Na zavilého milovníka steaků nemůžu hned nastoupit s veganstvím

16. srpna 2022

Judita Nechvátalová

Zuzana Havlinová

Léta pracovala ve světě reklamního byznysu, který dnes sama stále více považuje za producenta zbytečného odpadu: odhaduje se například, že až osmdesát procent reklamních předmětů lidé vyhodí nebo nechají v šuplíku. Juditu Nechvátalovou to přitom táhlo k přírodě, zvířatům a ekologii. Jednoho dne si proto řekla dost. Odešla do neziskové organizace Tereza a následně založila ekologickou reklamní agenturu Green Cat. Firmám nabízí kampaně pro jejich ekologické projekty a zároveň i šetrnější reklamní předměty, například recyklovaný papír, uvnitř něhož jsou semínka, která si můžete zasadit.

Jak jste se vůbec dostala k práci v reklamní agentuře?

Vlastně úplnou náhodou. Vystudovala jsem obchodní akademii a po škole jsem si začala přivydělávat právě v reklamce, protože tam se dalo třeba i jen za dva dny něco vydělat. To byla půlka devadesátek. Malovala jsem nápisy, řezala je, lepila. Pak už jsem v reklamním byznysu zůstala. Později jsem nastoupila do takové velké reklamní agentury, kde jsem zakládala pobočku v Jihlavě a měla jsem na starosti dvanáct až patnáct lidí. Dělala jsem pro Gillette, pro Braun, i pro Kostelecké uzeniny, což pro mě jako vegetariána bylo obzvlášť absurdní.

Tehdy přišel ten zlom?

Já jsem se o ekologii a přírodu zajímala vždycky. Dobrovolničila jsem například v ekocentru Chaloupky na Vysočině. Strašně jsem šikanovala i kolegy v naší reklamce, museli jsme tisknout na použité šmíráky, nesmělo se jezdit zbytečně. Ale bylo to úplně absurdní, protože pak jsme dělali všechno pro to, aby se prodalo víc holicích strojků. Potom jsem dělala pro Philips a to mě dorazilo. Oni tehdy chtěli začít prodávat ve střední Evropě holicí strojky na tělo pro muže a naším cílem mělo být vytvořit potřebu, aby chlapi už nechtěli být chlupatí. Tehdy jsem si řekla: A dost, už toho bylo moc. Člověk se snaží o nějakou malou domácí ekologii, do toho ale zároveň dělá všechno pro to, aby podporoval konzum. To už se křížilo s mým přesvědčením. Dozrávalo to ale postupně.

Takže jste se rozhodla odejít. Bylo to těžké rozhodnutí?

To rozhodnutí zas tolik ne, ale ta realizace trvala asi tak rok. Nastoupila jsem do neziskovky, do ekologického vzdělávacího centra Tereza. Na jednu stranu mi všichni říkali, že super, jak dělám skvělou věc, ale když už je člověk zvyklý na určitý společenský status, není to úplně jednoduché. Já jsem si myslela, jak žiju skromně, ale tehdy jsem zjistila, že tomu tak není. Měla jsem statek na Vysočině, tam ovce a další zvířata, ta režie byla opravdu velká. Takže mi chvilku trvalo, než jsem to přežvejkala, byl to trošku kulturní šok, ale musím říct, že pro obě strany.

Jak prodloužit věcem život

Co jste tedy v Tereze dělala?

Dělala jsem klasickou propagaci a k tomu fundraising. Bylo to zajímavé, ale přece jen ten svět neziskovky je takový trošku pomalý. Uplynulo asi šest sedm let a my jsme si řekli, že bychom chtěli zkusit nějaké podnikání. Tereza je ve všem dost inovátor, a nás tedy napadlo, že budeme dělat prospěšné podnikání. Jenže nevěděli jsme co. Pořád jsem nad tím přemýšlela a jednoho rána jsem se vzbudila a říkám: Budeme mít reklamní agenturu se zaměřením na šetrnější marketing sám o sobě, a pak také na propagaci ekologických aktivit. V roce 2015 tak začala fungovat Green Cat.

S čím jste začali?

Dělali jsme takový projekt s Ikeou, sbírali jsme odpad, ne vyhozené kelímky, ale třeba poškozený nábytek. Asi měsíc se plnil kontejner, pak jsme to převezli a renomovaní designéři, například duo Roman Vrtiška & Vladimír Žák, měli týden na to, něco z toho vyrobit. Podobnou akci jsme dělali i s Balakrylem, také zaměřenou na upcycling, tedy na přeměňování odpadů v nové materiály či produkty lepší kvalitou, u nich je to ale spíše o kutilech, takže jsme dělali různé dílny, kde jsme učili lidi, jak můžou prodloužit život věcem. To bylo takové hodně viditelné a pro nás zajímavé, všechno to ale skončilo s covidem.

A jak to bylo s reklamními předměty?

Podpořte Reportér sdílením článku