Opera je ekonomický nesmysl, ale krásný a úžasný nesmysl

Hudební festival Znojmo sotva skončil, jeho tvůrci ale už musí finišovat s programem na příští rok. Začnou se propojovat s festivalem v rakouském Retzu a rozpočet se tak prakticky zdvojnásobí. Začátky před šestnácti lety nebyly jednoduché. „První festival skončil strašným dluhem, tak jsme si řekli, že uděláme větší. Ten taky skončil dluhem,“ popisuje jeho šéf Jiří Ludvík.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Když jste začínali v roce 2005 s Hudebním festivalem, bylo ve Znojmě, jak sám říkáte, jen pár příznivců hudby. Proč jste do toho šel?

Jsem patriot, lepší místo na život než Znojemsko není. Baví mě místní historie, máme tu s kamarády vinohrad, půdu, rodinu, hrozně moc přátel. Začal jsem tehdy učit na gymnáziu a stýkal jsem se s lidmi, jako je významný dirigent Roman Válek. Bavili jsme se o tom, jak je Znojmo mrtvé, že je tu masové opíjení při vinobraní a dál nic. Takže jsme si s Romanem řekli, že něco uděláme. V březnu jsme si dali schůzku, že bude v červenci festival. Skončilo to strašným dluhem, tak jsme se rozhodli, že uděláme festival ještě větší. Ten taky skončil dluhem. Sponzoři nebyli, podpora radnice byla nula.

 

Z čeho jste tedy festival platili?

Nějak jsme peníze přelévali. Umělci čekali, až začne další festival, a my přelévali peníze z hromádky na hromádku. Takhle jsme vytloukali klín klínem, postupně se to splácelo.

 

Dnes už se vám festival zaplatí a na kolik vlastně přijde?

Celý koncept jsme tlačili k tomu, abychom byli s rozpočtem přes pět milionů korun a mohli se dostat do grantového systému pro festivaly na ministerstvu kultury. V něm je jen dvanáct festivalů v oblasti klasické hudby. Podmínkou je, že dva roky musí být rozpočet nad pět milionů. Letos máme rozpočet kolem šesti milionů, z toho dva miliony jdou na operu. Opera je finančně dost nerentabilní, je to největší ekonomický nesmysl v hudbě, co existuje. Je tak složitá a úžasná, že kromě jednoho případu nikdy v dějinách ekonomicky nefungovala.

 

Proč?

Je drahá a exkluzivní. Vstupenka by musela stát tři až čtyři tisíce, a to za operu nikdo nezaplatí. Ale stejně do toho jdeme, je to něco úžasného a nic lepšího lidi zatím v kultuře nevymysleli. Když to vysvětluju studentům, tak jim říkám, že opera je jak americký velkofilm, ale bez střihů. Je tam super muzika, divadlo, efekty, děj, texty, kostýmy, scéna, ale všichni to musí dát v jedné chvíli při představení na první dobrou. Je to náročné. Naše letošní opera je relativně menší, má kolem padesáti umělců a dalších dvacet lidí je realizační tým. Operu si od začátku vzala pod sebe šlechta, platily si ji královské rody a už od těch dob je tam hrozná ekonomická disproporce. Tím je dána ta exkluzivita a také cena.

 

 

Jak se vám do Znojma od počátku dařilo nalákat a přivést světové hvězdy, ať už z opery, či jiné?

Jsou hvězdy a hvězdy. Některé jsou nadšené, že přijedou do nějakého dobrodružného místa, kde nikdy nebyly. Pak jsou takové, které si ověřují, zda tu něco zajímavého je. Třeba Il Giardino Harmonico, což je pro mě asi nejlepší barokní orchestr světa, se ptal, jaké velké orchestry jsme tady měli. Co se sólistů týče, tam je to často o gážích. My máme výhodu, že máme od začátku Adama Plachetku. Byli jsme jedním z míst, kde začínal svoji kariéru, v životopisu festivalu tak máme od počátku operní hvězdu světové třídy.

 

Adam Plachetka tu zpíval hned v roce 2005?

Hned v naší první opeře. To byl devatenáctiletý kluk, který zpíval obra Polyféma a hned další rok zpíval svého prvního Dona Giovanniho. A to bylo dokonce první provedení na originální klasicistní nástroje v Česku. Máme spoustu prvenství, o kterých v Praze nikdo moc neví.

 

 

Jak tvoříte samotný program, téma festivalu?

V prvních letech jsme vycházeli z oslav výročí nějakého skladatele, úmrtí třeba. Před čtyřmi lety jsme se rozhodli to dělat jinak. Podle opery děláme dramaturgii celého festivalu a snažíme se reagovat na zajímavá témata. Letos jsme si vybrali den posledního soudu, kvůli covidu, a zasvětili festival živlům a katastrofám. Reagovali jsme na covid a pak přišlo tornádo.

 

Máte už téma na příští rok?

Příští rok máme operu Návrat Tobiáše, to je biblický příběh, kdy Tobiáš byl vyslán, neustále ho pokoušel ďábel a pak se vrátil domů. Podtitul festivalu je Andělé strážní a návrat domů. Spousta skladatelů byla v emigraci, museli utéct.

 

Jak pak vybíráte interprety?

Máme seznam ideálních návrhů, spočítáme si rozpočty a někde ubereme, protože bychom to nezaplatili, a někde přitlačíme, protože chceme mít nějakou hvězdu. Vychováváme si tu i geniální mladé muzikanty, s tím jsme začali v roce 2016. Třeba Matyáš Novák z Hradce Králové, dnes skvělý klavírista, tady v sedmi letech koncertoval. Pak vždy potřebujeme umělce, kteří jsou zajímaví i z hlediska propagace a ekonomicky, a nějaké stabilní, jako je houslista Pavel Šporcl, to je kamarád a vzal si patronát nad festivalem. Lidi na něj každý rok přijdou, osmdesát procent návštěvníků je Znojmáků, dvacet procent turistů. Adam Plachetka už je taky náš, stabilní umělec, má tu trošku kořeny.

 

Jakou máte návštěvnost? Kolik vstupenek se vám podaří prodat?

Dohromady je návštěvnost zhruba patnáct tisíc, ale to je včetně akcí, které jsou zdarma. To odhadujeme například podle vydaných skleniček. Vstupenek se prodá šest až sedm tisíc, z toho Znojmáci jsou zhruba polovina. To je na klasiku hodně, velké rockové festivaly mají třeba dvacet až třicet tisíc návštěvníků. Jsou i lidé, kteří chodí na každý koncert, jsou členem Klubu přátel festivalu, mohou všude.

 

 

Od příštího roku se má Znojemský hudební festival propojit s rakouským festivalem v sousedním Retzu. Jak bude partnerství vypadat?

S naším týmem budu zaštiťovat oba dva festivaly a na české i rakouské straně budu mít umělecké intendanty, kteří budou tvořit dramaturgii festivalů. První rok to uděláme ještě zvlášť jako dva festivaly, organizované najednou. Ve druhém či třetím roce je spojíme. Musíme také najít jméno.

 

Proč se vlastně spojujete?

Oslovili mě, je to deset kilometrů od nás a festivaly běžely ve stejnou dobu. Je to lepší než si konkurovat. Hráli jsme si každý na svém písečku, v Retzu neměli tým na profesionální práci, my také nestíhali. Já tam vidím ekonomicky obrovský potenciál. V Rakousku je velká podpora kultury z Dolního Rakouska. U nás jsme zase dál se sponzory.

 

Odkud peníze sháníte?

Máme to na třetiny. Třetina je státní, třetina od sponzorů a třetina ze vstupného. To je zdravé financování a chci to tak udržet. Když se zvýší peníze od municipalit, chci získat více i od sponzorů. V Rakousku je festival extrémně dobře dotovaný, ale nemá zdravou strukturu. Musíme nastavit to oblíbené a často zmiňované vícezdrojové financování. U nás vidím potenciál v tom, že Jihomoravský kraj už přemýšlí, že by měl dát podobné finance jako Dolní Rakousko.

 

Sídlem festivalu bude i nadále Znojmo?

Cíl je, aby to odsud vycházelo. Festival zasáhne do Znojma a celého jeho okolí. V Rakousku bude šest sídelních vesnic a my jsme také na šesti místech. Pak budu moct dát větší peníze do propagace, přijde více lidí a seženu více sponzorů. To nám umožní profesionalizovat tým u nás i v Rakousku, a to zase usnadní shánění peněz.

 

Říkáte, že festival vás dosud neživil, tak co to bylo?

Škola, hraní a také biatlon. Dělám celý kulturní program pro biatlon, pro veškeré velké biatlonové akce. Šéf biatlonu je Znojmák, ze stejného gymnázia, a když v roce 2013 dělal mistrovství světa, potřeboval udělat kulturní program a pozval mě. Od té doby to dělám. Vymyslel jsem i hymnu Novému Městu na Moravě, podle jejich loga NMNM ve čtyřlístku.

 

Kromě toho máte ještě vinařství, jako skoro každý tady…

To je splněný sen. Od dětství v tom žiju. S cimbálkou jsme vymetali všechny sklepy, takže propitý jsem pěkně a vím, jak by to mělo chutnat. Pak jsme si to zkusili, kluci začali u kamaráda ve sklepě dělat dvě stě litrů pro sebe. Já jsem do toho kafral, tak jsme založili firmu, udělali víno. Chutnalo dobře a dnes máme traktor, vinohrad, budujeme vinařství Lambeck, staráme se i o další vinohrady. Pět šest tisíc lahví prodáme zatím více méně po známých.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama