Kdo chce vyhrát, nesmí koukat před sebe, říká nejrychlejší český lyžař

Závodníci rychlostního lyžování neboli speed ski jezdí z kopce rychleji než auta na dálnicích. Nejúspěšnějším Čechem v této disciplíně je aktuálně Radim Palán. Ve světovém poháru se mu v sezoně, která právě skončila, podařilo dosáhnout na čtvrté místo. Líp na tom z Čechů nikdy nikdo nebyl. V červené upnuté kombinéze a s helmou ve tvaru kapky chce příští rok útočit ještě výš a přivézt medaili.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Co člověka žene k tomu, že jezdí na lyžích rychleji než běžně lidé v autě?

Nevím jak ostatní, ale mě to přitahovalo od první chvíle, kdy jsem si stoupnul na lyže. Stačí se podívat na malé děti. Ty nechtějí zatáčet, ale jezdit rovně a rychle. To, že jezdíme rychleji než auta, je hlavně tím, že máme speciální vybavení. Nemyslím si ale, že je to vyloženě strašidelné. Do doby, než se člověk vyseká a spadne, tak samotnou rychlost vyloženě neřeší.

 

A co řešíte?

Hlavně aerodynamiku. Když jedete nad 200 km/h, tak ve vzduchu jakoby plavete, protože vzduch zhoustne. Taky zatáčíme jiným způsobem než normální lyžaři. Nepřenášíme tlak, ale měníme pozici těla, což nás stahuje na ideální nejrychlejší dráhu. Navíc máme dlouhé lyže. Měří dva metry a 38 centimetrů, rádius mají 96 metrů. Lidi na sjezdovkách mají kratší lyže, které se při stovce rozklepou, ty naše ne. Samozřejmě, když si člověk v rychlosti 200 kilometrů za hodinu lehne, tak to pálí, ale nic fatálního se nestává. Je to relativně bezpečné, když to třeba porovnám se sjezdem nebo ski crossem.

 

Takže to vypadá nebezpečněji, než to ve skutečnosti je?

Myslím, že ano, pokud člověk vyloženě neudělá nějakou chybu. Každý průměrný lyžař ten kopec nějak sjede, často i rychle a udělá si svůj osobní rekord. Ale když chcete být na světě top a dostat se mezi legendy, musíte riskovat. Tedy držet lyže na plochách, být v ideální aerodynamické pozici a nehýbat se. Čím víc se totiž hýbete, tím víc měníte proudění vzduchu a zpomalujete.

 

 

NEDÍVAT SE PŘED SEBE

Kdy jste začal jezdit rychlostní lyžování, tedy speed ski?

Když mi byly dva roky, akorát jsem to nevěděl. Tehdy jsem ujel mámě rychle dolů na Mísečkách. Deset let jsem jezdil ski cross a pak mě přetáhli ke speed ski, protože někteří naši skvělí ski crosaři ho začali jezdit – například Radek Čermák, který je držitel českého rychlostního rekordu, nebo Petr Urban. V Andoře v roce 2018 jsem jel první světové závody. Ve speed ski to chodí tak, že když začínáte, jdete nejdřív do pomalejší kategorie, které se říká sjezdová alpská. Jezdí se v alpském vybavení a na lyžích, které jsou na světové poháry ve sjezdu. Rychlosti jsou tam řádově o 30 kilometrů nižší. V ní se kvalifikujete. Je to ale pořád víc lyžovaní než aerodynamika. A vyhraje ten, kdo se nedívá před sebe.

 

Proč?

Nejrychleji jedete, když máte hlavu sklopenou dolů a díváte se na paty lyží. Je to hodně o morálce. Kdo to dokáže, může do S1 kategorie. My jí říkáme latex, i když to s latexem nemá nic společného. Tam už je to jiné, rychlejší. Já jsem začal v pomalejší kategorii v Andoře, kde jsem vyhrál. A další rok už jsem šel do S1.

 

Jakou největší rychlost máte na kontě?

219 km/h z francouzského Vars.

 

Co se vám honí v takových chvílích hlavou?

Snažím si především užívat, že můžu jet takovou rychlostí. A taky pracovat na tom, abych měl rychlost. Víc ale nemůžu prozrazovat, to je moje know-how. Závisí to taky na tom, kolikátou jízdu zrovna jedu. Během závodu máme tři. První jízdu se seznamuji s kopcem, dívám před sebe a snažím se zjistit, která lajna je nejrychlejší. Druhou jízdu se snažím jet rychleji a myslet na techniku. Finále je o tom využívat svoji svalovou paměť a bez velkých tlaků s citem sjet dolů.

 

Co jsou ty drobnosti, které rozhodují, jak trať zvládnete?

Když chci sjet dolů za zhoršených povětrnostních podmínek, tak stačí jet takzvané mírné xko, což znamená jet po vnitřních hranách – lyže jsou zapřené a člověk je stabilní. Když chci vyhrát, tak se snažím mít lyže na plochách, což je rychlejší, ale lyže zase plave a může se splašit. Musíme si prostě hrát s tím rizikem.

 

Takže co nejvíc na plochách?

Ti dobří jsou schopni to na plochách držet skoro pořád. Klíčové je také co nejrychleji se dostat do ideální aerodynamické pozice a snažit se ji i přes různé druhy sněhu celou dobu držet. Ti, kteří se do toho zakovají, nezvednou hlavu a vydrží v té pozici až dolů, jsou na tom dost dobře. Chce to mít také načtenou trať a doufat, že se do mě v blbý čas neopře vítr. Když se naopak někdo hodně dívá před sebe, my tomu říkáme jezdit na kukačku, tak sice ví, co mu proběhne za chvíli pod lyžemi, ale není nejrychlejší. Já z mojí aerodynamické pozice a se současnou helmou vidím tak dva metry před špičky lyží a to vím, že je nejrychlejší.

 

NĚKTERÉ TRATĚ ZMIZELY

Kolikrát se vám splašily lyže?

Jednou. Při mém prvním závodě v té nejdůležitější jízdě v S1 kategorii. Splašily se mi v rychlosti tak 150 km/h. Dokázal jsem to ale ustát.

 

A kolikrát jste spadl?

Rozsekal jsem se dvakrát. Jednou v tréninku, kdy mě vyhodila boule asi třicet metrů do dálky, protože jsem jel moc rychle, sjezdovku jsem si neprohlédnul a překvapila mě terénní nerovnost. A pak hned týden nato v Andoře, když mi ve 160 km/h při tréninku na zmrzlé sjezdovce ráno prasklo vázání při brždění. Položil jsem se na bok, ale nic se nestalo, byl jsem jen modrý. Když spadnete, tak se snažíte dostat co nejrychleji na záda, kde máte páteřák. Když se po něm kloužete a máte dobře nastavené lyže, aby vyply ve stejný moment, tak se dokloužete a máte jen pár modřin, občas nějakou spáleninu.

 

Kde se dá jezdit speed ski?

Na každé sjezdovce, kde nejsou lidi. Ale světové poháry se jezdí kromě francouzského Vars taky v Salla ve Finsku, což je za polárním kruhem u ruských hranic, v Idre ve Švédsku a v Andoře. Kvůli globálnímu oteplování se ale některé sjezdovky musely zrušit, protože tratě zmizely před očima.

 

Jak náročné je dostat se na trať? Viděla jsem, že na některé tratě jste lezli přes kameny.

Záleží jak kde. Ve Finsku je to snadné, protože trať je hned vedle vleku. Ve Švédsku taky, tam je podél trati zip lajna, na kterou nám připnou bágl na krabinu a pošlou dolů.

 

A co Vars?

Tam je to hodně náročné. Potřebujeme tři vleky, abychom se dostali nahoru. Úplně z vrchu se startuje jen speed masters – pokusy o světový rekord. Tam musíme půlku kopce objet a traverzujeme v hodně prudkém svahu a přelézáme skály. Letos jsme museli chodit po šutrech a slaňovat na laně dolů. Tam jsem úplně rozdrásal své transportní lyže. Vars je prostě královna těch složitých tratí. Musíme už taky být oblečení v závodním, na zádech máme křehkou helmu, patnáctikilové lyže na rameni a na nohou takzvané spoilery, což je ploutev, která usměrňuje proudění vzduchu. U lyžáků totiž nemáme přezky, ale zalepujeme se lepenkou a musíme ohlídat, aby se nám tam nedostal sníh.

 

PRO LATEX NA EROTICKÝ VELETRH

Co všechno je vaše výbava? Hodně speciálně vypadají kombinézy…

Červené kombinéze říkáme latex. Je to náš slang, s latexem nemá nic společného, což jsem ze začátku nevěděl. Když jsem začal závodit, chtěl jsem si sehnat nějakou levnější a šel na erotický veletrh v Letňanech, abych si nějakou koupil. Tam jsem zjistil, že jsou to o dost jiné kombinézy a mají zipy na špatných stranách. Většina z nás má v červené barvě, protože jezdíme ve vedru. Jarní sníh je totiž nejrychlejší, proto máme taky sezonu až pozdě do dubna. Kdybychom měli černou kombinézu, tak se upečeme. Ale zase kdybychom měli bílou ve Finsku, tak zmrzneme. Takže červená je kompromis.

 

A ta kombinéza je hodně těsně na tělo?

Je hrozně těsná. Snažíme se minimalizovat náš objem, ale zachovat váhu, takže se cpeme do těsné kombinézy. To je jediné, co se mi na tom sportu nelíbí. Musíme mít i speciální spodní prádlo, po kterém kombinéza klouže, a taky kamarády, kteří nám pomůžou se do ní nasoukat. Ale je tak těsná, že se v ní složitě dýchá, krev blbě proudí. Stejně tak máme celý den zapnuté lyžáky. A bohužel, speed ski jsou taky závody v čekání. My se do toho nacpeme a pak čekáme někdy i několik hodin na startu, až přestane třeba foukat.

 

Máte i speciální helmu?

Máme speciální aerodynamickou helmu ve tvaru kapky. Tvoří ji dva díly. Vnitřní je takzvaná kokoska, to je normální helma, která chrání hlavu. Na ní je skořepina, která nemá ochrannou funkci, ale zlepšuje aerodynamiku. Při pádu by měla odpadnout a na hlavě by měla zůstat jen kokoska. Máme taky speciálně zahnuté hůlky a spoilery na nohách.

 

Ty vypadají jak?

To jsou ploutve na lýtkách, které mohou být maximálně třicet centimetrů od holeně. Každý si je dělá sám z různých materiálů, není na to žádný výrobce. Každý má totiž jiné lyžáky, jiný tvar holeně a lýtka, takže každé jsou home-made na míru.

 

A co lyže? Máte k nim nějaký speciální vztah?

Starám se o ně sám. Teď mám skvělé lyže, které jsem dostal od kamaráda ze španělského týmu, a jsou skvěle rozjeté. Udělat nové rychlé lyže je těžké a někdy se to ani nepovede. Lyží mám celkově docela hodně, protože na každou jízdu potřebuji jedny, podruhé je už ten den nepoužiji, jely by totiž pomaleji. Takže když za den jedeme tři jízdy, vyberu si troje lyže, táhneme 45 kilogramů extra na kopec a na každou jízdu si vybereme jedny.

 

Jaké jsou vaše největší úspěchy?

Ve Švédsku na závodech jsem byl teď naposledy třetí, to je první bedna v historii českého speed ski. A teď jsem celkově čtvrtý ve světovém poháru.

 

Jak drahé je jezdit rychle a rovně z kopce?

Není to zas tak drahý sport. Pořadatel nám dává startovné, jídlo, na závodech si nás váží. Pořízení materiálu je samozřejmě náročné, práce na lyžích je drahá, hodně stojí i vosky. Lyže koupíš za pět set eur, rozjetější stojí víc, helma stojí tak tisíc eur, kombinéza podobně.

 

Dá se vůbec trénovat v Česku?

V Čechách to moc nejde. Snažíme se jezdit brzo ráno někde, kde nám aspoň trochu uzavřou sjezdovku. Letos jsem trénoval i na Slovensku nebo v Polsku a hodně pak se španělským týmem v Andoře. A nejvíc se toho natrénuje těsně před závody, když už je trať upravená.

 

Reklama
Advertisement
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement