Majka je sice jedovatá, ale mít ji za souseda je dobrá zpráva

Majka je ohroženým druhem, přesto se v těchto dnech mluví o tom, že se na některých místech přemnožuje. Je vůbec možné, aby platilo obojí?

Majka u nás byla zhruba do 60. let minulého století poměrné hojné zvíře. Po kolektivizaci krajiny a nadměrném a bezhlavém užívání pesticidů a insekticidů však na většině míst zcela zmizela a přežívala jen v určitých lokalitách. V posledních deseti letech však jejich počty stoupají. Těžko říct, jestli je to oteplováním klimatu, nebo zda je za tím ohleduplnější využívání krajiny. Její populace se tedy zvětšují, ale určitě bych nemluvil o přemnožení. To je pojem, který vychází z našeho subjektivního vnímání a nemá žádné vědecké opodstatnění.

 

V Německu se objevily majky na dětských hřištích. Může se to stát i u nás? Jaká místa obvykle vyhledává?

Z Česka neznám případ, že by se objevily na hřišti, jen velmi vzácně žijí v blízkosti zástavby. Možná mají v Německu lepší hřiště, protože majka slouží jako indikátor biologicky cenných lokalit. Objevuje se tam, kde se daří včelám samotářkám, a ty zase žijí v místech, kde mají dostatek květů a vhodné prostory pro hnízdění, což jsou především výhřevné stráně s řídkou vegetací. U nás se tak obvykle majka vyskytuje jen na chráněných lokalitách.

 

Proč to tak je? Ona včely nějakým způsobem potřebuje k životu?

Přesně tak. Ne však včelu medonosnou, kterou si asi každý představí jako první, ta je hospodářsky chovaným zvířetem. Kromě ní ale u nás máme na osm set dalších zástupců takzvaných samotářských včel ze šesti čeledí. Většina z nich také opyluje rostliny. Jsou to takzvané samotářské včely, které nezakládají společenství, hnízdí různě v zemi, ve dřevě, nebo v dnes populárních hmyzích hotelích. Bohužel, jak se krajina proměňuje, ubývá míst, kde mohou přirozeně hnízdit. A majka je právě na těchto včelách závislá.

 

Jakým způsobem?

Samice majky obvykle klade tisíce vajíček, ze kterých se líhnou velmi malé larvy, zhruba 2–3 mm velké. Ty jsou velmi pohyblivé. Vylézají na květy rostlin a čekají, až dorazí včela. Když se tak stane, chytí se jí a ona donese vetřelce do svého hnízda. Někdy vytvářejí larvy majek shluky larev na vegetaci, vypadají vzdáleně jako oranžové květy a za pomoci feromonů lákají samečka včely. Ten si myslí, že přilétá k samičce, ale místo toho přistane na larvách, které pak přenese k té už skutečné partnerce.

 

Je v říši hmyzu běžné, že takové množství larviček spolupracuje?

Běžné to určitě není, něco takového bylo pozorováno jen u několika druhů. Je to tedy rarita. U majek však ani nevíme, jestli to dělají obecně všechny druhy, nebo jen některé a jen za určitých okolností.

 

Co se děje pak? Když dorazí do včelích hnízd?

Zalezou do včelích komůrek s vajíčkem, které včela zásobí pylem, aby pak měli její potomci co jíst. V tuto chvíli vlastně naše vědění o tom, co přesně se uvnitř děje, končí. Víme, že tam žijí a živí se pylem, ale pravděpodobně sežerou i vajíčko nebo včelí larvu, až se vylíhne. Pak probíhá poměrně složitá přeměna, přičemž každé larvální stadium majky vypadá úplně jinak. I to je jedna z věcí, která je na ní unikátní.

 

Čím více kopulují, tím více jsou jedovaté

To není obvyklé?

Když to srovnám například se všeobecně známým moučným červem, tedy larvou potemníka moučného, tak ty vypadají po každém svlékání stejně, jen jsou o něco větší. Pak dojdou do stadia kukly, ze které se nakonec líhne brouk. Majka má však zhruba pět vývojových stadií a v každém vypadá jinak, přičemž je pokaždé specializovaná na trochu odlišný způsob života. Její životní cyklus se zatím ani nepodařilo zcela zmapovat.

 

Pak jsou ale ještě poměrně unikátní svým jedem…

Ano, jejich lymfa obsahuje poměrně prudký jed kantaridin, který zvyšuje překrvení sliznic a poškozuje mezibuněčné spoje. Když se dostane na pokožku citlivějších jedinců, může způsobit puchýře. V minulosti se tento jed používal dokonce k travičství, ale v menší míře také, podobně jako jed puchýřníků neboli španělských mušek, k podpoře sexuálního apetitu.

 

Jak to fungovalo?

Puchýřníky, kteří jsou velmi blízcí příbuzní majek, lidé sbírali, sušili a pak je podávali ve formě prášku s potravou nebo jako nápoj lásky. To bych však určitě nedoporučoval, protože vy nikdy nevíte, kolik jedu v sobě vlastně mají. Samice puchýřníků, ale i majek, získávají jed až v průběhu páření v samčím ejakulátu. Takže ty, které se častěji páří, pak mohou být více jedovaté, panenské samice naopak jed nemají, neumí si ho vyrobit.

 

Takže z nápoje lásky může být nápoj smrti...

A ve středověku asi často i byl. Ta forma travičství však byla více sofistikovaná. Majky mají tento jed v sobě proto, aby odradily predátory. Nefunguje však na jednu skupinu zvířat, a sice vrubozobé a kurovité ptáky. Tedy husy, kachny, slepice nebo například křepelky. Jed jim sice neublíží, jsou vůči němu imunní, ale odbourávají jej velmi pomalu a nějakou dobu tak zůstává v jejich mase. Takže travič krmil křepelku majkami či puchýřníky, a pak ji věnoval svému sokovi. Jed nezmizí ani při tepelné úpravě. Není to také záležitost jen středověku, jeden takový případ se objevil u nás ještě v 60. letech.

 

Může existovat riziko ve volném chovu slepic?

To si nemyslím. Včely obvykle v místech, kde se chovají slepice, nepřežijí, a tím se tam nemohou objevit ani majky. I kdyby se tam dostaly… Aby se stalo maso jedovatým, nestačí sezobnout jednoho či dva brouky, muselo by jich být větší množství. A i jejich jed časem zmetabolizuje. Takže by to opravdu musela být velká souhra náhod. Chovatel by například musel žít někde na kraji chráněné oblasti, vedle stepní stráně, slepice by mu na ni utekly zrovna v tuto dobu a on by je krátce poté zabil a snědl.

 

Smrtelná dávka

Jaké nebezpečí nám od majky reálně hrozí?

Majky mají jednu nepříjemnou vlastnost, ony tu lymfu velice jednoduše roní. Stačí do ní lehce drknout a obvykle hned vidíte, jak se jí v kloubech končetin udělá žlutá kapička. Je to její způsob obrany. Pokud na ni sáhnete a během chvíle si umyjete ruce, nic se nestane. Stejně tak to například ani nepocítí lidé, kteří mají hrubší pokožku. Já jsem její účinky pravidelně ukazoval na exkurzích tak, že jsem se její lymfou nechal potřísnit, nesmyl ji a druhý den jsem měl puchýř. Nicméně jsem si na to časem zvykl a puchýře se mi přestaly dělat. Problém však může být, pokud si jed omylem zanesete do očí nebo byste ho konzumovala.

 

Dočetla jsem se, že smrtelná dávka jedu je pro člověku 30 mg. Dá se odhadnout, kolik bychom museli sníst majek?

To je opravdu hodně individuální. Záleží to na druhu, stáří i způsobu konzumace. Ale rozhodně to není dobrý způsob sebevraždy, protože pozření jedu je velmi bolestivé. Jeden můj kolega majky preparoval, lepil je na štítek. Při tom používáte jeden štěteček na lepidlo a druhý na srovnání nožiček. Ten vždy jemně nasliníte, aby preparát dobře držel. Majky, které preparoval, byly mrtvé už dlouho, a jemu přesto způsobily takové obtíže, že skončil v nemocnici.

 

To dokazuje, že současné obavy nejsou úplně zbytečné… není možné, že je například děti omylem snědí?

Spíše je podle mě možné, že by ji nějaké dítě mohlo vzít do ruky a ona by jej mohla potřísnit. Majky totiž také poměrně zapáchají, tak by je asi málokdo chtěl dávat do úst. I kdyby ano, tak budou pálit už na jazyku. Možné je však samozřejmě všechno. Nedávno jsem četl o případu, kdy si jedna paní spletla medvědí česnek s konvalinkami a otrávila se. Nástrahy v přírodě jsou. Máme kolem sebe spoustu jedovatých rostlin. Na zahradách tisy červené nebo túje, v lesích například ony konvalinky a jedovatá je i většina pokojovek. Chápu obavy, ale možná stačí jen více šířit informaci o tom, co hrozí a jak se toho vyvarovat. Stejně jako děti neochutnávají difembachie či konvalinky, měly by vědět, že nemají ochutnávat ani brouky. V našem každodenním životě je určitě řada nebezpečnějších situací, než je setkání s majkami, třeba jízda v autě nebo přecházení ulice s mobilem v ruce. Tato nebezpečí však známe. Bojíme se ale toho neznámého a méně podstatného.

 

 

Před čím přesně máme děti varovat? Jak majky poznáme a kde je můžeme najít?

Obvykle se budou pohybovat někde v trávě, mají rády slunce. Neumí létat a jsou to pomalí, nemotorní brouci. Lezou opravdu velmi pomalu. Samice mají obrovský zadeček, který není zakrytý krovkami, nepotřebuje tuto ochranu, právě díky svému jedu. Krovky jsou tedy velice krátké a díky tomu můžete vidět její velký článkovaný zadeček. Občas si lidé pletou majky se střevlíky, kteří ale běhají rychle a před člověkem obvykle utíkají.

 

Jsou jako chroustci, kteří se objeví v létě jen na pár dní a pak zmizí?

V zásadě ano. Hlavní období pro majky je právě teď. Nyní se objevuje majka obecná, která je u nás nejběžnějším druhem. V květnu se pak bude objevovat majka fialová. Později se mohou vyskytnout i další její druhy, ty jsou však u nás tak vzácné, že je prakticky nemůžete potkat. I ty u nás běžnější druhy však uvidíte jen na vhodných lokalitách, a to v počtu několika desítek jedinců v průběhu několika hodin. V tomto ohledu se to nedá přirovnat ke zmíněným chroustkům, kterých jsou v případě rojení stovky na jednom místě.

 

Jak bych měla postupovat, když ji najdu někde ve svém okolí, například na zahradě?

Pokud by nebylo možné je tam těch pár týdnů nechat, můžete je nabrat do nějaké nádoby nebo například na papír a odnést někam na místo s nízkou trávou a množstvím kvetoucích bylin. Rozhodně je nemusíte hubit nebo kolem toho dělat paniku. A ani by to nepomohlo, protože je přenášejí právě včely, takže i když je jeden rok vyhubíte, mohou se objevit znovu. Každopádně když máte majku za souseda, je to dobrá zpráva.

 

Z jakého hlediska?

My biologové a entomologové máme trochu sklony vidět současný vývoj naší přírody depresivně. Častější výskyt majek je však výjimka. Může to znamenat, že si tyto druhy nějakým způsobem zvykly na to, jak my lidé s krajinou zacházíme, a dokážou v ní žít. Nebo to také může znamenat, že se alespoň některá místa zlepšila. Další možností je i ono oteplování, o kterém jsme už mluvili. Je sice jedovatá, ale její větší výskyt je určitě dobrá zpráva, protože díky biologické pestrosti jsou přírodní ekosystémy stabilnější. Čím více druhů okolo nás žije, a teď nemyslím jen majky, ale všechny druhy, tím je větší šance, že bude příroda schopná vykompenzovávat různé změny a „nárazy“, které se čas od času objeví. Je to dobrá paralela ke kůrovci: když budete mít jen smrkový les, kůrovec jej zničí celý. Ale když budete mít les smíšený, jeho část přežije.