Umělci jdou ven. Tvořit budou na pražském sídlišti Vlasta

10. června 2020

Čestmír Suška

Anna Šolcová

Veřejný prostor ho vždycky lákal a rád do něho vstupoval. Za socialismu na sebe sochař a organizátor výstav Čestmír Suška upozornil ojedinělou výstavou Malostranské dvorky. Svou touhu dostat umění ven pak před třemi lety přetavil do nápadu založit festival s názvem m3 s podtitulem Umění v prostoru. Čtvrtý ročník startuje 16. června a bude k vidění až do podzimu. Dočasnou „galerií“ se letos stane sídliště Vlasta v pražských Vršovicích.

Letošním tématem festivalu m3 jsou Vrstvy historie. Jaké vrstvy konkrétně máte na mysli?

Letos jsme si vybrali sídliště, na němž dáme do kontrastu novou tvorbu s tou, která už tam je. Sídliště Vlasta v pražských Vršovicích je na to geniální, protože zde za socialismu sídlilo Armádní výtvarné studio a zachovala se tu z té doby bohatá výzdoba. Návštěvníci si tak prohlédnou původní díla, vedle nichž vzniknou nová. Největší předností našeho festivalu je, že tato díla jsou vytvořena přímo pro dané místo, což není u podobných akcí úplně běžné. Někdy je to tak, že se prostě jen obvolají umělci, jestli doma nemají už něco hotového, co by zapůjčili. To jsme nechtěli.

Prozradíte, co bude letos na festivale například k vidění?

Jeden z letošních oslovených umělců Philip Topolovac chtěl nejdříve dělat archeologickou vykopávku, pak si to ale rozmyslel, a nakonec zakope nákupní košík, který se může někdy v budoucnu odkrýt. Bude to taková instalace-performance trvající několik dní od vyhloubení jámy po nákup konzumního zboží až po jeho pohřbení. Další z umělců je zase sochař Martin Zet, jehož tatínek je také sochařem a pro sídliště Vlasta měl kdysi vytvořit sochu. V soutěži ho ale nakonec nevybrali a jeho syn teď bude tento historický moment ztvárňovat. Další sochař Václav Fiala zase využije staré rezavé stožáry na vlajky, které tu u paneláků stále stojí. Na ně umístí novou instalaci. Vznikla také počítačová hra propojující současnost sídliště s jeho minulostí, kterou si budete moct zahrát v jedné místní kavárně.

Na programu jsou i doprovodné akce. Jaké například?

Chceme, aby veřejný prostor byl pojímán všemi možnými způsoby. K tomu patří i hudební a divadelní vystoupení. A i v tomto případě vyzýváme umělce, aby jejich vystoupení korespondovala s místem či tématem festivalu. Součástí festivalu jsou samozřejmě i komentované prohlídky či workshopy pro jednotlivce, rodiny i školy. Další zajímavá věc je sociologický průzkum, který zpracovává urbánní a environmentální antropolog Martin Veselý. Oslovuje lidi, kteří v dané lokalitě žijí, vyptává se jich na minulost i přítomnost, zkoumá historii tohoto místa.

S jakou hlavní myšlenkou jste festival m3 zakládal?

Zejména, aby lidé získali vztah k místu, kde žijí. Aby se zajímali, co se kolem nich děje. To pak může znamenat i to, že se začnou zajímat o věci, které jsou od jejich bydliště dál, třeba o to, co se děje v naší zemi, koho volit, a tak dále.

Některé instalace na místě festivalu zůstávají i po jeho skončení. Nejslavnější je zřejmě nápis Neboj nad vchodem do tunelu spojujícího Karlín s Žižkovem, je to tak?

Ano, ten tam zůstal a hodně to i pomohlo náš festival dostat do povědomí. V Karlíně, kde se odehrával první ročník festivalu, je na sídlišti Invalidovna také stále instalovaná klečící černá figura. A na Palmovce před židovskou synagogou byla instalace evokující rozpraskaný chodník a Židovská obec nyní stojí o to, aby se prodloužil. Snažíme se, aby věci ve veřejném prostoru zůstaly, pokud je o ně zájem.

Vy jste do veřejného prostoru rád vstupoval už od mládí. Co vás na něm tak lákalo?

Podpořte Reportér sdílením článku