Ve velmi otevřeném rozhovoru vypráví jeden z nejúspěšnějších českých výtvarníků mimo jiné o lásce k New Yorku a gastronomii. „Miluju velkoměsta, ale od vypuknutí pandemie žiju paradoxně venkovsky, na kraji lesa,“ říká jedenačtyřicetiletý Pasta Oner. Celé devadesátiminutové povídání si můžete poslechnout i v podcastu Host Reportéra.
Plán Václava Navrátila byl jasný: ve vlastní firmě rozvinout nápad a metodu vzniklou během doktorandského studia, jak hledat nová léčiva. Pak přišel covid a ze začínající Diana Biotechnologies se stala úspěšná společnost, na níž stojí třicet procent PCR testů v Česku. Rychlý růst firmě umožnil nabírat české vědce, kteří se vracejí ze zahraničí, a Václav Navrátil i díky tomu plánuje o to větší návrat k původnímu scénáři: hledat a možná jednou vyvíjet vlastní originální léky.
Lidem, které označujeme za postižené, nedáváme často šanci žít mimo ústav. Nedáváme jim prostor prožít život tak, jak by si oni sami přáli. Dana Hradcová z Fakulty humanitní studií UK vystudovala aplikovanou etiku a už řadu let se snaží na akademické půdě, ale i přímo v terénu, proměňovat fungování institucí. Naslouchá těm, kteří v nich žijí, a tvrdí, že ústavy nepotřebujeme.
Šimon Michalčík, dnes dvaadvacetiletý student, rozjel v Česku nadaci Plant-for-the-Planet, jejímž cílem je skrze sázení stromů získat více času na řešení klimatické krize. Jako její delegát také strávil první týden konference v Glasgow. Jeho dojmy jsou smíšené, věří v posun, i když šampaňské by zatím nebouchal.
Na počátku 90. let se na základních školách zrušil předmět Dílny. Ponky, kladívka a hřebíky nahradily počítače. Jiří Rudolf vede Technický klub mládeže v Litoměřicích, kde učí truhlařinu, robotiku nebo modelaření. Vloni založil veřejnou Sdílnu, kam chodí nejmladší i nejstarší generace. A nyní plánuje mobilní laboratoř, která bude putovat po menších obcích a přiveze řemeslo dětem, které to mají do města daleko.
Když dala Vanda Seidelová před více než dvěma lety svého syna do školky, brzy se začala ztrácet v informacích, které ze vzdělávací instituce proudily. Co mám mít na karneval? Kdy jedou na výlet? Kde ta informace visela? Na dveřích, na nástěnce? Přišlo to e-mailem? SMSkou? Protože zjistila, že není jediná, kdo podobné problémy řeší, vytvořila aplikaci Twigsee, která má školku a rodiče chytře propojit. A zájem o ni mají nejen v Česku, ale i ve světě.
„Náklady na stavbu jsou v Polsku srovnatelné s našimi, ale díky velké konkurenci jsou ceny bytů výrazně nižší,“ říká Marcela Fialková, ředitelka strategie a komunikace developerské firmy UDI Group. Ceny dostupných bytů pro obce by podle ní mohly být o víc než polovinu levnější, než jaká je dnešní tržní realita. Rozhovor si můžete poslechnout i ve formě podcastu.
„Listopad 1989 nadefinoval náš život a naše dnešní možnosti, které jsou až neskutečné,“ říká o své generaci jedenadvacetiletý student marketingu Matouš Ettler, který má na starosti propagaci projektu Samet na školách. Ač Pražák, na gymnázium jezdil autobusem do šedesát kilometrů vzdálené Příbrami. Doma má sedm mladších sourozenců a není to jediná věc, která jej odlišuje od mnoha vrstevníků.
Alan Pajer, dvorní fotograf Václava Havla, působil na Pražském hradě třináct let. Fotil státní návštěvy, jezdil s prezidentem po světě. Byl u toho, když se hlava českého státu setkala s dalajlamou, Rolling Stones či Bobem Dylanem. „Všechno jsme se učili za pochodu,“ říká fotograf, jehož „hradní“ kariéru nastartoval jeho aktivismus v listopadových a prosincových dnech roku 1989.
Není to tak dlouho, co panoval názor, že ADHD se týká převážně dětí, které z této poruchy až na výjimky vyrostou. Ukázalo se však, že porucha pozornosti, k níž se někdy přidružuje ještě hyperaktivita, může přetrvávat i do dospělosti. „O tom, že mám tuto poruchu, jsem se dozvěděl nedávno a vlastně náhodou,“ říká učitel a truhlář Denis Ciporanov.
Věda v posledních letech umožňuje archeologům zkoumat genetické informace z kosterních pozůstatků. Získávají tak data, která zásadně mění některé naše dosavadní představy o pravěku. Zkoumají příbuzenské vztahy pravěkých lidí i jejich nemoce. Studie, které se účastnil i Michal Ernée z Archeologického ústavu Akademie věd ČR, tak například zjistila, že všichni muži, kteří žili ve velké části Evropy v době zhruba 2500–2000 let před Kristem, mohli být potomky jediného člověka.
Nejlepší nabídka:
Premium + časopis
Výhodné balíčky předplatného.
12 čísel magazínu Reportér a rozhovory na každý den.
Nejvýhodnější cesta k zajímavému čtení.
Zařídíte za pár chvil a můžete číst celý rok. Vyberte si zde.
Jakubu Ciglerovi se v Praze nevyhnete. Jeho ateliér navrhl v posledních letech řadu velkých obchodních domů i administrativních budov. Quadrio na Národní, Florentinum na opačné straně centra nebo kancelářské prostory nad Hlavním nádražím. Brzy se podle jeho návrhu bude stavět i na Vinohradech, na místě někdejšího Transgasu. V rozhovoru přemýšlí o tom, jak přivést lidi z virtuálního prostoru zpátky do toho veřejného. Popisuje, proč jsou zelené budovy tak trochu podvod na diváka, i proč skončila éra takzvané high-tech architektury.
Aleš Drobil má kousek od pražského Anděla restauraci Formanka. V souvislosti s narůstajícím počtem případů covid pozitivních registruje zhruba dvacetiprocentní pokles návštěvníků. Na prokazování toho, že je zákazník očkovaný či negativní, si nestěžuje. Většině hostů to podle něj nevadí.
I přes poměrně tvrdou regulaci online hazardu v Česku u nás stále existují lidé, kteří nad hraním ztratí kontrolu. Právě jim se snaží pomoci Jan Řehola z Institutu pro regulaci hazardních her. Vyvíjí software, který provozovatele online hazardu upozorní na patologické chování hráčů. Tím to ale nekončí, Institut chce následně závislým hráčům podat pomocnou ruku. „Budujeme síť adiktologů a dalších odborníků, kteří budou těmto lidem k dispozici,“ říká Řehola.
Vyučený zahradník František Kynčl běhal za vdanými ženami, než před osmi lety „poznal Pána Ježíše“, jak sám říká. Dnes se živí úklidem ulic v Táboře, kde od narození bydlí. Při práci mu pomáhá parta bezdomovců, kteří dostávají šedesátikorunovou stravenku za každou hodinu práce. Podobnému projektu se František věnuje i v Českých Budějovicích a nedávno za to získal Cenu Via Bona.
Kristýna Dyková v půlce října přeplavala kanál La Manche mezi Anglií a Francií. Je třicátým člověkem z Česka, který to dokázal – a to právě půlstoletí od úspěchu toho prvního, Františka Venclovského.
Hana Korvasová před třiceti lety spoluzaložila organizaci Lipka, která školí pedagogy, jak učit o životním prostředí. Jejich akcí se každoročně účastní stovky škol a na jejich výukové programy pro žáky základních a středních škol se stojí pořadníky. „O životním prostředí se dnes musí učit jinak než dřív,“ říká žena, která letos získala Cenu Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos v oblasti životního prostředí.
Básníci, zvlášť ti mladí, patří nejen u nás k ohroženému druhu. Poezie je řemeslo a umění, s nímž nepřijdete ke jmění, dalo by se říct. Aby se člověk stal básníkem, musí v sobě mít idealismus a – tak jako Jan Škrob – věřit, že verše dokážou změnit svět. „Spousta lidí poezii nemusí, protože ve škole byli odsouzeni k tomu básně pochopit. Ale důležitější je se do nich vcítit,“ říká básník, kterému nedávno vyšla sbírka Země slunce.
Provozuje restaurace Chateau St. Havel v zámečku na Praze 4 a Ginger & Fred v Tančícím domě u Vltavy, pořádá kurzy vaření, natáčí pořad Kluci v akci. Šéfkuchaře Ondřeje Slaninu pandemie nezastavila. U zámecké restaurace otevřel výdejní okénko s názvem Cyklovna, rozjel projekt Léčíme jídlem, což byl rozvoz jídel pro lidi v karanténě, ale i doma na home office. „Hrad nebo zámek, ty musely fungovat vždycky, aby lidé viděli, že jedeme dál. V momentě, kdyby se i ony zavřely, tak je konec. Říkal jsem si, že zámek nenechám zarůst šípkovým keřem jako v té pohádce,“ říká.
Osmadvacetiletý Tomáš “Zony“ Zonyga se kdysi při náročném saltu skoro zabil, ale navzdory matčiným slzám se ke své vášni, sportu zvanému parkour, vrátil rovnou ze špitálu. Dlouhodobě patří mezi světovou špičku, trénuje následovníky, nedávno se stal na pražském Jižním Městě patronem prvního parkourového hřiště postaveného metodou 3D tisku. O všem vypráví v rozhovoru, který si můžete nejen přečíst, ale taky poslechnout v podcastu Host Reportéra.
O svém dědečkovi se za socialismu nedozvěděl nic ani ve škole, ani doma. Generál Bedřich Homola, velitel Obrany národa, jehož bral zastupující říšský protektor Heydrich za úhlavního nepřítele, byl popraven v roce 1943. Jak za druhé světové války fungoval náš nejakceschopnější domácí odboj a jakou roli v něm Bedřich Homola sehrál, se rozhodl zmapovat jeho vnuk Zdeněk v knize s podtitulem Zakázaný hrdina.
Každý rok se v televizních zprávách opakují stejné ankety. Co se stalo 28. října 1918? Studenti před kamerou netuší. A opět se ozvou hlasy z řad rodičů: proč se učí tolik pravěku a tak málo moderních dějin? „Prostor pro výuku tohoto tématu rozhodně je, ale někteří učitelé ho vůbec nevyužívají,“ říká Pavel Martinovský, předseda Asociace učitelů dějepisu ČR.
Před několika týdny se na veřejnost dostaly interní materiály společnosti Facebook. Ukázalo se, že firma zná svá slabá místa, ví i o tom, že její Instagram způsobuje deprese a posiluje sebevražedné sklony mladých dívek. Snad by s tím i ráda něco udělala, ale zdá se, že problém je součástí podstaty. Proč člověka pobyt na sociální sítích dlouhodobě deprimuje? „Nutí nás pohybovat se v určitých mantinelech a tím nám zužují životní prostor,“ říká Martin Strouhal, teoretik výchovy a pedagog.
