Z fakulty do ordinace. Těžký krok, s nímž medici potřebují pomoct

15. června 2023

Beáta Kapošváry

Na konci studia medicíny v Ostravě se Martin Palička začal porozhlížet, kde by se jako absolvent a budoucí onkolog mohl uplatnit. Záhy zjistil, že na řadu praktických věcí ho jeho alma mater nepřipravila. Před třemi lety proto vymyslel portál Po medině, který pomáhá medikům při přechodu ze školy do praxe. Tak trochu supluje to, co se na fakultách učí málo nebo vůbec, jako komunikační dovednosti či stress management.

Pamatujete si, kdy vám poprvé proběhlo hlavou, že byste mohl založit web pro studenty medicíny a čerstvé absolventy?

Bylo to během první vlny koronaviru na jaře 2020. Tehdy jsme byli s manželkou ještě studenti medicíny a hned zkraje pandemie jsme začali sloužit jako dobrovolníci v nemocnici.

V jakém jste byli ročníku?

V pátém, což je období, kdy už se budoucí lékař začíná poohlížet, co bude po škole dělat. Takže jsme začali sledovat trh práce. Věděli jsme, že lékařů je méně než pracovních míst, jenže jsme brzo došli k tomu, že nevíme, podle jakého klíče se rozhodnout. Chyběly nám relevantní informace.

Vy už jste tou dobou věděl, že chcete dělat onkologii?

O tom jsem se rozhodl právě někdy koncem toho pátého ročníku. Nicméně pořád, i když se rozhodnete, že chcete dělat onkologii, možností, kam nastoupit, je relativně dost. Informace jsme sháněli na různých místech a zjistili jsme, že naši spolužáci jsou na tom podobně.

Takže jste se rozhodl vytvořit místo, kde bude na jednom místě všechno, co potřebuji vědět, když si jako mladý lékař hledám práci?

Ano. Napadlo nás udělat web, kde bude popsané, co musím jako čerstvý absolvent udělat a umět, abych mohl nastoupit jako lékař do praxe. A taky na co si dát pozor.

OD KAŽDÉHO NĚCO

Co je na přechodu z lékařské fakulty do praxe nejtěžší?

Podle mne je to jedno z nejnáročnějších období. Je to dáno tím, že české lékařské fakulty produkují absolventy, kteří za sebou mají zejména teoretické znalosti. Projdou si během studia tak trochu každým oborem a umí pak od každého něco, dohromady ale vlastně nic. Pokud se rozhodnete dělat třeba jako já onkologii, učíte se o ní pořádně až v nemocnici, když tam po škole začnete pracovat. To, co jsem věděl o onkologii po šestém ročníku, se vůbec nedá srovnat s tím, co jsem o ní věděl po roce či po dvou v nemocnici.

A není to ani tak, že když už třeba ve třetím ročníku vím, že chci dělat chirurga, onkologa nebo kardiologa, že k tomu alespoň trochu můžu směřovat?

Podpořte Reportér sdílením článku