Nadávky, sprostá gesta a sprcha ostřikovačem aneb život českého cyklisty
15. července 2021
Na kole ujel za posledních sedmnáct let čtvrt milionu kilometrů a každým dnem toto číslo roste. Vojtěch Mareš je všestranně zapálený cyklista z Prahy, který i rád závodí, a v souvislosti s nedávnou změnou pravidel na silnicích popisuje vztahy mezi cyklisty a řidiči aut.
Ano, stalo. Poslední dobou mi připadá, že je to čím dál častější jev. Bývá to v případech, kdy se řidič automobilu domnívá, že cyklista jede příliš ve vozovce, tedy daleko od krajnice. Tímto stylem se motorista člověku na kole v podstatě mstí.
Jsou to různé „myšky“ a předjíždění v bezprostřední blízkosti, nadávky ze stažených oken, případně různá gesta, zpravidla na prstech ruky. Pamatuji si i na situaci, kdy mě někdo v zimě zlil vodou z PET lahve. Teplota vzduchu se tenkrát pohybovala lehce pod bodem mrazu, švih jsem ale nakonec dojel.
Klasický cyklotrénink, většinou po silnici. Zřejmě je výraz odvozen od pravidelného kmitání neboli švihání nohama. Já to slovo ale používám i při „bajkových“ trénincích, tedy na horském kole. Prostě jedu na švih.
Mám pocit, že tu poslední dobou vládne čím dál větší nenávist. Určitě se to nezlepšuje, spíš naopak. Mám zkušenosti například z Rakouska, Německa nebo severských zemí, tam je ta ohleduplnost mnohem větší. Přijde mi, že i díky covidové izolaci se spousta řidičů stala mnohem agresivnějšími.
Je to v poslední době dost diskutované téma, každá skupina argumentuje něčím jiným. Z mého pohledu toto opatření nic moc neřeší. Naopak si myslím, že budou přibývat případy, kdy budou chtít někteří řidiči ještě víc dát najevo, že toto pravidlo nerespektují a nemají povinnost ho dodržovat. V podstatě „ometou“ cyklistu ještě agresivněji, než by tomu bylo bez tohoto pravidla.
Podpořte Reportér sdílením článku
Začínal v deníku MF DNES.