Kde se vlastně bere lidský hlas? Proč ho má někdo hluboký a někdo zas vysoký? Proč se hlas některých lidí nedá poslouchat a jiný našim uším přímo lahodí? A co má dělat zpěvák, který se ráno probudí ochraptělý a ví, že večer musí odzpívat představení? To všechno ví pražská foniatrička Zuzana Veldová, která se už roky stará mimo jiné i o herecké, operní nebo muzikálové hlasy.
Osada, oheň, na něm kotlík, kytara, písně… Tramping, z něhož se postupem času stal fenomén, začal v Československu před více než stoletím. Za tu dobu prošel řadou proměn, ale podstata zůstala: motivace utéct města, být v přírodě, s kamarády, žít si po svém. „V podobě, v jaké vznikal u nás, je tramping světovým unikátem,“ říká historik Jan Randák, spoluautor knihy o dějinách trampingu.
Pandemie koronaviru ukázala, jak nepřipravená a nefunkční dokáže být veřejná správa. Otázky, proč se vlády nedokážou na podobné krize připravit nebo zda byly rozumně využity peníze daňových poplatníků, se rozhodl zodpovědět americký ekonom Ryan A. Bourne v knize Ekonomie v jednom viru. „Vlády, hlavně ta americká, nedokázaly jednat tak, aby měla veřejnost rychle k dispozici nástroje zmírňující rizika nákazy,“ říká.
Etnoložka Daniela Stavělová před nedávnem vydala s kolegy monografii mapující dějiny folklorního hnutí u nás v druhé polovině 20. století. „Folklorní hnutí se stalo vitrínou komunistického režimu. Soubory a jejich programy byly vývozním artiklem, kterým se mělo ostatnímu světu sdělit něco o lidech žijících v zemi se šťastnými zítřky,“ říká badatelka. Dodává zároveň, že lidové písně a tance často představovaly únik ze socialistické každodennosti.
Pokud byste měli chuť začít vyrábět vlastní šperky nebo šít oblečení, Hana Konečná je přesně tím člověkem, který vám může poradit, jak výrobky prodat. V oboru rukodělného podnikání se pohybuje už víc než dekádu. „Tento typ byznysu není jednoduchý, a dokonce není povinnost vlastní výrobky prodávat. I kdyby vám okolí tisíckrát tvrdilo, že jste tak šikovní, že byste se tím mohli živit,“ říká autorka knihy Handmade Byznys.
Spisovatelka Johana Fundová stojí za populárním profilem Pure devadesátky, který má na sociálních sítích desetitisíce fanoušků a baví uživatele popkulturními zajímavostmi z nedávné minulosti. „Začalo to tak, že jsem viděla fotky z otevření prvního McDonaldu u nás. Dáda Patrasová a Felix Slováček tam pili šampaňské,“ vypráví Fundová. Nedávno vyšlo pokračování knihy s názvem Milénium, kde se zaměřuje na roky 2000 až 2005.
Krize by pro podnikatele měla být hlavně příležitostí, říká Jaroslav Svoboda, majitel Czech Inn Hotels, jedné ze tří největších hotelových sítí v Česku. Jeho obor se, podobně jako celá řada dalších, musel nejdřív vyrovnat s koronavirovou pandemií, nyní čelí vysokým cenám energií. „Ale my například nyní zažíváme nejlepší rok v historii firmy,“ říká Svoboda. „Za covidu jsme totiž masivně investovali – a vyplatilo se to.“
Ondřej Zdráhala je jedním z mála českých sportovců, který si vyzkoušel život v Kataru. Na vlastní oči viděl, jakým tempem se země v posledních letech chystala na nadcházející mistrovství světa ve fotbale, jež začíná už v neděli. „Všechno směřovalo právě k tomuhle turnaji. Katařané si vyzkoušeli pořadatelství na házené a atletice. Směřovali k tomu i výstavbu. Třeba metro v Dauhá postavili za šest let,“ vysvětluje bývalý reprezentant a současný prezident Českého svazu házené.
Vít Schlesinger pomáhá sportovcům s mentálním tréninkem, spánkem nebo stravou. Mezi jeho svěřence patří třeba kapitán fotbalové Sparty Ladislav Krejčí nebo její brankář Matěj Kovář. „Lidé se mě často ptají, co si mohou vzít od sportovců. Já jim odpovídám, že je třeba přestat se bát toho, že v životě uděláte chybu,“ vysvětluje Schlesinger.
Je nepsaným pravidlem, že většina lidí v létě zanedbává čištění zubů a na podzim se to pokouší dohnat. S prevencí a dočištěním chrupu i dásní dokáže většině lidí pomoci stále populárnější dentální hygiena. „Čištění tím nenahradíte, ale pomůžete tím jak svému tělu, tak peněžence,“ říká dentální hygienistka Lenka Novotná z pražské ordinace DéHá hygiena. Zároveň vyzdvihuje vysokou úroveň českých zubařů.
Krejčovství se učila nerada, ale lákala ji práce s dětmi. Proto se stala vychovatelkou v pasťáku. Chovancům se tam snažila dát alespoň kousek domova a začala jim šít hračky. Z toho se před pětadvaceti lety vyvinulo podnikání: Helena Foltánová šije plyšáky značky Heli, které milují děti i dospělí. „Každá moje hračka je originál. A navíc vypadá trochu jako já. Je malinká, vysmátá a baculatá,“ říká usměvavá paní z Jihlavy ve své dílně plné plyšáků.
Po dlouhých třinácti letech od požáru Průmyslového paláce začala jeho rekonstrukce. Jejím spoluautorem je architekt Vladimír Thiele, jehož vizí je zachovat co nejvěrnější podobu budovy, ale zároveň ji upravit podle moderních standardů. „Snažíme se fakticky být jen nenápadným aktérem na pozadí dějin. To je rozdíl oproti spoustě jiných zakázek, kde se máte výtvarně uplatňovat a být jako architekt vidět,“ popisuje.
