Pivo k nám na Letnou dorazí z USA deset dní od stočení

American Beer je název speciálního podniku na pražské Letné. Od začátku léta tady nabízí stovky druhů čerstvého piva v plechovkách z malých amerických pivovarů. „Češi si kupují buď to nejlepší pivo za nejvyšší ceny, nebo začínají na úplném základu a pomalu stoupají výš,“ říká Jakub Vančura, jeden ze dvou zakladatelů.

Ochutnal jste všechna piva, která máte v nabídce?

Popravdě ne, to ani nejde. V tuto chvíli máme více než 250 druhů, a pořád je obměňujeme a vozíme nová.

 

Co teď pijeme?

To je Oskar Blues, klasický americký Dále’s Pale Ale, jedno z prazákladních piv craftové scény. Dokonce ho najdete v publikaci s názvem 1000 piv, která byste měli ochutnat, než zemřete. Je to první craftové pivo, které se kdysi začalo prodávat v plechu. Oskar Blues je základ.

 

Vidím, že v logu máte parník. Vy nepřepravujete kvůli čerstvosti všechna piva letecky?

Letecky dovážíme piva z východního pobřeží USA a speciální piva, která jsou už tak drahá, že se zvýšené náklady za leteckou dopravu do jejich konečné ceny tolik nepromítnou. Většinu jich ale vozíme lodí v chlazených kontejnerech.

 

Plechovka u vás začíná na nějaké stokoruně, o jakých cenách se bavíme v případě „leteckých speciálů“?

Kvalita vždy odpovídá jejich ceně, je to podobné jako u vína. U nás se tato piva prodávají kolem 300 až 350 korun za kus. Jestli je tam pak rozdíl na dopravě 10, nebo 15 korun na kus, což je zhruba rozdíl mezi kontejnerovou a leteckou dopravou, už nehraje roli. Letecká doprava se nevyplatí u piv, která chcete prodávat za cenu 79 nebo 89 korun za třetinku, tam už by byl rozdíl znatelný.

 

 

Jaký je typický příklad super pivovaru, z něhož sem piva létají?

Je to rozhodně Tree House z Massachusetts, který je zcela výjimečný stylem marketingu do pivovarské komunity. I díky tomu má na pivních aplikacích tak vysoká hodnocení, že se mu může málokterý rovnat.

 

Pivo na Letné dřív než v USA

Některá piva tady u vás prý seženeme čerstvější než zákazníci na americkém trhu. Jak rychle k nám umíte dostat čerstvé pivo z Ameriky?

Amerika je veliká, takže dostat pivo z New Yorku do Čech je asi stejně náročné jako ho dostat z New Yorku do Kalifornie. Třeba v případě zmíněného pivovaru Tree House jsme schopni přijet a nabrat piva, která byla stočena dva dny předtím. Za čtyři pět dní je pivo napaletované v letadle. A za deset dní od stočení ho máme tady v Praze na Letné. Je to rychlé.

 

Dovážíte a prodáváte craft beer, tedy to, co u nás nazýváme piva z minipivovaru. Jaké jsou současné americké trendy?

Hlavní dva pivní trendy, nejen v Americe, jsou nyní New England IPA a Sour beer. Oba chuťově velmi výrazné styly teď fičí a dělá je úplně každý. Amerika přitom při hledání chutí nezná hranice, jsou tam neuvěřitelně inovativní. U nás by se v minipivovarech zamýšleli, jestli není blbost kombinovat třeba kokos se slaninou, ale v Americe je to úplně v pohodě.

 

Kokos se slaninou? To existuje?

To jsem si zrovna vymyslel, ale třeba by to mohl být dobrý nápad. Měli jsme tady třeba pivo s příchutí gumových medvídků a nebylo špatné! V Americe se nebojí experimentovat. Když něco uvaříte a nepovede se vám to, nikdo se nebude smát. Naopak každý ocení, že jste to zkusili. Jasně, někdy je to ten jejich umělý úsměv s bílými zuby, který tady u nás nesnášíme, ale oni mají velmi pozitivistický přístup někde pod kůží.

 

Jaké pivo moderního stylu NEIPA si teď otvíráme a proč? Má úplně džusovou konzistenci…

Je to Haze z pivovaru Tree House. Na tohle pivo se tam stojí fronty. Limitované množství, prodávají ho jen maloobchodně. A pokud ho chcete čepované, musíte si ho objednat předem, zaplatit, pak dostanete pásek, můžete si navíc takto vzít jen dvě.

 

Tak takhle se vytváří poptávka!

Přesně tak. Dokázali udělat z piva nedostupné zboží. Lidé mají pocit, že oni jsou jedni z mála vyvolených, kteří si to mohou koupit. Tím krásně zvýšíte poptávku a Tree House to dělá skvěle.

 

Podle jakého klíče vybíráte piva sem do obchodu?

Úplně upřímně, jednáme s těmi, kteří jsou ochotni se s námi bavit. Hledáme malé pivovary, které hledají každý malý odběr a je pro ně zajímavé, třeba i marketingově, že se jejich pivo prodává u nás. Česká republika má stále v pivovarském světě dobrý zvuk. Nebo to tak aspoň vypadá ze sociálních médií amerických pivovarů, se kterými spolupracujeme. Jsou hrdí na to, že dovážejí pivo do země, která se celosvětově honosí nejvyšší konzumací piva na osobu.

 

V American Beer jste dva společníci. Váš kolega žije v Americe?

Zdeněk žije většinu času v Americe, pracuje tam už dvanáct let, má zelenou kartu. Jednou za čas se objevuje tady v Čechách na týden, na dva. On zařizuje na místě jednání s pivovary a logistiku, já řeším to, co se děje tady.

 

Američani chtějí pivo s příběhem

Jak je důležité, že vše zařizuje přímo na místě?

Je to úžasné, protože v Americe se dělají jednání hlavně osobně. Se Zdeňkem umíme skvěle začít byznys rozhovory s Američany, v našem oboru to umí i v rámci Evropy málokdo a to je stěžejní. Absolutně. Když se k nim neumíte dostat, tak vás odkopnou. Je Evropa nezajímá. Oni z vás musí cítit Ameriku.

 

Jak byste to přiblížil?

Přístup k americkému byznysu je úplně jiný než v Evropě. Američany musíte něčím nadchnout. Příběhem, něčím. V Evropě máte suchopárné Němce a Brity, jejich čísla a tabulky. Amerika je úžasná, že vám dovolí spoustu chyb, protože to je princip amerického byznysu, který je o tom, že každý zkouší všechno. A když spadne na hubu, tak to nevadí, prostě to zkusil. Třeba to vyjde příště. Tohle tady u nás v Evropě nemáme. A tohle je třeba chápat při jednání s americkými společnostmi, že to mají jinak. Musíte jim nabídnout sen.

 

A jaký byl ten váš?

Přesvědčit je, že teď od nich vezmu třeba jenom půl palety, ale za dva roky od nich budu brát kontejner každý měsíc. Jde o to, umět to prodat. Rozhodně hodláme expandovat. Chceme u nás naučit lidi vnímat americké pivo jinak, než je vnímané teď. Podle mého názoru je totiž nejlepší na světě. Tedy mimo ležáky, které děláme nejlíp tady u nás v Čechách. Miluju malé české pivovary, ale mám za to, že všechny ostatní styly se dělají v Americe o úroveň výš.

 

… a těch ostatních stylů je na trhu také mnohem více.

Ano, ale jen co do počtu stylů, ne už, co se týče světového objemu. Ležák plzeňského typu je celosvětově stále číslo jedna díky své pitelnosti – nejvíc se ho prodá a vypije. Je to jednoduchý chuťový styl, který zároveň patří výrobou mezi nejsložitější. Když vezmete americkou IPA, tak je tolik nachmelená, že i když uděláte pět chyb v procesu výroby, tak je chmelem přebijete.

 

Všechna piva, která jste tady ochutnal, jsou výborná?

Je tu spousta piv, která mně osobně nechutnají. Není to ale proto, že by byla špatná, jen to není můj styl. Je to jako s jídlem. Mám rád koprovku, ale chápu, že ji devadesát procent lidí nesnáší. Proto říkám, že každé pivo má svého zákazníka.

 

Co nepijete?

Nemám rád třeba silná tmavá piva. Napiju se, dokážu poznat, že v něm není chyba, že je uvařené dobře, ale není pro mě. Nevychutnám si ho.

 

Jak jste se naučil poznávat pivo s chybou a bez chyby?

Mám geneticky dobré chuťové buňky, ale nijak extrémně se v pivech nevyznám. Spíš mám štěstí, že jsem během života poznal spoustu lidí, kteří o pivu vědí mnohem víc než já. Jako houba jsem nasával jejich znalosti a učil jsem se od nich.

 

Od koho třeba?

Za začátky musím poděkovat hlavně Adamovi Matuškovi, spolumajiteli pivovaru Matuška, se kterým se znám dlouhou dobu ze sportovního prostředí, z baseballu. Před nějakými dvanácti třinácti lety mi představil pivní Ameriku, jejich svrchně kvašená piva. Oni tím jako pivovar žili. Vidím to jako dneska, když mě vzal na první degustaci, a já jen koukal, že pivo může chutnat i takto. Pořádali jsme pak spolu i malý pivní festival v Praze na Vypichu, tam někde se začala rozbíhat moje vášeň pro pivo. A před rokem a půl jsem se rozhodl vydat tímto směrem, protože pivo mě baví.

 

S kolegou Zdeňkem jste pracovní kolegové, nebo jste přátelé, kteří přenesli svou vášeň k pivu do podnikání?

Zase v tom má prsty baseball. Zdeňkův syn se přihlásil k nám do klubu a hrál baseball s mým synem. Tak jsme se poznali. A když jezdíte s malými kluky na turnaje, tak máte čas a začínáte si povídat. Postupem času z toho vyplynul projekt American Beer.

 

Zaujala mě tady lednice s nápisem Chudáci a mrtvoly, co to je?

Ne všechna piva se nám podaří prodat v čase, který by se u nás nazval minimální trvanlivostí. Většina amerických pivovarů tuto dobu na plechovky nepíše, protože to není povinnost. My ale víme, jak dlouho od doby naplnění garantují tu nejvyšší kvalitu. Co nestihneme prodat, označíme jako Chudáky a mrtvoly. Těm pivům nic není, nejsou zkažená ani zoxidovaná.

 

Co je tedy jinak?

Může se akorát jemně měnit chuťový profil. To znamená, že některý chmel vystoupí do popředí, jiný zase ustoupí do pozadí. Pivo pak nesplňuje úplně přesně chuťové nároky sládka, který ho vařil. Po pravdě, mrtvoly ochutnávám velmi často, a ta piva jsou prostě pořád dobrá Amerika.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama