Mezi Putinovou válkou a Stalinem je jasná paralela

Letos v dubnu vás v Moskvě policie zadržela za to, že jste se na Rudém náměstí objevila s plakátem požadujícím mír na Ukrajině. Co jste vlastně dělala ráno 24. února, když jste se dozvěděla o Putinově invazi?

To ráno jsem otevřela Facebook a první, co jsem si přečetla, byl post mojí kamarádky, který zněl: „Probudila jsem se a začala brečet.“ Byl to pro mě signál, že se stalo něco hrozného. Pak jsem se podívala na zprávy a zjistila jsem to…

A co se pak stalo v dubnu v Moskvě?

Zadrželi mě spolu s kolegou. Vzali nás na policejní stanici, byli docela zdvořilí. Čekali jsme asi hodinu, než sepsali protokol pro správní soud, a potom nás propustili. Správní soud nás pak odsoudil k pokutě za přestupek. Pro mě to byl letos první přestupek, ale pro kolegu už několikátý – takže to pro něj už může být nebezpečné.

Do Prahy jste přijela, abyste se podílela na přípravě výstavy pořádané sdružením Gulag.cz a Memorial Česká republika. Výstava se jmenuje „Sandarmoch, kde stromy mají tváře“, což odkazuje na název místa v Karélii na severu Ruska u hranic s Finskem, kde Stalinův režim popravil tisíce lidí…

Jde o místo největších poprav v Karélii a největší tamní masový hrob spojený s obdobím Velkého teroru ve třicátých letech. Každý region a každá republika Sovětského svazu tehdy měly vlastní plán zatknout určitý počet lidí, poslat je do táborů a zastřelit. A každý region měl takové místo jako Sandarmoch a mnohá z těchto míst dosud nebyla nalezena a odkryta, protože byla tajná. S jejich identifikací a odkrýváním se začalo za perestrojky, v posledních letech existence Sovětského svazu, kdy začalo fungovat i občanské hnutí Memorial.

Řekla jste, že spousta míst, kde se za Velkého teroru popravovalo, dosud nebyla objevena. Sandarmoch je tedy unikátní v tom, že jej lidé z Memorialu objevili a odkryli?

Ano. A také v tom, že byl nejen nalezen, ale velmi dobře prozkoumán. Známe i jména většiny lidí, kteří tam zemřeli, nachází se tam památník a navštěvují ho ti, pro které je připomínání těch událostí důležité. Což není rozhodně případ všech míst, kde se popravovalo a pohřbívalo – odhalena a nějak prozkoumána byla dosud stále jen zhruba polovina z nich. Sandarmoch se také stal slavným kvůli uvěznění historika Jurije Dmitrijeva, který ho objevil a odkryl.

Jak to objevení probíhalo?

Sandarmoch identifikovaly a odkryly dvě regionální organizace Memorialu. Byli to výzkumníci z Karélie a tehdejšího Leningradu, dnešního Petrohradu, kteří v různých dokumentech hledali zmínky o obětech a zkoumali, jaký byl jejich osud. V Karélii studovali Velký teror Ivan Čuchin a Jurij Dmitrijev, a ti se pak setkali s druhou, leningradskou skupinou výzkumníků; zjistili totiž, že v dokumentech se jejich informace setkávají a že v Karélii skončila část zatčených z Leningradské oblasti. A existovaly indicie, že velké popraviště mělo být poblíž Medvežjegorsku. V roce 1997 proto zorganizovali společnou expedici a nečekaně rychle to místo našli. Což byla do značné míry zásluha právě Dmitrijeva, který už měl s hledáním takových míst zkušenosti.

Prý protiruská propaganda

Teď je šestašedesátiletý Dmitrijev v trestanecké kolonii, kde si odpykává patnáctiletý trest za údajné sexuální násilí na adoptované dceři. Toho se však dle ochránců práv v žádném případě nedopustil, jeho proces je mezinárodními lidskoprávními organizacemi označován za politický…