Ani dobré známky nemusí znamenat studium maturitního oboru, pokud není dostatečně motivovaná rodina, ukazují výzkumy. Školy mají navíc často pocit, že nemohou rodinám radit. Faktem taky je, že nerovnost ve vzdělání nezačíná až s přechodem na střední školu, ale už s příchodem na školu základní, upozorňuje Jana Straková z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání Pedagogické fakulty UK.
Když se řekne ocet, skoro každý si představí hodně kyselou nikterak chutnou tekutinu, vhodnou tak leda na tlačenku nebo zavařování, popřípadě dobrou na úklid. Václav Smolík začal tento mýtus před několika lety bořit, když se vrhl do výroby octů přírodní cestou nejčastěji z jablek. Uprostřed Českého krasu, kde s rodinou žije, dnes vzniká ocet chuťově pestrý, zdraví prospěšný, pitelný i jen tak. Zajímavé je, že jeho cesta k octům vedla přes Japonsko.
Zkoumá fenomén home office a v současné době působí na Vysoké škole technické a ekonomické v Českých Budějovicích. Michael Beňo nemá s prací z domova jen akademickou zkušenost, nýbrž i osobní. V Rakousku pracuje pro sportovní firmu a před deseti lety si zde jako první vydobyl, že chce pracovat z domova. „Měla by to být třešnička na dortu. Když svou práci vykonáváte dobře a náplň práce je taková, že z domova pracovat můžete, nevidím důvod, proč to neumožnit,“ je přesvědčen Michael Beňo.
Pandemické restrikce, včetně zavřených škol, se podepisují na psychice adolescentů. Během puberty hledáte, kdo jste, kam patříte, co vás baví. K tomu nutně potřebujete vrstevníky a to i ty, s nimiž si nerozumíte. „Je potřeba si uvědomit, že v rámci ,kmene‘ potkáváme ,i ty druhé‘, kteří nepatří do naší party, nejsou naši nejlepší kamarádi. Proti nim se vymezujete a i tím se stáváte sami sebou,“ vysvětluje Vlaďka Bartáková, psychoterapeutka a matka čtyř synů, z nichž tři jsou zrovna v pubertě.
Vystudovala filmovou vědu a jako manažerka se v Národním filmovém archivu podílela mimo jiné na digitalizaci sbírek. Nebyla ale šťastná. Pak objevila kouzlo starého řemesla, koupila si tkalcovský stav a začala tkát šály. Už pár let se tím živí. „Začala jsem dobře spát, přestala se přejídat a zjistila, že toho k životu moc nepotřebuji,“ říká Anna Batistová, která tvoří pod značkou anniné.
Pracoval na historicky prvním českém seriálu #martyisdead, který získal mezinárodní cenu Emmy, obdobu filmových Oscarů. „Elegance Martyho je v tom, že přístupnou formou podává drsné téma kyberšikany,“ říká Jindřich Kravařík, který stojí za hudební a zvukovou složkou oceněného seriálu. S Jindřichem jsme probrali i to, proč v kině některé filmy „řvou“ a jak se zvučí představení v Austrálii.
Učí lidi v Česku i ve světě myslet kriticky. Chápat, že se můžeme mýlit. Umět změnit názor, přiznat chybu. Pracovat s informacemi, které jsou hodnověrné. „Změnit osobně důležitý názor není lehké. Přiznat si, že jsme uvěřili nějaké hlouposti, je trapné. Vytvořit si nový názor dá pak taky práci,“ říká lektor kritického myšlení Lukáš Hána. Loni jsme si kritické myšlení i umění argumentace mohli trénovat u debat ohledně pandemie, letos v tom, jak se zdá, můžeme pokračovat.
Tvrdíme dětem, že dárky nosí Ježíšek. Pak máme výčitky, že jim lžeme. Podle význačného českého filozofa Jana Sokola by ale každé dítě mělo ve svém životě zažít něco nečekaného, hezkého, neobvyklého. „Poučení z betlémského příběhu je v tom, že čeho na světě užíváme, dostáváme zadarmo. Na poli se sice musí pracovat, pak ale obilí vyroste samo. Za to, že svítí slunce, také nikomu neplatíme. I to, že jsme se narodili, je dar,“ říká Jan Sokol.
Je jednou z nejúspěšnějších českých umělkyň. Osmatřicetiletá Eva Koťátková tvoří zejména performativní instalace, které se často stávají třeba divadelními představeními. Zajímají ji témata, která rezonují ve společnosti – jako je útlak, restrikce, outsideři či bezmoc zvířat. Své zkušenosti z tvorby chce nyní přenést i do škol. „Důležitá je pro mne imaginace, beru ji jako prostředek změny. Když je člověk schopen představit si jiné podoby světa, je pak i schopen svět proměnit,“ konstatuje.
Kdysi život zavál profesora Petera Tavela, římskokatolického kněze a dominikána narozeného na Slovensku, do rakouského kláštera. Posléze se stal děkanem Cyrilometodějské teologické fakulty v Olomouci. Fakulty, která letos jako první v Česku nabídla možnost vystudovat bakaláře online. Peter Tavel má bezesporu rád výzvy. Prý za to může i jeho šestitýdenní plavba na plachetnici v Indickém oceánu, během níž se zbavil strachu. „Byl jsem čtyřiadvacet hodin ve stresu, že zemřu. V jednom momentě jsem si ale uvědomil, že už se nebojím. Dokázal jsem si říct, že pokud je to ta poslední vlna, můj strach mi není vůbec k ničemu.“
Michal Ďorď prožil své dětství v ústavní péči. Nyní aktivně bojuje za práva dětí s podobným osudem, jako byl ten jeho. Situace v Česku je v tomto směru špatná, což nyní vyjádřil i Evropský výbor pro sociální práva, na který se před třemi lety obrátily dvě mezinárodní organizace. Vadilo jim, že děti do tří let končí v kojeneckých ústavech, aniž by se český stát snažil jejich situaci vyřešit jinak a lépe.
Třetina jídla na světě se vyhodí, většina zbytečně. Tomu, jak plýtvání v našich kuchyních a gastro provozech předcházet, se věnuje Barbora Kebová z iniciativy Zachraň jídlo. „Jídlo je potřeba správně skládat do ledničky a nebát se v kuchyni experimentovat,“ radí Barbora, pro niž je velkou výzvou vařit z toho, co ostatní považují za odpad, třeba z mrkvové natě. Jeden z posledních projektů, kterých se účastnila, se týkal toho, jaký odpad vzniká v jídelnách a fastfoodech.
