Úřady tepou rostlinné výrobce kvůli názvům, ale kvalitu nekontrolují

Jak vaše „rostlinné“ podnikání vlastně začalo? Všimli jste si rostoucí poptávky na trhu?

Jsme trochu exoti v tom, že jsme v roce 2018 začali podnikat z čirého nadšení, protože jsme sójové produkty chtěli sami jíst. V domácích podmínkách jsme si začali dělat sójové mléko, a když chutnalo nám i přátelům, vydali jsme se na farmářské trhy. Teprve pak se z toho stal záměr a přidaly se další produkty. Na vlnu veganství jsme naskočili spíš nevědomky. A až postupně jsme zjišťovali, že vedle vegetariánů a veganů jsou tu i flexitariáni. Ten trend je celosvětový. Přišlo nám, že v roce 2018 mu řetězce a výrobci ještě nevěnovali tolik pozornosti, ale teď už se to děje. Je to vidět třeba na tom, jak se do různých soutěží, například i v rámci iniciativy Rostlinně, přihlašují produkty velkých značek. Pro ně je samozřejmě nesrovnatelně jednodušší si rostlinný výrobek přidat na výrobní linku a podpořit ho marketingem.

Vaše značka je spíš pro znalejší spotřebitele. Proč vás trápí nabídka velkých hráčů?

Je pochopitelné, že na trh naskakují i oni. Nicméně v Evropě je jen pár výrobců rostlinných mlék. Ti plní do Tetra-Paků rostlinné výrobky pro velké množství značek, které se pak tváří, že se od sebe odlišují. Výrobky velkých značek na sobě sice mají veganské logo, ale mnohdy je jejich složení zarážející. Přisypou do nich věci, aby „dohnali“ chuť a strukturu, takže nakonec když bude vegan dlouhodobě konzumovat tyto průmyslově zpracované produkty, může si uškodit. Navíc to umějí dělat i levně, protože nákladově ten rostlinný mišmaš dokážou uplácat za nižší cenu než výrobky živočišného původu. Výživoví poradci vztyčují prst, připomínají, že rozumná je pestrá strava, střídmost a rozmanitost. Pro některé lidi je třeba vhodnější právě flexitariánství než veganství. A důležité je vyvarovat se průmyslově zpracovaných potravin.

Kvalita je tedy velký problém segmentu. Může to být – dohromady s někdy ne moc dobrou chutí – jedna z bariér pro zákazníky?

Je pravda, že spousta lidí má bohužel negativní zkušenost, kdy zkusili něco rostlinného a nechutnalo jim to. Občas také někdo poukazuje na to, že sója je špatná, protože se kvůli ní kácí pralesy. Jenže to je zpravidla krmná sója pro dobytek. Musíme si uvědomit, že sója není exotická plodina. My ji třeba v biokvalitě bereme z Rakouska. Další bariérou může být, že spousta lidí vnímá negativně označení „vegan“. Takže výrobci přišli na to, že se vyplatí o produktech mluvit jako o „plant-based“ nebo „meatless“, protože to nebudí takové kontroverze.

Nechybí v kontextu kvality nějaká regulace?

To je právě paradox. Probíhá tady hon na čarodějnice kvůli názvosloví, ale kvalitu nikdo nevyžaduje. V Česku je to speciálně podřízené diktátu supermarketů a tomu, co jsme schopni konzumovat a s čím se spokojíme. Bohužel, pokud výrobce splňuje hygienické standardy, regulace na to, jak velký „amaroun“ z „povolených“ látek můžete udělat, vlastně neexistuje. V Rakousku, Německu už umějí vytvořit spotřebitelé na výrobce tlak. My jsme národ, který jede ve velkém v pivu a klobásách, je otázka, jestli na místě není nějaká edukace. Ale kdo ji zaplatí? Stát na to peníze nemá a výrobci „amarounů“ by si poškozovali trh. Přitom rostlinně se dá vařit kvalitně a levně. Má to velký potenciál. Početné národy to tak dělají po staletí.

Přesto se kolem sóji objevuje řada dohadů v kontextu vlivu na zdraví. Jak je vyvracíte?

Měli bychom to honem říct Asiatům, kteří o tom celé tisícovky let nevědí. V Asii jsem žil dva roky a žádné alergie jsem nepozoroval. Můj laický pohled na věc – i když sóju jedí pravidelně, rozdíl je v tom, že oni ji konzumují vědomě a čerstvou nebo fermentovanou. Dají si tofu, tempeh, sójovou omáčku. Jejich sója je většinou v jídle přiznaná, ne průmyslově zpracovaná. Naše západní civilizace o ní často ani neví, je schovaná v produktu, aby se zlevnil, objemově nafoukl. Možná jí jíme i víc, ale ve vysoce zpracovaných produktech. Není to tedy to, co způsobuje různé alergie? Z mého pohledu je sója prověřená historií lidstva. Moc podobných plodin nenajdete.

Hvězdička vadí. Tak co tři?

Určitě jste zaznamenal kampaň Agrární komory „Žeru maso“ s podtitulem „Jsem masožravec a nestydím se za to“. Peníze na ni poslalo i ministerstvo zemědělství. Co na ni říkáte?