Češi špatně topí, komíny čoudí a vzduch se prudce zhoršuje

Podle dat Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) se ovzduší v listopadu 2022 za dlouhou dobu rekordně zhoršilo, přičemž na vině jsou patrně lokální topeniště. Co se přesně stalo?

V České republice jsme měli dlouhodobou vizi, jak dosáhnout lepší kvality ovzduší. Byla založena především na požadavku co nejrychleji přestat spalovat uhlí a průběžně omezovat spalování kusového dřeva. Tato paliva jsme chtěli nahradit především zemním plynem a kusové dřevo v lokálních topeništích peletami. K tomu jsme přidali podporu nízkoenergetických staveb a výsledek byl pozitivní. Dá se říct, že zhruba před rokem a půl jsme dýchali nejčistší vzduch za posledních možná sto nebo i více let. Pak se to ale otočilo, v podstatě ze dne na den se ze zemního plynu stal „třídní nepřítel“, skončily všechny dotace spojené s jeho využitím a původní koncepce se úplně rozpadla.

 

Takže jak jsme na tom teď?

V současné době odhadujeme, že se v rámci právě probíhající topné sezony uvedlo nově do provozu 100 až 300 tisíc spotřebičů na pevná paliva, tedy nových znečišťovatelů ovzduší. A ne vždy se jednalo o nové spotřebiče. Hodně provozovatelů oprášilo ty staré nebo začali ve větší míře využívat stávající. Pod vlivem poplašných zpráv přešli na něco, co se jim jeví jako „udržitelný zdroj“, což ale bohužel v praxi znamená spalování všeho, co se dá sehnat.

 

Teď myslíte finančně, nebo ekologicky „udržitelný“?

Bohužel při rozhodování hrála hlavní roli především dostupnost. Správně bychom tedy pojem udržitelnost měli nahradit pojmem soběstačnost. Z toho vyplývá, že problém není vázán na „nízkopříjmovou“ skupinu. Záležitost soběstačnosti vystrašila i lidi, kteří nemají problém něco zafinancovat. Energetická soběstačnost se tak stala hitem posledních měsíců, a to bez ohledu na ekonomickou situaci konkrétních osob. To se projevilo i v oblasti prodeje krbových kamen, kotlů, komínů a souvisejícího zboží, prodeje skokově stouply. Například krby lokálních výrobců jsou dlouhodobě vyprodány a jsou nahrazovány dovozem.

 

Některé i problematickým dovozem?

Samozřejmě. Začínáme se potkávat s kamny, která jsou určena na úplně jiný trh a provoz. Část z nich by se dala označit jako „no name“, tedy v podstatě bez relevantní technické specifikace. Nemusí být v principu špatná, ale jsou určena pro jiný způsob provozu, který u nás není tradiční. Často jsou navržena jen jako designový doplněk a najednou mají být v plném provozu osm deset hodin denně. Problémem pak je i dostupnost náhradních dílů. Samostatnou kapitolou je potom přívod spalovacího vzduchu a odvod spalin, který rozhodně není v celém světě totožný.

 

Počet nových spotřebičů, který uvádíte, je obří. Většinou jsou to tedy lidé, kteří používali plyn?

Nedá se říct, že by docházelo k masivnímu odhlašování plynových odběrných míst. Většina si připojení zachovala, ale omezila spotřebu spalováním uhlí nebo dřeva. Paradoxně se však nové krby a kotle osazují i v poměrně nových domech. A to přesto, že často nemají komín. Desítky tisíc domácností tak chtějí najednou do interiéru krbová kamna nebo do sklepa kotel. Pochopitelně z ekonomických důvodů zejména ti, kteří vsadili na elektrickou energii. Takže tam, kde to dříve nečoudilo, to najednou čoudí.

 

Opravdu je možné do domu jen tak „dodělat“ komín?

Většinou to technicky možné je. Někdy je to drahé, ale lidé se dnes investicí nebojí. Problém nastává až po realizaci, protože noví uživatelé nevědí, jak spotřebiče používat. Je to stejné, jako bychom někoho nechali řídit auto jen na základě toho, že si ho koupil. Z hlediska emisí je problematická skupina lidí, kteří si v poměrně nových, často energeticky méně náročných domech začali „přitápět“ krbovými kamny na dřevo. Bohužel se ale se spotřebičem nedokážou vyrovnat. Pro spotřebič na kusové dřevo je totiž optimální provoz na plný výkon, tak produkuje minimum emisí. Čím více se výkon snižuje, tím emisí přibývá. Prakticky to znamená zatopit, topit hodinu, nechat spotřebič vychladnout a třeba za tři hodiny to zopakovat. Bohužel praxí je snaha dlouhodobě provozovat spotřebiče na minimální výkon, což je z hlediska emisí ten nejhorší způsob provozu. Paradoxem je, že skupina, která limitně znečišťuje, protože pálí cokoli, co hoří, není veliká a moc se nemění. Tito lidé pálili odpad předtím a pálí ho i dnes. Pouze nyní vidí, že reálný postih je mnohem menší a že okolí je tolerantnější. Předtím to praktikovali v noci, teď už vesele jedou i přes den.

 

Nejasná budoucnost

A to vše způsobila panika kolem plynu?

Bohužel informované profese nemají šanci „přetlačit“ mainstream. Navíc v Česku není jasná alternativa do budoucna, tedy který nositel energie bude optimální. To logicky vyvolává snahu řešit problém „po svém“. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že Evropská komise z cesty neuhýbá a Green Deal je stále jasnější realitou. Poslední vývoj v oblasti emisních povolenek jasně signalizuje, že EU trvá na plném ukončení spalování nejen uhlí, ale i kusového dřeva.

 

Máte pocit, že kotlíkové dotace, které mnohým dopomohly k novém spotřebiči, jsou špatně nastavené?

Kotlíkové dotace prošly vývojem. Určitě se nepovedla první vlna, kde byly dotované i zdroje na uhlí. To bylo nesystémové. Z pevných paliv přicházejí v úvahu jen dřevěné pelety.

 

V čem je jejich hlavní výhoda?

Laicky řečeno jsou peletové spotřebiče variantou ke spotřebičům plynovým. Když koupíte kvalitní pelety, nasypete je do kotle a stačí už jen zmáčknout jeden ovladač a nastavit termostat. Spotřebič pak má možnost optimalizovat spalovací proces bez dalších zásahů obsluhy. Kvalitní peletové spotřebiče dokážou emise hodně snížit. Máme i odlučovače prachu nebo obecně tuhých znečišťujících látek jako přídavné zařízení.

 

To je ale velmi nákladné a v Česku prakticky nevyužívané, ne?

Ano, zařízení stojí padesát šedesát tisíc a vyžaduje údržbu. Pro praktické využití by muselo být podporované. Nicméně zkušenosti z Německa, kde odlučovače zavedli, jsou pozitivní. Některé spolkové země jsou v tom dost tvrdé a mají i výraznější smogová omezení a reálnou kontrolu. Takže pokud má někdo spotřebič na kusové dřevo, je třeba vystaven tomu, že po značnou část sezony má zákaz jej používat. V Německu je to i 30 dní za rok, což už je hodně znát.

 

Pneumatika z traktoru

Pojďme se ještě vrátit k dotacím. Chystá se teď další vlna. Co přesně byste na nich vylepšil?

Především by bylo vhodné, aby státní správa jasně deklarovala hlavní podporované a perspektivní energonositele. Zejména je třeba přijmout nějaké stanovisko k zemnímu plynu. Problémem plynu je, že je ho globálně dostatek, je vytvořena plná distribuční infrastruktura, a navíc je laciný. Mimochodem i teď na burze EU. Současně je ovšem snaha jeho spotřebu omezit, ale fakticky nemáme, čím ho plně nahradit. Tepelná čerpadla a fotovoltaické panely nejsou vždy smysluplným řešením, navíc vyžadují značné investice. V energetickém mixu určitě mají své místo, ale dnes nám generují další znečišťovatele, protože část realizací není optimálně funkční. Určitě by stálo za to zachovat v nějaké formě kotlíkové dotace, ale nadefinovat je bude těžké. Problém všech vln je od začátku v tom, že se dotoval zdroj bez ohledu na jeho optimalizaci. Část firem, která se na realizaci podílela, se tak za ty roky poměrně zručně naučila využívat mezery, které systém má. Trval bych tedy na lepší optimalizaci.

 

Přitom pokud nemáte celou soustavu optimální, hrozí vám, že nedostanete úvodní razítko… nebo se to v reálu neděje?

V podstatě ano. Tušíte, že jste naletěli, ale dostanete se do situace, že začnete shánět razítko. A nakonec ho seženete. Většina lidí tak ještě do poslední chvíle vlastně bojuje za zhotovitele a mají tendenci se rozčilovat na někoho, kdo jim říká, že je to špatně. Jsou přesvědčení, že si firmu vybrali, a smiřuje se jim jen těžko s tím, že zaplatili nemalý peníz za něco, co nebude fungovat nebo nebude fungovat optimálně. Jako třeba pneumatika z traktoru. Sama o sobě to může být super funkční věc. Ale jen pro traktor. Když si ji dám na osobák, fungovat to nebude.

 

 

Jaké se nabízí řešení?

Tomu, kdo chce poradit, v současné době nabízím jeden Murphyho zákon, který říká, že pokud není třeba dělat rozhodnutí, je třeba nedělat rozhodnutí. Nikdo neví, jakým směrem se situace bude ubírat, a spousta lidí pod tlakem učinila rozhodnutí, které není optimální.

 

A co byste radil lidem, kteří už se pro dotaci a nákup spotřebiče rozhodli definitivně?

Měli by se obrátit na projektanta, tedy nezávislou osobu. Tomu ale budou muset zaplatit. Což byl vždy problém. V principu, když byly nějaké peníze na přípravu, tak je většinou vyčerpal dodavatel spotřebiče. Za ty peníze jim „něco“ zpracoval, ale pořád vše směřovalo k prodeji spotřebiče.

 

Kontroly jsou u nás chabé, kde se člověk dovolá práva, pokud mu soused čoudí pod nosem?

Možnosti jsou dost omezené a v principu záleží na ochotě příslušných orgánů státní správy. Z hlediska stavebního zákona funguje stavební úřad, z hlediska požárního pak hasiči. Při doložení limitní produkce emisí pak příslušný odbor životního prostředí, který je na tom ale s pravomocemi asi nejhůř. Nicméně jak stavební úřad, tak hasiči mohou zakázat použití spotřebiče s okamžitou platností. Hasiči navíc mají možnost pokutovat za nedodržení provádění kontrol a revizí spalinových cest. Bohužel realita je ze strany státní správy často poněkud jinde a pro každého je těžké hádat se se sousedem nebo v rámci vesnice.