Rád začínám od nuly, říká český filmový architekt

24. března 2021

Filmový architekt Ondřej Nekvasil.

Herbert Slavík

Ondřej Nekvasil pracuje pro české i pro americké filmaře. Navrhuje dekorace pro historické či civilní filmy, jako bylo Odcházení, Příběhy obyčejného šílenství, Protektor, stejně jako pro smyšlené světy snímků Snowpiercer (Ledová archa) nebo Underworld.

Co je vám bližší? Civilní filmy, historické, nebo ty, kde musíte fantazijní svět zcela vytvořit?

Mě baví všechny žánry a prostředí. Klíčový je dobrý scénář a inspirativní režisér. Z technického hlediska je pro mě důležité, aby měl daný projekt kvalitní produkční zázemí odpovídající tématu a scénáři. Principiálně se ale nedá říct, že bych nějaký žánr upřednostňoval.

A když to vezmu naopak, je žánr, který byste neuměl nebo nechtěl dělat?

I když jsem dělal relativně akční věci, neláká mě násilí. Nechtěl bych dělat filmy, které mají diváky hlavně vyděsit a strašit. Pracoval jsem v minulosti i na jednom filmu… říká se tomu vyvražďovačka, film s bezúčelným násilím od začátku do konce… jmenoval se Everly (scénář a režie Joe Lynch, v hlavní roli Salma Hayek – pozn. red.). Režisér mne tenkrát dokázal pro svoji vizi nadchnout a já si řekl, že by to mohlo být zajímavé. Bohužel, film se moc nepovedl.

Za vytvoření vlaku budoucnosti ve filmu Snowpiercer jste sklidil řadu ocenění. Jak přesné máte obvykle zadání od tvůrců a jak velká část z toho je vaše fantazie?

Práce na filmu Snowpiercer byla hodně ovlivněna stylem práce režiséra Bong Joon Ho. Je to výjimečný filmový tvůrce, nesmírně soustředěný a precizní, každý projekt připravuje několik let a zároveň je výtvarně schopný. Na začátku spolupráce mi ukázal spoustu svých skic, na kterých mi popsal, co by od každé dekorace potřeboval. Do nejmenších podrobností věděl, co by daná scéna měla umožňovat. I když jsme všechny jeho nápady nepoužili při samotném výtvarném návrhu, byl to pro mě zásadní zdroj inspirace. Většinou tedy začínám schůzkou s režisérem, probereme spolu scénář a já tak získám klíčové podněty k výtvarnému řešení. Pak začnu vyhledávat obrazové reference a přemýšlím, jak výtvarně uchopit téma scénáře. Své nápady a návrhy diskutuji s tvůrčím týmem, dokud se výtvarný názor neustálí. Při práci na celovečerním filmu se věnujete výtvarnému řešení celého projektu do posledního detailu. U televizního seriálu takovou možnost většinou nemáte. Když jsem proto dostal nabídku podílet se také na přípravě seriálu Snowpiercer, nabídku jsem nepřijal.

Film Snowpiercer (Ledová archa)

archiv Ondřeje Nekvasila

Na druhou stranu by to pro vás už asi byla poměrně jednoduchá práce…

Asi ano, ale zase by nebyla tak zajímavá. Musel jsem producentům přiznat, že bohužel nevím, co více bych tomuto tématu v rámci vznikajícího seriálu mohl přinést.

Klíčová role režiséra

Jak složitý byl konkrétně film Snowpiercer?

Ten byl hodně těžký, protože vznikal v časovém presu. Ve chvíli, kdy jsem na tomto projektu začal se svým týmem pracovat, měl už režisér za sebou rok intenzivních příprav. Takový náskok se dost těžce dohání. Naštěstí to byl ten typ projektu, kdy byl klíčovým člověkem sám režisér a co řekl, to platilo, co schválil, to se mohlo realizovat. Když pracujete na větším projektu, musíte čekat, až vše odsouhlasí studio, které projekt financuje, což je někdy složitější. Režiséru Bongovi, který byl i autorem scénáře, dalo studio volnou ruku v kreativním rozhodování. Když jsme pracovali například na filmu Underworld, museli jsme všechny naše návrhy nechávat schvalovat studio Sony, dostávali jsme od nich spoustu podnětů, které jsme pak zapracovávali, a celý proces práce na návrzích byl tak pomalejší.

Jak odevzdáváte práci? Na papíře?

Podpořte Reportér sdílením článku