Úřady tepou rostlinné výrobce kvůli názvům, ale kvalitu nekontrolují

Jak vaše „rostlinné“ podnikání vlastně začalo? Všimli jste si rostoucí poptávky na trhu?

Jsme trochu exoti v tom, že jsme v roce 2018 začali podnikat z čirého nadšení, protože jsme sójové produkty chtěli sami jíst. V domácích podmínkách jsme si začali dělat sójové mléko, a když chutnalo nám i přátelům, vydali jsme se na farmářské trhy. Teprve pak se z toho stal záměr a přidaly se další produkty. Na vlnu veganství jsme naskočili spíš nevědomky. A až postupně jsme zjišťovali, že vedle vegetariánů a veganů jsou tu i flexitariáni. Ten trend je celosvětový. Přišlo nám, že v roce 2018 mu řetězce a výrobci ještě nevěnovali tolik pozornosti, ale teď už se to děje. Je to vidět třeba na tom, jak se do různých soutěží, například i v rámci iniciativy Rostlinně, přihlašují produkty velkých značek. Pro ně je samozřejmě nesrovnatelně jednodušší si rostlinný výrobek přidat na výrobní linku a podpořit ho marketingem.

 

Vaše značka je spíš pro znalejší spotřebitele. Proč vás trápí nabídka velkých hráčů?

Je pochopitelné, že na trh naskakují i oni. Nicméně v Evropě je jen pár výrobců rostlinných mlék. Ti plní do Tetra-Paků rostlinné výrobky pro velké množství značek, které se pak tváří, že se od sebe odlišují. Výrobky velkých značek na sobě sice mají veganské logo, ale mnohdy je jejich složení zarážející. Přisypou do nich věci, aby „dohnali“ chuť a strukturu, takže nakonec když bude vegan dlouhodobě konzumovat tyto průmyslově zpracované produkty, může si uškodit. Navíc to umějí dělat i levně, protože nákladově ten rostlinný mišmaš dokážou uplácat za nižší cenu než výrobky živočišného původu. Výživoví poradci vztyčují prst, připomínají, že rozumná je pestrá strava, střídmost a rozmanitost. Pro některé lidi je třeba vhodnější právě flexitariánství než veganství. A důležité je vyvarovat se průmyslově zpracovaných potravin.

 

Kvalita je tedy velký problém segmentu. Může to být – dohromady s někdy ne moc dobrou chutí – jedna z bariér pro zákazníky?

Je pravda, že spousta lidí má bohužel negativní zkušenost, kdy zkusili něco rostlinného a nechutnalo jim to. Občas také někdo poukazuje na to, že sója je špatná, protože se kvůli ní kácí pralesy. Jenže to je zpravidla krmná sója pro dobytek. Musíme si uvědomit, že sója není exotická plodina. My ji třeba v biokvalitě bereme z Rakouska. Další bariérou může být, že spousta lidí vnímá negativně označení „vegan“. Takže výrobci přišli na to, že se vyplatí o produktech mluvit jako o „plant-based“ nebo „meatless“, protože to nebudí takové kontroverze.

 

Nechybí v kontextu kvality nějaká regulace?

To je právě paradox. Probíhá tady hon na čarodějnice kvůli názvosloví, ale kvalitu nikdo nevyžaduje. V Česku je to speciálně podřízené diktátu supermarketů a tomu, co jsme schopni konzumovat a s čím se spokojíme. Bohužel, pokud výrobce splňuje hygienické standardy, regulace na to, jak velký „amaroun“ z „povolených“ látek můžete udělat, vlastně neexistuje. V Rakousku, Německu už umějí vytvořit spotřebitelé na výrobce tlak. My jsme národ, který jede ve velkém v pivu a klobásách, je otázka, jestli na místě není nějaká edukace. Ale kdo ji zaplatí? Stát na to peníze nemá a výrobci „amarounů“ by si poškozovali trh. Přitom rostlinně se dá vařit kvalitně a levně. Má to velký potenciál. Početné národy to tak dělají po staletí.

 

Přesto se kolem sóji objevuje řada dohadů v kontextu vlivu na zdraví. Jak je vyvracíte?

Měli bychom to honem říct Asiatům, kteří o tom celé tisícovky let nevědí. V Asii jsem žil dva roky a žádné alergie jsem nepozoroval. Můj laický pohled na věc – i když sóju jedí pravidelně, rozdíl je v tom, že oni ji konzumují vědomě a čerstvou nebo fermentovanou. Dají si tofu, tempeh, sójovou omáčku. Jejich sója je většinou v jídle přiznaná, ne průmyslově zpracovaná. Naše západní civilizace o ní často ani neví, je schovaná v produktu, aby se zlevnil, objemově nafoukl. Možná jí jíme i víc, ale ve vysoce zpracovaných produktech. Není to tedy to, co způsobuje různé alergie? Z mého pohledu je sója prověřená historií lidstva. Moc podobných plodin nenajdete.

 

Hvězdička vadí. Tak co tři?

Určitě jste zaznamenal kampaň Agrární komory „Žeru maso“ s podtitulem „Jsem masožravec a nestydím se za to“. Peníze na ni poslalo i ministerstvo zemědělství. Co na ni říkáte?

No jasně, na to se peníze najdou. A ještě se ohánějí tím, že je kampaň v zájmu ochrany spotřebitele. Zohledňují vůbec, že spotřebitelé nejsou jen masožrouti? A berou v úvahu třeba to, jak výživově hodnotné může maso z velkochovů být a jak zdravý je jedinec, který je neustále zavřený a pořád stojí na jednom místě?

 

Možná by rozumnou cestou měla být konzumace bia. Netlačí ho veganství trochu do pozadí?

To bych neřekl. Spíš stát bio moc nepodporuje a dostatečně je lidem nevysvětluje. Chemická hnojiva a pesticidy jsou velký byznys. A spousta spotřebitelů vůbec neví, co způsobují a jak moc jsou škodlivá. Čeští zemědělci navíc docela často nehospodaří na vlastním pozemku. A je tedy otázka, jak pečliví hospodáři jsou. Když jedete krajinou, převládají velké lány, moc remízků nevidíte. Mnozí zemědělci mají zoráno až k silnici, protože když jim snímkují pole kvůli dotacím, počítá se každý metr. Takto velké lány bez přirozených predátorů, jako jsou káně či poštolka, kteří potřebují někde sedět, jsou logicky ohroženy třeba hraboši. Když se vám množí hraboši, dáte víc jedu a fungujete dál. Panuje tady taky představa, že bio zemědělec podvádí, že stříká potají v noci. Že se vlastně bez chemie hospodařit nedá. Zemědělci jsou už ze škol masírovaní brožurami výrobců syntetických hnojiv, chybí osvěta a vůle něco změnit.

 

Ministerstvo zemědělství nedávno vydalo stanovisko, ve kterém se vyslovilo, že je v názvech rostlinných produktů i proti spojení „alternativa k…“. To vás asi nepotěšilo?

Předpis Evropské unie, který názvy řeší, je už daný. Jasně říká, že nesmíte použít název „mléko“ pro něco, co nepochází z mléčných žláz savců. Pak už je ale na národních orgánech, jak si vykládají, co je pro spotřebitele matoucí, a co ne. Zatímco v některých unijních státech projde vykřičník, hvězdička nebo obrácené písmenko, tady český úředník, bůhví čím motivovaný, řeší, že je to málo. Je to jak inkvizice. Státní zemědělská a potravinářská inspekce jde po čemkoli, co by mohlo navodit dojem, že se jedná o mléko. Nutí tím výrobce vymýšlet nové patvary, které jsou ještě více matoucí než „rostlinná alternativa mléka“. Pro jogurt máme používat označení „dezert“. Takže by se mohlo stát, že až se přežene stávající vlna pokut, přijde další, a oni zase budou říkat, že mateme spotřebitele, protože „dezert“ je přece něco úplně jiného než rostlinná alternativa jogurtu.

 

Zbývá jen rostlinný výrobek…

A teď se člověk ptá, co má státní úředník za motivaci, aby chtěl část produktů a výrobců diskvalifikovat tím, že totálně znemožní lidem orientaci v rostlinné nabídce. Jednali jsme i s německými úředníky, obával jsem se toho, ale byl to úplně jiný přístup. Měli snahu najít řešení, pomáhat. Názvy s námi konzultovali, nabízeli různé pohledy na věc. V Česku se inspekce zeptáte na názor, a dozvíte se, že nejsou poradní orgán a odmítají se vyjádřit. Například jsem se jich ptal, jestli když jim vadí jedna hvězdička, tak jestli by to vyřešily tři. Bez vyjádření. Tak jsme jim ukazovali obrázek Čerstvá sójová a pod tím obrázek hlavy Bedřicha Smetany. Zase se nevyjádřili. To už byl, pravda, trochu hec.

 

 

Ve vašem případě vadí „hvězdička“. Je to matení spotřebitelů?

Tři roky řešíme soudní tahanice, přitom jsme i průzkumem od agentury Ipsos doložili, že spotřebitelé našimi názvy zmatení nejsou. Je absurdní myslet si, že když je někde napsáno Čerstvé sójové ml*ko, stojí dvakrát tolik než normální mléko, a navíc je ve skle, spotřebitel si nevšimne, co kupuje. Jeden kolega nazval svůj výrobek „Kešu rýS“. Musel to ale změnit na „Kešu rýs“, protože úředníkům vadilo to velké S. Vadí jim i „Nemléko“, „Nemaso“, přitom mně to přijde krásně srozumitelné. Navíc když jde o zahraniční firmu, dá si do názvu „NOMILK“ a dozadu nalepí etiketu s názvem pro Česko – rostlinný nápoj, tak to projde. Česká firma to udělat nemůže. Příkladem jsme vlastně i my. Soyka je český výrobce, ale produkt si kupujete od obchodní Soyky, a ta sídlí v Drážďanech. Český úředník i tak poukazuje na hvězdičku. A vadí mu, že máme na boku lahve napsáno „Nesmím se jmenovat a nejsem mléko, ale vy mi tak říkat můžete“. (Krátce po rozhovoru dal Krajský soud v Ústí nad Labem společnosti Soyka za pravdu, že nápis používat smí, doplněný o informaci, že jde o sójovou alternativu mléka. Jedná se o první pravomocný rozsudek tohoto typu v Česku – pozn. aut.)

 

Sója dobře pění

Když se vrátíme k vaší plodině. V čem jsou hlavní přínosy sóji?

My z ní vyrábíme, protože nám přijde jako vhodný doplněk rozmanitého jídelníčku, tedy i flexitariánského. Navíc je to plodina, kterou není potřeba „nastavovat“. Uděláme z ní mléko, jogurt, kefír, tofu, tempeh, tvaroh, pomazánky i sladký dezert. Z takzvané okary, která je zbytkem po výrobě mléka, uděláme sójové suky. Jsme vlastně bezezbytková výroba. To, že je sója pro konzumaci bezproblémová a všestranná, jsou tisíciletím prověřené věci. Jasně, někdo namítne, že sója obsahuje fytoestrogeny. Ale ty máte i v pivu. A sójového mléka zdaleka nevypijete tolik jako piva. Rozhodně ne v Čechách.

 

Populární jsou i ovesné nápoje. Co vám na nich vadí?

Do sójového mléka nemusíte nic přidávat. Namočíte boby, uvaříte je, odstředíte mléko, se kterým už můžete rovnou pracovat dál nebo je konzumovat. Ovesné mléko tak nefunguje. Když si uděláte „obyčejné“ ovesné mléko, je takřka nepoživatelné. Často je hořké, musíte je přisladit, nemá tučnost. Takže se do něj přidává olej, nejčastěji slunečnicový. Je pravda, že v rostlinných mlékách teď oves vládne, i v kavárenské kultuře. Sója teď není v kavárnách moc trendy, i když dobře pění.

 

Veganský trh roste. Rostete i vy?

Pořád rosteme a máme kam růst. V tom, co děláme, vlastně nemáme moc konkurenci. Není tu moc podobných výrobců, kteří mají bio rostlinné výrobky, a ještě ve vratných obalech. Co se týče prodejní sítě, jsme v Česku třeba na Rohliku.cz, v Globusu a v bezobalových obchodech. Chystáme také vlastní e-shop. Páteří našeho byznysu je zatím pořád německý a rakouský trh.