Čtyři miliony za kilogram. Plátkové zlato na sochy je extrémně drahé

Zlato, chléb a vajíčka patří k nejdůležitějším surovinám, se kterými takřka každý den pracuje restaurátorka Anna Bradnová. Restaurátoři používají plátkové zlato, které je mnohem dražší než to běžné. A v průběhu pandemie cena ještě poskočila výrazně vzhůru.

Jak dlouho se zlacení věnujete a jak jste se k němu dostala?

Odjakživa, asi třicet let. Můj otec je restaurátor, tak mě ani nenapadlo, že bych mohla dělat něco jiného. Po střední škole v roce 1992 jsem si udělala živnostenský list, firmu máme od roku 2018. Řemeslu jsem se naučila v uměleckořemeslné škole v Praze ve Vysočanech. Dnes tam pozlacování sama učím.

 

Proč jste si vybrala zrovna zlacení?

Řešilo se, kam půjdu na střední školu, a otec, který restauruje kamenné sochy, říkal, že pozlacování by se mu hodilo na rozšíření portfolia. Jednou mě vzal ke své kolegyni, jejíž manžel dělal kovové atributy k sochám, a ona je pozlacovala. Připadala jsem si tam jako v pohádce, ale netušila jsem, co to obnáší. Pozlacování je jedna věc, ale podnikat v tom je složitější.

 

Co všechno se dá pozlacovat?

Všechno, ale nejčastěji děláme dřevo. Vše, co vidíte venku, třeba na střechách, musí být pozlacené, protože imitace zlata venku zčerná, zoxiduje. Zlato má fantastické vlastnosti, je trvalé, a my používáme větší ryzost, než je v prstýncích. Nejčastěji 23,75 karátu.

 

Používáte plátkové zlato. Jak to vypadá a kde se kupuje?

Plátkové zlato se vyrábí ručně v manufakturách, ořezává se do šablon 8×8 centimetrů a překládá do takové papírové knížky, z které jej pak bereme my. Je to neskutečně tenké, má 17 mikronů, je přes něj vidět. Zpracování do plátků je strašně drahé a lidská síla nejde ničím nahradit. Finále se nedá dělat strojem, tím se plátek často proděraví anebo má špatné vlastnosti. Na úplné dobouchání, jak tomu říkají zlatotepci, se používají obrovské palice a je to o citu. V Česku už žádná zlatotepecká dílna není, nejbližší je v Drážďanech. Celkem jsou v Evropě čtyři.

 

Kolik zlata ročně spotřebujete?

Nevážíme ho, ale je to v řádech několika milionů korun. Plátkové zlato je mnohem dražší než běžné, u něhož se dnes cena za kilogram pohybuje přes milion korun. Nás by kilogram stál přes čtyři miliony, plátek je drahý.

 

Cena zlata šla nahoru, plátkového také?

O třicet procent. U plátkového zlata jde o důsledek toho, že během korony neměl kdo zlato bouchat. My jsme měli poměrně velké zásoby zlata, to bylo dobré. Ale teď zlato na trhu není. Nyní bychom čekali třeba tři neděle, kdybychom ho potřebovali. Je možné, že cena ještě poroste. Prohlubující se krize znamená nárůst ceny zlata.

 

 

Takže se zvednou ceny za restaurování?

Výkyv v ceně hlavně hodně zamával s našimi rozpočty, protože při velkém objemu je to opravdu znát. A investoři nechtějí ani slyšet o navyšování. Čekají nás dlouhá vyjednávání. Zakázky se vybírají podle ceny, rozpočty jsou napjaté. A když naše hlavní komodita zdraží o třicet procent, tak třeba taky sochy nedoděláme. Zadavatelé nemají v rozjetém projektu na něco takového rezervu.

 

 

Nyní pracujete například v plzeňské katedrále. Jak dlouho restaurování oltáře zabere?

Na oltáři v Plzni, který je osm metrů vysoký, pracuje pět lidí zhruba šest týdnů, a ještě dva týdny tam budeme jezdit. Socha trvá jednomu člověku tři měsíce, než ji zrestauruje, ale záleží, v jakém je stavu. Třeba na Božím Daru byla dřevomorka a oltář byl tak napadený, že nejde zrestaurovat. Ctíme originál, ale někdy nejde zachránit a musí se nahradit.

 

Když přijdete k oltáři, který máte restaurovat, co děláte nejdříve?

Když vyhrajeme veřejnou soutěž, musí se vše zdokumentovat, vyfotit, udělat náčrtky, všechno změřit, aby nám při dávání zpět na místo něco nepřebývalo nebo nechybělo. Vše, co jde odmontovat, sundáme a přivezeme do dílny. Někdy jedeme do radiační komory v Roztokách u Prahy, kde mají takový jaderný reaktor. Vteřinové ozáření vyhubí houby, plísně, vše živé ve dřevě. To se dělá u objemných věcí, menší namáčíme tady v dílně do pryskyřice. Pak zkoumáme vrstvy, použité materiály, dřevo, vzorečky jdou do laboratoře, konzultujeme s památkáři a navrhujeme, co udělat. Památkáři pak návrhy schvalují, vše musí zapadat do celkové koncepce památky.

 

Zdůrazňujete, že vaším úkolem je historii přenést do dneška, ne ji vyrobit novou…

Pro nás je nejlepší vizitka, když přijde zákazník a řekne „Dělali jste s tím něco? Vypadá to jako předtím.“ To je účel restaurování. Takže až přijedete příští rok před oltář v Plasech, řeknete si, doufám, že to je docela slušně udržovaný oltář, že se o něj asi dobře starají a že je lehce olezlý. A už neuvidíte, že šlo o ruinu prolezlou červotočem.

 

Když se chce zachovat patina, musíte ji tam dodat?

Někdy taky. Nemá být vidět, jak velké množství zlata je doplněno, obrysy zlatých plátků, tahy štětcem. Umění restaurování je udělat nový zásah do originálu tak, aby nebyl vidět. Prostě zestařujeme. Způsoby jsou různé, záleží na zkušenostech, grifu. Třeba okraje zlatého plátku rozgumujeme, používá se tužka ze skleněných vláken, různá brusná rouna. Nejdříve se zlato nanáší, aby se pak mohlo sundávat. Ale když to není dobře pozlaceno, tak sebelepší patina vypadá trapně.

 

Používají všichni stejný druh plátkového zlata?

Plátkového zlata je asi dvacet druhů. Zlato je citronové, dukátové, antické, měsíční, růžové. Zlato se různě míchá s ostatními ušlechtilými kovy, jako je stříbro, platina. Každá dílna má navíc svoji recepturu.

 

Jaký druh zlata je oblíbený u nás?

Jde o odstíny dukátového zlata nebo antického. Do arabských zemí se třeba používá tak zvané měsíční zlato, které má zvláštní teplý světlý tón, vypadá to dobře. Pro nás byla exotika ho sehnat. Každá země má tradičně svůj odstín. I my používáme zlato stejné jako před 150 lety.

 

Odstín je daný příměsí?

Ano, ale u dukátového, růžového či antického zlata záleží na síle zpracování, plátku. Když vidíte zlato na velkých sochách trochu do červena, tak to je ovlivněno podkladem. U nás se používala červená pokladová barva, poliment. Více na severu, v německých zemích, se používá černá. Zlato potom vypadá chladněji. A do polimentu, což je červená hlinka, se přidávají jako pojivo i vajíčka, respektive bílek. Vtipné je, že občas měníme účetní firmu a první, na co je musíme upozornit, je, že vejce a chleba nekupujeme tolik, že bychom byli nějací rozežraní, ale že je potřebujeme na práci.

 

Na co používáte chléb a proč?

Je to absolutně praktická věc. Chlebem se čistí obrazy, nástěnné malby, bylo to zvykem, nic jiného v dřívější době nebylo. Je to dobrý materiál, jak se žmolí, odroluje se s chlebem špína, jako když gumujete. Po vyčištění se ještě zlato leští achátem, což je zahnutý kámen do nejrůznějších tvarů. Milimetr po milimetru se musí daný objekt přeleštit. Je to těžká práce. U nás v oboru se říká, že se leští lidským tukem. Když míváme nové brigádníky, dříve jsem zapomínala je upozornit, že je budou bolet ruce a budou špinaví. Já už jsem na to zvyklá.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama