V EU jsme dříve působili jako puberťáci, teď jsme umírněnější
15. srpna 2022
Když jsme před třinácti lety vyhlašovali, že to „Evropě osladíme“, a pak nám padla vláda, byla to absurdita na druhou, říká Marek Mora, viceguvernér ČNB a někdejší náměstek zodpovědný za minulé české předsednictví. Teď jsme podle něj střídmější a skromnější. Ale pořád máme velké rezervy, v Evropě nám chybí více kvalitních lidí.
Jistěže to sleduji, i když ne úplně do detailu, tentokrát mám totiž luxus pozorovatele. Vím, co předsednictví v Radě EU znamená, a vím, jak hrozně moc práce za tím je. Na druhou stranu, částečně jsem k tomu sledování i donucen. Česká národní banka, byť není členem Rady pro hospodářské a finanční věci (zasedání ministrů financí zemí EU – pozn. red.), má nyní intenzivnější spolupráci například s ministerstvem financí, kde se naše agendy prolínají. Na začátku září zde také bude neformální jednání ministrů financí a guvernérů centrálních bank, takzvaný neformální Ecofin, na kterém se podílíme.
Byla to veškerá činnost týkající se obsahu předsednictví. Znamená to nutnost znát agendy, jejich důležitost a politickou citlivost. Například to, co z našeho pohledu citlivé není, mohlo být silně vnímáno v Německu, Francii, Španělsku nebo Řecku. Člověk zkrátka musel být neustále v obraze. Součástí byly i koordinační či komunikační mechanismy, zejména mezi vládou jako celkem, ministry a experty. Pak to samozřejmě byla koordinace se Stálým zastoupením ČR při EU a s klíčovými orgány v Bruselu, zejména s generálním sekretariátem Rady, s Evropskou komisí, částečně s Evropským parlamentem a také s ostatními členskými státy. Tedy hodně styků na všech možných úrovních a nutnost pořád sledovat vývoj.
Být stále ve střehu. Samozřejmě že velmi náročná byla už příprava na předsednictví. Kromě spolupráce s našimi partnery z Francie a ze Švédska na 18měsíčním programu tzv. tria, jsme rok a půl objížděli s tehdejším předsedou vlády Mirkem Topolánkem skoro všechny země EU, abychom si zmapovali jejich pohledy. Bylo to velmi intenzivní. Pak bylo náročné psaní programů, sledování vývoje v institucích, v Evropské komisi i Parlamentu, abychom věděli, jaké jsou jejich požadavky. Když se předsednictví rozjelo, už to bylo hlavně o koordinaci. Nikdy není jednoduché dekódovat, co se vlastně v Bruselu děje a proč se to děje. Museli jsme se naučit číst různé situace a porozumět jim.
To je velice zajímavý příběh. Část jsem si odpracoval, část byla náhoda. Když jsem začátkem 90. let studoval Vysokou školu ekonomickou, musel jsem mít několik kurzů v cizím jazyce s cizím lektorem. Mezi nimi byla němčina, na kterou za námi jezdila lektorka z Vídně. Rakousko tehdy bylo v intenzivní fázi vyjednávání o vstupu do EU a ona mě tehdy jako studenta oslovila. Řekla mi: „Marku, Česká republika také jednou vstoupí do EU, měl by ses připravovat na kariéru úředníka v Bruselu.“ Bylo mi tehdy asi 22 let a nebral jsem to moc vážně. Po absolvování školy jsem si řekl, že bych mohl ještě pokračovat na postgraduální studia. V ten moment mi to vytanulo na mysl. Získal jsem stipendium od Nadace Konrada Adenauera a našel si tzv. Evropský institut v Saarbrückenu, který byl renomovaný zejména mezi právníky. Já jsem se zaměřil na evropská ekonomická studia a pak jsem se dostal na stáž do Evropské komise a také na doktorandské studium do Hamburku. Stále jsem byl v kontaktu se svou lektorkou němčiny, která se mezitím po vstupu Rakouska do EU stala úřednicí v Evropské komisi. Ta mě v roce 2003 upozornila, že v Evropské komisi se vypisují výběrová řízení pro experty z přistupujících členských států, mezi kterými byla i Česká republika. Měl jsem k tomu předpoklady, tak jsem vzal tužku, papír, napsal jsem životopis a motivační dopis, šel na konkurz do Generálního ředitelství Evropské komise pro ekonomiku a finance a uspěl jsem.
Ne, to bych vůbec neřekl. Kolegové naopak projevovali entuziasmus a pomáhali nám. Alespoň takový pocit jsem měl na našem Generálním ředitelství pro ekonomiku a finance. Vůbec jsem neměl pocit, že by na nás nějak hleděli přes prsty.
Podpořte Reportér sdílením článku
Šéfredaktorka odborného zpravodajského serveru EURACTIV.cz. Věnuje se aktuálnímu politickému dění v institucích EU, unijní legislativě a evropské politice ČR.