Turisté do národního parku patří

Zatím není příliš jasné, co zbylo z jádra Českosaského Švýcarska, už teď se ale mluví o tom, že některé části se možná turistům na léta zavřou. Je podle vás možné i to, že to tak zůstane natrvalo?

On je to dlouhodobý trend. V Českosaském Švýcarsku se pod záminkou kůrovcové kalamity už nějakou dobu dočasně zavírají cesty, sundávají značky a doprostřed historických turistických cest se sázejí stromy nebo kácí kmeny jako překážky. Já se jen obávám, že poučení z posledního vývoje, z toho, co se stalo, pro ochranáře přírody bude následující: My jsme všechno dělali dobře, zapálili to turisti, takže budeme pokračovat v nastoleném trendu bezzásahovosti a zavírání parku před veřejností.

 

Vy se domníváte, že hlavním viníkem požáru jsou bezzásahové zóny, kde se nechávají volně ležet suché stromy zasažené kůrovcem?

Takhle jednoduše bych to asi neřekl. Já ten přístup národního parku dát přírodě volné pole působnosti v zásadě nechci zpochybňovat. Ono totiž dřív, než se začala vést debata o tom, co s kůrovcem, už byl ten brouk tak namnožený, že správa parku mohla dělat cokoli a kalamitu by už stejně nezvládla. Bylo pozdě. Nezbývalo nic jiného než to nechat přírodě. Já jsem proti tomu následně už nic nenamítal, jenom jsem říkal, že z toho, že někde leží miliony kubíků suchého dřeva, vyplývá minimálně to, že musíme počítat se zvýšeným nebezpečím požáru, připravit se na to a zajistit cesty a průchody.

 

Vy sám jste se zpočátku musel angažovat v tom, aby se ten požár vzal vážně. Co se vlastně stalo?

V neděli začalo hořet, v pondělí dopoledne jsem v médiích viděl a přečetl si pár zpráv o tom, že je požár pod kontrolou, hasí se, všechno je v pohodě. Volal jsem si ale s hasiči a ti naznačovali, že to není žádná sranda. Po obědě jsem se s nimi spojil znova. Říkali, že je to mazec. Zašel jsem se podívat na vyhlídku tady v Krásné Lípě, odkud je to asi patnáct kilometrů do zasaženého Hřenska, a koukám, jak z lesů stoupá neuvěřitelná masa kouře. Nic podobného jsem v životě neviděl.

 

Co jste udělal?

Zavolal jsem generálu Vlčkovi, šéfovi hasičů, že nechci obtěžovat, ale že chlapi v terénu naznačují, že to možná přerůstá přes hlavu a že je to opravdu výjimečné. On říkal, že je informovaný a že situaci zvládají. Pak mi znovu volají hasiči z místa požáru, že to absolutně není pod kontrolou, tak jsem zavolal ministrovi vnitra a řekl mu, že je to opravdu velký. Pak to začali brát vážně i z Prahy. Já tady ale nechci mluvit o tom, jestli se mohlo začít jednat o dvě hodiny dříve, nechci řešit detaily. Tady jde o princip a dlouhodobé podcenění. O to, že na ten požár nikdo nebyl připravený. Když jsme na to před lety upozorňovali, tak nám na národním parku řekli, že se moc díváme na americké filmy. Že dělali experimenty a suchý les že nehoří a nebezpečí nehrozí. Teď se ukazuje, že hoří docela dobře.

 

Disneyland

Ochránci přírody nemají k lesním požárům a priori tak negativní vztah. Jednou z nevětších chloub Českosaského Švýcarska je Havraní vrch, kde hořelo v roce 2006. Dnes je požářiště jednou z atrakcí parku.

Tak se to bere. Příroda je samozřejmě silná a divoká. Chráněná území se ve světě vypalují, přístupy jsou různé, to není problém. Jenže Českosaské Švýcarsko není Yellowstone či pláně v Africe, to je kulturní krajina, střední Evropa. Když se podíváte na facebookové stránky odpovědných lidí na ministerstvu životního prostředí, tak se ještě ve chvíli, kdy hořel les, rozplývají nad tím, jak se příroda oživí. Já být náměstkem ministra životního prostředí, tak bych spíš byl na místě a řešil následky.

 

Oživí se? Vznikne na místě smrkových monokultur to, čemu se říká přírodní les?

Je to kuriózní. Když procházíte územím, kde kůrovec řádil před pěti lety a kde je bezzásahová zóna, a podíváte se do toho podrostu, tak uvidíte dvoumetrové smrky, čili zase to samé. Nenáviděná smrková monokultura. Všichni říkají: Naši předci byli blbci, že sem zasázeli smrky, všechno tady zničili. Jasně, třeba to nedělali ideálně, tak to pojďme dělat jinak, ale nenadávejme na předky, když zatím není jasné, jestli to umíme lépe. Pokud všechno necháme na přírodě, tak třeba nepotřebujeme udržovat za 150 milionů správu národního parku. Trochu nadsazuju, samozřejmě.

 

Jak může vypadat budoucnost parku? Co Pravčická brána a soutěsky – zavřou se?

Pravčická brána a soutěsky, to je takový náš místní Disneyland, tam je obrovská koncentrace turistů a obrovský byznys. Řádově dvacet milionů se vybere ročně na soutěskách a možná až dvacet dalších milionů vybere soukromý podnikatel na Pravčické bráně za to, že přejdete přes jeho pozemek z jednoho státního pozemku na druhý. Tam se točí peníze a tam se to vždycky nějak udělá, aby mohli co nejdříve otevřít. Zavírat budeme tam, kde jsou turisté dva měsíce v roce a přírodě neubližují. Budeme zavírat místa, která třeba ani nebyla zasažená požárem. Zapomínáme přitom, že národní parky tu nejsou jen kvůli ochraně přírody, to není rezervace. Primárním posláním národního parku je i osvěta, ekologická výchova a rekreace. Takové jsou stanovy Mezinárodní organizace ochrany přírody. Naši ochranáři tohle opomíjejí, dělají jen ochranu přírody, chtějí divočinu – a výsledkem je tenhle požár.

 

Jak skloubit ochranu přírody s masivní návštěvností?

My často vedeme debatu o tom, že turistický ruch přírodě škodí, jenže nikde není psáno, že to tak musí být. Podívejte se na Rakousko, Německo nebo Švýcarsko. Když mají přírodní atrakci s vysokou návštěvností, tak se tam mohutně zainvestuje a vytvoří něco pro lidi, jde se problému naproti. Říká se tomu aktivní usměrňování návštěvnosti. Lidi totiž tím, že jim neposkytnete servis, že něco přehnaně zakazujete, omezujete, stejně neodradíte. Vy je musíte usměrnit, jít jim naproti a vytvořit co možná nejlepší podmínky počínaje veřejnou dopravou a parkovišti a konče atrakcemi někde na okraji těch národních parků. Problémy jsou pak řádově nižší, než když je neřešíte. U nás se ale stále myslí stylem, že cestovní ruch přírodu ničí a je tím pádem nežádoucí.

 

V Českosaském Švýcarsku má turistika tradici. Už v devatenáctém století tam německé turistické spolky vybudovaly rozsáhlou infrastrukturu.

Je to tak a na saské straně to platí ještě víc než na české dodnes. Sasové dokázali na tu tradici dokonale navázat. Porovnejte, jak se cítíte na české a jak na saské straně národního parku, myslím tím mimo samotný les. Porovnejte ta dvě území a ptejte se, jestli je to skutečně turistický ruch, co u nás ničí národní park. Proč se nechceme přiblížit tomu lepšímu modelu a proč dál poskytujeme laciný turistický servis východoevropského typu?

 

 

Na saské straně jsou krásná místa. Třeba starý lovecký zámeček Zeughaus, v jehož zbrojnici je občerstvení pro turisty. Kdyby tam nebylo, to místo by ztratilo své kouzlo. Na nedaleké Bastei je luxusní restaurace v klasickém stylu NDR, která tam také skvěle zapadá. Co brání tomu, abychom to dělali podobně?

To je otázka za tisíc bodů. Příčin bude víc. V Německu se o ta místa starají lidé, kteří tam mají kořeny, u nás se ty nemovitosti často skoupily v 90. letech. Ale s tím nic nenaděláme. Úřady, správa národního parku i obec musí mít společnou představu, jak by to mělo vypadat. V Českém Švýcarsku to ještě pořád na některých místech funguje tak, že investuje stát a zisky inkasuje soukromník. Třeba ta už zmiňovaná Pravčická brána. Teď se mluvilo o obnově stezky – vydlážděné ještě za Kinského – na už míněnou Pravčickou bránu, kde vybírá peníze soukromník. Řekněte mi: Když budete mít dům a někdo si před ním koupí pozemek a bude vás chtít zkásnout pokaždé, když přes něj půjdete, tak se s ním také přece nějak domluvíte. Nebudete platit každý den za průchod, když můžete jít okolo a hlavně na něj máte páky. Takže co to je tady? Lenost, neschopnost a blbost, nebo nějaká motivace?

 

Dopady obrovské a neřešené

Krásná Lípa, ve které jste místostarostou, platí za příklad docela povedeného vývoje. Máte tam luxusní hotelový rezort, rekonstruovaný pivovar Falkenstein, kde se zas vyrábí pivo.

To ano, ale všechno je relativní. Relativní ke stavu před dvaceti lety. Mohli bychom udělat víc. V Krásné Lípě kdysi žilo daleko víc obyvatel než dnes a město to uneslo, takže kapacitu máme. Jenže pak chceme udělat někde parkoviště a hádáme se, jestli má mít patnáct, dvacet, nebo pětadvacet míst. Ve výsledku samozřejmě lidé parkují po loukách a nadivoko. A přitom turistický ruch je jedna z těch věcí, která může naši oblast povznést, když ji budeme dělat ve shodě a rozumně. Ve světě je turistický ruch byznys a tak se k tomu chovají.

 

V oblasti Českosaského Švýcarska je to jedna z mála příležitostí k výdělku, průmysl si Němci odnesli po válce s sebou. Jaká bude situace po požáru? Budou k vám chtít lidé dál jezdit?

Nedokážu říct. Státní ochrana přírody říká, jaká to pro lidi bude krásná příležitost podívat se na to, jak se po požáru proměňuje příroda. Do nějaké míry snad, nevím. Místní podnikatelé zatím hlásí, že se jim lidé mohutně odhlašují. Zdálky to vypadá, že se celé Českosaské Švýcarsko zavírá. Mám také obavy, kam bude směřovat pomoc na obnovu po požáru. V Jetřichovicích, u nás nebo v Doubici lesy ani domy naštěstí nehořely, ale máme za sebou dva roky covidu a kůrovcovou kalamitu. Do Kyjovského údolí se člověk bojí jít, aby mu nespadl na hlavu strom. A teď tohle. Bojím se, že i nepřímé dopady budou obrovské. A zároveň neřešené.