly knížky za poslední tři roky. Tam máme jistotu, že to neprochází sklepem. Každá pátá knížka u nás je vydaná za poslední tři roky, což je fajn signál, že se lidé naučili k nám knížky dávat dříve než po dvaceti letech.

 

Pokud jde o pozitivní motivaci v podobě ceny, vyplácíte zhruba šedesát procent z dosažené ceny?

Je to složitější vzorec, je to šedesát procent minus 29 korun. Když nám dáte knížku, která se prodá za čtyřicet korun, tak nedostanete nic. To už je pro nás na hraně nákladů za veškerou práci. Když k nám dáte novější knížky, které se prodají třeba za tři stovky, dostanete kolem padesáti procent. Začínali jsme s tím, že to bylo padesát na padesát, krásně se to komunikovalo, bylo to jednoduché.

 

Proč jste tedy vzorec výpočtu ceny změnili?

Byl problém s tím, že narostl počet lidí, kteří nám začali nosit věci z knihobudek, tedy už jednou vyřazené kusy. Knížky v této cenové kategorii je dost těžké vůbec prodat. Když nám člověk přinese sto knížek za padesát korun, pár se jich prodá, on něco málo dostane, a může to pro něj být motivující a pro nás velká ztráta.

 

Když se knížka nemůže prodat, snažíte se u ní cenu snížit na třicet až čtyřicet korun a dál ne, protože už to nedává smysl?

Podle situace, někdy jdeme až na deset korun. Když knihu neprodáme, je to stejně nákladné, jako když ji prodáme za deset korun, protože už prošla celým tím procesem. Takže ji raději prodáme za deset. Je to méně ztrátové, než kdybychom ji vyhodili.

 

Sledujete si průměrnou dobu, jak dlouho se u vás knížka ohřeje?

Špatně se to odhaduje, sledujeme spíše kohorty měsíčních nahraných věcí, a jak rychle mizí. Je tam takový ocas, zůstanou jednotky věcí, co tam visí třeba rok, což deformuje průměr. Většinu knížek ale prodáme do tří měsíců. Záleží, co to je. Knížky staré kolem patnácti let mizí hned, stejně jako ty novější. Čtyřicet procent knih prodáme do třiceti dnů od momentu vystavení na webu.

 

Většinou je člověk zvyklý vybírat si knížky podle anotace, na vašem webu jsem je nenašla. Je to v plánu?

Na tom zrovna pracujeme. Nejdříve jsme budovali systém, který není vidět, ale který nám umožňuje dělat vše ve větším objemu. Máme tisíce dodavatelů, těm musíme vyúčtovat a zaplatit desítky tisíc knih každý měsíc. Vybudovat systém bylo to základní a náročné. Nabrali jsme programátory, teče do toho hodně peněz, ale zvenku není vidět, že by se něco dělo. Ale služba funguje díky tomu lépe a rychleji. Nyní přes léto se chceme zaměřit na náš web a udělat ho srovnatelný s webem knihkupectví.

 

Uvažujete i o zahraniční expanzi?

Expanze je plánovaná spíše na příští rok. Nyní chceme Knihobot vybudovat v Česku, doladit procesy v pozadí, předělat web. Pak se začneme poohlížet, kde by se to dalo zreplikovat. Aktuálně se na ničem kromě Slovenska nedělá. Slovensko ale nebude úplně samostatné. Spíš naši službu rozšíříme a zpřístupníme slovenským zákazníkům, včetně svozu knih ze Slovenska a výplaty v eurech.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama