img

Barbora Bělohradská

Vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních studií v Brně. Během své novinářské praxe prošla regionální redakcí MF DNES, domácí redakcí iDNES.cz i regionálními redakcemi Seznam Zpráv a České televize. Teď je na volné noze a baví ji přinášet druhým pozitivní a inspirativní příběhy. S ČT i nadále spolupracuje, natáčí reportáže pro pořady Gejzír a Toulavá kamera. Za svoji reportáž z Vasova běhu, v němž dělala trasérku nevidomé závodnici, získala v roce 2012 hlavní Cenu Vládního výboru pro zdravotně postižené v kategorii psaného textu. 

 

Autor také napsal:

not random 0
img

Cigaretu nebo alkohol? Beze všeho. V hospici už na moralizování není čas

V Hospici svatého Lazara v Plzni zemře každý rok na 380 lidí, zpravidla onkologicky nemocných. Nečekejte ale, že tu uslyšíte jen nářek a pláč. Naopak, poměrně často chodbami zní smích. „Žije se tu do posledního dechu. Nechceme závěr života prodloužit, ale zkvalitnit,“ vysvětluje Viktor Glier, původní profesí kazatel, který tu má na starost vztahy s veřejností. Zařízení se otevřelo v roce 1998 jako třetí v republice a teď usiluje o přesun do nové budovy. I samotné prostředí, kde se umírá, je podle Gliera důležité.

27. září 2023
not random 1
img

Čech, který pomáhal záchranářům v New Yorku: Nejhorší bylo to ticho

Jedenácté září. Drtivé většině lidí se v souvislosti s tímto datem vybaví hořící věže Světového obchodního centra v New Yorku. Jiřímu Boudníkovi také – a spolu s tím i špitlavý pach, podobný, jako když se pálí elektrické kabely nebo plast. „Občas stačí, aby někdo řekl jediné slovo, a najednou jsem zas přímo tam,“ říká americko-český architekt, který v době útoku na WTC v roce 2001 v New Yorku žil a který na místě teroristického útoku pomáhal záchranářům. Vytvořil i modely, které jim pomáhaly s orientací na místě.

11. září 2023
not random 2
img

První „skleněnku“ vyrobila omylem, teď už si je objednávají i z ciziny

Studovala veřejnou správu a v ní taky viděla svou budoucnost – věřila, že najde „teplé místečko“, na němž bude spokojená. Nakonec ale šumavská rodačka Kateřina Macháčková zakotvila v úplně jiném oboru. Vyrábí Šumavské Skleněnky – jedinečná lízátka, která připomínají spíš ozdobu. Jsou totiž čirá a uvnitř najdete jedlé květy, sušené ovoce nebo jedlé zlato. Ročně jich Kateřina vyrobí až dvacet tisíc, část z nich putuje do zahraničí. Koupit se dají třeba i v jedné vídeňské cukrárně.

31. srpna 2023
not random 3
img

Nemáme odvahu podívat se nemocnému do očí

Když dřív viděl ženu s šátkem na hlavě, raději se díval jinam. Před osmi lety se Vladimír Kožíšek sám ocitl v podobné situaci. Onemocněl rakovinou a najednou viděl, že ani jeho dlouholetí kamarádi nevědí, jak se k němu chovat a jak s ním mluvit. „Chtěl jsem změnit pohled na rakovinu. Aby nebyla vnímána jen jako něco děsivého, ale aby se o ní normálně mluvilo,“ vysvětluje plzeňský fotograf, proč vytvořil výstavu portrétů Tváří v tvář. Ta představuje dvanáct žen, které prodělaly nádor prsu.

21. července 2023
not random 4
img

Doktorka řekla, že je moc tlustej. Tak se rozběhl

Na předloktí má vytetované datum 7. února 2015. To je den, kdy začal běhat. Dva roky předtím přitom Dušan Miškovič při výšce 176 centimetrů vážil 120 kilo. Dnes běhá ultramaratony a jeho snem je zúčastnit se legendárního Spartathlonu dlouhého 246 kilometrů. „Už jednou jsem si vyběhl nominaci, pak ale přišel covid. Měli jsme běžet o rok později, ale dostal jsem plicní embolii,“ říká dvaapadesátiletý Plzeňan, který za rok naběhá víc než čtyři tisíce kilometrů.

30. května 2023
not random 5
img

V deníku dívka zachytila poslední měsíce plzeňských Židů

Svůj deník si dvanáctiletá Věrka Kohnová začala psát v srpnu 1941, poslední záznam nese datum 15. ledna 1942. Tři dny poté musela svůj domov opustit. Z Plzně odjela se svou sestrou a rodiči transportem do Terezína a následně do polské Izbice, ze které už se nikdy nevrátili. „Svýma dětskýma očima zachycuje ten nejhorší rok: poslední měsíce plzeňských Židů na svobodě,“ říká historik Jiří Sankot, který vydal se spisovatelkou Janou Poncarovou dívčiny záznamy doplněné o historické okolnosti v knize nazvané Deník Věrky Kohnové.

11. května 2023
not random 6
img

Nehledáme jen velké příběhy, síla je často v detailech

Sbírka Paměti národa vzniká už přes dvacet let. Své životní osudy v ní vyprávějí ti, kteří zažili první či druhou světovou válku, třetí odboj či komunistické perzekuce. „Máme zkušenost, že lidé, kteří říkají, že vedli úplně obyčejný život, často během dvacátého století prokázali tu největší statečnost,“ říká ředitel plzeňské pobočky Paměti národa Jiří Kunc. Plzeň je po hlavním městě teprve druhou pobočkou, která má sociálního pracovníka. Kromě pozvánek do nahrávacího studia chtějí pamětníkům nabídnout pomoc – třeba s nákupy nebo když si jen chtějí s někým popovídat.

5. dubna 2023
not random 7
img

Muži se často brání spermiogramu. Ale vůbec nemají proč

Problémů s neplodností trvale přibývá. Zhruba u poloviny případů je problém u ženy, v druhé polovině na straně muže, někdy mají zdravotní komplikace dokonce oba partneři, upozorňuje lékařka Alena Václavíková z plzeňského centra reprodukční medicíny Natalart. A ač se medicína posunuje stále dopředu, pořád platí železné pravidlo: čím déle pár snahu o potomka odkládá, tím větší je riziko, že to nepůjde tak jednoduše.

1. března 2023
not random 8
img

Netrapme se budoucností. Vždyť nevíme, co bude zítra

Jarmila Horáková byla talentovaná herečka první republiky, jejíž kariéru však ve třiadvaceti letech ukončil zhoubný nádor na mozku. Zahrála si v prvním představení Osvobozeného divadla a své první angažmá získala v Národním divadle, přátelila se s Nezvalem i Seifertem. „Přišlo mi hrozně líto, že zemřela tak mladá. Určitě bychom o ní hodně slyšeli. Na svoji generaci měla rozhodně vliv,“ vysvětluje spisovatelka Jana Poncarová, proč se rozhodla Jarmilin příběh literárně zpracovat. Kniha Herečka: Múza první republiky vyšla v listopadu.

5. ledna 2023
not random 9
img

Sektem z Plzence slavili konec války. Dnes se ho vypije 15 milionů lahví

Konec roku si většina lidí neumí představit bez skleničky šumivého vína. Není proto divu, že největší tuzemský výrobce těchto nápojů, společnost Bohemia Sekt, v posledním měsíci roku prodá až třicet procent svého celoročního objemu. „Teď je velice brzy odhadovat, jak prodeje nakonec dopadnou. Vypadá to ale, že v prodejích šumivých vín se krize během roku zatím výrazně neprojevila,“ hodnotí opatrně hlavní sklepmistr Bohemia Sektu Josef Švéda. Výsledky by se mohly přiblížit těm loňským, kdy firma ze Starého Plzence v této kategorii prodala víc než 15 milionů lahví.

30. prosince 2022
not random 10
img

Nevidomost má tisícero odstínů, my vidíme jen jeden

Nejdřív chtěla dokumentaristka Jana Ševčíková točit snímek o vodicích psech. Fascinovalo ji silné pouto, které se mezi zvířetem a nevidomým člověkem vytvoří. Záhy si ale uvědomila, že ještě víc ji zajímají ti, kteří jsou voděni. „Nechtěla jsem ukazovat na jejich handicap, chtěla jsem jít za něj, dát najevo to, co nás spojuje, ať jsme vidící či naopak,“ říká Ševčíková o svém novém dokumentu Ti, kteří tancují ve tmě. Snímek sleduje šestici nevidomých, kteří žijí naplno.

28. listopadu 2022
not random 11
img

Mysleli si, že jdou na smrt, místo toho u nás našli domov

Říkají si černí Češi. Narodili se sice v Africe, když se jich ale zeptáte, kde jsou doma, bez váhání odpoví, že v Česku. Jejich domovinou, Namibií, zmítala válka za nezávislost a oni se jako děti ocitli v roce 1985 v tehdejším Československu. Zůstali tu šest let. Pak je ze dne na den odvezli zpátky. „Pro řadu z nich je to největší životní trauma, horší dokonce než samotná válka,“ říká sociální a kulturní antropoložka Kateřina Mildnerová z Univerzity Palackého v Olomouci, která osudy těchto dětí zmapovala v knize Černí sokoli. Podle knihy se natočil i dokument Černí Češi.

1. listopadu 2022

STARŠÍ >>