Rád začínám od nuly, říká český filmový architekt

Ondřej Nekvasil pracuje pro české i pro americké filmaře. Navrhuje dekorace pro historické či civilní filmy, jako bylo Odcházení, Příběhy obyčejného šílenství, Protektor, stejně jako pro smyšlené světy snímků Snowpiercer (Ledová archa) nebo Underworld.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Co je vám bližší? Civilní filmy, historické, nebo ty, kde musíte fantazijní svět zcela vytvořit?

Mě baví všechny žánry a prostředí. Klíčový je dobrý scénář a inspirativní režisér. Z technického hlediska je pro mě důležité, aby měl daný projekt kvalitní produkční zázemí odpovídající tématu a scénáři. Principiálně se ale nedá říct, že bych nějaký žánr upřednostňoval.

 

A když to vezmu naopak, je žánr, který byste neuměl nebo nechtěl dělat?

I když jsem dělal relativně akční věci, neláká mě násilí. Nechtěl bych dělat filmy, které mají diváky hlavně vyděsit a strašit. Pracoval jsem v minulosti i na jednom filmu… říká se tomu vyvražďovačka, film s bezúčelným násilím od začátku do konce… jmenoval se Everly (scénář a režie Joe Lynch, v hlavní roli Salma Hayek – pozn. red.). Režisér mne tenkrát dokázal pro svoji vizi nadchnout a já si řekl, že by to mohlo být zajímavé. Bohužel, film se moc nepovedl.

 

Za vytvoření vlaku budoucnosti ve filmu Snowpiercer jste sklidil řadu ocenění. Jak přesné máte obvykle zadání od tvůrců a jak velká část z toho je vaše fantazie?

Práce na filmu Snowpiercer byla hodně ovlivněna stylem práce režiséra Bong Joon Ho. Je to výjimečný filmový tvůrce, nesmírně soustředěný a precizní, každý projekt připravuje několik let a zároveň je výtvarně schopný. Na začátku spolupráce mi ukázal spoustu svých skic, na kterých mi popsal, co by od každé dekorace potřeboval. Do nejmenších podrobností věděl, co by daná scéna měla umožňovat. I když jsme všechny jeho nápady nepoužili při samotném výtvarném návrhu, byl to pro mě zásadní zdroj inspirace. Většinou tedy začínám schůzkou s režisérem, probereme spolu scénář a já tak získám klíčové podněty k výtvarnému řešení. Pak začnu vyhledávat obrazové reference a přemýšlím, jak výtvarně uchopit téma scénáře. Své nápady a návrhy diskutuji s tvůrčím týmem, dokud se výtvarný názor neustálí. Při práci na celovečerním filmu se věnujete výtvarnému řešení celého projektu do posledního detailu. U televizního seriálu takovou možnost většinou nemáte. Když jsem proto dostal nabídku podílet se také na přípravě seriálu Snowpiercer, nabídku jsem nepřijal.

 

 

Na druhou stranu by to pro vás už asi byla poměrně jednoduchá práce…

Asi ano, ale zase by nebyla tak zajímavá. Musel jsem producentům přiznat, že bohužel nevím, co více bych tomuto tématu v rámci vznikajícího seriálu mohl přinést.

 

 

Klíčová role režiséra

Jak složitý byl konkrétně film Snowpiercer?

Ten byl hodně těžký, protože vznikal v časovém presu. Ve chvíli, kdy jsem na tomto projektu začal se svým týmem pracovat, měl už režisér za sebou rok intenzivních příprav. Takový náskok se dost těžce dohání. Naštěstí to byl ten typ projektu, kdy byl klíčovým člověkem sám režisér a co řekl, to platilo, co schválil, to se mohlo realizovat. Když pracujete na větším projektu, musíte čekat, až vše odsouhlasí studio, které projekt financuje, což je někdy složitější. Režiséru Bongovi, který byl i autorem scénáře, dalo studio volnou ruku v kreativním rozhodování. Když jsme pracovali například na filmu Underworld, museli jsme všechny naše návrhy nechávat schvalovat studio Sony, dostávali jsme od nich spoustu podnětů, které jsme pak zapracovávali, a celý proces práce na návrzích byl tak pomalejší.

 

Jak odevzdáváte práci? Na papíře?

Ke každé dekoraci je potřeba narýsovat velkou řadu technických výkresů, podobně jako je to u návrhů interiérů. Já mám hodně rád makety, takže často vyrábíme modely dekorací v různých měřítkách, včetně vzorků v reálné velikosti. Například u filmu Snowpiercer jsme připravili pro každý návrh vagonu „modelovou zeď“, na které jsme měli všechny materiály, které jsme v daném vagonu chtěli využít. Přikládali jsme je k sobě, zkoušeli kvalitu, strukturu, včetně toho, jak tyto povrchy působí zasvícené na fotografiích. V současné době hodně spolupracuji s mladými lidmi, kteří umějí velmi rychle vytvářet 3D modely na počítači, takže naše návrhy ještě doplňujeme o 3D vizualizace. Ilustrátor z nich vytváří realistické barevné perspektivy, které se již značně podobají záběrům. Čím větší projekt, tím více profesí a početnější tým odborníků, kteří musí umět spolupracovat. Není to tak, že já si něco vymyslím, a tak to bude. Na všem se podílí široký tým skvělých lidí a každý z nich výtvarné řešení posune blíže k realizaci.

 

Točil jste s českou i americkou produkcí. Jaký je mezi nimi rozdíl?

Hlavní rozdíl je v charakteru smlouvy mezi mnou a produkcí. Americký producent mě najímá na určité období s přesně vymezeným týdenním honorářem. V tomto období musím být plně k dispozici projektu. Každý týden má stejné ohodnocení a není zde rozdíl mezi obdobím příprav a samotným natáčením. Ve chvíli, kdy se projekt přeruší nebo zastaví, zaplatí produkce poslední týden, během kterého jsem pracoval a smlouva tím končí. Na českém projektu uzavírám smlouvu na vytvoření výtvarného řešení filmu. Období příprav a natáčení není přesně vymezeno a jen málokdy specificky honorováno. Na druhou stranu zde nevzniká ona absolutní exkluzivita na můj čas.

 

 

 

Od osmi do osmi v ateliéru

Podle toho, jak jsme domlouvali tento rozhovor a do poslední chvíle nebylo jasné, kdy a jak vlastně proběhne, zřejmě zrovna pracujete na nějaké americké produkci?

V tuto chvíli připravujeme seriál The Wheel of Time (Kolo času). Je to fantasy seriál na motivy knih Roberta Jordana. Tento projekt produkuje studio Sony pro Amazon Studios a první sezona by měla být dokončena ještě letos.

 

Jak tedy nyní vypadá váš den?

Je to takový klasický dvanáctihodinový den, kdy začínám v osm ráno v ateliéru, kde navrhujeme dekorace, a jsem tam zhruba do osmi do večera. A mezitím jsou různé schůzky, kontrolní návštěvy stavby dekorací a dílen.

 

Přiblížíte, jaký svět nyní vytváříte?

Dal by se přirovnat k našemu 16. či 17. století, ve kterém se ale prolínají různé kultury. Je to svět, ve kterém nejsou střelné zbraně, stále se bojuje meči a luky. Vyvolené ženy v tomto světě mají schopnost ovládat síly přírody, například rozpoutat bouři či pokácet strom pouze myšlenkou. Použít tuto sílu mohou jen ženy, protože když tuto moc mají muži, zneužijí ji. Muži mají moc fyzickou a ženy magickou. Jedná se o klasický souboj dobra a zla, příběh rovnováhy mezi dobrem a zlem, světlem a temnotou.

 

Pracujete nyní celou dobu v Praze?

Ano, převážně. Tento projekt má hlavní sídlo produkce v Praze, i když natáčíme i v jiných zemích.

 

Když by bylo sídlo například v New Yorku, pobýval byste teď třeba celý půlrok tam?

Ano, je to tak. Pokud na určitém filmovém projektu pracujete, jste zcela k dispozici. Je samozřejmé, že když vám producenti v úterý řeknou, že v sobotu jedete na obhlídku lokací do Maroka, tak jedete do Maroka, i když jste chtěla původně jet na výlet k tetě do Pyšel.

 

Vyhovuje vám to?

Mně vyhovuje situace, kdy se můžu zcela soustředit pouze na jeden projekt. Finanční ohodnocení na větších projektech je takové, že nemusíte vyhledávat několik souběžných projektů.

 

Ale soukromý život to zřejmě komplikuje…

To jo, musíte najít někoho, kdo vás má rád a je trpělivý. Což se mi snad podařilo.

 

Sen? Dobové drama

Když jedete na natáčení na delší čas, berete rodinu s sebou?

Jedou mě navštívit, ale do školy chodí děti tady. Aby byly po celou dobu se mnou v cizině, bylo možné asi jen v době, kdy byly ještě malé. A to jsem zrovna na tak velkých projektech nepracoval.

 

Co je pro vás odměna: Když si lidé všimnou scény, nebo když zapadne tak, že ji vlastně nezaregistrují?

To záleží na tom, co je to za druh filmu. Když děláte film ze současnosti, měl by působit přirozeně a nenápadně. Divák by si neměl všímat toho, jak dekorace vypadá, a přemýšlet, jak složité muselo být určitý detail vyrobit. Pokud vše působí přirozeně a organicky, uspěli jste. Podařilo se vám plynule propojit svět příběhu s jeho vyprávěním. Úkolem filmového architekta je postarat se o to, aby příběh dobře zapadl do „kulis“, ve kterých se odehrává, a divák se mohl soustředit hlavně na děj. Asi nejvíc mě baví, když film „celkově funguje“. Ten moment, kdy scénář, herecké výkony, režie, kamera, kostýmy, dekorace vytvoří přirozený, ale působivý svět filmového příběhu.

 

Zmiňoval jste film Everly. V čem se nepovedl?

To byl projekt, který, když jsem si přečetl scénář, jsem chtěl hned odmítnout. Přišlo mi, že je tam hodně bezúčelného násilí. Pak jsem ale několikrát mluvil s režisérem Joe Lynchem a měl jsem pocit, že mluvím s mladým Quentinem Tarantinem. Řekl jsem si, že třeba má nějaký nápad, jak ten film natočit, třeba ve stylu Tarantinových Reservoirs Dogs (Gauneři). To je také film o násilí, které ale není úplně samoúčelné. A nakonec to dopadlo jako běžný akční film.

 

Je něco, co byste si chtěl natočit? Nebo s kým?

Spolupracoval jsem se skvělými režiséry a moc rád bych s mnohými z nich pracoval znovu. Ať už je to Marek Najbrt, Petr Zelenka, Bong Joon Ho, Anna Foerster, nebo Neil Burger, s nímž jsem pracoval na filmu Iluzionista, který mám také moc rád. Velmi rád bych pracoval na nějakém dobovém dramatu, které by mělo dobrý scénář a smysl.

 

 

Co vás na vaší práci baví nejvíce?

Je to ta mnohostrannost. Nikdy nemůžete říct uděláme to takhle, jak jsme to už jednou navrhli. Spolupracujete s novým týmem lidí, zadání je nové, místo natáčení odlišné a vy začínáte od nuly. A bavíte se tím, že se opět něco nového naučíte. A když už si myslíte, že jste všechno zažili, je během chvíle všechno jinak. Třeba vám najednou shoří celá dekorace. To se nám stalo v roce 2016, kdy jsme natáčeli seriál Knightfall (v Česku se vysílal pod názvem Soumrak templářů ­ pozn. red.), a na Barrandově nám shořela celá dekorace gotického města. A najednou znovu stavíte tři měsíce něco, co vám zmizelo před očima během dvou hodin. I to se může stát. Dekoraci jsme, díky obrovskému nasazení všech, postavili znovu a je dotaženější než ta, kterou jsme ztratili při požáru.

 

 

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama