Hana Makoňová je zubní lékařka a zároveň už dvacet let pomáhá v Záchranné stanici živočichů Plzeň. Každý rok řeší desítky případů, kdy musí přímo na místě ošetřovat zvířata, vážně zraněná jen rybářskými vlasci. „Zvířata tu byla už před námi. Snaží se na naše prostředí adaptovat a my bychom měli být trochu ohleduplnější,“ říká lékařka.
Před deseti lety začínala kampaň před historicky první přímou volbou českého prezidenta. Politolog Tomáš Lebeda byl jedním z mnoha lidí v oboru, kteří tehdy varovali před jejím zavedením s tím, že naruší ústavní systém. Podle Lebedy přímá volba hlavy státu nejenže nepřinesla nic pozitivního, ale dokonce způsobila věc, před níž politologové nevarovali: česká společnost se zásadně rozdělila. „Jakýkoli zásah do ústavy může přinést důsledky, s kterými jsme původně nepočítali, takže takové zásahy by měly být co nejstřídmější,“ říká.
Sebepoškozování, úzkosti, panické ataky. Vážné psychické problémy trápí často děti i ve velmi nízkém věku. Důvod? Na duševním zdraví se podepsaly dva roky covidu, sociální izolace, odloučení od vrstevníků a následně válka na Ukrajině. „Dřív to bylo tak, že si někteří rodiče nechtěli připustit, že by dítě mělo nějaký vážnější problém. Spíše si říkali, že to přejde. A cestu k psychologovi brali jako své selhání,“ říká psychoterapeutka Radka Víchová. Dnes už ale jít k psychologovi nepředstavuje takové tabu.
Přesně před deseti lety vydal kastelán jihomoravského zámku Milotice první humornou knihu o mladé aristokratce, její ztřeštěné rodině a svérázném služebnictvu. Evžen Boček měl nečekaný úspěch, postupně vydával další díly, dohromady prodal půl milionu knížek. Za pár dnů vyjde díl šestý a poslední: jmenuje se Aristokratka pod palbou lásky. „Stačilo,“ říká pětapadesátiletý Boček v rozhovoru, jehož plnou verzi přináší podcast Host Reportéra. Poslechnout si ho můžete přímo zde nebo ve vašich podcastových aplikacích.
Milan Grossmann o sobě říká, že je obyčejný řidič z Plzně. Což ale není tak úplně pravda: před dvanácti lety začal pátrat po osudu svého dědečka Jakuba, který v roce 1939 odešel z rodné Ostravy do Polska a odtud pak pěšky až do Stockholmu, kde mu pomohla švédská hraběnka Amelie Posse-Brázdová. Milan za ta léta natočil desítky vzpomínek pamětníků po celém světě, vydal knihu a letos v září představil – mimochodem právě ve Stockholmu – celovečerní dokument, který spletitou cestu jeho dědečka popisuje.
Před devatenácti lety se Erik Čipera, který dnes stojí v čele neziskové organizace Asistence, vydal jako dobrovolník s o něco mladším klukem na vozíku na hokej. A zažil tam něco, co se od té doby snaží šířit a dělat – zbavovat lidi s postižením zbytečných omezení v jejich životech. Český stát jim ale ne vždy dostatečně pomáhá. Ti, kteří potřebují pomoct nejvíc, dostávají státní příspěvek na pět hodin denně osobní asistence maximálně.
Český vkus při vybavování domácností se v mnohém zlepšil, ale pořád je zatížen odkazem komunismu, říká designérka Jana Vařechová Holoubková, která navrhuje interiéry a angažuje se v komunitních projektech. Češi podle ní chtějí, co tehdy mít nemohli, a hromadí čím dál víc věcí. Jejich domovy pak praskají ve švech. „Někdy přitom stačí udělat malou změnu a interiér se provzdušní,“ radí architektka, kterou kromě přecpaných bytů rozčiluje i nesourodá výstavba rodinných domů a malůvky na panelácích.
Britové mají rádi české pivo. Britský facebookový Czech Beer Fan Club je dokonce největším na světě, říká Martin Macourek, bývalý ředitel českého zastoupení CzechTrade v Londýně a šéf Czech Beer Alliance. Britové podle něj postupně zjišťují, že české pivo není jen Plzeň nebo Budvar, ale že existují i rozmanitější druhy.
Čechů, jejichž tvář se kdy objevila na obří obrazovce na newyorském Times Square, je poskrovnu. V půlce září se k nim ale jedna přidá – patří sedmnáctileté Magdaleně Sailerové, vrcholové sportovkyni s Downovým syndromem. Madlenka, jak jí říkají doma, je součástí kampaně National Down Syndrome Society, která má na nemoc upozornit a lidi s takovou diagnózou podpořit. Například v Česku kolem Downova syndromu pořád panuje řada mýtů, shodují se Madlenčini rodiče, Adriana a Milan Sailerovi.
Jan Staněk čtyři roky natáčí videa na YouTube s cílem propagovat elektromobilitu a za tu dobu získal stovky tisíc sledujících. Sám elektroauto využívá čtvrtým rokem a nepochybuje, že během této dekády elektromobily převládnou.
Česko přichází o další druh ptáka. Sýček obecný býval v každé vesnici, dnes zbývá posledních sto párů. A jeho záchrana se přes všechnu snahu nedaří. Letošní sezona byla obzvlášť špatná, v polovině hnízd se z vajíček nic nevylíhlo. „Počty těchto ptáků jsou opravdu kritické a jde o ochranu každého jednotlivého páru,“ říká Martin Šálek, koordinátor ochrany sýčků z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd.
Nejlepší nabídka:
Premium + časopis
Výhodné balíčky předplatného.
12 čísel magazínu Reportér a rozhovory na každý den.
Nejvýhodnější cesta k zajímavému čtení.
Zařídíte za pár chvil a můžete číst celý rok. Vyberte si zde.
Téměř celou zimu ho trápil zánět průdušek, takže už ani nedoufal, že by sezona mohla být nějak úspěšná. Jenže byla. Mladému triatlonistovi Radimovi Grebíkovi se podařilo několik fantastických výsledků a aktuálně je ve světovém žebříčku nejvýše postaveným českým triatlonistou. Sport se nicméně už před pár měsíci rozhodl trochu upozadit a chce se věnovat své největší zálibě, kterou jsou vlaky. Od 1. srpna se začal připravovat na práci strojvedoucího.
Mluví o sobě jako o eko funebračce. Blanka Javorová z organizace Ke kořenům před sedmi lety s kolegyněmi založila první přírodní hřbitov v Česku. Nenajdete na něm hroby, popel se tu ukládá ke kořenům stromů. Jiné jsou i obřady. Jsou osobité, odehrávají se na místech a s věcmi, které měl nebožtík rád. Z těchto pohřbů neodcházíte s depresí, ale motivovaní žít svůj život o fous líp.
Když ve svých devatenácti letech odcházel do Německa, sliboval, že se jednou vrátí do Bohemky, která ho vychovala. Dnes dvaatřicetiletý Jan Morávek se celý život vyznačuje věrností. S manželkou je už od gymnázia, posledních deset let hrál v jediném klubu, bavorském Augsburgu. A do Bohemky se nyní skutečně vrací. Celý rozhovor si můžete poslechnout i jako podcast.
Socioložka Lenka Špaková se zabývá takzvanou sendvičovou generací. Jde převážně o ženy ve středním věku, které paralelně řeší péči o děti a stárnoucí rodiče. Lenka pracuje v Centru pro rodinu a sociální péči v Brně. Organizuje workshopy a diskusní pořady, kde radí, jak pomoci lidem, kteří se starají na všechny strany, ale trochu zapomínají sami na sebe.
Jedna z jejích prvních rad zní, že si máme přestat brát telefon na záchod. Podle Karolíny Presové, zakladatelky společnosti Replug me (v překladu přepoj se), jsme si odvykli být sami se sebou a svými myšlenkami. Místo toho se ve volných chvílích odebíráme do digitálního světa. Zbavit se našich návyků není jednoduché, máme si je proto dávkovat pomalu. Replug me za dobu své existence pomohl už deseti tisícům českých dětí, ale rady nabízí i učitelům, rodičům a firmám.
Je to vynikající operní zpěvák, ale svou vášeň věnuje i jiným věcem. Třeba moravskému vínu. Světoznámého umělce můžete v létě vidět ve Znojmě nejen na některém z festivalových vystoupení, ale i za barem, jak rozlévá víno. Občas také vypomáhá kamarádům ve vinohradu, byť profesionálním vinařem být nechce. „Vím, že to jiní lidé umějí líp, a tak vinohradničení rád outsourcuju,“ říká.
Narážíme na ně všude. Na ulicích, silnicích i cyklostezkách. Mnohdy ale nevíme, jak se na nich chovat. Sdílené elektrokoloběžky ve městech legislativa neřeší. Kdy začne? „Pravděpodobně až se stane něco opravdu vážného a čísla nehod budou nadlimitní. Bohužel, tak to u nás chodí,“ říká Markéta Novotná z Týmu silniční bezpečnosti při neziskové organizaci Bezpečně na silnicích.
Sóloví klavíristé jsou jedni z nejosamělejších muzikantů: cvičí sami, cestují sami, hrají sami. „Koncert s orchestrem je tak pro nás vítanou změnou,“ říká Lukáš Vondráček, jeden z nejlepších hráčů planety. Někdejší zázračné dítě a muzikant, který nastoupil na vysokou školu už ve třinácti, bude hvězdou letošního ročníku festivalu Dvořákova Praha. Zahraje... s orchestrem.
Od června letošního roku pozoruje teleskop Jamese Webba vesmír ze vzdálenosti 1,5 milionu kilometrů nad Zemí. Za tu dobu se mu podařilo nasbírat hned několik snímků, které do této doby nemělo lidské oko šanci pozorovat. „Myslím si, že i díky němu budeme moci v blízké budoucnosti o některé exoplanetě prohlásit, že jsou na ní podmínky vhodné pro život,“ říká v rozhovoru Jan Spratek z Hvězdárny a planetária Hlavního města Prahy.
Krejčovství se učila nerada, ale lákala ji práce s dětmi. Proto se stala vychovatelkou v pasťáku. Chovancům se tam snažila dát alespoň kousek domova a začala jim šít hračky. Z toho se před pětadvaceti lety vyvinulo podnikání: Helena Foltánová šije plyšáky značky Heli, které milují děti i dospělí. „Každá moje hračka je originál. A navíc vypadá trochu jako já. Je malinká, vysmátá a baculatá,“ říká usměvavá paní z Jihlavy ve své dílně plné plyšáků.
Říká si AEC Interesni Kazki. Vlastním jménem Aleksej Bordusov. Pochází z Ukrajiny a jeho surrealistické kresby zdobí zdi domů po celém světě. Svůj poslední mural dokončil před pár dny v Praze v rámci prvního ročníku festivalu Wall Street. Jmenuje se Chasing the Red Demon (Pronásledování rudého démona) a je věnován Ukrajině a jejímu boji proti ruské agresi. Inspiroval se ale i historií České republiky a jejím bojem proti komunistické nadvládě.
Terezínské muzeum od 90. let vypráví příběh holokaustu a terezínského ghetta. Jinou perspektivu, jak na toto období nahlédnout, nabízí vítěz mezinárodní architektonické soutěže na rekonstrukci muzea. Světoznámý americký architekt Steven Holl se podílel na návrhu, který má symbolizovat naději navzdory tragické historii místa. Někteří přeživší se však proti tomuto konceptu postavili. „Myslím, že bychom měli respektovat návrh, který jednohlasně vybrala odborná porota,“ říká Jan Roubínek, ředitel Památníku Terezín.
