Češka v Černobylu: Než umře poslední bábuška, musím pomáhat
13. listopadu 2020
Češka v Černobylu: Než umře poslední bábuška, musím pomáhat
Zvětšitarchiv
Monika Nedvědová vede agenturu, která vozí skupinky turistů na několikadenní prohlídky černobylské zóny. Před rokem jsem vyrazil s ní. Navštívili jsme elektrárnu, prošli si nedaleké město duchů Pripjať, ale největší zážitek jsem měl z návštěvy staříků (hlavně babiček) v izolovaných vesnicích. Říká se jim samoselové a Monika se s nimi spřátelila, o čemž vypráví v rozhovoru, který si celý můžete poslechnout i v pořadu Host Reportéra na všech podcastových platformách.
Kolikrát jsi letos byla v Černobylu?
Kvůli covidu jen dvakrát – v únoru s turisty a v červenci pak soukromě.
Jak to v zóně vypadá? Jezdí tam vůbec někdo?
V podstatě jenom Ukrajinci. Čekalo se, že po obrovském boomu, který loni spustil seriál na HBO, bude rok 2020 rekordní, ale stal se přesný opak.
Kolik turistů přijelo do černobylské zóny loni?
Skoro sto tisíc. A letos, hrubým odhadem, sotva dvacetina. Představ si, že přímo po městě Pripjať se teď courá los. Chroustá listí, a když přece jen zahlédne turistu, drze si ho jde očuchat.
Zvětšitarchiv
Mě to ani nepřekvapuje, protože jsem při cestách po okolí elektrárny viděl třeba divoké koně a lišky.
Nebo tam je mýval, taky drzej. S oblibou okusuje autům pneumatiky.
Zmínila jsi město Pripjať hned vedle elektrárny, které je prázdné. Mě ale při naší výpravě překvapilo, že i přímo ve střežené zóně žijí lidé – stovky ve městě Černobyl a desítky v několika zapadlých, těžko přístupných vesnicích.
Na těch vesnicích jsou to výhradně staří lidé. Rodáci, kterým se říká samoselové.
Kolik jich ještě zbývá?
Podpořte Reportér sdílením článku
Autor velkých rozhovorů a reportáží s velmi dobrodružnou povahou.
VÝBĚR DNE
