Přímá volba prezidenta je špatná, vedla k rozdělení společnosti

Před deseti lety začínala kampaň před historicky první přímou volbou českého prezidenta. Politolog Tomáš Lebeda byl jedním z mnoha lidí v oboru, kteří tehdy varovali před jejím zavedením s tím, že naruší ústavní systém. Podle Lebedy přímá volba hlavy státu nejenže nepřinesla nic pozitivního, ale dokonce způsobila věc, před níž politologové nevarovali: česká společnost se zásadně rozdělila. „Jakýkoli zásah do ústavy může přinést důsledky, s kterými jsme původně nepočítali, takže takové zásahy by měly být co nejstřídmější,“ říká.

Patřil jste k těm, kdo varovali před zavedením přímé volby prezidenta. Říkal jste, že přímo volený prezident se může cítit silnější, vlastně chtít sestavovat vládu, což se přesně stalo. Musím se nejprve zeptat – cítíte nějaké zadostiučinění, že na vaše slova došlo?

Zadostiučinění ne, spíš cítím smutek. Politologická obec snad nikdy nebyla tak jednotná, jako tomu bylo v otázce zavedení přímé volby prezidenta. Říkala před těmi zhruba deseti lety, že jde o zásah, který vychýlí postavení prezidenta a naruší ústavní systém. A můj smutek vyplývá z toho, že se na tento odborný názor v té době nebraly ohledy.

 

I já si sypu popel na hlavu, protože jsem tehdy přímou volbu podporoval… A když si nyní čtu zprávy z doby, kdy se o ústavním zákonu o přímé volbě jednalo, zdá se mi, jako kdyby část politiky a novinářů byla v jakémsi náměsíčném stavu a nechápala, co se stane.

Řekl bych spíše, že veřejnost a část politické scény podcenila, co přímá volba prezidenta s ústavním systémem udělá. Všichni se v podstatě soustředili na to, jak vyhovět veřejnému mínění, ale podcenili právě ten systémový dopad. Podcenili, že nejde jen o jiný způsob volby, ale že se významně zvyšuje legitimita prezidenta a že takový prezident vybavený vysokou legitimitou se bude chtít v politickém systému chovat podstatně jiným způsobem.

 

O přímé volbě prezidenta mluvil Václav Havel už od devadesátých let a pak se toto volání z různých stran vracelo: zde je fér dodat, že Václav Klaus ji naopak systematicky odmítal. Odkud se brala v české společnosti touha po přímé volbě?

Přímá volba byla veřejností vnímána pozitivně, protože představa, že prezidenta si zvolí lidé přímo a sami, je atraktivní. A výrazně se na tom podepsal i průběh nepřímé volby v roce 2008, který byl spojen s řadou problémů a do jisté míry i skandálů. A lidé už nechtěli, aby se hlava státu volila takovým způsobem.

 

 

Právě tehdejší nepřímá volba hlavy státu, zdlouhavá a obklopená aférami a zvěstmi o kupčení s hlasy, vedla i mě k omylu, že přímá volba nemůže být horší. Myslíte, že nebýt toho roku 2008, tak by přímá volba nebyla?

Byl to určitě jeden z důvodů, který k tomu přispěl. A možná mohlo jít i o onen zlomový důvod, který zákonodárce, kteří by před tím pro přímou volbu prezidenta ruku nezvedli, přiměl ke změně postoje.

 

Pro přímou volbu byla zvláštní koalice. Jiří Paroubek, Jiří Pospíšil, byť jeho tehdejší strana ODS byla skeptická. Do programu Nečasovy vlády ji prosadily Věci veřejné a TOP 09, i když Miroslav Kalousek toho brzy veřejně litoval. Dá se říct, že šlo o jistou formu populismu?

Dá se to určitě říct. Ale ten hlavní důvod podle mě byl, že tehdy přišla ekonomická krize. A protože přímá volba byla mezi lidmi populární, tak se v době, kdy nebyly dobré zprávy, stala cestou, jak veřejnosti něco pozitivního dát, aniž by to pro politiky představovalo nějaké náklady. V době krize to mohly být plusové politické body.

 

Část politiků také tehdy mimo záznam říkala, že se přímé volby prezidenta bojí, ale nechtějí jít proti názorům veřejnosti.

Tehdy už se vytvořila taková atmosféra, že málokdo našel politickou odvahu říct – přímá volba prezidenta je špatný systémový prvek. Málokterý politik dokázal veřejně prohlásit: ačkoli je přímá volba mezi lidmi populární, mnozí nejsou schopni správně vyhodnotit její systémová rizika, a protože my jsme zde od toho, abychom je uměli vyhodnotit, tak jsme proti. Tudíž nakonec většina politiků, která ji původně odmítala, zaujala opatrný kladný postoj a ústavní většina pro její zavedení se našla.

 

Neodpovědný prezident

ČSSD tehdy navrhovala, aby přímo volený prezident neměl – ve srovnání s jinými zeměmi – značně neobvyklou pravomoc jmenovat vedení centrální banky podle vlastní libovůle. Proč tehdy neprošlo, že jmenování musí ještě potvrdit Senát? Dnes vidíme, že Miloš Zeman sestavuje bankovní radu ČNB, jak se mu zlíbí.

Musel bych se přesně podívat, ale myslím, že nakonec šlo hlavně o to, že když tedy na jedné straně dostane prezident přímou volbou silnější mandát, bylo by zvláštní, aby naopak o nějaké pravomoci přišel.

 

A ze stejného důvodu neprošlo zavedení kontrasignace u milostí, kdy by prezidentovo rozhodnutí o jejím udělení musel schválit ještě někdo z vlády…

Ano. Hlavní problém nicméně nevidím v nějakém detailním nastavení pravomocí hlavy státu, nejde tolik o to, zda jsme se měli snažit přímo voleného prezidenta s vyšší legitimitou zbavit nějakých pravomocí. Problém byl jinde. Když jsme zřídili přímou volbu a vybavili prezidenta silným mandátem přímo od voličů a současně mu ponechali některé pravomoci z předchozí verze ústavy, v nichž má prostor pro samostatné politické aktivity a zásahy, tak nutně měla přijít i jeho politická a trestní odpovědnost. Nynější pozice českého prezidenta je pozůstatkem konstituční monarchie, kdy panovník není politicky a trestně odpovědný. A už dříve, když byl prezident volený parlamentem a měl vlastní politické pravomoci, bylo problematické, že žádnou odpovědnost neměl. Ale za situace přímo voleného prezidenta se problém jeho odpovědnosti výrazně zintenzivnil. Přímou volbou jsme si vyrobili zcela neodpovědného prezidenta, kterého nelze stíhat a v zásadě ani odvolat.

 

Do ústavy se alespoň dopsala možnost odvolat prezidenta pro vážné porušení ústavních zvyklostí. Nicméně ani to ho nevystavuje hrozbě postihu, protože ke zbavení funkce jsou potřeba tři pětiny všech poslanců a tři pětiny přítomných senátorů, tak?

Tohle jsou pro podání žaloby na prezidenta k ústavnímu soudu tak vysoká kvóra, že je při dnešním stavu české politiky obtížně představitelné, že by se našlo tolik zákonodárců ochotných hlasovat pro prezidentovo odvolání. Navíc se skutečně jedná pouze o vážné porušení ústavy. Cokoli jiného, co není vážným porušením ústavy, je v podstatě nepostihnutelné. Chybí jakákoli politická a trestní odpovědnost ve věcech, které sice nedosahují intenzity onoho vážného porušení ústavy, přesto mohou někoho individuálně velmi významně poškodit.

 

Zeman, tvůrce tradice

V evropských zemích existují přímo volení prezidenti, kteří se nesnaží o poloprezidentský systém. Třeba v Rakousku by to podle psané ústavy hlava státu dělat mohla, ale nečiní tak ze zvyku. Proč to u nás takhle nedopadlo?

Máte pravdu v tom, že například právě v Rakousku jsou pravomoci prezidenta v ústavě definovány jako poměrně významné, on třeba může sám a bez jakékoli kontrasignace odvolat spolkového kancléře, tedy předsedu vlády. Takovou pravomoc například na papíře nemá ani francouzský prezident v tamním poloprezidentském systému. A zatímco ten francouzský to dělá, i když takovou pravomoc výslovně nemá, tak rakouský prezident tuto ústavní možnost nevyužívá. Prostě v Rakousku je tradice taková, že vládne spolkový kancléř a spolkový prezident je jen symbolická figura, která se chová střídmě. A protože u nás takováto tradice přímo voleného prezidenta není a nebyla, je logické, že ji formuje ten, kdo se mandátu přímo voleného prezidenta ujme jako první. Což byl právě Miloš Zeman, který využívá pravomoci přesně opačným způsobem než rakouský prezident. To znamená, že jde na jejich hranu, někdy dokonce za jejich hranu. A upřímně řečeno, ono není překvapivé, že to dělal – on přece už v kampani říkal, že nebude žádný kladeč věnců. A že se v poslední době přestal pokoušet tyto hranice testovat, souvisí s tím, že ho omezuje jeho zdravotní stav.

 

Je možné, že příští prezident tuto tradici změní?

Záleží na tom, jaký bude druhý přímo volený prezident a jestli bude pokračovat v tom Zemanově trendu extenzivního výkladu pravomocí, nebo se vrátí k původnímu záměru ústavy, tedy střídmému postavení hlavy státu v parlamentním režimu. A záleží i na tom, jaký bude třetí přímo volený prezident a zda naváže na toho druhého, nebo na toho prvního. Nikde není psáno, že když se druhý prezident v pořadí bude chovat jinak, tak už máme tradici pozměněnou, tato tradice se bude utvářet dlouho a postupně.

 

Je něco, co bylo na přímé volbě prezidenta v Česku přece jen dobrého?

Těžko. Naopak si myslím, že ještě přinesla další negativní věci, před nimiž politologové tehdy ani nevarovali. Stalo se to při prvním souboji o mandát přímo zvoleného prezidenta, kdy proti sobě stál Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg. Tehdy se poprvé použily drsné politické fauly a odstartoval trend, který se neustále prohlubuje. Totiž rozdělení společnosti na její, řekněme, liberální část a na onen protektivní a distributivní populismus. Tedy směr, který se prezentuje jako ochránce lidí, který jim pomůže přerozdělováním – a který svou rétorikou odpovídá tomu, co Inglehart a Norris označují (ve svém politologickém výzkumu – pozn. red.) za autoritářský populismus. Kvůli přímé volbě prezidenta to teď už vždy bude tak, že velká část voličů bude silně nespokojená s tím, jak volby dopadly, a jiná zase bude oslavovat.

 

Vrátit se zpět není možné

Je myslitelné, abychom se vrátili k tomu, že prezidenta bude zase volit parlament?

Není to pravděpodobné, protože politici se budou bát nepopulárního kroku, že by voličům odebrali něco, co nyní mají – totiž možnost si zvolit svého prezidenta. Tohle je ostatně věc, na kterou dobře umějí hrát populisti. Podobné je to s referendy, protože i referenda jsou institutem, který má obecně mezi lidmi poměrně velkou popularitu, a populisté jsou si toho vědomi, takže s tím velmi obratně zacházejí. Pro běžné politiky je pak velmi složité, ne-li sebevražedné vysvětlovat, jak to, že nechtějí dát více moci lidu, když jsme přece demokracie a právě z lidu moc v demokracii vychází. Snáze se to může vysvětlovat jen odborníkům: politologové jsou schopni popsat, jaké negativní dopady můžou mít referenda na politický systém a společnost.

 

 

Bylo by nyní správné omezit a lépe vymezit moc prezidenta v ústavě?

Do značné míry jde o to, že pravomoci prezidenta ve stávajícím rozsahu tam zůstaly z původního znění ústavy s nepřímou volbou. Ty pravomoci vycházely z parlamentního systému, kde rozhoduje vláda a prezident je poměrně slabý – jde o obecný princip, který původně vychází z tradice parlamentní monarchie. Je ale potřeba vidět, že ta původní idea hlavy státu reprezentovaná konstitučním monarchou má úplně jinou funkci než dnešní prezidenti, a obzvláště to kontrastuje s prezidenty volenými přímo. Protože monarcha, který se ke svému úřadu dostane tak, že ho zdědí, má potenciál společnost sjednocovat: chová se politicky nestranně a neutrálně – typickým příkladem je britský panovník, což jsme mohli vidět v posledních dnech a týdnech v médiích.

 

Zatímco přímo volený prezident je politik…

Politikem je obvykle jakýkoli prezident, ten přímo volený pak jednoznačně a z podstaty nemůže být nestranný a neutrální, protože se musí o svůj mandát poprat v přímé volbě a do té nejde jít bez politického postoje. Takže přímá volba u nás dovršila to, že hlava státu už prostě nemůže být symbolem, který sjednocuje národ – a nejde to právě proto, že je volen v přímých volbách.

 

Pokud bychom teď pravomoci prezidenta měnili, nehrozí také to, že ústavu opět rozvrtáme a přinese to důsledky, které nechceme?

Jakýkoli zásah do ústavy může přinést důsledky, s kterými jsme původně nepočítali, takže takové zásahy by měly být co nejstřídmější. Spíše je potřeba budovat rozumné ústavní tradice a zvyklosti, které vycházejí z ducha a principů ústavy. Je to vhodnější, než se snažit její text neustále zpřesňovat a měnit, protože nikdy nejsme předem schopni postihnout všechny situace, které mohou nastat.

 

 

Reklama
Advertisement
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement