Nejvíc si odpočinu, když můžu hrát

Hrajete v divadle, od 8. července vás čeká divadelní festival u vás na zámku v Osečanech, do toho dabujete, nahráváte audioknihy. Ještě jsem na něco zapomněla?

Vzhledem k tomu, že máme teď doma spoustu řemeslníků, kteří pomáhají s rekonstrukcí zámku, jsem pro ně i kuchařem, pohůnkem, klukem pro všechno. Jo a taky se snažím bejt dobrej partner, což, jak zjišťuju, je v dlouhodobém vztahu docela fuška. A teď jsem i docela točil, v květnu měl v Lucerně předpremiéru film Kam motýli nelétají, kde mám hlavní roli. Z toho jsem měl radost, i přesto, že jsem po natáčení nikdy moc neprahnul.

Proč?

Přišlo mi, že člověk musí při výběru filmových nebo seriálových rolí dělat strašně velké ústupky. Což je rozdíl oproti divadlu, kde máte poměrně velkou svobodu. Byl jsem vloni asi půl roku v jednom dlouhodobém seriálu a musím říct, že sice děkuju za tu zkušenost, ale příště budu s výběrem opatrnější. Jo a vlastně ještě píšu knížku!

O čem?

Od doby, kdy jsme začali bydlet na zámku a můj život se proměnil v něco, o čem se mi nikdy ani nesnilo, jsem si chtěl psát deník. Ale nikdy k tomu nedošlo. Psát jsem začal až poté, co jsme u nás na zámku ubytovali několik ukrajinských rodin. Nejdřív jsem psal jen pro sebe, potom jsem dal něco na Instagram a četla to spousta lidí. A i já jsem zjistil, že mi to strašně pomáhá.

Jak to?

Tou dobou jsme na zámku zažívali emocionální horskou dráhu. Zažívali jsme chvíle, které byly plné pomoci a podpory, ale i momenty, kdy si člověk sáhl na dno. A já zjistil, že když si ráno nebo večer sednu a sepíšu si jeden odstavec toho, co se ten den odehrálo, pomůže mi to. Načež se ozvalo nakladatelství Albatros, že by to rádi vydali jako knížku. Tak jsem vzal část svých denních reportů, ale pak jsem si řekl: Safraporte, ti lidé vlastně taky musí vědět, kdo jsme, jak jsme se poznali, jak žijeme. Že nemáme lednici, že máme osla místo psa a tak dál. Musím to dopsat tak, aby to vyšlo do Vánoc.

Za den prožiju několik životů

Jak vypadá váš běžný den? Třeba dneska?

Včera v noci jsem se vrátil z představení Dánská dívka, které bylo poslední v sezoně. Ráno jsem se probudil, zavadil o sebe v zrcadle a došlo mi, že mám na obličeji tunu divadelnímu make-upu a ve vlasech třpytky. Tak jsem se opláchl ledovou vodou – teplou máme, jen když rozděláme oheň v kamnech – narazil si kšiltovku a šel nakrmit osla a vypustit zvířata. Pak jsem odjel do Prahy, kde jsem měl schůzku k fashion weeku. Což mi přišlo vtipné, debatovat o módní události a zároveň mít skoro slámu ve vlasech. Pak jsem byl dabovat novej seriál pro Disneyho, teď jsem tady s vámi a hned potom svištím do divadla, kde máme druhou premiéru hry Očistec si zaslouží každý. Je o prezidentovi a já hraju jeho mluvčího. Za jeden den prožiju několik životů úplně rozdílnejch lidí – od vesnickýho balíka přes kreslenou postavičku až k herci zavalenýmu pugetama po premiéře.

Na zámku v Osečanech pořádáte letní divadelní festival. Co všechno chystáte pro ten letošní?