Stále vymýšlíme záložní plány, říká spolumajitelka eventové agentury

Některé konference jsme přesunuli už třikrát, jsme teď takoví profesionální měniči termínů a všeho, říká zakladatelka a spolumajitelka agentury Blue Events Barbora Krásná, jejíž firma se pustila za pandemie do hybridních akcí, při nichž jsou někteří hosté na místě a ostatní online.

Co dělá firma, která se živí pořádáním konferencí, když už přes rok není možné větší akce dělat?

Žijeme s nadějí, že je to pomíjivý stav a že se vrátíme k normálnímu fungování.

 

Přešli jste s konferencemi do online prostoru?

Naučili jsme se dělat hybridy, které jsme nikdy nechtěli dělat, ale musíme. Když máme hybridní konferenci, tak to znamená mít živou konferenci v sále, všechna technika je nastavena na živý přenos, ale zároveň máme ještě druhou televizní režii, která je úplně stejně nákladná, a jedeme dvojí grafiku, obrazy. Je to vlastně dvojí náklad, což si málokdo uvědomuje.

 

Jaký má přínos dělat hybridní konferenci, proč neděláte jen čistý online?

Takový přenos má nějakou dynamiku, atmosféru. V sále jsou lidé, kteří tleskají, řečníci k někomu mluví, posluchači se smějí. Když jsme se dívali jen na online, kdy lidé často prezentují ze svých obýváků s mizernou kamerou, tak tam chybí jakákoliv odezva. I profesionální řečníci ze sebe těžko tu energii vydají. Loni v září jsme měli i zahraniční hosty, kteří nemohli přijet, ale vždy byl jeden připojený a na něj navazovala debata lidí na místě. Lidé se mohli online ptát jeho, ale otázky vznikaly z atmosféry na místě.

 

Loni v září jste tedy udělali poslední konference, kam mohlo přijít publikum osobně, a tím to skončilo. Co se dělo od té doby?

Září bylo krásné, pak byly volby a zavřeli jsme se. Podzimní konference, odložené z května, jsme v listopadu po domluvě s přihlášenými otočili do online. Začátek letošního roku byl už špatný, dochází energie nám i partnerům. Hodně nás ale drží při životě, že nám lidé na trhu věří.

 

Teď už to začíná být lepší, ale můžete už vůbec konference plánovat?

Příští týden pátého května se koná Retail Summit Action, kdy diváci sedí u obrazovek a my vysíláme vše ze sálu. Všechny příchozí budeme testovat. Chceme, aby minimálně novináři, partneři ze Svazu obchodu, my a někteří řečníci dělali publikum těm, co přednáší. Na další konferenci v květnu, na Communication Summit, který se koná v divadle Jatka78, bude i krátké online představení Cirk La Putyka, pro radost všem. Když to půjde, chtěli bychom na této akci aspoň večer třeba venkovní setkání účastníků.

 

 

Vy teď ale ještě nevíte, co bude za ani ne měsíc povolené.

To nevíme. Pořád to konzultujeme s epidemiology. Nejšílenější na tom je, že stále musíme s nadšením plánovat něco nejblíže možného, a když to nejde, tak odkládat. A mít ke každé akci dva až tři náhradní termíny, protože Retail Summit už jsme přesunuli třikrát. Aktuálně by měl být v září, ale dál už nepřipouštím jinou možnost, než že bude. Mluví se o tom, že v té době už budou PCR testy za cenu antigenů, řada lidí bude očkovaných, budou pasy v mobilu, takže věřím, že ani náklady na testy nebudou velké. Musíme to udělat, některé konference z důvodů mnohaleté historie nemohou být online.

 

 

Nemáte záložní plán B, kdyby něco?

U Retail Summitu máme plán pro ty, kdo zrovna spadnou do karantény. Budeme z prvního dne dělat online přenos. Ale jinak ne. Prostě to bude. Pokud nám indická mutace nezmutuje s brazilskou, a to dnes neví nikdo. Musíme si v sobě držet naději a radost, to je nejdůležitější, i když možná je to naivismus, ne optimismus. Ale kdybych před rokem věděla, co dnes, tak jsme to asi zabalili. Po třiceti letech. Navíc v situaci, v jaké jsem byla, a vlastně stále ještě jsem. Můj manžel Tomáš (a zároveň majitel firmy, který zemřel náhle loni v březnu, pozn. aut.) mi chybí na každém kroku, pořád se ptám, co by dělal, on byl ten stratég. Ale jakou strategii vymyslíte, když máte tolik proměnných a nejproměnlivější je pátý ministr zdravotnictví. Nic. Jediné, co víme bezpečně, že se nemůžeme spolehnout na pomoc státu.

 

Nedosáhli jste za celý rok na žádnou státní pomoc?

Čerpáme program Antivirus, ale bohužel jsme nedosáhli na podporu z programu Covid Veletrhy, který nedávno pro naši branži konečně vyhlásili. Největším problémem je to, jak bylo stanoveno rozhodné období, tedy březen až říjen roku 2020. Ten, kdo se v létě snažil aspoň něco dohnat, má smůlu. Největší propad ve výsledcích jsme měli ve čtvrtém čtvrtletí loňského roku a v prvním čtvrtletí letošního. Nakonec jsme ale vlastně rádi, protože jestli bych něco nechtěla, tak být těm lidem, co jsou teď nahoře, za něco vděčná.

 

Zmiňovala jste, že konzultujete termíny s epidemiology. Když se konferenci rozhodnete přesunout, co vše to obnáší?

Nejdůležitější je moderátor, ten velmi často dělá atmosféru akce. Pak všichni řečníci, musíme je obvolat. Předěláváme bannery, veškerou inzerci, pozvánku, co měla už jít do tisku. Jsme teď takoví profesionální měniči, termínů a všeho. Snažíme se pár akcí stihnout ještě do začátku prázdnin, některé jako hybrid, jednu menší s osobní účastí. Přesunout vše na září, tak spadneme nejen my fyzicky, ale termínově to neuběhají ani návštěvníci. Protože úplně všechny akce na trhu se odsouvají na podzim. Vidíme, že termíny v lokacích se těžko hledají.

 

Všichni se snaží dát konference do září, protože říjnu už se nevěří, nebo co radí epidemiologové?

Říjnu ještě trochu jo, ale zase nás čekají volby a my nesmíme být v termínu voleb. A pokud se bude něco zavírat a omezovat, tak po volbách jako loni. K tomu samozřejmě zima obecně epidemiologickou situaci zhoršuje. My přitom už obvykle v červnu plánujeme další rok, obvykle dvanáct až čtrnáct konferencí. Něco budeme plánovat, ale dnes nevíme. Je to strašně náročné na psychiku a flexibilitu. Pořád musíme být připravení, že nic není fixní, nic není finální.

 

Zmiňovala jste, že ten loňský rok ale v souhrnu nedopadl tak špatně, na ty poměry?

Loňský rok jsme skončili ekonomicky celkem dobře, protože jsme měli ještě před covidem v únoru a březnu dvě nejsilnější akce, Retail Summit v Praze a New Retail Summit v Bratislavě. Následovalo několik online konferencí, které pokryly externí náklady, a část i našich interních. Bylo to lepší než nedělat nic, dali jsme o sobě vědět, a to je taky důležité.

 

Říkala jste, že vědět před rokem, co víme dnes, tak to zabalíte už loni. Proč vlastně, když jste to nakonec dokázali?

Každá věc, která nastupuje pozvolna, vás naučí se v tom pohybovat. Původně jsme si nedovedli představit, že bychom se stále testovali, nosili respirátory. Nevědomost je někdy dobrá, nenechá vás spadnout na dno hned. Když se postupně ponořujete, zjišťujete, že nějaké zásoby kyslíku jsou ještě u dna, z toho jste pak schopni přežít. Kdyby tam člověk zaplul hned, tak se z toho zblázní. Já jsem životní optimista.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama

Mohlo by Vás zajímat

Reklama