Zatímco většina českých muzikantů má během omikronového ledna koncertní volno, osmatřicetiletý kytarista Lukáš Sommer si zahrál dva koncerty v New Yorku. „Moje první životní Carnegie Hall,“ říká v rozhovoru, který si můžete celý poslechnout jako další díl podcastu Host Reportéra: „A mně se v letadle stane průšvih!“ Celý podcast si poslechněte zde.
Na začátku února začíná v Číně zimní olympiáda. Spojené státy, Japonsko, Británie a Austrálie už ohlásily, že jejich političtí činitelé na událost nepojedou. I když se ostatní státy zřejmě k bojkotu oficiálně nepřipojí, budou na slavnostním zahájení chybět politické reprezentace mnoha dalších zemí. „Je to nejen políček komunistické straně Číny, ale i samotnému prezidentovi Si Ťin-pchingovi,“ hodnotí sinolog Martin Hála.
Před deseti lety se Marcela Tobiášová a její muž stali pěstouny. V Dobrušce v podhůří Orlických hor se momentálně starají o tři sourozence. Tomu nejstaršímu bylo, když do náhradní rodiny přišel, necelých šest let. Ve školce i v poradně Marcele Tobiášové tehdy shodně řekli, že ho má dát do zvláštní školy. Ona ale neposlechla. A udělala dobře. Její pěstounské dítě je letos v páté třídě a domů nosí jedničky.
Marcela Hergesselová učí angličtinu na střední škole, vede Asociaci jazykových škol a zároveň skoro třicet let podniká v oboru jazykových kurzů. Pro ministry, co neumí anglicky, má celkem pochopení, pro mladou generaci bez znalosti světového jazyka však ne. „Nedokázali jsme zatím prodat ideu, že bez angličtiny nebudou moct existovat,“ říká.
Když začínal, ještě mu ani nebylo osmnáct. V kapse měl třicet tisíc a své boty prodával po kavárnách. Dnes je mu třiadvacet a jeho obuvnická firma Vasky měla v roce 2021 obrat přes dvě stě milionů. „Na svůj první obchod si vzpomínám dobře. Na babiččině zahrádce jsem posbíral zeleninu a pak jsem ji babičce s dědou prodával,“ směje se zlínský podnikatel Václav Staněk. Zatímco obchod se zeleninou mu tehdy moc nevyšel, Vasky patří mezi nejúspěšnější české startupy posledních let.
Namožené koleno, covid, zánět ve střevě, srdeční arytmie. Jeden z nejlepších českých silničních cyklistů Zdeněk Štybar překonal za poslední dva roky spoustu překážek. Vždycky se ale dokázal zvednout a loni v září skončil sedmý na mistrovství světa, což byl druhý nejlepší výsledek v historii české cyklistiky. My jsme ho zastihli těsně před Vánoci ve španělském Calpe na soustředění s jeho týmem Quick-Step–Alpha Vinyl.
Fotograf Jan Jindra čtyři roky dokumentoval dění na Karlově mostě v centru Prahy. Fascinovala ho rozmanitost lidí, kteří tudy prochází. Od žebráků přes eskamotéry až po novomanžele z Asie. V prosinci vydal knihu Charles Bridge, která ukazuje toto kultovní místo bez patosu a s notnou dávkou ironie.
V České republice se loni narodily desítky rysů. Žijí především v okolí Šumavy nebo pak v oblasti Beskyd a Javorníků. I když se mohou dožívat i sedmnácti let, jen zlomek se jich u nás dožije třetího roku. Ukázal to pětiletý průzkum, na němž se podílel Miroslav Kutal, akademický pracovník Ústavu ekologie lesa Mendelovy univerzity v Brně a vedoucí programu Šelmy v Hnutí Duha.
Nová vláda v čele s premiérem Petrem Fialou zatím maže lidem med kolem pusy, ale časem bude muset předložit skutečný stav věcí a sáhnout k nepopulárním krokům, říká sociolog Daniel Prokop z PAQ Research. „Kabinet nemá šanci udržet nízké daně a zároveň štědré sociální výdaje,“ soudí. Co čeká Česko v roce 2022? Jaké budou největší výzvy pro společnost a vládu?
Patří mezi nejznámější české politické komentátory, v posledních pěti letech je navíc populární i jako moderátor satirického pořadu Šťastné pondělí, který vysílá Seznam Zprávy. Jindřich Šídlo začínal s novinařinou před třemi dekádami a dodnes je milovníkem 90. let: „S odstupem času jsem přesvědčen, že Česko především první půlkou devadesátek prošlo obdivuhodně dobře,“ říká.
Jeho oborem je matematika. Zajímá ho, jak se chovají kapaliny v porézním prostředí nebo jak matematicky postihnout nestacionární jevy při hydrodynamické kavitaci. Kromě toho je ale Tomáš Fürst vášnivým pozorovatelem a analytikem českého vysokého školství. Coby někdejší student americké střední i vysoké školy přemýšlí nad tím, proč to na českých univerzitách nešlape tak dobře jako na těch amerických a čím se české akademické prostředí odřízlo od okolního světa.
Nejlepší nabídka:
Premium + časopis
Výhodné balíčky předplatného.
12 čísel magazínu Reportér a rozhovory na každý den.
Nejvýhodnější cesta k zajímavému čtení.
Zařídíte za pár chvil a můžete číst celý rok. Vyberte si zde.
Dospěli jsme do doby, kdy scénáře pro komiksy bude psát umělá inteligence? Kreslíř, ilustrátor, zakladatel studia DRAWetc. a neúnavný boxer z Vinohrad popisuje příběh, ze kterého jemu samotnému „naskočila husí kůže“. Jak se dá v Česku živit kresbou a proč jsou klienti čím dál náročnější?
To, jak vláda a ministerstva komunikují, není ideální. To ostatně velmi dobře ilustruje tuzemské dění kolem pandemie. Změnit to se jako první rozhodlo ministerstvo školství. Nechalo si udělat výzkum, který je první snahou v Česku analyzovat vládní komunikaci. V čele projektu stojí Denisa Hejlová z Univerzity Karlovy, přední česká expertka na marketingovou a strategickou komunikaci.
České domácnosti i firmy musí v první půlce letošního roku počítat s inflací osm až devět procent, vyloučen není ani dvouciferný růst cen. V druhé půli roku by ale už měl nárůst cen zpomalovat. I přes to, že půjde o nejvyšší inflaci za posledních minimálně třináct let, s dalším razantním zvyšováním úroků by byl hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil opatrný.
Hra, hra a jedině hra. Nic jiného děti zpátky do přírody nepřiláká, tvrdí Stanislava Šejblová, lesní inženýrka a pedagožka, která žije s rodinou v hájovně ve východních Čechách a učí děti, že příroda je vlastně to nejlepší hřiště na světě. Svou vlastní kreativitu přetavila v poetickou knihu s názvem Abecedou za přírodou, kterou poprvé vydala na podzim 2019 a kterou už mají tisíce dětí po celé republice.
O co asketičtější je v osobním životě, o to divočeji působí jeho obrazy. Jako dítě bydlel v domě, který stál na místě dnešního obchodního domu Kotva v centru Prahy. Téměř po půl století se na Staré Město vrátil. Jak to ovlivnilo jeho nejnovější tvorbu a jak se do ní promítá epidemie, přibližuje grafik, ilustrátor a malíř Jan Hísek.
Psychiatrické ordinace jsou přetížené, mnohde se čeká na termín i tři měsíce. Pandemie narušila životy každého z nás a prověřila naše fyzické i psychické síly. Přesto byl loňský rok, co se týče počtu sebevražd, druhý nejpozitivnější od konce devatenáctého století. Svůj život se rozhodlo dobrovolně ukončit 1 224 lidí. „To nikdo nečekal, všichni jsme se obávali, že se ten zátěžový rok odrazí na výrazném zvýšení jejich počtu,“ říká Martin Anders, přednosta Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Pro skoky na lyžích se rozhodl už v pěti letech. Když byl malý, tak se vůbec nebál. Skočil, spadl, zvedl se a šel zase skákat dál. Odhodlání a vůle mu i nadále zůstaly. „Když člověk spadne úplně na dno, tak už se má od čeho odrazit,“ říká Roman Koudelka, nejlepší český skokan na lyžích, který v únoru podstoupil operaci kolene a teprve v prosinci se vrátil do závodů.
Začínal ve Spartě, pak hrál deset let na Ukrajině za Šachtar Doněck, kde odehrál desítky zápasů v Lize mistrů a vyhrál s tamním klubem i Pohár UEFA. Po návratu domů, ve svých 40 letech, kroutí Tomáš Hübschman už sedmou sezonu coby kapitán Jablonce a zatím nehodlá skončit. „Šachtar i dnes sleduju a fandím mu. Prožil jsem tam nejlepší léta svého života. Mrzí mě, že stadion chátrá a nikdo na něm ještě pár let hrát nebude,“ říká o Doněcku poslední aktivní pamětník legendárního Eura 2004.
Když bylo zpěvačce Žofii Dařbujánové pětadvacet let, doufala, že se kapela Mydy stane světovou – všechno k tomu směřovalo. V zahraničí vystupovala se svými spoluhráči stále častěji a na větších pódiích, dokonce už společně plánovali stěhování do Berlína. To bylo před dvěma lety, a pak všechno změnila pandemie. „Úbytek koncertů mě dost natrápil,“ přiznává, „ale na druhou stranu jsem si našla pěknou práci u filmu.“ Celý rozhovor si můžete poslechnout v podcastu Host Reportéra zde, nebo v podcastových aplikacích.
Třiasedmdesátiletá Vilma Svobodová letos získala titul Seniorka roku, před pár lety zas dostala ocenění Neřízená střela. Což je slovní spojení, které ji naprosto vystihuje. Neřeší, že jde proti hlavnímu proudu a kritizuje chování seniorů, kteří se dožadují zájmu vlastních vnoučat. Cestu ven z mezigeneračního nedorozumění vidí ve výchově a vzdělávání.
Na pultech knihkupectví se letos před Vánoci objevilo více novinek než loni, i když většina kvůli nedostatku papíru až v listopadu. Celkovým prodejům ale hodně pomohly starší tituly. „Tituly starší než rok už tvoří více než polovinu prodejů,“ říká obchodní šéf Albatrosu Josef Žák.
Měl to být rozhovor o závodním zimním plavání čtyřiasedmdesátileté otužilkyně. Příběh Ivy Kláskové, která byla i v kómatu, je však natolik pestrý, že se povídání ubíralo úplně jiným smě-rem. „Život se má žít na plný pecky,“ říká hrdá prababička, která jezdí na kole, ráda se potápí i pod ledem, a když ji to popadne, sedne do auta a večer je u moře. A často se směje.
