Pražská pole bez chemie? Zemědělci jdou do toho

Pražský magistrát se postavil na stranu ekologického zemědělství. Rozhodl se pronajímat část svých pozemků jen tomu, kdo na nich bude ekologicky hospodařit. Bez chemických prostředků proti škůdcům, bez chemických hnojiv. Tomu, kdo dodržuje správné osevní postupy a také vytvoří remízky a cesty. Vzal 398 hektarů konvenčním zemědělcům a nabídl je těm ekologickým, čímž spoustu lidí popudil. A pak se čekalo. „Panovaly určité obavy, že se nepodaří najít dostatek zájemců, kteří na pozemcích budou chtít hospodařit, nebo že se výrazně sníží jejich finanční přínos,“ popisuje náměstek pražského primátora pro životní prostředí Petr Hlubuček. Zájemci se mohli ucházet o nabízené pozemky do konce června, nyní úředníci otevřeli obálky s nabídkami.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Jak dopadlo výběrové řízení?

Dopadlo skvěle. Z prvních 398 hektarů, které šly do výběrového řízení, se podařilo získat nabídky na 385. Na těch několik zbylých hektarů, které se nepodařilo pronajmout, jsme hned vypsali nové výběrové řízení, takže počítáme s tím, že i na ty se zájemci najdou. Byl to revoluční záměr a z výsledků mám velikou radost. Ukázalo se, že zájem o ekologické zemědělství je, a překvapila nás i výše nabídek. Nabízená částka za pronájmy je totiž srovnatelná s těmi dosavadními v konvenčním zemědělství, takže město neprodělá.

 

Takže nově bude v okolí Prahy zhruba 400 hektarů polí nestříkáno proti škůdcům?

Ano, ale nejen to. Nejde jen o to, aby zemědělci zavedli nějaký ekologický prvek. Oni musí hospodařit ekologicky tak, jak to je uvedeno v zákoně. Tedy zcela bez chemických přípravků, dodržovat správné osevní postupy, nenechat například odkrytou půdu po orbě více než dva týdny. A také musí svá pole rozdělit na maximálně pětihektarové úseky, oddělené sedmimetrovým pásem, například cestami, loukami či remízky.

 

Magistrát vlastní zhruba 1 500 hektarů pozemků. Podle čeho jste vybírali těchto 398?

Vytipovali jsme plochy, kde například není problém z hlediska nevypověditelných dlouhodobých smluv, kde nejsou v územním plánu jiné záměry a také kde nejsou žádné majetkové spory nebo restituční nároky. Z těchto pozemků jsme pak vybrali plochy, které mají více než jeden hektar. Pro zemědělce je smysluplnější obdělávat větší plochy než jen několik set metrů čtverečních.

 

Polovina to vítala, polovina ne

Jak reagovali dosavadní zemědělci, když se to dozvěděli?

Když jsme v loňském roce přišli s tímto nápadem, sezval jsem si většinu větších zemědělských podniků a oznámil jim to. Reakce byly tak půl na půl. Polovina to vítala a polovina byla rozladěna. Já samozřejmě chápu jejich argumenty. Hospodařit na velkém poli znamená úspory. S velkou technikou se nemusíte tolik otáčet, není tak pracné se o pole starat. Když se musíte s patnáctimetrovým kombajnem vyhýbat remízkům či stromům, není to úplně komfortní. My jsme jim oznámili, že mohou nabídnout nižší nájem, a také že jsme schopni jim pomoci v odběru produkce. Že bychom se mohli do budoucna domluvit se školskými zařízeními, která patří hlavnímu městu, že bychom odebírali část produktů pro školní jídelny nebo že by je mohli prodávat na městských trzích.

 

Vy jste si tedy sezvali zemědělce, kteří tam hospodaří, a nabídli jste jim, že mohou zůstat, pokud budou hospodařit ekologicky, a pokud ne, musí skončit?

My jsme jim vypověděli smlouvy, všechny pronájmy jsme přesoutěžili s tím, že jsme dali nová pravidla, za kterých se mohou přihlásit znovu do soutěže. A drtivá většina se pronajala.

 

Kolik z nových nájemců jsou původní zemědělci?

Nikdo. Všichni jsou to noví pachtýři. Někteří z nich se do výběrového řízení přihlásili, ale byli přesoutěženi.

 

Je to v pořádku po právní stránce? Pokud to přirovnám k nájemnímu bytu, je to podobné, jako bych ho pronajala jen tomu, kdo nekouří a má na okně květiny. To by však byla diskriminace…

Celá věc je zcela v souladu se zákonem, prošlo to přes připomínkové řízení našich právníků. Podmínky jsme utvářeli ve spolupráci se zemědělci. Není na tom nic diskriminačního, naopak věříme, že takhle pomůžeme zlepšit stav naší krajiny.

 

Stromy i nové cesty

Mluvíte o tom, jak revoluční je to krok. I proto vzbudil mezi zemědělci určitou nevoli. Kdo tento záměr vymyslel a jak těžké bylo jej prosadit?

Máme velmi kvalitní tým na odboru životního prostředí. Vymysleli už celou řadu projektů, které napomohly zadržování vody v krajině. Tohle je jeden z nich. Záměr schvalovala rada, ale bylo poměrně jednoduché přesvědčit kolegy z rady, že to dává smysl. Panovaly určité obavy, že se nepodaří najít dostatek zájemců, kteří takto budou chtít hospodařit, nebo že se výrazně sníží finanční přínos, který dnes z těch pozemků máme. Ani jedno se nepotvrdilo.

 

 

Víte už konkrétně, co na těch pozemcích bude?

Je to různé. Na některých místech budou vysázeny stromy, ať ovocné, nebo jako větrolamy, někde vzniknou nové cesty. I to je důležité. Jsem starosta v Lysolajích a vidím, že lidé, kteří dříve chovali na zahrádce slepice a pěstovali rajčata, mají dnes zahrady okrasné a večer nebo o víkendu se rádi projdou v okolí. Jenže na řadě míst nejsou cesty a vy se procházíte nebo běháte přes pole. Tento deficit se ještě více ukázal nyní, v době koronakrize, kdy se lidé chodili za město procházet mnohem častěji.

 

Když jsme u koronakrize, vy jste u nás jednou z nejznámějších osob nakaženou nemocí covid-19. Už se cítíte dobře?

Ano, měl jsem jen lehký průběh, několik dní teploty, bolesti hlavy, ztrátu čichu a chuti. Přešlo to po zhruba dvou týdnech. Dnes už můžu s trochou nadsázky říct, že mě jen občas bolí přemýšlení.

 

Nikoho jsem nenakazil

Víte, kolik lidí jste takzvaně poslal do karantény a kolik jste nakazil?

Do karantény muselo jít zhruba padesát mých kolegů. Velmi pravděpodobně jsem se nakazil při teambuildingovém víkendu STAN, při kterém jsme šli z Pece pod Sněžkou na Sněžku. Zpět se nás vrátilo více nakažených. Naštěstí jsem ale, co vím, nikoho nenakazil.

 

To asi nebyl příjemný pocit, čekat, jestli se u kolegů či blízkých nákaza neobjeví…

To ne. Spoustě lidí se změnily plány, museli rušit dovolené. Nevěděli, jestli náhodou nejsou pozitivní, a přitom žijí se staršími rodiči nebo s dětmi. Byla to pro všechny těžká situace. Až na několik výjimek to kolegové brali tak, že se to mohlo stát komukoliv.

 

Ani v rodině jste nikoho nenakazil?

Ani tam. Den před odjezdem na Sněžku jsem po velmi dlouhé době navštívil svou mámu, abych jí popřál k sedmdesátinám. Dlouho jsem se bál ji navštívit a tehdy jsem si řekl, že už je přece jen doba „pokoronavirová“. A pak jsem byl úplně ve smrti, zda jsem v sobě nemohl mít ten vir už v pátek. Naštěstí se ukázalo, že opravdu pochází až z onoho víkendu.

 

Zpátky k ekologickému zemědělství, co se s projektem stane teď? Budou další fáze? Inspirovali jste další města či obce?

Teď bychom chtěli pronajmout půdu na dalších plochách, protože očekáváme, že se nám přihlásí i drobní nadšenci, kteří budou chtít vybudovat například komunitní zahrady. Už se nám ozývají některé obce, jsou zvědavé na zkušenosti. Jestli se opravdu vydají tou naší cestou, však zatím nevíme. Navíc o výsledku tohoto výběrového řízení nikdo neví, je to úplná novinka, do schvalování radou půjde až na začátku srpna. Všichni tak teď spíše čekají, co nastane, a podle toho se zařídí. Nedělám si iluze, že všichni, kteří podali nabídky, tam budou také hospodařit a že budou také všichni úspěšní. To vše ukážou až následující roky. V ideálním případě bych si představoval, že bychom tímto naším krokem mohli přesvědčit další zemědělce nebo majitele polí, na kterých se hospodaří. V České republice většina majitelů polí totiž sama nehospodaří, ale pronajímá je. U nás se nyní na základě výběrového řízení ukázalo, že jsme o výnos z pozemků nepřišli, což je jejich největším strachem.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama