Je chyba, že se u nás všechno dabuje

Marcela Hergesselová učí angličtinu na střední škole, vede Asociaci jazykových škol a zároveň skoro třicet let podniká v oboru jazykových kurzů. Pro ministry, co neumí anglicky, má celkem pochopení, pro mladou generaci bez znalosti světového jazyka však ne. „Nedokázali jsme zatím prodat ideu, že bez angličtiny nebudou moct existovat,“ říká.

Hospodářské noviny napsaly, že nejméně pět nových ministrů nezvládne konverzaci v angličtině. To je zhruba čtvrtina členů vlády. Překvapuje vás to?

Upřímně, nepřekvapuje a asi bych jim to ani nedávala za vinu. Vzhledem k jejich věku bych tipovala, že ve škole měli jako hlavní jazyk ruštinu, což, jak nám tehdy tvrdili, byl světový jazyk. Angličtina se jako hlavní jazyk začala učit na základních školách po roce 1990, tedy od ročníků narození 1980–81. Když jste dospělý, máte kariéru, rodinu, tak se cizí jazyk ne tak dobře učí. Na druhou stranu se někteří z nich na ty funkce chystali posledních osm let, kdy byli v opozici, a měli na angličtině zapracovat. Je to lingua franca a nemůžete bez ní fungovat.

 

Existují mezinárodní srovnání, jak na tom jsme s jazyky?

Ano a výsledky pro Českou republiku jsou tristní. V posledních letech zřejmě ještě došlo k poklesu úrovně. Po třiceti letech od revoluce byste čekal, že se úroveň bude přece jen zlepšovat. Osobně bych čekala, že lidé, co se narodili po roce 1990, budou mluvit anglicky stejně jako česky. Angličtina je automatická i u mladší generace ve Francii a k ní se učí další jazyk. U nás se učíme jeden, a ještě mluvíme špatně, což je hrůza.

 

Za těch třicet let se znalost cizích jazyků zlepšila, nebo jen angličtina vytlačila ruštinu?

Ruština vyklidila pozici, ale děti mají často stejný přístup k angličtině, jako my jsme měli k ruštině: učí se cizí jazyk, protože musí. Nedokázali jsme zatím prodat ideu, že bez angličtiny nebudou moct existovat. Poslední tři čtyři roky se zlepšuje úroveň v tom, že mají přes různé platformy, jako je Netflix, přístup k novým filmům a hlavně seriálům. Zaplaťpánbůh, že často nejsou dabované nebo jsou české titulky tak příšerné, že děti jedou seriály s anglickými titulky a originálním zvukem v angličtině, to jim pomáhá.

 

 

 

Myslíte, že dabing má vliv na horší znalost jazyků?

Určitě. Dabing je v Česku umělecký obor, i když dnes už to asi tolik neplatí. Podle mě je chyba, že se u nás všechno dabuje, a platí to zejména o pořadech, na které se dívají děti. Děti se učí jazyk nejlépe, nestojí je to skoro námahu. Dospělého to stojí čas, peníze a velké myšlenkové úsilí. Já jsem začala s angličtinou až ve 32 letech, vím tedy, o čem mluvím. Obrázky, pohyb herců, to všechno hodně pomáhá s pochopením situace. Když se na to díváte v angličtině nebo v jiném originálním jazyce, máte k tomu titulky, mozek si pamatuje, co slyšel a viděl… Čím dříve začnete, tím lepší výsledky máte. Když přijedete do Skandinávie, je jim skoro jedno, zda mluví v rodném jazyce, nebo anglicky. Dcera žije ve Švédsku a vím od nich, že ve švédských rodinách se mluví často anglicky a televize běží v angličtině. To se mně osobně už zdá příliš, ale pro osvojení si cizího jazyka je to výborné.

 

Vy máte zkušenost s výukou ze soukromých kurzů i jako učitelka na střední škole. Co by se mělo podle vás změnit, abychom se naučili cizí jazyky lépe už na základní a střední škole?

Učitel je hodně svázaný školním vzdělávacím plánem a tematickými plány. Musí dodržet to, co je v učebnici. Školní rok má 36 týdnů krát čtyři hodiny týdně angličtiny, což je dohromady 144 hodin. Po odečtení prázdnin a různých akcí zbývá zhruba 120 hodin jazyka za rok. Na to musíte udělat plán, obvykle zvládnout pět šest lekcí v učebnici, k tomu připočtěte testy a písemky. Strašně vás to žene dopředu a není čas strávit každý týden hodinu dvě konverzací nebo pouštěním delšího videa. Škola je postavena na gramatice a její výuce. Když přijdou srovnávací testy, hodnotí se v nich znalost gramatických jevů, nehodnotí se mluva. Když se žák nebo student dostane do stavu, že má z jazyka obavy, že se zkouší gramatika a slovíčka, dítě není motivované se učit.

 

Změňme hodnocení

Co by se tedy mělo změnit?

My neustále hodnotíme, co dítě neumí. Nehodnotíme je za to, co umí. Nemůže dostat jedničku, když neumí předpřítomný čas. Proč by nemohlo, když se domluví o čemkoli? Z mého pohledu je také v učebnicích spousta nesmyslných témat. Chápu, že to potřebují k maturitě. Ale ta by neměla být o tom, že je zkouším z témat jako ochrana životního prostředí, job interview nebo pronájem bytu… to pro děti nemá smysl, je to odtržené od života. Jako učitel to do jisté míry můžu změnit, a taky to všichni učitelé dělají a snaží se o to, ale když přijde inspekce, podívají se na učebnici, na témata, dívají se, kde jsou uvedena v tematickém plánu a proč jsme probírali něco jiného… Není přece cílem děti zkoušet z podmínkových souvětí, časové souslednosti, ale cílem je, aby se nebály mluvit, dokázaly cizí jazyk použít. Na střední škole mají končit na úrovni B1, tedy středně pokročilí, měly by zvládat běžné situace v normálním životě.

 

Jak je to s učiteli – rodilými mluvčími?

Měli by být ve všech školách, jenže na ně nemáme peníze. Podle mě by se měly dvě až čtyři školy složit aspoň na jednoho rodilého mluvčího a zaplatit ho tak, aby se mohl ubytovat, zaplatil nájem, dopravu a mohl být každý týden na jedné škole a v každé třídě mít hodinu konverzace. Měl by to být kvalifikovaný rodilý mluvčí, ne jako v 90. letech, kdy sem mohl přijet kdokoli.

 

 

V 90. letech jsme pro ně byli velká exotika. Jaká je situace nyní, jezdí sem ještě?

Poslední dva roky během covidu to hodně pokleslo, což je vidět i na počtech lektorů v jazykových školách. Jezdí, ale už to nejsou nadšenci jako v 90. letech. Jako standardní demokratická země a člen EU už nejsme pro ně tak zajímaví. Teď jezdí do Číny nebo Vietnamu, kterým nemůžeme finančně konkurovat. Rodilý mluvčí v Česku dostává na živnostenský list okolo 300–350 korun za vyučovací hodinu. Spočítejte si, kolik musí odučit, aby si vydělal aspoň čtyřicet tisíc korun, zaplatil nájem, pojištění. Musí si vydělat i na léto, protože na jazykovkách se přes léto obvykle neučí, a na letenku. Když jsou lektoři ze zámoří, chtějí se jednou za čas podívat domů. V Číně dostanou v přepočtu padesát šedesát eur na hodinu, když je lektor kvalifikovaný, zaplatí mu i ubytování. Korona to ještě urychlila, protože spousta Američanů a Britů z Česka odešla a vrátila se domů.

 

Jaký dopad měl covid na výuku jazyků?

V březnu 2020 se všechno zavřelo, my jsme přestali učit a začali šílet, protože bylo jasné, že do konce školního roku už učit nebudeme. Tam, kde to šlo, jsme přešli na online výuku. Ve velkých firmách, které měly potřebné vybavení a zázemí, začala online výuka brzy, už v březnu nebo v dubnu. Problém byl s veřejností. Klienti většinou na online přejít nemohli, byli často na home office s dětmi, a jít si po tom všem ještě sednout na další hodinu k počítači a učit se jazyk, to bylo už moc. V září 2020 jsme čekali, co se stane, ale veřejnost se do prezenčních kurzů nepřihlásila – odhaduji, že podzim 2020 a jaro 2021 byla výuka tak z devadesáti procent online. V září 2021 se začalo opět učit, ale velké firmy nepřešly na prezenční výuku ani tehdy, a dokonce některé zvažují, že dají lidem vybrat, zda se vůbec vrátí k prezenční výuce, až to bude možné, nebo online už zůstanou.

 

 

Učitel potřebuje kontakt

Věříte na online výuku, nebo si myslíte, že ta prezenční bude vždy hlavní způsob, jak se člověk naučí cizí jazyk nejlépe?

Já jsem tradiční učitel. Můj osobní názor je, že klient potřebuje učitele fyzicky, a naopak. I když online výuka běží většinou perfektně, vidím výhody prezenční výuky – například můžete reagovat na řeč těla. V některých firmách klienti nesmí mít zapnuté kamery a já nevidím, zda mi dobře rozumí, zda vědí, co říkám. Člověk potřebuje fyzicky komunikovat, při prezenční výuce je to rychlejší a efektivnější.

 

To jste mě zaskočila. Výuka jazyka bez obrazu, to se opravdu děje?

Bohužel. Lektor má zapnutou kameru vždy, klienti vás vidí, ale vy se díváte na čtyři ikony a občas slyšíte, že někdo dál pracuje na klávesnici a dělá něco jiného do práce. Není na hodině mentálně, což je další problém.

 

Podstatnou část z posledních dvou let byli online i žáci a studenti…

Na základce to bylo trošku jinak: tam není možné dítě posadit na celé dopoledne před počítač, to by je zničilo. Na střední škole fungovala většina předmětů střídavě: online lichý týden, sudý měli studenti zadanou samostatnou práci. To u angličtiny nešlo, bez komunikace se jazyk nenaučíte. Já jsem se se studenty domluvila, pokud měli internet a mohli se připojit, že výuka bude čtyři hodiny týdně online. Bohužel, ne všechny rodiny mají potřebné vybavení, víc počítačů, připojení k internetu je také problém na vesnicích, kde jedou na mobilní data…

 

Na střední škole strávili studenti skoro dva roky ze čtyř bez učitele a spolužáků. Může to na ně mít nějaký dopad?

Já jsem se například snažila oprostit výuku od věcí, které se opakují v dalších ročnících a dají se dohnat. Od září už zase chodíme do školy, ale vidím, že studenti mezi sebou neumí komunikovat. Mám studenty ve třetím ročníku, kteří třetinu prvního a celý druhý ročník byli online, a neznají se. Nemají žádné zájmy, to také nebývalo. Jsou unaveni z online, z toho, že nemohli chodit ven… Ptám se, co budou dělat o víkendu, ale oni si nedělají žádné plány, protože by jim do toho zase něco mohlo přijít. V tomhle věku by měli být plni energie a mít tolik plánů, že by neměli mít čas na školu. Občas o nich přemýšlím, zda nebudou ztracenou generací.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama