Nadávky, sprostá gesta a sprcha ostřikovačem aneb život českého cyklisty

Na kole ujel za posledních sedmnáct let čtvrt milionu kilometrů a každým dnem toto číslo roste. Vojtěch Mareš je všestranně zapálený cyklista z Prahy, který i rád závodí, a v souvislosti s nedávnou změnou pravidel na silnicích popisuje vztahy mezi cyklisty a řidiči aut.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Už se vám jako cyklistovi stalo, že vás řidič auta za jízdy naschvál osprchoval vodou z ostřikovačů?

Ano, stalo. Poslední dobou mi připadá, že je to čím dál častější jev. Bývá to v případech, kdy se řidič automobilu domnívá, že cyklista jede příliš ve vozovce, tedy daleko od krajnice. Tímto stylem se motorista člověku na kole v podstatě mstí.

 

Jaké další podobné naschvály dělají řidiči cyklistům na silnicích?

Jsou to různé „myšky“ a předjíždění v bezprostřední blízkosti, nadávky ze stažených oken, případně různá gesta, zpravidla na prstech ruky. Pamatuji si i na situaci, kdy mě někdo v zimě zlil vodou z PET lahve. Teplota vzduchu se tenkrát pohybovala lehce pod bodem mrazu, švih jsem ale nakonec dojel.

 

Co je to švih?

Klasický cyklotrénink, většinou po silnici. Zřejmě je výraz odvozen od pravidelného kmitání neboli švihání nohama. Já to slovo ale používám i při „bajkových“ trénincích, tedy na horském kole. Prostě jedu na švih.

 

 

Jak se obecně chovají čeští řidiči vůči cyklistům?

Mám pocit, že tu poslední dobou vládne čím dál větší nenávist. Určitě se to nezlepšuje, spíš naopak. Mám zkušenosti například z Rakouska, Německa nebo severských zemí, tam je ta ohleduplnost mnohem větší. Přijde mi, že i díky covidové izolaci se spousta řidičů stala mnohem agresivnějšími.

 

Nedávno vstoupila v platnost novela zákona o povinném odstupu auta od cyklisty při předjíždění. Někteří ho vítají, jiní na něj nadávají. Co vy?

Je to v poslední době dost diskutované téma, každá skupina argumentuje něčím jiným. Z mého pohledu toto opatření nic moc neřeší. Naopak si myslím, že budou přibývat případy, kdy budou chtít někteří řidiči ještě víc dát najevo, že toto pravidlo nerespektují a nemají povinnost ho dodržovat. V podstatě „ometou“ cyklistu ještě agresivněji, než by tomu bylo bez tohoto pravidla.

 

Vidíte v této souvislosti změny v chování řidičů?

Zatím se vůbec nic nezměnilo. Možná tak před dvěma měsíci mi jeden týden přišlo, že se situace krapet zlepšila, ale dneska už jsme v podstatě opět na původním stavu.

 

A jak se u nás chovají cyklisté? Čím naopak oni mohou štvát řidiče?

Bývá to často situace, kdy vedle silnice vede cyklostezka, ale cyklista jede po silnici. Existují ale případy, kdy cyklista nemá povinnost tu cyklostezku využít nebo ji z nějakého jiného důvodu využít nemůže. To se pak řidičům aut nelíbí. Například donedávna to byl úsek z pražské Zbraslavi do Vraného nad Vltavou, kde byl na cyklostezce zhruba čtyři sta metrů polní úsek bez asfaltu, a pak se ještě přejížděl potok. Tam se prostě na silničním kole jet nedá.

 

Řidičům podle hlasů v diskusních fórech vadí, když jedou cyklisté vedle sebe. Ti ale často argumentují tím, že když jich je větší skupina a jeli by všichni v řadě za sebou, bylo by složitější je předjet.

Ano, to řidiče taky štve, když větší skupina například deseti nebo čtrnácti lidí jede ve skupině po dvojičkách. To tedy znamená například pět či sedm dvojic za sebou. Řidiči si ale neuvědomují, že takovouto skupinu je mnohem snadnější předjet, než kdyby jela jako dvojnásobně dlouhá šňůra těch čtrnácti lidí za sebou. Na traktor, který jede třicetikilometrovou rychlostí, taky přece netroubí a musí počkat, až přijde na řadu přehledný úsek a traktor se dá bezpečně předjet.

 

Jsou řidiči v jiných zemích k tomuto typu jízdy chápavější?

Například na Mallorce jsou tyto skupiny cyklistů naprosto běžné. Bohužel u nás chybí dostatečná informovanost a snaha pochopit, co je a co není lepší. Je to o vzájemném pochopení a toleranci, přece máme my cyklisté stejné právo využívat silnice podobně jako řidiči aut nebo motorkáři.

 

Pravidelně každé úterý vedete volnočasovou skupinu cyklistů na silničních kolech ven z pražského Braníka a zase zpět. Co ukazují zkušenosti z těchto akcí?

Ano, vedu a mám dobrý pocit z toho, že je o cyklojízdy zájem. Jednou nás vyráželo dokonce osmnáct. Tak vysoký počet účastníků ale může být dost problém, protože vyrážíme v půl šesté v podvečer ve všední dny, tedy v motoristicky dost exponovanou dobu. Konflikty s řidiči tak bývají celkem běžné, zatím ale nebyla nutná fyzická obrana, i když asi před třemi týdny k tomu bylo velmi blízko.

 

Co se stalo?

Část zadního pelotonu ohrožoval nějaký psychopat v autě a situaci celkem vyhrotil. Tři cyklisti z naší skupiny nakonec zachovali chladnou hlavu a do fyzického sporu nešli, což je tedy za mě v pořádku.

 

Viděl jsem na internetu, že v této skupině jedete přes dvě hodiny průměrnou rychlostí kolem 35 kilometrů v hodině. A prý to bývá těsně kolo na kolo. Není to už rizikové?

Tento styl není pro každého. Jízda v takzvaném balíku je celkem složitý proces a vyžaduje vzájemnou důvěru a dodržování několika pravidel. Mezi hlavní patří ukazování různých překážek, ať už přímo na silnici, nebo vedle ní.

 

 

Jak si v té rychlosti něco ukazujete?

Existují jasně daná upozornění pohybem rukou a dlaní. Specifický pohyb ukazuje třeba díru v silnici, jiný zase větev či jinou překážku zasahující do vozovky a podobně. Každý cyklista by se měl vždy zamyslet, jak nejvíce může přispět k bezpečnosti celého balíku a jak usnadnit jízdu svému kolegovi, který se nachází vždy v bezprostřední blízkosti – ať už za ním, před ním, nebo vedle něj. Bohužel někdo k tomuto chování prostě vlohy nemá, a i po několika tisících kilometrech v balíku stále vytváří dost nebezpečné situace a riskuje zdraví své i svých kolegů a kamarádů.

 

Kolik kilometrů ročně najedete?

Průměr mi od roku 2004 vychází na 14 tisíc kilometrů ročně. První roky jsem ale nejezdil tolik, takže poslední roky jezdím ve skutečnosti víc – kolem 17 tisíc kilometrů ročně.

 

Žijete v Praze, jaké je to město z pohledu cyklisty?

Myslím, že Praha je vhodná pro cyklisty v normálním evropském měřítku. Samozřejmě ale záleží, z jakého úhlu se na situaci podíváme. Těžko se můžeme srovnávat například s holandskou nebo dánskou metropolí, ale cyklostezek u nás v poslední době také dost přibylo. Praha je zajímavá tím, že je hodně členitá, jsou tu roviny podél řeky, ale i naopak těžké výjezdy. Například v Krčském lese se dá moc hezky „zabajkovat“, a zároveň jsem pak za patnáct minut v úplném centru Prahy.

 

V některých evropských metropolích se počet cyklistů v souvislosti s covidem údajně zdvojnásobil. Změnila se situace i u nás?

To mi ani nepřijde. Obecně tu ale prostě pořád vládne mezi skupinami řidičů a cyklistů velká nenávist. Bohužel se domnívám, že pokud to nebudou chtít změnit sami uživatelé silnic, tak se v dohledné době situace určitě nezlepší.

 

A když jedete autem jako řidič, jaké jsou vaše zkušenosti s cyklisty zpoza volantu?

Nemám s nimi problém. Domnívám se, že jsem velmi ohleduplný řidič, a vždy předjíždím tak, aby cyklista nemusel vůbec měnit styl jízdy a abych ho nijak neohrozil. Vždy pevně věřím, že se tak budou chovat i ostatní, ale opak je někdy pravdou. Nevzpomínám si ani, kdy naposled bych se nad chováním nějakého cyklisty pozastavil, ale možná to bude tím, že v autě trávím o dost méně času než v roli samotného cyklisty. Vlastně jedna věc mě zaráží: jak velké množství cyklistů nepoužívá při jízdě helmu.

 

Helmu u nás musí používat jen děti a mládež do osmnácti let, přitom policie upozorňuje, že cyklistovi bez přilby hrozí devatenáctkrát vyšší riziko, že při nehodě zemře. Mají být helmy povinné, nebo jste spíš pro osvětu?

Dle mého názoru by měla být helma povinná. Už jsem viděl několik pádů, kdy to odnesla v uvozovkách jen přilba. Asi by to neskončilo smrtí, ale i takový otřes mozku nebo tržná rána nejsou nic příjemného. V dnešní době jde navíc o hezky barevně sladěný doplněk. Výběr je opravdu široký a o helmách, které váží sotva 200 gramů, člověk ani neví, že má na hlavě.

 

A víte o případu, kdy helma zachránila život nebo naopak?

Kamarád, který s námi jezdí úterní tréninky, byl svědkem nešťastné události, kdy jeden cyklista helmu neměl – spadl v lehkém terénu a bohužel za to zaplatil životem. Naprosto zbytečně. V tomto případě by mu helma stoprocentně zachránila život. Nebyl to totiž žádný dramatický pád ve velké rychlosti. Prostě nešťastná náhoda s pádem přímo na kámen.

 

Co by pomohlo pro větší bezpečí cyklistů na silnicích?

Celkem se mi osvědčily, hlavně po Praze, ty namalované pruhy pro cyklisty. Cítím se na nich mnohem bezpečněji než na obyčejné vozovce, takže možná bych přivítal více těchto úseků. V neposlední řadě to ale bude samozřejmě stále dokola se opakující vzájemná tolerance a chuť se na silnici vzájemně pochopit a respektovat.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama