Při učení doma stačí na jedničky hodina denně

Co vede matku čtyř kluků, že je vyučuje doma?

Byly to jejich problémy ve škole. My vedeme syny k tomu, aby se ptali, aby bezmyšlenkovitě nedělali věci, které jim někdo řekne. Když jsme jim něco jako malým zakazovali, nikdy jsme neříkali jen „nesmíš“, ale vždycky „nedělej to, protože to má tyhle důsledky“. Ve škole pak neuměli přehodit výhybku a plnit příkazy, když v nich neviděli smysl. A k tomu mají dva z nich poruchy učení. To znamená, že potřebují i trochu jiný přístup ze strany učitelů.

Ten se vám nedostával?

Ne, a to jsme se kvůli tomu stěhovali z Prahy na venkov, aby mohli kluci chodit do malotřídky, kde jsme očekávali lepší přístup. Přece jen se všichni znají a vědí, jaké děti jsou. Já i muž jsme prošli masokombinátem, jak říkám velkým školám, které mají třeba pět tříd v každém ročníku, a chtěli jsme klukům dopřát něco jiného. Nicméně z Filipa, našeho nejstaršího, byli ve škole nadšení jen u zápisu, protože věděl věci, které děti v jeho věku neznají. Pak už ne. Nevydržel sedět bez vyrušování, stále se na něco ptal. A nakonec hrozilo, že i přes svou inteligenci propadne z několika předmětů.

Ostatním škola vyhovovala?

Spokojený nebyl ani druhý nejstarší, Kuba, náš rodinný Hujer, který se pořád hlásil, ale cítil, že nepatří mezi oblíbence učitelky, a trápilo ho to. A zlomilo se to vlastně, když nastoupil do první třídy Lukáš, který už spoustu věcí znal, protože viděl, co se učí starší bráchové, a moc se tam těšil. A po týdnu nenáviděl učení.

Učí se sami

Bylo to lehké rozhodnutí? Musela jste se vzdát práce?

Tehdy to nebylo nijak známé, v republice se takhle učilo pár lidí. Neměla jsem tak dost informací a při pomyšlení na to, co všechno dostávali kluci domů na vyplnění, jsem se bála, že toho budeme mít strašně moc. Říkala jsem si, že to nikdy nemůžeme s tolika dětmi stihnout. Pak ale zjistíte, že polovinu těch úkolů vůbec dělat nepotřebujeme, protože když dítě látku umí, je zbytečné vyplňovat další cvičení. Práci jsem kvůli tomu neopouštěla, byla jsem v té době na rodičovské s nejmladším dítětem, Matoušem. My s mužem podnikáme, takže jsem vždy vlastně pracovala doma a mohla jsem si program přizpůsobit. S jejich domoškolou jsem si nicméně ještě stačila vystudovat vysokou školu.

Takže už po čtvrté procházíte základní školu jako učitelka. Víte všechno?

Ne, vůbec. Nemusím, oni se učí sami. Na internetu je tolik informací, existuje tolik krásných knih, na YouTube je tolik výukových videí o fyzice či matematice… Třeba dějepis je pro mě tabula rasa. Když jsme se rozhodli pro domoškolu, říkala jsem si, že konečně budu umět dějiny, aspoň ty české, konečně se naučím letopočty, protože na ty jsem úplně blbá. Už jsem se to učila s klukama za ty roky třikrát a nic! Samozřejmě musíte mít určitý přehled, ale učivo až do páté třídy zvládne každý. To jsou písmenka, psaní, čtení, základy počítání, které by měl umět každý člověk.

Jak se doma učíte?