Hrozí jim mučení i smrt. Barmánci jsou ale stateční

Od převratu v Barmě, při kterém armáda svrhla demokraticky zvolenou vládu vedenou Su Ťij, uplynul právě jeden rok. Ve vězení skončily tisíce lidí, někteří z nich byli odsouzeni k trestu smrti. Terčem útoků armády se stávají i nevinní civilisté. „Během prvních jedenácti měsíců po vojenském převratu došlo v zemi k 7 686 ozbrojeným střetům a útokům na civilisty, což je o 715 procent více než ve stejném období o rok dříve. Dá se to srovnat například se Sýrií,“ říká Sou Aun, barmský aktivista žijící v Thajsku.

Od vojenského převratu v Barmě uplynul na začátku února jeden rok, jak vypadá současná situace v zemi?

Situace je velmi špatná, lidé už toho mají dost a jsou nešťastní. Neustále se zvyšují ceny veškerého zboží, a navíc obyvatelé vědí z nejrůznějších sociálních sítí o tom, co se v zemi děje. Vědí, že armáda v odlehlých oblastech útočí na bojovníky z Lidových obranných sil (PDF, jednotky, které po převratu zřídila Vláda národní jednoty – NUG, bojující proti vojenské juntě a které mají za úkol chránit civilisty před útoky armády – pozn. red.). Útočí také proti civilistům, kteří museli před násilnostmi utéct ze svých domovů. A používá k tomu i letecké údery. Navíc se armáda snaží zvyšovat veškeré daně, včetně těch za používání internetu nebo souvisejících s nákupem mobilních dat a SIM karet. A lidi to štve. I proto se rozhodli uspořádat 1. února, rok od převratu, takzvanou „tichou stávku“.

 

Co to znamená?

Vždycky se vylidní ulice měst, protože lidé od deseti hodin ráno až do čtyř hodin odpoledne nechodí ven. Jsou zavřené obchody a nikdo nepracuje. Lidé tak dávají najevo, že mají plné zuby vojenské vlády a chtějí se junty zbavit, co nejdříve to bude možné.

 

Takže neztrácejí naději, že by mohla přijít nějaká změna?

Myslím, že neztrácejí. A také se snaží těm, kteří proti režimu bojují, všemožně pomáhat. Darují zboží, potraviny, ale i peníze. Nejen bojovníkům z PDF, ale i lidem, kteří museli uprchnout před brutálními útoky. Pomáhají si navzájem.

 

Stále jsou lidé zavíráni?

Neustále. Podle nevládní organizace Assistance Association for Political Prisoners (AAPP) bylo k 21. lednu ve vězení 8 716 lidí. 635 jich bylo odsouzeno, z toho 43 dostalo trest smrti. Jsou mezi nimi i dvě děti. Zatykače byly vydány na dalších 1 966 osob, 118 lidí bylo odsouzeno v nepřítomnosti, z toho 39 k smrti. A tato čísla se neustále zvyšují.

 

 

Rozsévat strach

A rozsudky smrti jsou v zemi vykonávány?

Už od roku 1988 ne, jsou ale stále vynášeny. Je to taktika junty, jak rozsévat strach. Trest smrti se v podstatě rovná doživotnímu vězení.

 

Ví se, kolik lidí bylo od převratu zabito v bojích?

Umírají bojovníci PDF i nevinní civilisti. K datu 21. ledna bylo potvrzeno 1 488 zabitých po převratu. Přesný počet mrtvých je ale pravděpodobně daleko vyšší, protože není jednoduché dostat se ke všem informacím o dění v zemi.

 

Kde je ta situace nejhorší?

V současné chvíli asi v Karenském státě na východě Barmy. Ale situace je napjatá i v centrální části země. Lidé proti armádě bojují čímkoli, co mají po ruce. Třeba i podomácku vyrobenými zbraněmi na střelný prach. Během prvních jedenácti měsíců po vojenském převratu došlo ve všech částech Barmy k 7 686 ozbrojeným střetům a útokům na civilisty, což je o 715 procent více než ve stejném období o rok dříve. V roce 2020 to bylo 943 útoků. Tyto údaje je možné srovnat i s ostatními zeměmi, kde probíhají ozbrojené konflikty, jako jsou Sýrie, Afghánistán, Jemen a Irák. Počet násilných činů byl v tomto období se Sýrii (7 742 ozbrojených střetů a útoků) téměř srovnatelný a byl vyšší než v Afghánistánu, Jemenu či Iráku. Pokud jde o poslední čtyři měsíce loňského roku, od září do prosince, bylo to v Barmě horší než v každé z těchto zemí.

 

Kolik lidí už zemi opustilo?

Lidé ze země utíkají z různých důvodů. Někteří kvůli tomu, že už tam v souvislosti s brutálními útoky nechtějí žít. Většinou přejdou hranice do Thajska. Jiní se zase připojili k odbojovému hnutí, následně ale vidí, že by jim mohlo hrozit zadržení, mučení, výslechy a smrt, takže volí rovněž raději útěk. Jsou ale i lidé, kteří opustili své domovy, ale za hranice neodešli. Ti například pomáhají jako zdravotníci v táborech, které provozuje odbojové hnutí. Počet utíkajících lidí se ale dá stanovit jen velmi těžko.

 

Víte o někom ze svých přátel, kdo musel utéct, nebo byl zadržen?

Určitě, několik přátel i kolegů bylo zabito. Na jedné z pokojných demonstrací například zastřelili naši spolupracovnici. Další spolupracovník se stal terčem útoku ručním granátem a poté zemřel ve vězení. Mnoho lidí pak bylo zadrženo při demonstracích, skončili ve vězení a byli odsouzeni na nejméně tři roky.

 

Mučení i obtěžování

Dochází ve věznicích i k mučení?

Informace o mučení ve věznicích přicházejí z různých zdrojů, rovněž máme zprávy i o sexuálním obtěžování zadržených žen a také mučení a obtěžování osob, které se hlásí k odlišné sexuální orientaci.

 

Kdybyste mohl srovnat současnou situaci se situací po vojenském převratu v roce 1988, je to stejné, nebo horší?

Je to určitě horší než v minulých letech. K tak obrovskému množství zvěrstev nikdy předtím nedocházelo.

 

I přes to všechno, co jim může hrozit, snaží se lidé neustále demonstrovat?

Samozřejmě. Barmánci jsou velmi stateční, neustále vycházejí do ulic, zejména ve velkých městech, jako je Rangún či Mandalay. Většinou jde o velmi krátké protesty, musí být velmi opatrní, protože policie a armáda se je ihned budou snažit zadržet.

 

Protestují lidé i jinými způsoby?

Ano, jsou velmi kreativní. Například mnoho lidí v Barmě se rozhodlo neplatit účty za elektřinu, takže režim nemá žádné příjmy z tohoto sektoru, což ho citelně zasáhlo. Vyhrožují lidem, že je od elektřiny odstřihnou, a v některých oblastech už to udělali, ale mnohé to neodradilo. Barmánci rovněž stejně jako hned v prvních týdnech po převratu na znamení nesouhlasu s juntou čas od času v noci tlučou do pánví a hrnců. A pak se také konají výše zmiňované tiché stávky.

 

 

Jak zemi zasáhla pandemie covidu-19?

Z této oblasti bohužel nemáme množství informací a musíme se spoléhat jen na údaje zveřejněné ministerstvem zdravotnictví. Počty nakažených i obětí jsou podle mnohých podhodnocené. Pokud jde o vakcíny, někteří lidé se nechali naočkovat, jiní ale ne a často je to kvůli tomu, že se bojí. Mají strach, protože jsou to vakcíny od vojenské junty, takže jim nevěří. A to také komplikuje situaci.

 

Funguje v Barmě internet?

Funguje. Čas od času ho vojenský režim odpojí, ale i on ho potřebuje pro své aktivity. Pokud jde o média či sociální sítě, v zemi působí množství občanských novinářů, amatérských reportérů, kteří se snaží informovat o dění kolem sebe. Zveřejňují informace na sociálních sítích, i když vědí, že tím riskují svůj život.

 

Ve vězení přes 100 let

Kde se nachází svržená barmská vůdkyně Do Aun Schan Su Ťij a sesazený prezident Win Myin?

Myslím, že je Su Ťij stále v Neipyijto. Vždycky když ji předvedli před soud, byl to právě speciální soud v Neipyijto. Stejně jako prezidenta Win Myina. Nedávno Su Ťij odsoudili na čtyři roky za nelegální dovoz a držení vysílaček a za porušení protipandemických opatření. Předtím byla v různých kauzách odsouzena na šest let. Celkem proti ní bylo vzneseno zatím asi šestnáct obvinění. Kdyby měla být odsouzena za všechna, stráví ve vězení více než 100 let.

 

A je ve věznici, nebo v domácím vězení?

To nevíme, kde ji drží.

 

Nositelka Nobelovy ceny za mír Su Ťij byla dlouhá léta pro Západ ikonou, své mezinárodní renomé ale začala před pár lety ztrácet kvůli obviněním, že její vláda nezabránila vraždění, znásilňování a genocidě muslimských Rohingů v roce 2017. Je její kritika oprávněná?

Je pravdou, že Aun Schan Su Ťij toho mohla při řešení krize v souvislosti s Rohingy udělat mnohem více. Neměla se armády zastávat. Armáda tak získala pocit beztrestnosti a projevuje se to i teď, kdy provádí velké množství zvěrstev po celé zemi.

 

Je i přesto Su Ťij v Barmě stále populární?

Myslím si, že ano. Bylo to vidět i na začátku protestů, kdy lidé nosili transparenty se Su Ťij a prezidentem Win Myinem a vyzývali k jejich propuštění. I v posledních volbách v roce 2020 její Národní liga pro demokracii (NLD) zvítězila a bylo to právě díky ní. Je mezi lidmi stále oblíbená. Možná i to je důvod, proč ji a prezidenta ihned zadrželi a nenechají je jen tak jít.

 

Myslíte si, že se situace v zemi může v blízké budoucnosti změnit? Jste optimistou?

Jsem optimistou hned z několika důvodů. Současná mladá generace je velmi kreativní, vzdělaná a také statečná. Mnoho z nich se připojilo k pouličním protestům a nebojí se vyjít do ulic a bojovat proti brutalitě vojenského režimu. Dalším důvodem je, že podpora od lidí uvnitř Barmy i těch žijících z nejrůznějších částech světa je úžasná. Lidé venku organizují různé akce, festivaly, cokoli, čím mohou vybrat peníze pro Vládu národní jednoty (NUG) a bojovníky z PDF. Zároveň musí vojenský režim čelit spoustě obtíží, nemá téměř žádnou mezinárodní podporu, vládu uznalo jen velmi malé množství zemí. Proto my ani nehovoříme o tom, že šlo o převrat, ale říkáme tomu jen pokus o převrat.

 

Jak se snažíte pomáhat svým spoluobčanům z Thajska, kde žijete?

Děláme toho hodně. Mohu je propojit s nevládními organizacemi, které jim mohou pomoci vyřešit jejich problémy. Snažíme se jim usnadnit jejich situaci. Můžeme jim pomoci se sháněním peněz. To platí jak pro lidi v Barmě, kteří se ocitli bez domova a bez prostředků, tak pro ty, kteří utekli za hranice. Těm, kteří se ocitli v Thajsku, mohu poskytnout i morální podporu, pomoct jim začít tady nový život. Žiju zde už více než třicet let, takže vím, jak to chodí.

 

Jak může lidem v Barmě pomoci mezinárodní společenství?

Důležité je zejména uvalení embarga na dovoz zbraní vojenskému režimu, také je potřeba uznat Vládu národní jednoty a rovněž uznat, že v zemi dochází ke zločinům proti lidskosti a pohnat před spravedlnost ty, kteří za nimi stojí. Státy mohou rovněž vyhlásit cílené sankce, které zasáhnou příjmy i zahraniční účty junty. A neméně důležitá je humanitární pomoc, tu v Barmě potřebuje velké množství lidí.

 

A co Česká republika?

Česká republika barmskou demokracii a lidská práva vždy podporovala. Loni se Česko stalo dokonce první zemí, ve které Vláda národní jednoty zřídila svou kancelář, vyslancem vlády se stal bývalý politický vězeň Linn Thant, který v Praze žije. Česko by tedy mělo využít svou politickou moc i kontakty a mobilizovat k podpoře Barmy i ostatní členské státy Evropské unie. Aby vyhlásily zbrojní embargo, cílené sankce a zajistily, aby do rukou vojenské vlády nepřicházely další peníze. Nedávno oznámily své stažení z Barmy americká společnost Chevron a francouzská TotalEnergies, které patří k největším energetickým skupinám na světě. To je určitě pozitivní zpráva. Doufám, že je budou následovat další společnosti, které doteď vojenskému režimu pomáhaly vydělávat.

 

Autorka je redaktorkou ČTK

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama