Zdravotníci se učí, jak nebýt u konce s dechem

Psycholožka a psychoterapeutka Katarzyna Korda Jedzoková vede bezplatný dvou-měsíční online kurz pro zdravotníky. Jeho tématem je prevence proti vyhoření a při-hlásilo se na něj už více než tisíc lidí. Na co v této době nezapomenout? „Na nicnedě-lání,“ říká psycholožka.

Jaký dopad na duševní zdraví lidí pracujících ve zdravotnictví a dalších pomáhajících profesích má doba koronavirová?

Doba jen zvýrazňuje fenomén, že jsme neustále v proudu změn, na které se adaptujeme. Většina neočekávaných změn je náročná a znamená stres. Teď je změn hodně za sebou, takže tato doba může být pro většinu lidí velmi stresující.

 

Co se v nás děje?

Musíme opakovaně přeorganizovávat celé naše vnitřní psychologické nastavení, abychom se přizpůsobovali. Jedna z definic inteligence třeba je, že jde o flexibilní reakce na změnu. Když jsme zvyklí na svoje pravidla a pocit stability odvozujeme hlavně od stálých podmínek „vně“, tak nás neustálé změny „tam venku“ vykolejí z pocitu bezpečí a z našeho vnitřního komfortu. To je pro nás nepohodlné.

 

Řada zahraničních studií potvrzuje, že stres, deprese, vyhoření či nespavost jsou u zdravotníků poměrně běžné. Jaké jsou zkušenosti z vaší praxe?

Záleží, jaké máme vnitřní nastavení pro vykonávání profese zdravotníka či dalších pomáhajících profesí. Velmi často bývá motorem těchto zaměstnání touha pomáhat, ale také touha po obdivu a uznání zvenku. Při tomto nastavení si ale velmi často neuhlídají svoje hranice, protože v současném systému se od nich očekává, že budou dělat víc – a pak se teprve poplácává po rameni. To se děje například i v korporátech. Psychologicky zdravé však je, řídit se podle známé premisy, že z prázdné sklenice nenaliješ.

 

 

Co to znamená v praxi?

Pro nás, lidi v pomáhajících profesích, je velmi důležité ošetřovat sami sebe. Mít jasně nastavené hranice, abychom zůstávali v psychologické pohodě a mohli kvalitně vykonávat svoji práci.

 

Jak to jako psycholožka a psychoterapeutka děláte vy? Máte toho v dnešní době také víc?

Mám. Ale než abych se snažila zvládnout víc klientů, věnuji čas i tomu, abych zůstala v pohodě. Hlídám si, abych trávila dostatek času s rodinou, ale taky jen s manželem, tedy bez dětí, prostor pro činnosti, které mě baví, stejně tak jako čas pro nečinnost. Důležitý je třeba i kvalitní spánek, jinak se můžeme velmi rychle dostat na takzvanou psychologickou sestupnou spirálu.

 

Co se pak s námi děje?

Málo spánku, víc práce, víc stresu, to v našem těle způsobuje více tenze. Kvůli ní nemůžeme spát, i když chceme. Nejen zdravotníci se pak tímto stylem dostanou do situace, kdy potřebují pomoct. Z tohoto důvodu se snažím lidi učit všímavosti a technikám mindfulness. Jde jen o přirozenou péči o sebe, aby z dlouhodobého hlediska nedocházelo k tomu, že ti, kteří mají pomáhat, potřebují pomoc nejvíc.

 

Což se ale děje. Kde se vzal nápad na zdarma online lekce psychohygieny pro zdravotníky a další pomáhající profese?

Oslovil mě Nadační fond pro rozvoj plného vědomí, který se zabývá podobnými aktivitami podporujícími naši vnitřní harmonii. Dělají programy s jógou a všímavostí v dětských domovech nebo mezi seniory. Tedy pro lidi, kteří si to běžně nemohou dovolit. V této době jsme jen zareagovali na vzniklou potřebu. Náš bezplatný kurz pro ně může být záchranným lanem. Nabízím nástroje, které jsou velmi jednoduché a účinné, aniž by kdokoliv musel dlouho meditovat zavřený někde v jeskyni.

 

 

Jak to tedy dělat v plně nabitém dni?

I do něj jde zasadit jednoduchá cvičení, která pomohou uvolnit tenzi, ošetřit si svoje hranice a být více v přítomnosti, nikoliv v automatickém rozjetém vlaku, který podporuje stresové reakce. Stačí mikrodávkování pohody.

 

Dobře, když zdravotní sestra přijde z oddělení na sesternu, co pro sebe může udělat mimo kafe?

Například zastavit se a vnímat dech. Jednoduchým příkladem mohou být lidé, kteří toho mají hodně a kouří. Chodí ven na cigáro. Dát si podobnou pravidelnou pauzu je jedna z našich primárních potřeb. Kvůli zastavení se a spojení s vlastním dechem. V tomto případě tam je tedy navíc rekvizita v podobě cigarety, která škodí zdraví. Když ale vypustíme cigaretu, mohly by existovat dech–pauzy, vyjdu před budovu a nadechnu se. Vnímám tam jiné podněty, které mě dostanou do přítomnosti, na chvíli všechno vypustím z hlavy, stačí minuta. I jeden vědomý nádech a výdech je lepší než nic.

 

A to stačí?

Zastavím tím svůj rozjetý vlak automatických návyků. Už jenom když si uvědomím svůj dech, nabourám stereotyp, že se dech děje samozřejmě, a díky tomu začne fungovat jiné centrum v mém mozku. Dech se zároveň samovolně zklidní. A když se zklidní dech, zklidní se i tep, a tím se zklidní všechno v mém těle. Jdu pak víc do relaxačního módu, ať chci, nebo ne.

 

Takže dechem zklidním tělo a tělo pak zklidní moji mysl. Jak máme dýchat, aby to bylo funkční?

Pro zklidnění ve stresové situaci musíme zaměřit pozornost na výdech, který má být delší než nádech. Máme totiž dvě části nervové soustavy – sympatickou a parasympatickou. Ta sympatická je zodpovědná za naši akčnost, aktivuje se, když jsme ve stresu, je zaměřena na boj nebo útěk. Neustále se aktivuje, když máme přemíru informací a podnětů z vnějšku, které musíme řešit. Ta parasympatická zase souvisí s relaxem, pohodičkou, trávením či spánkem.

 

A jak to souvisí s dechem?

Sympatická část je spojena s většími, dynamičtějšími nádechy. Parasympatická je spojena s dlouhými výdechy, kterých si můžete všimnout, když jdete spát a tělo se uvolní. Geniální je, že když toto víme, tak se i během dne jenom pomocí dechu můžeme dostávat do stavu relaxace. Můžeme si počítat nádech na čtyři doby a výdech na šest nebo osm dob. Existuje jedna technika, která je skvělá i pro děti – nadechneme se nosem a s výdechem syčíme. Výdech z nás jde tímto způsobem ven pomaleji. Během pár minut jsme takto schopni aktivovat parasympatickou část naší nervové soustavy, a tímto se zklidnit.

 

Jak často bych to měl dělat?

Několikrát denně, i preventivně. V dnešní době totiž existuje něco, co se jmenuje sympatická dominance, kdy je naše nervová soustava neustále předrážděná. Jsme třeba ultraunavení, ale nemůžeme usnout. Stále se nám honí hodně myšlenek v hlavě. Máme ve své nervové soustavě stále tolik impulzů, že se nejsme schopni překlopit do své parasympatické části, jde to ztěžka. Na usínání existují i další techniky – dýchání s vizualizací, skenování svého těla skrze bdělou pozornost, případně střídáním napínání a uvolňování jeho různých částí. Využíváme toho, že naše mysl má úžasnou schopnost nerozlišovat úplně mezi kvalitní představou a skutečností. Což má své pozitivní i negativní dopady.

 

To je asi něco pro tvůrce katastrofických scénářů...

Ano, když si představujeme, že něco bude strašné, tak to naše mysl opravdu prožívá. Markovi Twainovi se připisuje skvělý citát: „V životě jsem zažil spoustu hrozných věcí, ze kterých se osmdesát procent nikdy nestalo.“ To je nevýhoda této schopnosti.

 

A jak tedy využíváte výhody třeba ke svému usínání?

Vymyslela jsem si svoji techniku, aspoň jsem o ní neslyšela nikdy předtím. Lehnu na břicho a představuji si, že mě někdo masíruje. Opravdu už cítím, jak mi povolují některé partie na zádech. Zaměstnám tím svoji mysl, protože si představuji podněty z vlastně neexistující masáže, zároveň se tělu udělá dobře. Co se týká spánku, považuji za nejdůležitější takzvanou spánkovou hygienu, která doporučuje hodinu a půl před spaním nekoukat na žádné obrazovky. A také ztlumit osvětlení, zvlášť když už je venku tma.

 

Nepoužívat tedy před spaním mobil kvůli rušivému modrému světlu?

Ano, modré světlo aktivuje sympatickou část naší nervové soustavy, ale zároveň jde i o množství přijímaných informací. Pokud máme představu, že si odpočineme, když si dáme pohodu při ležení na pohovce a budeme scrollovat mobil nebo se koukneme na nějaký film, tak si sice trošku odpočineme, ale naše nervová soustava přitom neustále přijímá podněty, což nabuzuje sympatikus. Když máme mobil do poslední chvíle a odložíme ho těsně, než usneme, ještě nám hodně dlouho trvá, než se dostaneme do hlubokého spánku. Vhodnější je proto věnovat se relaxaci, meditaci, povídání, čtení, masáži či jiným příjemným činnostem. Když se tímto způsobem na spánek připravíme, je kvalitnější a více v něm regenerujeme.

 

Když se vrátíme ke kurzu, jak pracujete s takovým počtem lidí? Jde spíše o formu přednášky, nebo vycházíte i z toho, co trápí přihlášené lidi?

Už od začátku se zaměřujeme na praktické metody, které lidem mají pomoct v každodenních situacích a zvládání stresu. I proto, že teorii si každý může přečíst. Většinou máme 30 až 40 minut představení několika metod, potom účastníky rozdělím do malých skupinek, kde sdílejí a interagují mezi sebou. Mají vstřebat a zažít si při komunikaci s ostatními, co nabyli, což je obohacuje. Přece jen nemohu v takovém počtu komunikovat se všemi individuálně. Pak pokračujeme další půlhodinou praxe a na závěr je prostor pro otázky.

 

Na co se lidé ptají?

Jsou to nejen dotazy, ale i zjištění. Účastníci jsou překvapeni, že taková drobnost jako zastavení se s dechem může být tak blahodárná. Tato praxe je důležitá, protože když už jsme zahlcení, tak prostě vypneme a jenom čučíme. Můžeme mít pocit „dejte mi všichni pokoj“, protože na chvíli ten pokoj potřebujeme, abychom se neocitli dlouhodobě za hranou, kde se už nachází hodně lidí. Jednou z důležitých věcí, která vyplynula po první lekci, bylo zjištění, že to, co naše společnost považuje za lenost a flákání, je pro naše dlouhodobé fungování velmi důležité. V naší společnosti totiž nezdravě dominuje sympatikus. Nicnedělání má ale velkou hodnotu, protože nás dosycuje, abychom zase byli v dělání efektivní. Nacházejme tedy rovnováhu mezi děláním a bytím.

 

Tento kurz už je rozběhlý, chystáte další?

Další obdobný kurz pro zdravotníky a pomáhající profese chystáme na podzim. Zároveň jsme ale zjistili, pod jak velkým tlakem jsou rodiče, kteří se stále musí přizpůsobovat i změnám v pravidlech ohledně školství a vzdělávání svých dětí. Takže v červenci ještě startuje kurz, který bude zaměřen právě na ně.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama