Učíme startupy, jak se neuvařit ve vlastním úspěchu

V čem jsou podle vás vůbec nejsilnější stránky české startupové scény?

Šubert: Česká startupová scéna byla vždy silně založena na technologické znalosti, a v čase to ještě roste. Je tu dobré zázemí na školách, z brněnského VUT i pražského ČVUT vycházejí velmi dobře připravení absolventi. Dalším příznivým faktorem je kvalita života a také náklady na živobytí i byznys.

 

Dá se tedy hovořit o dobrém poměru kvality a ceny?

Šubert: Praha nabízí velmi podobný standard jako například Mnichov, Berlín nebo Amsterdam. Ale náklady jsou zde výrazně příznivější, a to i když vezmeme v potaz aktuální růsty cen. Důležité je to zejména v těch úvodních fázích byznysu. Když startup nabere první investici, v Česku může za stejnou sumu fungovat déle a prodloužit si tak dobu na vypilování a rozjezd svého projektu.

 

Mohlo by Česko lákat aktivně startupy z ciziny?

Šubert: Je docela škoda, že například CzechInvest nemá nějaký takový program. Není přece nutné, aby u nás byly jen mladé domácí firmy, které usilují o to, aby se dostaly do světa, třeba až do Silicon Valley. Myslím, že bychom mohli být dobrým inkubátorem, kde by začínající firmy strávily první dva tři roky svého životního cyklu a pak se případně posunuly dál. Podmínky pro to máme.

 

Jsou tyto dobré podmínky také důvodem, proč si zde velké světové značky tak rády budují svá vývojářská centra?

Medek: Nepochybně to tak je. A tato velká centra se také podílejí na rozvoji celkově technologicky příznivého prostředí. Z dlouhodobého hlediska je pro nás ale důležité, aby se tu vyvíjely komplexní produkty. Nebylo by dobré, kdybychom se namísto montovny fyzických věcí stali něčím podobným, jen v oblasti programování. A pro naše firmy je důležité, aby dokázaly překročit ten úzce technologický práh.

 

Jak to myslíte?

Medek: Naše startupy se často velmi silně orientují na technologie, baví je ten vývoj, rády se v tom vrtají a pitvají. Což je jistě fajn, ale musejí mít především silnou orientaci na zákazníka. Protože o tom, zda nakonec budou úspěšné, rozhodnou právě ti zákazníci.

 

Proč má klient platit

Kde jsou podle vás nejčastější slabiny českých startupů? V čem by měly přidat?

Šubert: Vidím tři základní faktory. Tím prvním je, že často nechápou základní „princip hry“ – tedy jakým způsobem se získávají investice, co je potřeba ukazovat, jak to odprezentovat. Protože je to tuzemský školský systém vůbec neučí. Mají skvělou technologickou znalost, ale žádnou byznysovou. V tom je velký rozdíl proti Americe, kde je ta byznysová znalost často lepší než technologická.

 

V čem našim firmám tahle neznalost škodí?

Šubert: Když netuší, jak se prochází jednotlivými investičními koly, mohou si strašně ublížit hned na začátku. Získat nevhodného „angel investora“ (prvotní investoři na začátku podnikání – pozn. red.). Odevzdat příliš velký podíl na firmě. To jsou kroky, které mohou firmu velmi poškodit nebo i úplně zabít.

 

Jaké jsou ty další mezery?

Šubert: Řada z nich se neumí správně odprezentovat. Jistě jsou u nás zářné příklady, které to umí skvěle. Ale obecně v tom pořád často pokulhávají. To je jedna z věcí, ve které jim pomáháme. A tou třetí je už zmíněná orientace na zákazníka. Když se zakladateli firem mluvíme, často dovedou skvěle popsat, v čem je jejich produkt technologicky nový, ale nedokážou zformulovat, kde přesně je přidaná hodnota pro zákazníka. Důvod, proč má klient za jejich produkt nebo službu platit.

 

To je tak těžké vysvětlit?

Medek: Může to znít zvláštně, ale je. Na našich programech chceme po zakladatelích firem, ať nám na začátku řeknou, jak se jmenují, jaké je jméno jejich firmy a v čem spočívá jejich unikátní nabídka pro budoucí zákazníky. Ty první dvě věci zvládnou snadno, ale místo té třetí začne drtivá většina z nich mluvit o svém produktu. My jsme firma xy a děláme platformu, která umí tohle, my jsme firma yz a na blockchainu děláme tohle…

 

Od nadšenců k podniku

Čímž se opět dostáváme k oné převaze technologického uvažování nad byznysovým…

Šubert: Ano a má to i další důsledek. Jak jsou zakladatelé firem sami často orientováni zejména na tu technologickou stránku, mají tendenci se obklopovat podobnými typy lidí. Takže když se pak jejich firmě začne dařit, nemají nikoho, kdo by dokázal uřídit růst, nastavit správně procesy na to, aby se z party nadšenců stal opravdový fungující podnik. Což může znamenat, že potřebujete lidi s jinými kompetencemi, než mají ti, kdo s vámi byli na úplném začátku. To může být lidsky nepříjemné, ale pro úspěch firmy zároveň nezbytné. Pokud si to zakladatelé neuvědomí, tak růst neukočírují.

 

Firmy se tedy tak paradoxně „uvaří“ ve vlastním úspěchu?

Medek: Přesně tak to ovšem bývá. Z odborných statistik vyplývá, že to je snad vůbec nejčastější příčina krachů mezi firmami, které už zvládly projít počáteční fází získávání investic. Nezvládnou proces růstu. Když máte najednou obsluhovat ne stovky, ale třeba desetitisíce klientů, musí firma fungovat úplně jinak. A pokud ten přerod nezvládne správně a v tu pravou dobu, tak může úplně skončit.

 

Co znamená v tu pravou dobu?

Šubert: To se dá dobře ilustrovat na příkladu firem, které zvládly projít prvními investičními koly, a přesto nepřežily. Buď získané peníze investovaly příliš opatrně a pomalu, nebo příliš rychle a riskantně. Ti „střelci“ pak končí na tom, že moc rychle propálí finance buď v nabírání lidí, nebo třeba v marketingu a k tomu nemají odpovídající růst tržeb. „Váhavci“ jsou zase příliš opatrní a mezitím je předběhne konkurence, která jim ten jejich budoucí trh prostě sebere. Univerzální recept, jak to zvládnout, samozřejmě neexistuje, ale dobrou přípravou se dá riziko neúspěchu snížit.

 

Trénink pro naděje

S takovými problémy by měl startupům pomoci Silicon Valley Camp. Pro koho je určen?

Medek: Měly by to být takové firmy, které opravdu mohou mít šanci později – za rok, za dva – do té Ameriky skutečně jít. Je to program podporovaný Seed Starterem České spořitelny a společností Visa a cílem je pomoci nadějným startupům k dlouhodobému úspěchu. A my jsme mezi těmi nadějnými vybírali takové, které čeká některá z klíčových fází rozvoje každého startupu.

 

Které fáze to jsou?

Medek: Je to škálování, tedy růst byznysu do větších rozměrů. Pak je to zahraniční expanze. A tou třetí je investiční kolo, tedy to, že je určitě ještě čeká nějaké další oslovování investorů. Chtěli jsme, aby firmy, které stojí před některým z těchto klíčových milníků – a klidně jich může být i více najednou –, na vlastní oči viděly, jak se taková věc řeší přímo v Silicon Valley.

 

Proč je důležité vidět to právě v Silicon Valley?

Medek: Protože je to místo, kde jsou v tom nejlepší na světě, daleko nejlepší. A protože osobní zkušenost je lepší, než když si o tom jen budete číst v knihách. Proto jsme si řekli, že dovezeme odborníky ze Silicon Valley sem a zprostředkujeme jejich znalosti a zkušenosti nějaké větší skupince tady u nás. Z nich se pak vyberou ti nejvhodnější a ti jedou přímo na místo a ušijeme jim to na míru.

 

Stoprocentní nasazení

Jak to celé probíhalo v praxi?

Šubert: Na začátku jsme pozvali čtrnáct nadějných firem z Česka a Slovenska. Spolu s našimi americkými kolegy jsme s nimi strávili intenzivní týden tady v Praze. Na jeho konci jsme vybrali sedm z nich a s těmi intenzivně měsíc a půl dál pracovali. Pilovali jsme společně všechny detaily jejich vystupování, prezentací pro investory a podobně. A pak odjeli na dva týdny do Silicon Valley.

 

 

Co je čekalo tam na místě?

Šubert: Potkávaly se se skutečnými investory. Ti do nich zatím neinvestují, ale říkají jim, jak ten jejich byznys vidí, kde jsou mezery, které by bylo třeba ještě vychytat. Naše startupy tak dostaly hodně cenný feedback, a navíc mají přímé kontakty, aby se na ně mohly obrátit, až budou později usilovat o investici. Další zase získaly americké mentory, kteří s nimi budou následující tři měsíce pracovat na rozvoji jejich firmy. Ti mentoři jim navíc ještě na místě zprostředkovali návštěvy u reálných amerických zákazníků. Nikoli proto, aby jim něco prodaly, ale aby viděly a slyšely reakci těch, kterým své produkty chtějí prodávat. Celkově vzato je to velmi intenzivní dvoutýdenní program, ze kterého se vrátí všichni sice unavení, ale se zkušeností a s kontakty, které by jinak nemohli nabrat.

 

Protože by se k těm lidem asi jen tak nedostali…

Medek: Silicon Valley hodně funguje na vztazích a doporučeních. Je to logické, je tam taková koncentrace nápadů, podnikavých lidí a startupů, že pro investory není možné se ani na všechny pitch decky (krátká prezentace pro zaujetí investora – pozn. red.) podívat, natož jim věnovat pozornost. Proto je důležité, aby vás někdo doporučil, případně vám otevřel dveře.

 

A to je mimo jiné úkol vašich amerických partnerů z US Market Access Center?

Medek: Ano, když oni někoho osloví, aby se setkal s neznámou firmou z Česka, protože to podle nich dává smysl, tak to funguje. Ten investor nebo mentor pak přijde, věnuje vybrané firmě hodinu času a věnuje se jí se stoprocentní energií. Z té intenzity a nasazení byli pak naši zakladatelé firem, když nám dávali zpětné hodnocení, nejvíce překvapeni.

 

Proč? Z domova takovou zkušenost nemají?

Šubert: Celé to prostředí je zvyklé fungovat naprosto profesionálně. Mentor si samozřejmě nechá za tu hodinu dobře zaplatit – i proto je důležitá podpora financujících partnerů –, ale jeho koncentrace a výkon tomu naprosto odpovídají. Předává maximum svých znalostí a zkušeností. Tím pádem je také maximální hodnota, kterou od nich ty naše firmy získávají.

 

Jak jste se dali dohromady s kolegy z US Market Access Center?

Šubert: Potkal jsem je na jedné akci v Barceloně. Měli tam svůj workshop, začali jsme se v jeho rámci bavit s Chrisem Burrym, který je jedním ze dvou šéfů USMAC, druhý den jsme šli na oběd a naše následné kontakty vyústily až ve vzájemnou spolupráci. Jsou velmi zkušení, takových programů, jaké dělali s námi, mají za sebou zhruba sto čtyřicet.

 

 

Bude po letošním prvním ročníku následovat další?

Medek: Naši partneři, Seedstarter České spořitelny a středoevropská Visa, byli s prvním ročníkem velice spokojení, takže už se bavíme o pokračování.

 

Co dalšího by, vedle podobných programů, mohlo českou startupovou scénu posunout ještě více kupředu?

Šubert: Důležité je, aby se ti, kteří už uspěli a třeba svou původní firmu dobře prodali, znovu vraceli a sami vstupovali jako investoři do dalších startupů. Mohou jim tak samozřejmě přinést peníze, ale především know-how. Na takové „mezigenerační spolupráci“ vyrostlo samotné Silicon Valley i další světové startupové metropole. Vidíme, že se to u nás děje také, a já doufám, že bude takových případů víc a víc.